kralika komentáře u knih

Spojení erudice pana Opatrného s komorním rozsahem Magnetek je skvělé, ještě více ale obsah, který skutečně kácí legendy a předkládá velmi pravděpodobný průběh jedné z formativních amerických událostí.

1 13.01.2025

Tohle bylo... nádherné... Tak opojně nádherné... Samozřejmě, jak tu již mnozí poznamenali, je to vesměs hodně temné, nostalgicky depresivní, existenciálně hororové... Pokud se jedná o happy end, tak ve stylu "Křehkýma, šílenýma rukama", neboť rozuzlení jednoho z ikonických autorčiných děl "Dívka, která byla zapojena" jsem nedokázal uvěřit... Takže pro ty, kteří nečetli: Ne - šťastné konce autorka nenosí - i když... možná někde i ano, jen velmi zvláštní a vlastně ne šťastné... Je to protimluv? Je, ale tu esenci Tiptreesmu nelze popsat jinak.
Je to tak dobré, že je těžké vybrat nejlepší kusy, ale stejně mi nejvíce utkvěly šokující "Jak zatočit se bzučivkou", neuchopitelná marnost těch, "kteří ukradli Sen", existenciální "Pomalá hudba", známé "Houstone, Houstone, slyšíte mě?" (díky němu začnete jedno z kultovních polských sci-fi vnímat zcela jinak) a "Letmý záchvěv bytí", který v sobě nese jedny z nejoriginálnějších mimozemšťanů v dějinách sci-fi.
Aby bylo jasno, není to čtení do tramvaje, není to čtení jen tak na ukrácení dlouhé chvíle. Tiptree chce čas, soustředění, pozornost. Jinak k němu (ní) nebudete mít šanci proniknout.

4 19.12.2024

Velmi příjemný návrat do Expanze. Autoři mě protáhli snad každým koutem jejich světa (Země, Mars, Pás, Laconie atd. atd...), a že to byla v některých případech opravdu jízda!
Za mě jsou top: Řezník ze stanice Anderson, Auberon, Životní propast a Hříchy otců.

2 19.12.2024

I díky, tomu, že jsem před nedávnem četl Clarkův Konec dětství, nelze tato dvě díla nesrovnávat. Tím spíš, že jsem v obou případech směr, kterým se příběh ubere vůbec dopředu neodhadl, natož že se budou ve výsledku tak podobat.
A světe div se, Bear u mě dokázal mistra Clarka překonat. Clarke je víc ezo a Bear víc hororový, ve výsledku ale patrně díky tomu, že spouštěčem změn není entita z hlubin vesmíru, ale z něco z naprosto opačného konce Všehomíra mě Hudba krve sedla víc.

„Neexistuje nic než informace.“

2 21.11.2024

Já jsem navýsost spokojen. Za mě je to částečné splacení dluhu vůči českému publiku, které se veze na Lovecraftovské weird vlně, kterou Bloch obohatil o Egypt. A protože se jedná o výběr textů na toto téma, není překvapením, že je to místy trochu na jedno kopyto...
To ovšem implicitně znamená, že se tu najdou skutečné perly jako "Chrám Černého faraona", "Černokněžníkův drahokam" nebo "Nepopsatelné zásnuby."

3 18.11.2024

"...pokud se nepokusíme přesunout víc peněz tam, kde žije většina lidí, pokusí se spousta z nich přesunout tam, kde je víc peněz."

Ano, takhle "jednoduché" to je...
Nejedná se o vědeckou publikaci, jde o populárně naučné dílko okořeněné vlastními postoji napsané zkušeným novinářem. Tak je třeba k tomu přistupovat. Autor nepředkládá univerzální recepty a nehaní ani jednu stranu konfliktů - snaží se je pochopit. Zvláště důležité je to v pasážích, které se nevěnují fyzickým zdem, ale těm myšlenkovým.
Jde o svěží text, kde jsem se dozvěděl spoustu nového a hlavně důležitého. To je to hlavní.

3 18.11.2024

Fascinující nápad i postup. Je vlastně až neuvěřitelné, co lze o jednom "bezvýznamném" výrobci dřeváků vyhrabat jen s pomocí naprosto běžných administrativních pramenů.
Tohle by si měli přečíst všichni amatérští genealogové, kteří zklamaně zjistí, že mezi jejich předky nebyla žádná "významná" persóna...

2 29.10.2024

Pozoruhodná kniha - obsahem i formou. Kdyby měla dvakrát tolik stran a děj dvakrát pomalejší, vůbec bych se nebránil. Proč? Fantasticky podané (parodované bez přílišné karikatury) akademické prostředí, poetický děj, i připomínka toho, že Elfové byly před Tolkienem až na výjimky pěkný neřádi.
Skvěle podaná je i alternativní historie, jejíž hloubka bere dech, a to jsem měl možnosti posoudit vlastně jen tu vojenskou stránku věci. A nutno dodat, že autorka přišla snad s nejelegantnějším vysvětlením bloudění d'Erlonova sboru, který se dva dny před Waterloo plácal mezi jinými dvěma bitvami (Ligny a Quatre Bras) a nikde nebyl co platný... Historici se mohou zahrabat!

9 29.10.2024

Kostrou jsou čtenářům Kovaříka jistě známá Napoleonova tažení IV a Napoleonova prohra, ale těch dodatků a vsuvek je tolik, že se netřeba obávat, že by se autor vykrádal. Osobně jsem velmi uvítal popis operací okolo Lyonu a především u Kovaříka nevídané citace!

