Odkaz popela
Matthew Ward
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476593/bmid_odkaz-popela-HNX-476593.jpg
4
32
32
Trilogie Legacy série
1. díl >
Velkolepé vyprávění o intrikách a revoluci, vojácích a nájemných zabijácích, prastaré magii a věčném střetu říší Na Trezijskou republiku padl stín. Vládnoucí rody, někdejší ochránci spravedlnosti a demokracie, proti sobě intrikují ostrými slovy a ještě ostřejšími noži. Jsou zaslepeni svými ambicemi a neberou ohled na hrozbu ze strany invazních vojsk Chadárské říše. Ale hrdinové povstávají, i když Trezie padá. Viktor Akadra je hrdinou republiky, válečníkem, který nemá sobě rovného. Zamlčuje však tajemství, kvůli němuž by ho upálili jako kacíře. Džosiri Trelan je Viktorův zapřisáhlý nepřítel, politický vězeň snící o znovuvzkříšení matčina neúspěšného povstání. A Džosiriho sestra Kalenna Trelan se jen snaží odpoutat od poskvrněného odkazu svého rodu a uniknout očekáváním a předsudkům spjatým s jeho jménem. Zatímco republiku zachvacuje válka, všichni tři se musejí povznést nad vzájemné neshody a zachránit svou vlast. Avšak nechat za sebou celá desetiletí špatné krve není nic lehkého. A vítězství, pokud k němu vůbec dojde, si vyžádá strašlivější cenu, než si kdokoli z nich umí představit.... celý text
Přidat komentář
Jak ohodnotit tuto knihu? Možná by stačilo pár slov: Páni to byla jízda!
Můžu ujistit ty, které by zděsila tloušťka této knihy, že je to příběh který stojí za to si přečíst!
Kniha vás pohltí a čte se víceméně sama. Příběhu opravdu nic nechybí...je tam vše, intriky, akce, magie, láska i nenávist...
Fantasy jak má být. Ward se ukázal jako skvělý spisovatel a já se nemohu dočkat jak to všechno skončí.
Za sebe rozhodně doporučuji.
(SPOILER)
Já jsem knihomol, který miluje knížky a je mi jedno, jestli je kniha tenká nebo tlustá. Odkaz popela z pera pana Warda je teda slušná bichle, ale ani takovou knihou se nenechám zastrašit. Prostě si vyhrnu rukávy a pustím se do čtení!
Kniha mne od začátku naprosto pohltila a děj krásně odsejpal. Líbilo se mi, že byly kapitoly z různých pohledů postav.
Oblíbila jsem si Viktora. Za mě top postava. Také Kazamor se mi líbil, ale bohužel mi ho autor zabil. Nečekala jsem, že by to mohl udělat, vždyť si chtěl Kazamor vzít Kalennu...
Reveca a Kurkas byli spolu bezkonkurenční. Moc mě jejich chemie bavila.
Druhý díl si určitě přečtu, protože mě zajímá, jak to skončí s Viktorem.
Fantasy fantasticky propracovaná nicméně jsem čekala asi něco trochu jiného. Nesedlo mi moc zasazení postav do děje ale také spousta otevřeného a nevysvetleného do půlky jsem v tom mela hrozný hokej kdo je vlastně kdo. A něčeho tam bylo zda se mi navíc. Jinak povedené
Fantasy plná intrik, nečekaných zvratů, brutálních bitev a pochmurné epiky. Bohužel také značného přívalu písmenek, které jsou v tomto případě spíš na škodu než k užitku. Pro nového čtenáře, který svět tradiční fantastiky teprve odhaluje a nemá zájem o vykopávky, bude Odkaz popela vděčným průvodcem. Čekáte-li však draky, trpaslíky a sličné elfy, jste na špatné adrese. Matthew Ward nepotřebuje mnoho ingrediencí, aby dal dohromady spolehlivé drama, jež zaujme rychlým úvodem a pak už se čtenář veze na vlně svižně plynoucího vyprávění, přičemž klíčovým bodem celého příběhu je svoboda jednoho utlačovaného národa. Škoda, že revoluce už nebývají tak černobílé jako dřív, což má za následek, že hrdinové musejí činit jedno morálně pochybné rozhodnutí za druhým. Líbí se mi tenhle druh střízlivého vyprávění, které nemaže čtenáři med kolem pusy. Jenže zároveň by to chtělo do příběhu zakomponovat něco víc, než obehraný motiv „když se dva perou, třetí se směje, dokud od těch dvou po držce nedostane“.
