Ohně z ráje
Dan Simmons
Havaj… Opálení a usměvaví domorodci, tradiční tance a zpěvy, země zaslíbená pro všechny surfaře, majestátní příroda a luxusem oplývající hotelové resorty… Ale existuje i jiná Havaj. Havaj děsivých sopek, krutých božstev a lidských obětí… Simmons tentokrát vypráví o střetu nového a starého, o boji prapůvodních sil, ale také o tom, jak mohou jednomu miliardáři hatit plány jeho tři milenky, mrtvoly hotelových hostů v golfových jamkách a dvousetkiloví havajští extremisté… Ohně z ráje jsou horor, který se nebere úplně vážně, ale cožpak se můžeme divit, když jedním z hrdinů je Samuel Clemens aka Mark Twain?... celý text
Přidat komentář
Stylisticky jsem věděla, co mám očekávat, protože temný otec Dan Simmons je pro mě osvědčená volba. Ohně z ráje mě překvapily velkým výběrem bohů a bohyň v dějinách Havajského souostroví. Přiznávám, že se mi to ze začátku trochu pletlo, ale žraločí muž mě zaujal nejvíce, snad proto, že v příběhu mu byl dán větší prostor v projevu než ostatním, ze kterých byl jen nepopsatelný strach, takže se dalo očekávat, jakou funkci bude žraločí muž mít. Příběh rozvinul moji představivost a vyvolával dojem nadčasově převyprávěných mytologických příběhů a bájí. Skutečnost, že celý příběh byl vymyšlen byla známa již na začátku, kdy autor užil dvou časových a dějových linek (současnost a doba, v níž žil Mark Twain). Nejprve mizí lidé, pak je nalezena v golfové jamce useknutá ruka, vytvoří se puklina ve zdi, která odkryje dlouhý tunel. Deník tetičky Loreny Stewartové, zvané Kidder, tomu jen přihrává, neboť vypráví tentýž příběh, který prožívá hlavní hrdinka Eleanor. Časová reálie s Markem Twainem a tetičkou Kidder v hlavní roli se začíná prolínat se životem Eleanor Perryové. Jednotícím bodem je Velký ostrov na Havaji.
Za mne za pět hvězdiček. Knížka mě prostě bavila. Možná k tomu přispělo že jsem ji přečetla na konci léta, takže prožít v hutných vedrech dobrodružství na Hawai, bylo úplně ideální. Nová mytologie, hrdinové, i jeden známý hrdina:). Knížka se mi zkrátka trefila do nálady a já si ji užila. Že to není extra tuhá nálož jako v Terroru, mně nevadí ani náhodou. Koneckonců i Temné léto bylo spíše letnim dobrodružstvím, než stoprocentní hororem. A suchý humor mě hodně bavil. Je to jako s oblíbeným beckovym filmem. Víte o jeho nedokonalostech, ale stejně se na něj sem tam koukněte, protože Vám dá, co máte rádi a v tu chvíli i mozna potřebujete, aby jste se cítili dobře. A je tzv.ve vašem osobním zlatem fondu. Ohně z ráje umistuji tímto do svého osobního zlatého fondu.Nemam od Simmonse nactene vše, ale nikdy mne zatím nezklamal.
Když se kniha objevila na pultech, jméno Simmons na obálce mě přimělo zajásat, leč mé nadšení vychladlo během čtení přebalu - navzdory žhavému tématu. Havaj, milenky miliardáře, božstva? Nic pro mě, ale když se naskytla příležitost román vypůjčit, nezaváhala jsem.
Při obracení stran jsem si v podstatě potvrdila své rozpačité dojmy z anotace: linie ze současnosti mě bavila tak napůl, zatímco deník z 19. století skoro vůbec. K žádné z hlavních postav jsem si nedokázala vytvořit pouto a většinu vedlejších jsem měla úplně v paži. Havajské mýty mě kdovíjak nezaujaly, děj byl na můj vkus příliš pošahaný - nadsázky s ohledem na tenhle fakt mohlo být klidně více, hororová složka beztak fungovala minimálně. Našlo se pár pasáží, ze kterých by bylo možné udělat nezapomenutelný, nervydrásající zážitek, pan spisovatel však bohužel nezatlačil na pilu, zůstal u bezzubého pižlání.
Knížku můžu doporučit každému, kdo by se rád nenáročnou formou dozvěděl něco o havajské mytologii. Jestli vás ovšem ta populárně naučná část o bozích moc nebere, atmosféra havajských ostrovů vás neláká a chcete si v první řadě hryzat nehty napětím, nebo naopak smíchy padat z gauče, raději pátrejte po jiném titulu.
