Tajnosti z ordinací a laboratoří
Arthur Conan Doyle
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474517/bmid_tajnosti-z-ordinaci-a-laboratori-F1N-474517.jpg
4
10
10
Držíte v rukou třetí díl neholmesovských próz, který obsahuje především povídky věnované lékařům a jiným badatelům. Snad právě proto, že A. C. Doyle byl sám původním povoláním lékař, jsou jeho příběhy prostoupeny hlubokým porozuměním pro trpící i pro ty, kdo na sebe berou břemeno zodpovědnosti za jejich uzdravení. I těžké životní zkoušky v podobě nemoci dokáže vykreslit s nadhledem a podtrhnout tragikomické aspekty utvářejících se situací. Zavede nás na operační sál ve viktoriánské nemocnici, do ordinace novopečeného lékaře, který s napětím čeká na svého prvního pacienta (Začátek nanečisto, jenž česky vychází vůbec poprvé), anebo mezi lékaře klábosící u sklenky o svých případech. Ve většině těch próz nacházíme humorné až ironické prvky, které dokládají autorův smysl pro humor. Zklamáni nebudou ani ti, kdo si libují v dobrodružných příbězích s vysloveně detektivní zápletkou: pro ně jsou ve výboru prózy Černý doktor a Doktor na blatech. Nechybí pak povídky týkající se konstruktérů, vynálezců a dalších smělých odborníků. Osu výboru však tvoří texty s láskou a pokorou věnované profesi lékařské, která hraje nenahraditelnou úlohu v každé společnosti a v každé době. Nechme se znovu okouzlit fantazií a vypravěčským mistrovstvím sira Arthura Conana Doylea, jehož touha po poznání a po lepším světě oslovuje stále nové a nové generace čtenářů. Závěrečný čtvrtý díl doyleovské série přinese nový překlad slavné knihy The Hound of the Baskervilles s českým názvem Pes rodu Baskervillů.... celý text
Přidat komentář
Předpokládala jsem, že právě tento soubor "neholmesovských" povídek ze celé tématické plejády bude nejlepší, když je to z oboru (nelékařské povídky byly asi jen dvě a velice mizerné), ale zmýlila jsem se: nejnudnější a nejméně zajímavé oproti dvěma předchozím dílům povídek vydaných v nakladatelství LEDA. V tomto souboru se mi nelíbilo nic, krom pár doktorských šplechtů a (zlehčeného) náhledu na složitosti zahájení soukromé praxe (v Británii a časech sira Doyla).
"'Tak si vezměte třeba takovou běžnou chorobu, jako je PP, která ročně zabije tisíce lidí.'
'Co je to PP?'
'Pitomý praktik v ordinaci,' zašklebil se poťouchle chirurg."
"'V medicíně si člověk ani nemusí vymýšlet, protože skutečnost bývá daleko barvitější než jakákoli historka, kterou byste si vycucali z prstu. Někdy se mi ale zdá, že by bylo dobré udělat přednášku na téma, jak se zobrazuje lékařství v populární literatuře.'
'Jak to myslíte?'
'Inu, mělo by se promluvit o tom, nač v románech lidé umírají a jaké nemoci se za tímto účelem používají nejčastěji. Některé se totiž omílají pořád dokola, kdežto o jiných, jež se v životě objevují zcela běžně, nikde nepadne ani slovo. V literatuře se dost často vyskytuje tyfus, ovšem třeba spála je tam záležitost prakticky neznámá. Běžně se čtenář setkává se srdečními chorobami, jenomže jak víme, srdeční choroba zpravidla vzniká v důsledku nějakého předchozího onemocnění, o kterém se však vypravěč nikdy nezmíní. Pak se zhusta hovoří o záhadném neduhu, jenž se mlhavě označí jako mozková horečka a postihuje hrdinku po prodělání krize - v učebnici ovšem takový pojem nenajdeme. Když se v románu někdo příliš rozruší, padne k zemi v záchvatu. Na základě rozsáhlých zkušeností bych podotkl, že neznám nikoho, koho by to potkalo ve skutečném životě. A méně vážné choroby prostě neexistují: v románu jakživ nikdo nechytne pásový opar, hnisavou angínu ani příušnice. A přitom všechny tyto nemoci postihují horní část těla! Pod pas si romanopisci netroufnou už vůbec.'"
Ledě zazlívám, že i když v předmluvě je jasně řečeno, že historické povídky a statě si sám autor považoval ve své tvorbě nejvíce, nic z toho nevydali. Namísto toho - vedle třech knih povídek jiných žánrů - přistoupili k opětovnému vydání Psa baskervillského, pod jiným nezvyklým názvem (docela by mne zajímalo, jaký s tímhle počinem budou mít úspěch...).
Některé příběhy jsou atmosférou podobné přízrakům z blat, jiné připomínají povídky od Wodehouse, jindy zase od Herriota. Ačkoli jinak takové "výběry" nemám ráda, tohle doporučuji.
Část díla
Černý doktor
1898
Crabbeho živnost
1884
Doktor na blatech
1890
Doktorské šplechty
1894
Kdo zaspal dobu
1894
Autorovy další knížky
| 1978 |  Pes baskervillský |
| 2010 | Případy Sherlocka Holmese |
| 1982 | Dobrodružství Sherlocka Holmese |
| 1971 | Ztracený svět |
| 1987 | Muž s dýmkou a houslemi |
Sir Doyle byl prostě Pan spisovatel. Atmosféra i díky překladu pohlcující. Až na pár vyjímek skvělé povídky. Například Mistr z Croxley byl velice překvapivý "crossover".