Soumrak
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214707/mid_soumrak-214707.jpg
4
455
455
V Moskvě se dějí podivuhodné věci. Anonymní zadavatel požádá překladatele Dmitrije Alexejeviče, aby přeložil do ruštiny deník španělského conquistadora ze 16. století. Dmitrij se domnívá, že půjde o ryzí rutinu, ale bizarní události popsané v historickém textu se náhle stávají součástí...
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2013
,
Knižní klub
Originální název:
Сумерки (Suměrki), 2007
více info...
Přidat komentář
oumrak- Dimitrij Aleksejevič Gluchovskij (Nějak mě štvou ty anglické transkripce ruštiny) Můj oblíbený autor série Metro 2033. Nalákán tím Metrem, jsem trochu čekal nějakou tu zkázu a apokalypsu, ale najednou jsem se octnul v Moskvě v bytě překladatele ze španělštiny a skrze něj v Jižní Americe v době španělské conquisty... To jsem fakt nečekal a asi do půlky knihy mě to zas tak moc nebralo. Nicméně dramatického zvratu a zajímavé pointy jsem se dočkal, takže výsledný dojem je dobrý. Metro to sice do kapsy nestrčí, ale za přečtení rozhodně stála. Ve finále mě tam nejvíc bavily ty prvky magického realismu.
Historická vsuvka je skvělá a až do nějakých 80% i ta ze současnosti. Pak ovšem veškerou, do té doby pracně vybudovanou atmosféru, zabíjí mystický konec...
Mě se kniha vlastně moc líbila.. Musím konstatovat, že jsem nikdy nic takového nečetla.. A ten konec byl opravdu překvapivý, ani ve snu by mě to nenapadlo :-) (takový vtípek, kdo četl, chápe :-) ) Ruský překladatel, kterému se dostanou do rukou tajemné listiny o pouti na Yucatanu v 16. století.. conquistadoři.. Mayové.. tajemné spisy.. indiánští bohové.. španělští vojáci a církev.. Překladatel sám je vlastně svou zakázkou vcucnut, vpřed ho žene neodolatelná touha zjistit vše.. A s ním i čtenáře.. Místy docela běhal mráz po zádech.. A konec je brilantní, zjistíte, že jste vlastně četli úplně něco jiného, než jste si celou dobu mysleli :-) za mě mistrovské dílo a doporučuji :-)
Z knihy jsem si vzal docela dost nových informací, i když to byla celkem nuda. Yucatán, Mayové i Diego de Landa skutečně dle pravdy. Svižný začátek prodpovidal nějaké tajemno v džungli, nemohl jsem se od knihy odtrhnout, ale v půli to ztratilo grady a závěr byl až příliš velká filosofie na téma smrti a umírání. Trochu škoda, ze to takto pohřbil. Já jsem ten konec asi ani nepochopil...
Tady si autor vybral slabší chvilku. Nebo jsem možná jen nepochopil styl psaní, který použil. Celou dobu jsem na něco čekal a nejsem si jistej jestli jsem to dostal. S odstupem času teď doplňuju, že se musí ocenit závěr. Je to typický Glukhovsky. Celou dobu sbíráte střepy a na konci se všechno krásně složí do obrazu. Nicméně nižší hodnocení zůstává, protože ten styl psaní ...a že... a že... a že... mi pěkně lezl na nervy.
Beletrii poslední dobou téměř nečtu, nicméně Gluchovského mi tak hrozně moc doporučovali rusky mluvící kolegové z práce, že jsem to zkusil. Bohužel jimi doporučované Metro 2033 je beznadějně rozpučované, tak jsem zkusil jiné knihy a tato je první z nich.
Kniha je velmi čtivá, jen mi trochu vadily občasné svérázně filozofující pasáže, které jsem už ke konci ani celé nečetl. A celá zápletka je vlastně taky taková trochu filozofická zasazená do reálných kulis moderní Moskvy.
Celkově je kniha spíše zklamáním, asi jsem si vybral nedobře. Jednak mi děj začal připomínat nesmyslné bláboly Dana Browna (což je podle předsádky i záměr). A pak ten závěr, no dobře, fantazii se meze nekladou.
