Zimní přízrak
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380026/bmid_zimni-prizrak-NZ6-380026.jpg
4
163
163
Spisovatel a univerzitní profesor Dale Stewart, jeden z hlavních hrdinů Simmonsova slavného hororového románu Temné léto, se po desítkách let vrací do Elm Havenu. V místě, kde prožil své dětství, nyní hodlá čerpat inspiraci pro napsání knihy o všech dobrodružstvích i děsivých věcech, které se jemu a jeho kamarádům přihodily ve zdánlivém bezpečí tohoto amerického maloměsta. Na sklonku roku, v období Halloweenu, přijíždí na opuštěnou farmu, kde bydlel jeho dávný geniální kamarád Duane McBride, nejen s touhou po klidu, nýbrž i se svými vnitřními démony, pachutí z rozklíženého manželství, ztrátou elánu, za štěkotu černých psů melancholie a před zraky záhadných postav, které jeho návrat upřeně sledují z místního hřbitova. Dale vchází do mrazivého domu minulosti a sám netuší, jestli z něj ještě někdy vyjde. Zimní přízrak není přímým pokračováním Temného léta, je s ním v dialogu, novou optikou nahlíží na jeho události, ale lze jej číst i samostatně, jako jeden ze Simmonsových vrcholných, vyzrálých románů, který jen jakoby mimochodem dokáže být i značně děsivý.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2019 , FobosOriginální název:
A Winter Haunting, 2002
více info...
Přidat komentář
Celkem obstojná duchařinka. Od Simmonse bych čekala drobátko víc, ale tady se spíš blížíme Kingovi. Dokázala jsem se začíst, ale touha knihu neodložit se nedostavila. Líbil se mi nápad s odděleným patrem domu a nakonec i spojitost s předchozími díly.
PS: Tak trochu mi začíná vadit, když spisovatel píše o spisovateli.
Nebolo to zlé. podľa hodnotení som čakal väčšie sklamanie. Každopádne štýl Simmonsa mi pripomína Kinga, kniha sa číta dobre, plynulo. Štyri hbiezdičky však dávam len preto, že sa chcem k celej sérii vrátiť a prečítať ju celú za sebou.
Achjo, musím říct, že za mě zklamání. Po nadšení z Temného Léta jsem nedostal nic, co mě na prvním díle bavilo. Celá zápletka se skiny mi pak přišla hrozně laciná. Až se mi nechce věřit, že je to stejný autor.
Osud této postavy mě velmi mrzí a nečekal bych takový vývoj na konci Temného Léta. Zpětně už bych sérii ukončil prvním dílem a dál nepokračoval
Nemůžu si pomoci, ale tvorba Dana Simmonse mi velmi připomíná díla Stephena Kinga. Však i sám King vyzdvihuje Simmonsovu tvorbu přímo do nebes. Ale vraťme se k Zimnímu přízraku. Kniha si mezi čtenáři nevede tak skvěle jako Temné léto. Navzdory tomu však nese ty podstatné znaky jeho rukopisu, které tkví především v autorově umění výstižně vykreslit úzkostnou, děsivou atmosféru. Elm Haven tak pořád zůstává tajemným a pochmurným svědkem, takovým Silent Hillem, událostí roku 1960. Návrat jednoho z chlapců a jeho démonů není tak sofistikovaně propracovaný (znatelné na rozsahu knihy), ale povrchně, velmi čtivě a napínavým způsobem (což je Simmonsovy vlastní) odkrývá osudy všech, kteří se toho temného léta stali svědky plíživého zla číhajícího ve staré místní škole. Hlavní dějová linka se však vine kolem Dala Stewarta, který si v sobě nese vlastní temnotu, a o tom je tento Zimní přízrak. Co možná ubírá románu na jeho oblíbenosti jsou za mne táhlé a nezáživné Dalovy vzpomínky na jeho milenecký vztah.
A na závěr toho všeho, nesouhlasím s názorem, že obě knihy jsou prezentovány jako dva samostatné romány. Já si nedovedu představit, že bych minula jednu z nich. Temné léto je prostě základ a Zimní přízrak racionalizuje podstatu zla, které ožívá v roce 1960. Tak to prostě je!
Musím říct, že mně ty flashbacky vlastně celkem dost vytrhávaly z děje a ani nevím proč jich tam tolik bylo.