Nikdo není, čím se zdá být, dobré úmysly vedou do Tmy... a co měl znamenat ten konec?!
Odkaz popela je za mě celkem zdařilým, ač vcelku obsáhlým debutem. I navzdory zmatenému začátku, obzvlášť co se týká postav, a pocitu, že byste si jako čtenář zasloužili znát víc informací o světě, se to skvěle četlo. Bylo to svižné, akční a místy napínavé.
Je pravda, že kniha obsahuje dost zajetých klišé (intriky, mocenské boje, válečné konflikty, milostné pletky apod.), na druhou stranu je to podáno osobitým způsobem a má to své kouzlo.
Největší plus shledávám u postav a jejich vzájemně se proplétajících se osudů.
Ne, prostě ne. Nedalo se to číst, hlavně kvůli kostrbatému překladu a velké nepřehlédnosti postav na začátku. Je mi to líto, i těch peněz, které jsem za knihu dal. Třeba to někdy zkusím v originále. :)
Nejdřív jsem se nemohla zorientovat mezi množstvím postav. Pak mě děj pohltil.. Moc se mi líbil nápad na příběh. Jsme zvědavá na pokračování. Je pravdou, že popis bitvy byl opravdu obsáhlý. Některé pasáže bych malinko zkrátila, ale možná by to pak ztratilo kouzlo. Uvidíme. Já si naopak myslím, že Viktor moc dobře ví, že Kalenna už není Kalenna a proto oba zmizí někam pryč....
(SPOILER)
Neměla jsem možnost hned si zapsat dojmy po přečtení, takže jsou psány cca po týdnu, což už není ono, ale bohužel se nedá nic dělat. Takže…
Bylo to fajn, určitě budu číst pokračování (i když tam byla chvíle, kdy se to blížilo ke konci, že jsem si myslela, že to snad bude jen jeden díl a že se všechno tak nějak dokončí už za jednu knihu – díkybohu ne:)). Fajn postavy – hned mě samozřejmě zklamalo zabití Kazamora, vypadal jako fajnej charakter, kterýho bych si mohla hodně oblíbit. Bohužel přežila Rosa, která mě tak nenadchla, i když mě potěšily její city ke Kazovi, že to není studený psí čumák (tak jsem to myslela), děsně mě naštvala, že tak snadno uvěřila té protivné ženské Ebigail (nechat zabít své děti – teda… to byla můra jedna, to se aspoň musí nechat tomu druhýmu protivnýmu chlapovi Chadonovi, že svého syna nezradil, když mu řekl o své témné stránce), byli přece přátelé, takže si to u mě hodně podělala. A její přátelství s tou dcerou Sevakou (ta byla taková nijaká, plus, že měla svýho bráchu ráda) no, jestli se dají dohromady – můj oblíbený pár to nebude, to byli samozřejmě Džosiri s Anastázií (zajímavý jména, co?). Džosiri byl fajn nerohodný a ještě se hledal a Anastázie absolutně bezkonkurenční. Je mi líto, co jí Viktor provedl, i když to netušil. Doufám, že se osvobodí.
Btw, vůbec jsem nepochopila, co jsou ty archminandritové zač a i ty kouzla atd… možná to mohlo být lépe vysvětleno, to celé s Luminou a Lumestrou či jak to bylo a ještě jak se v té druhé zemi nazývají jinak, no měla jsem v tom bordel.