Co má letos obzvlášť zvláštní pachuť je, že se v ději objeví samotný současný ruský ministr vraždění a mučení, masový vrah Šojgu. No v roce 2007 to nemohl autor tušit co z toho Putinova režimu vzejde. Naštěstí se vůči němu letos veřejně vymezil.
Ale ten jeho životopis, pracoval pro Russia Today i přímo pro Putina. Kdoví co tenkrát věděl s jakým zlem koketuje.
Omlouvám se, ale já jsem zklamaná.. vůbec mě to nebavilo, dočetla jsem v naději, že příběh nějak vygraduje, něco se stane, nebo aspoň velké wau na konci, ale nekonalo se.. Tematika mayské civilizace mě baví, konspirace o jimi předpovězeném konci světa jsem svého času hltala, tudíž jsem věřila, že mi tato kniha sedne, ale opak je pravdou.. já se u toho vlastně ani nebála, nějak mi hlavní hrdina nepřirostl k srdci, bylo mi jedno, zda se mu něco stane a možná, že kdyby se mu něco stalo, hodnotila bych líp..bohužel
Na rozdíl od ostatních se mi závěr líbil. To bych tedy nečekala.
Ale jinak se mi to nečetlo moc lehce, zjistila jsem, že přeskakuju odstavce, bylo to na mě moc rozvláčné.
Příběh o nalezeném rukopisu z dob dobývání mezoameriky Španěly a o jeho překladu, který hlavní hrdina " prožívá". Velmi pěkné a čtivé. Nemohl jsem se odtrhnout. Hodnocení pět hvězdiček jsem si byl jistý. Kniha uháněla a já hltal s chutí další stránky. A pak přišlo velké finále. Jenže to byl opus filozofie a mysticismu a závěr opravdu nečekaný. Ale samotný příběh v knize o překladateli spisu do ruštiny a jeho citace mě naladily, abych si o národech předkolumbovské éry přečetl něco dalšího a ověřil si informace předkládané v této knize.
Soumrak jsem dlouho odkladal (ovlivnovalo me dost vlazne hodnoceni ctenaru tady na databazeknih), ale pred letosni dovolenou jsem si rekl, bude-li prset, prectu si nejake knihy, ktere mam ve ctecce, ale neustale je odsouvam na pozdeji. Pratele, chcalo 3 dny v kuse ! A diky panu Bohu za to, protoze z teto odkladane knihy se vyklubalo nesmirne zajimave dilo, neco podobneho jsem nikdy predtim necetl a ke knize se urcite po case opet vratim a ted 5 hvezd si urcite zaslouzi.
Tahle kniha má asi nejlepší ponurou atmosféru, co jsem kdy četl. Prožitek v podstatě sdílíte s dosti netradiční samotářskou hlavní postavou. Někdy se příběh ale vleče a připadá vám nekonečný. I to však může mít svoje kouzlo. Od autora jsem i přesto čekal více sci-fi progredující zápletku. Moc akce bohužel v knize nenajdete. Naopak tajuplnost, napětí spjaté s odkrýváním hlavní záhady ano. Můj šálek kávy to asi není, ale stejně musím říct, že jsem si atmosféru a děj knihy docela užil. S koncem mám největší problém... sliboval jsem si realističtější a vypointovanější provedení.
Když jsem knihu četla poprvé, nebyla jsem z ní nadšená tolik, jako z jiných Glukhovskyho románů (nejedná se postapo ve stylu Metra či Budoucnosti). Původně jsem ji tak dala jen 3 hvězdičky, pak zvedla na 4 a opět přehodnocuji na 5. A to z jediného důvodu, je to jedna z mála knih, ke kterým se stále vracím. Ten příběh má zvláštní kouzlo k sobě člověka připoutat a to i když už ho vcelku dobře zná. Je napínavý, zvláštní ale hlavně v člověku dokáže probudit fantazii jako máloco. Pokud jste navíc fanoušky mayské kultury, je to prostě trefa do černého.
Úžasná kniha. Přečteno za pár dní. Učebnicový příklad magického realismu. Chvílemi má člověk pocit, že čte Murakamiho. Osamělý průměrný muž, pes místo kočky, vaření jídla a poslouchání hudby, prolínání snu a skutečnosti, závěr odehrávající se mimo realitu. Určitě si ji přečtu vícekrát.