"Ohně z ráje" hodnotím kladně pro jejich neobvyklost, mnoho podobných románů asi není, přesto bych byla raději, kdyby Simmons ubral na absurditě a přidal na emocích. Času tráveného ve společnosti této knihy nelituji, ale... 65% s ochotou za x let poskytnout druhou šanci.
Happy end! Na pohled obyčejná ženská vykoupí celý resort za 320 mil dolarů. Ale no tak, je to přece fantasy. Celkem dobré počtení, některé větné stavby jsou až příliš rozvité, ale nakonec se jedná o odpočinkovou literaturu, takže fajn...
Neskutečná krávovina u které jsem se skvěle bavil a na svini dlouho nezapomenu. Proč tedy jen tři hvězdy? Protože je to vážně hrozná blbina na jedno použití. Ovšem vy co máte Simmonse rádi, pro vás je to povinnost. Tak jako Kruté Ledacos tak i Ohně z ráje jsou zábavnou odbočkou od autorových vážných témat.
Vítejte v hotelovém komplexu Mauna Pele, ležícím uprostřed exotické Havaje. Místo pro luxusní odpočinek za velmi, velmi vysokou cenu. Smůlou je, že tohle hájemství pro nejbohatší někdo proklel. A to dost fest. Ovšem bezcharakterního majitele nic tak malicherného jako pradávná magie nerozhodí. Všechno se dá vyřešit, když máte dostatek peněz. I prodej hotelu, v němž se ztrácejí hosté…
Spojit horor s humorem dokáže jen málokdo. A Dan Simmons tím „málokým“ evidentně je. Bravurně pracuje se situační komikou, aniž by přitom sklouzával ke komediální grotesce, a zároveň udržuje mrazivé napětí, z kterého naskakuje husí kůže. Autorovým esem v rukávu jsou ovšem postavy, které tu zase jednou fungují naprosto dokonale. Zlehka načrtnuté, přitom veskrze lidské. Člověk nedokáže jinak, než jim do poslední minuty držet palce, přestože ne vždy jde právě o hrdiny. A historická linka z přelomu minulého století je fantastická sama o sobě. Klidně bych šel do celé série románů s Markem Twainem jako hrdinou.
Po Simmonsových jiných knížkách jsem čekala víc. Deník mě nebavil vůbec, přítomnost zase docela dost. Sem tam to bylo hodně vtipný, ale to mi nestačí, takže průměr.
Svižný vtipný příběh, plný dobrých nápadů a napětí. Potěšilo mě i shledání s Cordií Cookovou Stumpfovou a Mikem O´Rourkem z Černého léta.
V Simmonsových knihách se mi líbí více či méně skryté detaily a odkazy na další příběhy, fakta, nebo třeba jen samotné postavy (z jeho vlastních knih nebo z knih jiných autorů, ale také z reality). Vždycky když takovou narážku objevím, tak se zaraduju, a přitom je mi jasné, že je ještě stále co objevovat a je to jen a jen na čtenáři, jeho znalostech, vnímavosti a náhodě. V závěru "Ohňů z ráje" musím pochválit také výběr zachránců duší. Být to Eleanor s Paulem, příběh by u mě hodně klesl. Ovšem humornou stránku jsem z větší části spíše nějak přetrpěla. A prase bylo zkrátka už moc. Pravdou podle mě zůstává, že Simmons umí psát lépe, ale na druhou stranu předvídatelnost není pro spisovatele dobrá věc, takže oceňuju i to, že dokáže s každou další knihou překvapit.
Tak nevím, nebylo to špatné, ale dlouho jsem přemýšlel, co tím vlastně autor myslel. A tak jsem si nakonec vymyslel vlastní verzi: nedávno jsem četl Dopisy z planety Země - knihu psanou účastníkem příběhu, a myslím, že autor Marka Twaina vysvlékl, zasmradil, a strčil do jeskyně proto, aby se mu pomstil za jízlivý tón, který jeho úvahové věci mají. Se svou společnicí tak vytvořili stejný pár, který nakreslil Adolf Born na obálce Dopisů, jen místo hada by jim příšlušelo osmioké prase :o
Mám takový nepříjemný pocit, že po vynikajících dvou knihách (Terror a Black Hills) už budu od pana Simmonse číst jenom samá pofidérní dílka (Děti noci)... Ačkoliv jsem to celé chtěla brát jako hororovou nadsázku, nějak to úplně nešlo. Potvora s žraločí tlamou na zádech? Mluvící prase? Já naprosto chápu Simmonsovu oblibu v mytologiích přírodních národů (a v Black Hills i Terroru to funguje výborně), tady mistr prostě šlápl vedle. Není to ani děsivé, ani vtipné (dobře, uznávám.... Trumbo si svoji hvězdičku zaslouží, i když v závěru je z něj až moc velký slušňák....). Ani napínavé. Romantická linka, která v jiných knihách tak nějak automaticky zapadá do příběhu a vůbec ho neruší, tady naopak ruší až moc. Jinými slovy, deník tetičky Kidder mě nudil a do deníku měl svým stylem hodně daleko.