Pokračování temného léta, moc jsem se těšila a kniha se mi líbila i když úplně nemá to kouzlo, co její první díl.
Ako veľmi som sa tešila na toto pokračovanie, tak veľmi som ním aj potešená. Výborne vystavaná atmosféra, len pre také ľahké mrazenie na zátylku. Kombajny ale radšej budem odteraz pre istotu obchádzať širokým oblúkom :)).
Malá výtka: Načo tam bola pripletená milostná linka s Clare, to mi nejako uniklo. Toľko slov venovaných úplne nepodstatnej postave.
Mnohem lepší než první díl, zápletka je nejasnější, děj napínavější. Možná se mi to líbilo více proto, že se snadněji ztotožním s vrstevníkem než s dítětem.
Moje druhá kniha od autora, takže prostě srovnávat musím. Terror, který jsem četla jako první, i když je dvakrát delší, než Zimní přízrak, mě neskutečně bavil. Byl podobně popisný, ale tam mi to nevadilo. U této knihy mě neustálé retrospektivy místy až popuzovaly, přestože popisy v nich jsou parádní. Odvádění pozornosti od něčeho, co mi přišlo zjevné, mě lákalo přeskakovat stránky. Snaha vzdát hold několika autorům mi jako čtenářce nic moc nedala. Snad jen odbočka ke starověkému Egyptu a Beowulfovi mě donutila udělat si mentální poznámku, že v této oblasti je vždy co dohánět.
Takže suma sumárum mě bavila cca poslední čtvrtina, kterou už ale nezachránilo úplně závěrečné rozuzlení. I to totiž nechává otevřené dveře k případnému dalšímu pokračování (?).
Ale popisy fakt krásné
Příliš popisné, mnohovrstevnaté, místy zmatečné, když nevíte, co je fikce, vzpomínka nebo přelud. Neměl jsem žádné velké očekávání, takže nejsem ani příliš zklamán. Simmons už napsal lepší horory, Zimní přízrak nebyl špatný, ale znovu to už číst asi nikdy nebudu. 60%
(SPOILER)
Zimní přízrak - Dan Simmons
Kde začít?
Nebylo to tak špatný, jak jsem se bál - nebylo to tak dobrý, jak jsem trochu doufal...
Možná budu za trubku, ale co mi na knížce vadilo už od koupě byla obálka, respektive obrázek chaty někde v horách.
Do prkený ohrady, dyť McBridovic farma je na placce uprostřed polí ve státě jménem Illinois a ne v žádným pohoří. Byl jsem furt obezřetnej, abych obálce nekřivdil, protože to bude asi někde zdůvodněný v ději?!
Nebylo! Ani ve vzpomínkách na Montanu, pointa k obálce nula nula prd! Vydavatelství by asi mělo lehce popřemýšlet, co dávat na obálky... (ale tohle je asi čistě můj boj :D )
Další věc, která mi trošku vadila byla ta, že Simmons částečně trochu popřel to, co se stalo onoho léta roku 1960 a tajemno tehdejšího léta malinko hodil na asi vyloženě vraždy J.P. a C.J. Congdena, bez přičinění tajemných sil.
A hned v zápětí z toho "tajemna" udělá v Zimním přízraku podivnou bramboračku, jakoby sám Simmons nevěděl, jak celou knížku uchopit a jestli to celé směřovat do nadpřirozena jako v Temném létu, nebo do psycho analýzy podivně se vyprofilovanýho Dala, kterej si podělal celej život a asi mu z toho hráblo ve stylu každej druhej američan potřebuje psychiatra na každou blbost a je nutný ho nadopovat práškama a udělat z něj trosku.
Ale ani to jsem postavě Dala na 100% nevěřil a celý mi to přišlo účelový.
Knížka má něco málo přes 300 stran, ale jen díky totálně zbytečné výplni s Clare, která se mohla vyvinout v super vyústění, propojení se zápletkou, kdyby tam vlastně nějaká byla - dobře, aspoň s dějem jako takovým... cokoliv, co by v rámci celku mohlo dávat smysl, ale tohle tam prostě NENÍ! Proč sakra?