Velké zklamání... Téma dobývání Yucatanu mě dost lákalo, příběh autor podává v menších dávkách a hezky to napíná, to jo... A navíc můj oblíbený žánr - HOROR... ALE!
Pomalu po každé kapitole následoval překladatelův výčet otázek, co se asi stalo dál, co se asi stalo předtím, všechny možné i nemožné scénáře, které si čtenář podle mě dokázal domyslet a nebylo nutné tím knihu natáhnout na dvojnásobný rozsah a ještě k tomu čtenáře unudit k smrti. Chápu, že část toho obsahu byla důležitá, ale spousty odboček k nesouvisejícím tématům a zdlouhavé až kýčovité popisy příběh strašně zabíjely... Ještě u žádné knihy jsem tak neusínal, jako když jsem četl tyto pasáže hned po přeložení každé kapitoly. Uznávám, že některé hororové okamžiky se tu mihly a vážně stály za to. Ale v celkovém rozsahu se to naředilo na velmi slabý odvárek hororu a spíš než to, to vyznělo jako nějaké historicko - fantastický román s apokalyptickými prvky. A právě ty náznaky apokalypsy vygradovaly v naprostou nereálnost a ztratily na uvěřitelnosti - tím u mě šly další hvězdy dolů.
Tak jsem si ještě říkal, že to zachrání závěr (a to jak příběhu conquistadora nebo dokonce knihy samotné)... Měl jsem dvě rozdílné teorie, jakým směrem se to bude k závěru ubírat a jak to celé dopadne. A vlastně s oběma bych byl dost spokojený a hodnotil bych je velmi dobře, i když by tím pádem pro mě byly předvídatelné... Ale autor opravdu překvapil!!! Bohužel v negativním slova smyslu. Přišla mi vážně škoda, že kvůli takovému závěru, jaký autor předvedl, bylo nutné knihu provázat tolika nudnými odbočkami.
Kdybych si odmyslel, že kniha měla být románem a hororem a hodnotil její filosofické myšlenky, asi bych utrousil ještě nějakou tu hvězdičku - některé myšlenky nebyly špatné, ale bohužel jsem tou dobou byl otrávený okolním obsahem a těšil se až to utrpení budu mít za sebou, že jsem si to ani nevychutnal naplno...
Soumrak mě osobně hodně překvapil, začátek je takový vláčný a říkal jsem si co se z toho vyklube. A opravdu vyklubalo ...... Začátek pomalu, klidně a nenápadně vtahuje do příběhu aby čtenáře naprosto zahltilo střídáním současnosti, že minulostí a tajemna. Do toho se zapletou mystické všehoschopné bytosti a celý ten smrtící koktejl je chrstnut na čtenáře, který se pomalu utápí v příběhu který přesahuje jeho chápání.
Musím říci že kniha je psaná geniálně a nepustila mě ani na chvíli z příběhu, který jsem emotivně a příbehově plně prožíval s postavami, o možnosti se volně nadechnout nemůže být ani řeč, protože celou knihu jsem přečetl se zatajeným dechem. A konec je pojat hodně abstraktně a nechá na čtenáři aby kniha končila podle jeho uvážení.
Pokud se podívám na knihu jako celek tak v příběhu se skrývá daleko hlubší myšlenka než se zdá a ne všichni ji dokážou pochopit. Za mě naprosto bomba . Ale chápu že ne pro každýho to může být ten správný šálek čaje.
Kdo čeká druhé Metro, nebo něco ve svižném stylu Kotlety či běžných pre-apo, apo, či post-apo povídek a děl (ale zas tak moc jsem jich zatím nečetl), ten se nedočká.
Kniha skutečně plyne ve velmi volném tempu a po většinu času přináší čtenáři pocit stejný, jaký prožívá hlavní postava - totiž má více otázek, než na které dostává odpověď.
Samotný konec mi k celkové povaze tohoto díla a jeho spíše filozofické povaze (kterou se autor, dle mého názoru, snaží čtenáři předat více, než jen nevšední příběh jednoho překladatele) neskutečně hodí.