Tak to bylo něco.... Hodně jiné, zajímavé (v dobrém slova smyslu), fakt mě to bavilo :-) Moje první setkání s tímto spisovatel a musím uznat, že Simmons je opravdu originální.
Velké, převelké zklamání.
Dlouho jsem si myslela, že tohle snad bude začátek nějaké telenovely, či co. Nakonec se z toho vyklubaly pouze dvě absolutně nesympatické hrdinky. Co mi hodně vadilo, byly cizí názvy a tolik legend, že více snad za život už neuslyším. Korunu všemu nasadilo mluvící prase, od kterého už knihy nebyla ke čtení.
Havaj a havajská mytologie nejsou zrovna oblastmi, které by byly předměty mého zájmu. Přesto, Dan Simmons mě svým vytříbeným a originálním stylem přesvědčil o literárních kvalitách, a proto jsem nevynechal ani román Ohně z ráje, který se řadí k jeho ranější tvorbě. Řada čtenářů již avizovala, že se jedná spíše o lehčí četbu prostoupenou humorem, takže jsem tak nějak tušil, nebo mohl tušit, co očekávat. I přesto, u Simmonse mi tato poloha vůbec nesedí a celkově musím říct, že mě Ohně z ráje spíše zklamaly. V čem autor exceluje, je jako tradičně pečlivá studie místních reálií. Ovšem již klasické spojení skutečných historických událostí a fantaskního prvku zde tak nefunguje, jako je tomu například v románu Drood, Terror či Black Hills.
Může za to hlavně již zmíněná havajská mytologie, která obsahuje několik bohů a démonů, kteří na sebe berou (mimo jiné) podobu zvířat a vystupují v příběhu častěji, než by bylo příhodné z hlediska budování atmosféry či opředení záhady kolem celé historie ostrova. Simmons navíc určitě tušil, že mluvící prase a další zvířena v podání bohů bude vyznívat spíše zábavně než seriózně, a proto naladil Ohně z ráje i do roviny humorného románu / parodie hororu, který si tak trochu dělá srandu sám za sebe. Neustálé cliffhangery jak z béčkového filmu, stereotypní charaktery, předvídatelný děj a další prvky tomu jasně nasvědčují.
Příběh je rozdělen na dvě roviny – současnost, ve které se objevuje miliardář a vlastník havajského resortu Trumbo, který je dle mého názoru jedinou výraznou a charakterní postavou románu, dále jeho poskok, další poskoci, manželka, milenky, dvě ústřední ženské postavy, které jsou ve skutečnosti celkem plýtké a tak nějak.. . strašně stejné, historik, který slouží pouze jako prostředek k vykreslení celé mytologie, Japonci, kterým se Trumbo snaží prodat celý luxusní resort a místní domorodci.
Druhá rovina je zastoupena deníkovým vyprávěním tetičky Kidder o událostech roku 1866, které možná až moc okatě předzvěstují dění v současné době, čímž se vytrácí možnost překvapení. Střídání obou časových rovin je navíc trochu nepřirozené a rušivé, i když to tak v počátku čtení nepřijde.
Zajímavým zpestřením deníkové roviny je zastoupení literární osobnosti Marka Twaina, který zde vystupuje pod svým skutečným jménem a Simmons tak prezentuje prvek, ve kterém vyniká – křížení historických reálií se svou fabulací. Závěrečné stránky jsou toho jasným důkazem.
Verdikt:
Pokud pominu zasahování nadpřirozených sfér do příběhu, tak je samotný děj celkem nudný. Pokud je vezmu v potaz, pak až moc fantaskní či přitažený. Zachraňují to sice vzniklé komické situace, které vyvolávají smích, otázkou však je, jestli vás takový Simmons baví. Ve výsledku tedy jako oddechovka dobré, v rámci autora slabé.
K minasovu komentáři těžko co dodat - je vyčerpávající a věcný. Díky dvěma dějovým rovinám je kniha schopna potěšit poměrně široký okruh čtenářů. Současnost, prezentovaná postavou Trumba potěší milovníky jednodušších akčních příběhů (a je psána tak, že nenechá čtenáře na pochybách, jak to vlastně autor myslí - navíc podle dialogů s prasetem si myslím, že se u tohoto typu psaní Simmons šíleně bavil), historická část (i když ani ta není nijak suchopárná) osloví spíše ty, kteří se mimo pobavení jako bonus rádi něco zajímavého dovědí - tady jsou to poměrně zajímavé pasáže z hawajské mytologie. Přiznám se, že mne tato četba přiměla k vyhledání (moc jsem si ale nepočetl) a k přeladění mé staré omšelé kytary na hawajské ladění a k hudební produkci pomocí dozičáku (psi po okolí se zoufale rozvyli). Takže zážitků na jednu knihu docela dost.