Na konci knížky čučím v půl jedné ráno na poslední stránku a marně hledám, kde se jako dozvím, co se to vlastně dělo na těch cca třista stránkách a když nad tím tak přemýšlím, mám hrozně smíšený pocity a nevím, jestli se mi to celý líbilo, nebo ne.
Brnkání na strunu nostalgie se zmiňováním událostí z Temného léta u mě spíš bohužel nefungovalo, protože to bylo pojaté hrozně zvláštně, ale to se už opakuju.
Oblíbenej Duane se sice vrátil... Mno... i tohle bylo jakoby nedodělaný, nedomyšlený, prvoplánový, divný, než zajímavý a v Temným létě jsem ho měl moc rád, tady kdyby nebyl, asi by to bylo lepší... Stal se spíš takovou zvláštní berličkou, lepidlem nesourodého sledu spíš divných, než děsivých a zvláštních událostí.
Když to teď po sobě tady čtu, skoro to vypadá, jako bych jen plísnil a knížku si vůbec neužil, ale tak to taky není!
Mě se to líbilo... Hrozně bych chtěl, aby se mi to líbilo o kus víc... Užil jsem si to? Byl jsem naježenej s očekáváním jak to celý dopadle? Ano, byl! Jen to celý kazí taková příchuť až příliš mnoho "ale" a nedočkání se nějakého pořádného rozuzlení a finále. Ne... bitku se skinama na konci jako finále neberu ani náhodou a zase to jen podtrhává to, že si nemyslím, že to měl Simmons celé nějak uceleně domyšlené.
Simmons to umí líp... Ukázal to na spoustě dalších knih, ať šlo o už zmiňované Temné léto (NE, nebudu psát že je tohle pokračování, protože ani náhodou není), nebo brilantní a děsivé Hladové hry, Terror, nebo totálně jiný Hyperion.
3* dávám jen proto, že se mi to svým způsobem pořád líbilo, ale nedostal jsem to, co jsem asi chtěl dostat.
Popravdě nevím co bych si o tyto knize měl myslet. První polovina mě celkem bavila ale závěr byl docela divný. Knihu jsem moc nepochopil.
Za mě pokračování Temného léta ale jinou optikou, dospělýma očima. Svět je temný ale tentokrát úplně jinym způsobem. Atmosféru jsem si moc užil. I tady jsem knihu hltal a nemohl se nabažit. Upřímně přiznávám, že se mi temné léto líbilo víc ale rozhodně nelituji, že jsem si Zimní přízrak přečetl!
Dalo by se říct, že je to pokračování Temného léta... ale pokud tomu uvěříte, tak už to samo o sobě je dost smutný, když vezmete kam se všichni poděli.... nicméně tu temnou atmosféru jsem autorovi nějak neuvěřil... asi to bylo moc překombinovaný... aspoň na mě... už to není tak krásný a hrozivý navzájem jako temný léto... je to spíš depresivní a jediný co je asi strašidelný je úplný konec... jako by to neskončilo... jenom nevím co je strašidelnější... jestli to, že to neskončilo pro hlavního hrdinu nebo pro mě, že by mělo být pokračování
(SPOILER)
Je a zároveň i není to pokračování Temného léta. Stejné místo, některé stejné postavy, náznaky tajemna, ale jiný styl psaní. U Temného léta jsem to mockrát odložil, nemohl jsem se začíst, tady jsem se chytnul hned v prvních řádcích a chtěl číst pořád dál a dál. Dan Simmons píše úplně jinak než předchozí díl.
Čekal jsem tak nějak více logičtější vysvětlení předchozího románu, toho jsem se nedočkal. Místo toho jsem sledoval problémy stárnoucího profesora. Nudily mě neustálé flashbacky o Clare, o tom kde spolu kempovali apod. Ve chvíli, kdy přišla spousta zvratů a najednou bylo vše jinak mě to hodně chytlo a nemohl jsem se od knížky odtrhnout.
Dále Stewarta tak nějak vede jeho přes čtyřicet let mrtvý kamarád Duan, kterého jsem si oblíbil v předchozím díle. Doufal jsem, že to vedení bude více vysvětleno, ale přišlo mi, že to Dan Simmons neuzavřel. Některé náznaky nechal nepovysvětlené.
Rozhodně ale doporučuji a rád se ke knize někdy opět vrátím.