Viktor – vypadal jako můj hlavní hrdina, se stínem, rozervaný, prostě akorát, to s tou Kalennou, ok, proč ne, ona nebyla úplná sympaťanda, což jí dělalo zase trochu zajímavou a nepředvídatelnou, ale ten konec to zkazil. To jako nepoznal, že Kalenna už není Kalenna? Byla bych radši, kdyby jí taky usmrtil nebo by shořela. A vůbec celý ten závěr (kromě toho, že Viktora probrala střela mířená na něj, ale střelená do Džosiriho – hezké přátelství, to bylo dobré), tak takové to posednutí moc nemusím, když jsou lidi jen loutky, škoda že to nešlo jinak. Že mají všichni z Jižska tu babiznu v sobě díky popelu proč ne, to je zajímavé, ale aby kvůli tomu museli všichni shořet – to se mi nelíbilo, už tak si vytrpěli dost. Samozřejmě jako utlačovaní jsem jim fandila a Seveřsko neměla ráda a taktéž tu mrchu Melannu. Na jednu stranu nic nemůže jako princezna, ale klidně jí nechají samotnou potulovat v nepřátelský zemi, haha, a jak se ty věci, jak přežít v divočině naučila? Haha. Vadilo mi, že útočila na zemi, která jí nic neprovedla, proto má u mě velké mínus a nemám jí ráda – fakt jsem doufala, že jí Kalenna v té bitvě zabije (btw, bitva na třetinu knihy – dost dobré). No a potom další nejoblíbenějsí pár, resp. dvojka, jednoznačně Reveka a Kurkas. To s tou Revekou bylo dost hnusné a nejsem si jistá, jestli to stálo za to. To byla správná hrdinka, byla fakt super a s Kurkasem byli naprosto neodolatelní. Aspoň, že ten to přežil (myslím si teda). Malachiáš taky milý, ta Apara – tomu jsem taky moc nerozumněla, tomu trhu, bylo to takový divný… no nevím, a ten její vztah, ta moc co má nad ní Viktor (taky je fajn, že to rozhodně není ukázkovej hrdina, protože to s tou Aparou mluví samo za sebe). Takže tak.
Musela jsem se začíst, moc jsem tomu nerozuměla – tomu náboženství, jak tam funguje ta politika, ty rytířské řády či co to bylo a tak. Možná další díly toho víc vysvětlí, začetla jsem se vlastně až díky bitvě a Revece a Kurkasovi. A pak ty dvojčata, škoda, že tam nebyli víc. Zajímavé postavy, i ta Janda (fakt, ty jména:)). No uvidíme, co bude dál. Jsem ráda, že z Viktora není (zatím) antihrdina, protože to tak fakt vypadalo, ale to s tou Kalenou a Malatriant mě taky nenadchlo, tak uvidím.
Odkaz popela bych asi nejlíp charakterizovala vlastními slovy autora …
.. Trezie, bašta velkoleposti a útlaku, byla zkrátka obyčejným místem, ne neodmyslitelně dobrým ani nenapravitelně zlým. Prostě jen… byla.
A Odkaz popela taky prostě jen… je.
Úvod byl takový rozpačitý a těžký. Hlavně pro počáteční orientovaní ve jménech a místech. Místy mi přišel i překlad lehce kostrbatý. Nicméně se to po nějaké době pěkně rozjelo. Příběh mě začal bavit. Působil sice dost šablonově, tedy takové to typické téma v žánru fantasy, ale autor to dokázal dost přikrášlit.
Postavy byly sice průhledné jako sklo, takže vás nepřekvapí, ale na druhou stranu jste si nemohli být jistí jejich přežitím. Což bylo dost napínavé ke sledování, jelikož do poslední chvíle čekáte, koho autor obětuje.
Navíc autor se rád vypisuje, takže je kniha poměrně dlouhá, má téměř 800 stran a takovou bitvu dokáže líčit na skoro 50 stran. V bichlích se až tak nevyžívám, ale četla jsem po troškách, takže jsem to dávkovala.
Myslím, že můžu říct, že mě to docela bavilo. Beru samozřejmě ohled i na to, že je to prvotina, takže jisté mouchy na tom najdu. I v samotném příběhu, kdy mě to v podstatě bavilo celou dobu, dokud na scénu nepřišla Malatriant. Postavy byly v celku sympatické a uvěřitelné, i když jsem občas měla pocit, že si z té jejich blbosti budu rvát vlasy. Hlavně ve chvílích, kdy tak bezhlavě vlezly do léčky.
Rozhodně nejde o nějaké veledílo. Najde se na tom spousta ale, některé scény mi moc nesedly. Přesto jsem schovívavá a řeknu, že to bylo fajn. Rozhodně jsem si to užila víc než třeba takového Ryana a Stín krkavce (tedy kromě prvního dílu, ten byl boží) a pokračování, pokud bude, si nenechám ujít.
Odkaz popela
Tohle bylo takové moje bezvýznamné vítězství. Další pseudo-prolétářské fantasy, které rozdmýchává další, už mnohokrát zažehnuté, plamínky revoluce. Osobně si tak nějak začínám všímat, že toto téma je v poslední době v každém dalším fantasy. Škoda.