1 23.10.2024

Příběh nestrhne, ale Aldiss opět dokazuje, že je mistrem prostředí a dotahování absurdních nápadů do absolutního absurdna. Proto mě baví...

6 14.10.2024

Musím předeslat, že autor je výrazně silnější v kratším formátu povídek (Studené světlo hvězd), ale i tento příběh mě velmi bavil: jednoduchý a vůbec ne prostoduchý. Místy velmi hutně atmosférický!

5 30.09.2024

Sci-fi + ezoterika + Clarke = (možná) překvapivě skvělý výsledek!

4 30.09.2024

Jednohubkové, takové jaké magnetky jsou.
Zde ale mohla poněkud více zapracovat redakce. Autor se tak do mnoha věcí zbytečně zamotává a často si plete jména osob v posádce (Heywood x Hayward), a občas se trochu neohlíží na čtenáře a zcela samozřejmě píše o něčem co vysvětlí až v další kapitole...
Ale jak podotýkám, je to patrně otázka redakce, protože od autora jsem četl i Velký švindl, a tam si žádné takové lapsy nepamatuji...

Kovařík šel hned na věc. Důvody, příčiny, politika - ne, nic takového. Celou dobu jen válčí. A to je dobře, protože na rozdíl od toho předešlého se jedná o prakticky jediný ucelený počin, zaměřující se primárně na vojenskou stránku věci. (I když možná deklaraci nezávislosti, nebo třeba Nathanu Haleovi mohl věnovat alespoň odstavec kvůli psychologickému dopadu na aktéry.)
A na příběhu Arnolda/Andrého/Peggy Shippen je nejlépe vidět, jak vypsaný autor již Kovařík je.

1 12.08.2024

Ano, jak píše Barron v předmluvě, je to bodyček kosmickému hororu, a to takový, že s kosmickým hororem to nemá vlastně vůbec nic společného. Až na pár pomrknutí k HPL, to není nic jiného než vztyčený prostředníček korporátnímu prostředí, které je samo o sobě hororem a to tam nemusí téct hektolitry krve.

2 15.05.2024

Tohle mě opravdu bavilo. A navzdory skvělé myšlence, výpravným kulisám a nenápadně zábavným hláškám ("Měli jsme to tu přeorat jako Schliemann"), chápu, proč s tím má spousta čtenářů problém a proč ostatně tento výjimečný román není ověnčen spoustou cen. Ono to je psáno spíš pro autora samotného, pro čtenáře snad ani ne. Respektive, McDevitt má dar skvělé představivosti, hýří neokoukanými nápady, ale nemá dar to vše předat v úhledném balíčku.
Já mu to ale zcela odpustil.

2 18.04.2024

F. X. Svoboda nezklame. Vím, že je to možná troufalé srovnání, ale pro mne je to český Ambrose Bierce. Jak dokonalým vystižením vojenské tematiky druhé poloviny 19. století, tak atmosférou, která by se leckde dala krájet. Z těchto důvodů je pro mě nezapomenutelná zejména psychologicky nesmírně těžká povídka "Každý pátý" a mysteriózní "O dávno mrtvém bratrovi".

2 11.03.2024

Romány tohoto typu mě fascinují. Utopická vize budoucnosti (socialisticko-komunistická rovnostářská super společnost založená na vědeckém pokroku) mě však nijak nerajcují. Ale je to Wells, takže se dočkáme ohromného množství technicko-vědeckých předpovědí, které berou dech. Jako: v roce 1914 psát o helikoptérách a genetickém inženýrství - dobře. Avšak necelých 20 let po objevu radioaktivity a dvacet let před objevem neutronů psát o atomových elektrárnách, atomových motorech a atomových bombách je doslova bomba. A i když tyto "atomické pumy, které byly neznámé i mužům, kteří je svrhávali z letadel" vybuchují v tomto románu ne zlomek vteřiny (řetězová reakce je možná právě díky neutronům, které ještě nikdo neznal), ale celá desetiletí, (což je založeno na poločasu rozpadu) tak jsou stejně děsivé jako ty, se kterými máme tu čest my. Neobyvatelné zóny, z důvodu "nepříjemného záření", které jsou soustředěny ve městech, možnosti vydírání celého světa samotným držením atomových zbraní (co mi to jen připomíná?), trefně popsané vzájemně zaručené zničení. No zkrátka, kromě sociální roviny si tu člověk libující si v technice a geopolitice, rozhodně přijde na své.
Wells byl skutečně génius, viděl opravdu daleko.

2 29.02.2024

No tak dobře, jako více čtenářů komentujících přede mnou mám také pocit, že šlo ledasco trochu víc utáhnout, leckde přiohnout, někde trochu přelátat. Ale s menším odstupem si uvědomuji, že mi to vlastně vůbec nevadí. Když jsem přemítal čím to, tak mám jednoznačnou odpověď: Může za to autorčina poctivost. Poctivost v reáliích, v technologiích, ve všech jednotlivostech, které dohromady tvoří velmi komplexní a příjemnou mozaiku, o které jsem rád, že se s námi podělila.

2 29.02.2024

Jede se dál, přičemž na rozdíl od nejednoho komentujícího nemám pocit, že by autorka zvolnila, nebo že by nějak kvalitativně klesla. Vše drží pohromadě jak má, a já se těším na vyvrcholení v posledním díle.

3 22.02.2024