CharlesWard komentáře u knih
Uff, další špalek ze série za mnou. Opět další 2 tábory a celý kotel nových jmen a vztahů. Opět bitva mezi 2 tábory které autor prostě nedokázal na prostoru 1 knihy dostatečně vykreslit. Ovšem závěrečný zvrat má jistý tah na branku. Doufám, že jistý záporák dostane hned na začátku další knihy těžce na budku...
Ballardová mi prostě do boshovek zásadně nesedí. Škoda že v závěru nedošlo k prohození rolí.
Fantasy, které jako by se nemohlo rozhodnout, zda mě zaháčkovat nebo znudit.
Líbil se mi už seriál, takže u knihy to bylo poměrně jednoduché.
Maňásek, Rappe, Výměna, Rada odborníka, Geroldův neskutečný trik, Spolky s ďáblem, Takový malý brouček, Poslední zmizení, Zbylých 10 povídek je čistý odpad.
Po docela dobrém 3. díle, jsem si u toho vzpomněl, proč jsem si po přečtení druhého dal tak dlouhou pauzu. Opět 2 bojující tábory, se kterými se ale čtenář seznámil pouze letmo a před tak dlouhou dobou, že mu opět ona rádoby epická bitva nemůže být volnější víc.
Škoda deníkové formy, oproti přechozímu zpracování knih na kapitoly je značně neštastné. Téma samotné občas zaujme, ale většinou bohužel spíše ne.
Tak se po 3 letech zase potkáváme s panem Eriksonem. Přišlo na mě období, kdy jsem dočetl veškeré dostupné aktuální fantasy a můj vnitřní čtenář začal dostávat fantasy hlad. Oprášil jsem tedy jednu sérii, kterou jsem naposledy četl před 2.5 lety! Tehdy jsem byl ze stylu autorova psaní zhnusen (první kniha mě zrovna nenadchla, ta druhá naprosto zmátla a u téhle jsem usoudil, e nehodlám něčím takovým vůbec ztrácet čas). Jenže jsem si mezitím někde přečetl komentář, že od cca 4. knihy se to začíná zlepšovat a čtenář už se v tom myšlenkovém klystýru autora začíná pomalu orientovat. Samozřejmě jsem absolutně nevěděl, co se ve světa Malazu předtím odehrálo a tak jsem si čtení knihy dal jako test. I tady bohužel pokračuje moje zmatenost mezi většinou postav, ale tak nějak jsem si udělal ucelenou představu a asi to všechno zhltnu nárazově. Jdu na 4. díl a uvidíme...
Zajímavá kniha, čas na štěchovický poklad.
Historická vsuvka je skvělá a až do nějakých 80% i ta ze současnosti. Pak ovšem veškerou, do té doby pracně vybudovanou atmosféru, zabíjí mystický konec...
Oceán hrůzy parádní, Zrození temnoty bohužel končí v tom nejlepším.
Klasicky vatovitý prázdný díl jako u většiny trilogii. Bavili mě snad jen intermezza ze Setrakianova mládí. Asi to dojedu čistě z povinnosti.
Od úplného provaru to zachraňují povídky, Žlutá tapeta, Pokoj pro služku, Dáma nebo tygr a Horní lůžko.
Tohle bylo na můj vkus až příliš sakrální.
Do poslední chvilky čtivé. Příjemně mě překvapilo, kdo že to nakonec byl onen Jezevec!
Tohle bylo takové moje bezvýznamné vítězství. Další pseudo-prolétářské fantasy, které rozdmýchává další, už mnohokrát zažehnuté, plamínky revoluce. Osobně si tak nějak začínám všímat, že toto téma je v poslední době v každém dalším fantasy. Škoda.