Na Simmonse je toto dílo ve své vážnosti o něco slabší než jeho ostatní knihy. Jenže o vážnost právě v této knize především nejde. Zde jde především o zábavu a Simmons nám ji překládá ve dvou rovinách - první rovina, která nese hlavní děj, totiž naráží na častá klišé rádoby autorů akčních či horrorových děl a nejenže na nich do oči bijícně ukazuje, že ano toto je Klišé, takhle by se to stalo v jiných knihách, ale Simmons se tomu obratně vyhne, klišé obezřetně obejde (a to především vždy vtipně) nebo do klišé vkročí ráznou nohou a projde jim ad absurdum. Vtipem ani tak neoplývá hlavní hrdinka Eleanor, jako spíše zhýralý milionář Trumbo a velmi svérázná postava Cordie, kterou si lze představit jako typickou akční hrdinku, avšak v pokročilých letech.
Druhá rovina se nese na mnohem vážnější vlně, jedná se o deníkový záznam "tetičky Kidder" z roku 1860 a dává čtenáři předzvěst toho, že osudy, které se staly před více než sto lety, se mají znovu opakovat. Zde je Simmons takovým autorem, jakého jej především známe a musím říci, že tahle rovina pro mě byla po většinu knihy mnohem přitažlivější a četla se mi mnohem lépe. Není zde sice taková "zábava" jako v první rovině, ale to bezpečně vynahrazuje pan Samuel Clemens aka Mark Twain, co by uštěpačný pozorovatel tohoto podivného havajského světa. Taktéž vykreslení havajské mytologie opět Simmons zvládl na jedničku a některé pasáže si nezadají v podobnosti s Odysseovým sestupem do podsvětí.
Str. 277:
"Wille, zrovna jsem se pohádal se sviní," řekl Byron Trumbo a hodil do sebe druhou vodku s ledem. "Věřil bys tomu? S podělaným prasetem."
Will Bryant přikývl a podíval se směrem k Hiroši Satoovi a ostatním lidem sedícím u bufetového stolu. "Věřil," odpověděl mu Will. "Paní Trumbová odsud odmítá odletět a její právník trvá na tom, že..."
"Nemyslím tuhle svini," odpověděl mu Trumbo, rychle se otočil a otřel si horní ret. "Já myslím opravdovou svini. Prase. Čuníka. Svini velkou jako kráva."
Tak tímhle mě Simmons konečně přesvědčil, je to dobré, svižné, vtipné (třeba prase mě pobavilo :-D ). Dobře se to čte, děj rychle ubíhá, až je vám líto, že už je konec. Jenom jsem se teda moc neorientovala v těch havajských pojmech, možná menší slovníček na konci by nebyl úplně marný. Každý pojem je sice přeložený, když ho použije poprvé, ale všechno se to pamatovat nedá. Pochopení děje to sice nijak nebrání, ale trochu mě znervozňovalo, že nevím, co přesně to slovo, které použivá klidně i pětkrát na dvou stránkách znamená. Jsem ráda, že jsem dala Simmonsovi ještě šanci, Ohně z ráje jsou dost dobrá kniha, sice bych ji asi nezařadila mezi nejlepší, co jsem četla, ale za přečtení určitě stojí. Už se těším na další knihy.
Co se týká překladu, není to asi tak zas tak strašné, soudě podle ohlasů, jiné Simmonsovy knihy vydané Plejádou dopadly hůř. Sem tam je sice nějaká věta dost kostrbatá i tiskařský šotek občas řádil, ale nijak extrémně mě to při čtení nerušilo.
První knížka kterou jsem od Simmonse přečetl a jsem nadšený a zároveň natěšený na další. Jen v těch bozích jsem se trochu ztrácel ... .
Nějak jsem nečekal, že by mě mohl Simmons ještě nějak překvapit. Mám toho od něj už načteno docela dost, ale jak je vidět, stále dokáže být originální. I když je to starší kniha, jen nové vydání, dokazuje v ní Simmons svoji sílu držet napětí a čtenáře. Trošku těžkopádný začátek, který ale po pár stránkách už není ani znát a kniha utíká a utíká a najednou je konec. 85/100
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Další vynikající kniha od Simmonse. Kniha mě bavila od začátku do konce. Sympatičtí hrdinové, zajímavý příběh a tajemno v tropickém ráji. Sice jsem se moc nebál ale občas jsem se i hodně zasmál.