Tajnosti z ordinací a laboratoří
Arthur Conan Doyle
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474517/bmid_tajnosti-z-ordinaci-a-laboratori-F1N-474517.jpg
4
10
10
Držíte v rukou třetí díl neholmesovských próz, který obsahuje především povídky věnované lékařům a jiným badatelům. Snad právě proto, že A. C. Doyle byl sám původním povoláním lékař, jsou jeho příběhy prostoupeny hlubokým porozuměním pro trpící i pro ty, kdo na sebe berou břemeno zodpovědnosti za jejich uzdravení. I těžké životní zkoušky v podobě nemoci dokáže vykreslit s nadhledem a podtrhnout tragikomické aspekty utvářejících se situací. Zavede nás na operační sál ve viktoriánské nemocnici, do ordinace novopečeného lékaře, který s napětím čeká na svého prvního pacienta (Začátek nanečisto, jenž česky vychází vůbec poprvé), anebo mezi lékaře klábosící u sklenky o svých případech. Ve většině těch próz nacházíme humorné až ironické prvky, které dokládají autorův smysl pro humor. Zklamáni nebudou ani ti, kdo si libují v dobrodružných příbězích s vysloveně detektivní zápletkou: pro ně jsou ve výboru prózy Černý doktor a Doktor na blatech. Nechybí pak povídky týkající se konstruktérů, vynálezců a dalších smělých odborníků. Osu výboru však tvoří texty s láskou a pokorou věnované profesi lékařské, která hraje nenahraditelnou úlohu v každé společnosti a v každé době. Nechme se znovu okouzlit fantazií a vypravěčským mistrovstvím sira Arthura Conana Doylea, jehož touha po poznání a po lepším světě oslovuje stále nové a nové generace čtenářů. Závěrečný čtvrtý díl doyleovské série přinese nový překlad slavné knihy The Hound of the Baskervilles s českým názvem Pes rodu Baskervillů.... celý text
Přidat komentář
Předpokládala jsem, že právě tento soubor "neholmesovských" povídek ze celé tématické plejády bude nejlepší, když je to z oboru (nelékařské povídky byly asi jen dvě a velice mizerné), ale zmýlila jsem se: nejnudnější a nejméně zajímavé oproti dvěma předchozím dílům povídek vydaných v nakladatelství LEDA. V tomto souboru se mi nelíbilo nic, krom pár doktorských šplechtů a (zlehčeného) náhledu na složitosti zahájení soukromé praxe (v Británii a časech sira Doyla).
"'Tak si vezměte třeba takovou běžnou chorobu, jako je PP, která ročně zabije tisíce lidí.'
'Co je to PP?'
'Pitomý praktik v ordinaci,' zašklebil se poťouchle chirurg."
"'V medicíně si člověk ani nemusí vymýšlet, protože skutečnost bývá daleko barvitější než jakákoli historka, kterou byste si vycucali z prstu. Někdy se mi ale zdá, že by bylo dobré udělat přednášku na téma, jak se zobrazuje lékařství v populární literatuře.'
'Jak to myslíte?'
'Inu, mělo by se promluvit o tom, nač v románech lidé umírají a jaké nemoci se za tímto účelem používají nejčastěji. Některé se totiž omílají pořád dokola, kdežto o jiných, jež se v životě objevují zcela běžně, nikde nepadne ani slovo. V literatuře se dost často vyskytuje tyfus, ovšem třeba spála je tam záležitost prakticky neznámá. Běžně se čtenář setkává se srdečními chorobami, jenomže jak víme, srdeční choroba zpravidla vzniká v důsledku nějakého předchozího onemocnění, o kterém se však vypravěč nikdy nezmíní. Pak se zhusta hovoří o záhadném neduhu, jenž se mlhavě označí jako mozková horečka a postihuje hrdinku po prodělání krize - v učebnici ovšem takový pojem nenajdeme. Když se v románu někdo příliš rozruší, padne k zemi v záchvatu. Na základě rozsáhlých zkušeností bych podotkl, že neznám nikoho, koho by to potkalo ve skutečném životě. A méně vážné choroby prostě neexistují: v románu jakživ nikdo nechytne pásový opar, hnisavou angínu ani příušnice. A přitom všechny tyto nemoci postihují horní část těla! Pod pas si romanopisci netroufnou už vůbec.'"
Ledě zazlívám, že i když v předmluvě je jasně řečeno, že historické povídky a statě si sám autor považoval ve své tvorbě nejvíce, nic z toho nevydali. Namísto toho - vedle třech knih povídek jiných žánrů - přistoupili k opětovnému vydání Psa baskervillského, pod jiným nezvyklým názvem (docela by mne zajímalo, jaký s tímhle počinem budou mít úspěch...).
Některé příběhy jsou atmosférou podobné přízrakům z blat, jiné připomínají povídky od Wodehouse, jindy zase od Herriota. Ačkoli jinak takové "výběry" nemám ráda, tohle doporučuji.
Štítky knihy
anglická literatura výbor z díla
Část díla
- Černý doktor 1898
- Crabbeho živnost 1884
- Doktor na blatech 1890
- Doktorské šplechty 1894
- Kdo zaspal dobu 1894
Autorovy další knížky
| 1978 |  Pes baskervillský |
| 2010 | Případy Sherlocka Holmese |
| 1982 | Dobrodružství Sherlocka Holmese |
| 1971 | Ztracený svět |
| 1987 | Muž s dýmkou a houslemi |
Sir Doyle byl prostě Pan spisovatel. Atmosféra i díky překladu pohlcující. Až na pár vyjímek skvělé povídky. Například Mistr z Croxley byl velice překvapivý "crossover".