Ušlo to, četlo se to dobře (2/3 knihy zblajznuty za jeden dlouhý večer)... ale žádnej zázrak. Oproti Temnému létu minimálně o stupeň dolů. Elm Havenu víc svědčí to letní upocené parno a kukuřice... Dospělý Dale je rozsypaný a vrací se do rozsypaného městečka... na místo, které ho může rozsypat úplně. Vrátit se v takovém stavu sem... no, ale zase co tě nezabije, to tě posílí, to je fakt. Jako sonda do života postaršího profesůrka, co si podělal všecko, co měl, to celkem funguje.
Jenže já, jsa ovlivněna Kingovým To, jsem čekala jaksi něco jiného. Od pokračování knihy plné brilantního dětského pátrání a odvahy čekám víc. Alespoň pokus o setkání se starými kamarády, pátrání po tom, proč se na tom místě stále dějou divné věci, i když "kořen zla" tehdy zničili... a dostala jsem obstojnou komorní duchařinu. Osvěžující je "hodný" strážný a radící duch již nežijícího kamaráda... ale kam chtěl Dalea dovést, co mu chtěl sdělit? V tomhle je to nedotažené. Nebylo to zlé, to ne, ale jako pokračování Temného léta mě to neoslovilo.
Pokračování Temného léta na mne působil mnohem komorněji a temněji, než první díl. V knize nefiguruje tolik postav, spousta pasáží se odehrává ve vzpomínkách, nebo spisovatelově neklidné mysli. Dalův psychický profil se vcelku vyvedl, a i když naprosto dokonalý není, rozhodně nenudí. Stejně, jako Temné léto, nebo třeba Terror, je kniha velmi podrobná a přesto zůstává čtivou.
Simmons píše skutočne skvelo, už ma o tom presvedčil knihou Terror a aj Temné léto. Táto je tiež skvelo napísaná, ale ten dej už nie je tak super. Prostredie je síce príjemne mrazivé, príbeh sa odohráva prevažne v zime, v predvianočnom období, do toho farma, na ktorej je Dale sám, čierne psy, ktorých občas vidí, odkazy, ktoré sa mu zjavujú na notebooku... Ale čím dlhšie som čítala, tým menej ma to bavilo. Ako niektoré zvraty sú skvelé a naozaj som ich nečakala, ale niektoré kapitoly boli vážne o ničom, napríklad tie, kde spomínal na svoju milenku Clare. V nich sa väčšinou nedialo a bolo ich celkom dosť. Čakala som, že Dale sa bude častejšie vracať k udalostiam onoho leta, ale to v knihe skoro vôbec nie je. Je to kniha skôr o psychických problémoch spisovateľa, kde sa sem tam vyskytne niečo nadprirodzené. Ako čítala sa mi vážne dobre, ale na rozdiel od Temného léta vo mne žiadny hlbší dojem nezanechala a kebyže ju nečítam, tak asi o nič neprídem.
Tuto knihu jsem četla jako druhý díl Temného léta. Autor někde uvádí, že to není nezbytné, ale mě to přijde docela důležité, obzvlášť teď, když vím, co se v obou knihách děje. Takže za mě doporučuji číst nejprve Temné léto a potom teprve Zimní přízrak. Kniha se mi líbila. Zhltla jsem ji docela rychle - za necelý týden. Každopádně jsem narazila na pasáže s Clare, milenkou hlavního hrdiny, které mě nebavily. Jen výjimečně mě překvapily nějakým tím napětím. Tyto části příběhu jsou bohužel důležité pro pochopení psychického stavu hlavního hrdiny, takže přeskakování není úplně varianta. Hororová zápletka je spíš napínavá než strašidelná. Chvilkami vás autor dokáže zmást a vy si děláte závěry, které se později ukážou jako lživé. Bát se ale velice pravděpodobně nebudete. Nebo alespoň já se nebála a v některých pasážích jsem se i zasmála. Kniha se mi líbila a určitě bych oba díly doporučila čtenářům, kteří s horory začínají. První díl je hororová pohádka a druhý díl je taková méně hororová a více depresivní verze toho předchozího. :-) Tak nebo tak je to pěkný kousek do mé hororové sbírky.
Štítky knihy
deprese spisovatelé horory pomsta duchové a přízraky strašidelné domy pátrání v minulosti duchařské romány záhrobí
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Ještě o chlup nudnější než Temné léto.