Tuto knihu bohužel většina lidí (soudě dle komentářů) vůbec nepochopila, o čem to vlastně je. Bych to napsal, ale tím bych vše prozradil. Navíc je to asi 8 let co jsem to četl.
Zkusím to přečíst ještě jednou, abych to sem pak mohl napsat exaktně, pro všechny ty, kteří většinu textu považovali za jakousi vatu (jednoznačně nepochopili podstatu příběhu).
První část knihy se dost vlekla. V podstatě celá kniha je jen vyprávění a deník, chybí mi více rozhovorů, které by více udrželi pozornost a kniha lépe plynula. První polovinu jsem četla opravdu dlouho. Naopak posledních 100 stran mě opravdu chytlo a byla jsem napnutá, co bude dál, ale ten konec? Pro mě velké zklamání. Po přečtení této knihy jsem si uvědomila, že vlastně konce všech Glukhovskyho knížek, co jsem četla, si vlastně nepamatuji, protože mi prostě jeho konce nesedí.
V knize se prolínají různé světy - fantasy, Mayové, současná Moskva. Musím říct, že takovouhle knihu jsem četla asi poprvé, není to zrovna moje oblíbená četba, ale Metra jsem měla fakt ráda a Soumrak jsem dostala jako dárek. Když jsem knihu otevřela, vůbec nic jsem o ní nevěděla a sama bych si ji nevybrala. No a rozhodně ji už ani znovu číst nebudu ;)
Soumrak působí jako jeden z mnoha dílů kresleného seriálu Scooby-Doo. Autor nám servíruje záhadu za záhadou, napětí se však nachází někde v bodu nula a nakonec vám představí šokující odhalení, které působí vlastně trochu trapně. Konečné rozuzlení je totiž rozpačité podobně, jako by autor na konci napsal, že se to všechno odehrálo ve snu hlavního hrdiny. Kde mi proplatí čas a peníze věnované Soumraku? Zkusím se zeptat v kanceláři prezidenta republiky, tam prý mají nějaké konexe s Ruskem.
Soumrak je příběh ruského překladatele, kterému se do rukou dostal záhadný rukopis španělského conquistadora z 16. století. Překladatele rukopis pohltí natolik, že se k jeho povaze ťulpase přidá i bujná fantazie hraničící s halucinováním. A tak jsem měl občas pocit, že mi frajer popíjející čůčo na hlaváku vykládá o svém životním tripu. Ne, milé děti, drogy jsou špatné a tak se vysvětlení nachází poněkud jinde. A je o fous blbější, než kdyby hlavní hrdina fetoval.
Celá kniha je psána naivně a čtenářovu pozornost udržuje dost nevyváženě. Přitom Glukhovsky píše docela dobrý a zajímavý věci. Jen tomu snad vždycky něco chybí. Knihu hodnotím jako vyřešení zapeklitého a absolutně neděsivého případu, během něhož brejlatá Velma dělá chytrou, Shaggy se roztřeseně skrývá za jejím oranžovým svetrem, Scooby-Doo vydává ty svoje pazvuky a myslí na hot dog, zrzka natřásá šátkem a blonďák odhalí tvář zlotřilého ducha. Pod maskou se nakonec neskrývá nikdo jiný než Jiřina Bohdalová.
Štítky knihy
ruská literatura Mayové překladatelé, překladatelky mayský kalendář
Tak tohle je nejlepší cestovatelský horor s lovecraftovskou atmosférou, jaký jsem kdy četla. Už jsem si nepamatovala, co od knihy čekat, když jsem ji otevřela, což bylo jen ku prospěchu. Osudy španělského conquistadora jsem prostřednictvím velmi autentických kusů překladu hltala okouzlená, napnutá a s tušením vesmírných hrůz. Rozuzlení mě zklamalo jen velmi lehounce (tyhle příběhy musí být meta, aby si zachovaly kvalitu až do konce, a tento se toho aspoň dotýká) a pokud si myslíte, že to je negativní hodnocení, tak v kontextu toho, kolik toho mám za 35 let načteno a kolik velkých zklamání za sebou, obzvláště na poli hororu, je to spíš velice pozitivní.