Konec dětství
Arthur Charles Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/506303/bmid_konec-detstvi-yNC-506303.jpg
4
394
394
Na obloze nade všemi městy planety se náhle objevily vesmírné lodě. V nich k nám dorazila intelektuálně, technologicky i vojensky nadřazená mimozemská rasa známá jako Suveréni. Jejich požadavky vůči lidstvu se zprvu zdají být mírné – sjednocení Země, odstranění chudoby, ukončení válek. Avšak za jakou cenu? Co se stane těm, kdo se postaví na odpor? Znamená jejich příchod konec lidstva… nebo začátek? Konec dětství je jedním z vrcholných děl velmistra fantastického žánru Arthura C. Clarka, autora neméně proslulých románů 2001: Vesmírná odysea, Setkání s Rámou a mnoha dalších přelomových knih. Od svého vydání v roce 1953 je tento myšlenkově stále provokativní román o „prvním kontaktu“ považován nejen za klasiku science fiction, ale i za literární dílo nevšedních kvalit.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2023 , ArgoOriginální název:
Childhood's End, 1953
více info...
Přidat komentář
Sci-fi které nepůsobí trapně ani po 70 letech ukazuje, že A. C. Clark je mezi spisovateli sci-fi na stupních vítězů, ne-li na stupni nejvyšším. Můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale to je asi tak všechno co se s tím dá dělat.
Koupil jsem si to na základě povídky, která předcházela knize. Povídka mě velmi bavila, stejně tak když jsem ji po čase četl opět zde v knize. Ale jakmile příběh pokračuje, tak byla za mě prostě jen nuda. V polovině odkládám a dávám na bazar. Rozhodl jsem se nečíst knihy "na silu" ale pro zábavu. A ta se tu pro mě vytratila...
S Arthurem kámoš asi nebudu. Zdá se mi, že jeho knihy dost zestárly a dnes působí trochu naivně. Zajímavé premisy a úvahy jsou často zastíněny nezajímavými a šablonovitými postavami. Jako zde. Hrdinové působí jen jakožto karikatury. Navíc se střídají a žádné není věnována dostatečná pozornost, takže si k nim jen těžko vybudujeme nějaký vztah. Za mě slabé.
Slavný Clarkův román Konec dětství u mě bohužel zůstal trošku za očekáváním. Ačkoliv přináší skvělé úvahy a koncepty, forma kterou tak činí byla pro mě velmi nezajímavá, až nudná.
Většina postav, se kterými se tu setkáváme je zobrazena povrchně a k nikomu jsem si nevybudoval zvláštní vztah. Děj tady není téměř žádný, rozvíjí se jen hlavní myšlenky reakce lidí na příchod a následnou "vládu" Suverénů. Některé vhledy byly fajn a poskytnuly látku k přemýšlení, jiné mi připadaly docela mimo a s autorem v představě vývoje lidstva nesouhlasím.
Od Clarka jsem dříve četl Setkání s Rámou, které mě uchvátilo a Vesmírnou odysseu, která mi přišla příliš pomalá a nezáživná, ač hluboká. Konec dětství se více podobá spíše odyssee, což je za mě škoda. Téma jakési ascendence je určitě zajímavé a nebránil bych se dalším spravováním, nicméně z nápadů, které tu Clark prezentuje se určitě dal udělat román zábavnější se stejně hodnotným poselstvím. Dávám průměrné hodnocení, ale na Clarka jsem rozhodně nezanevřel.
Nápad knihy byl rozhodně zajímavý a věřím tomu, že na svou dobu revoluční. Vidím, že byl mnohokrát přepoužit i u filmů a dalších knih, ovšem s mírnými úpravami.
Děj je většinu knihy plný tajemství, které se postupně odkrývají. Rozhodně si dovedu představit i větší rozvedení příběhu v určitých pasážích. Děj je totiž poměrně krátký. Trochu mě závěr knihy zklamal, nepřipadá mi to jako něco zrovna možného, ale kdo ví?
Kniha je už poměrně stará, takže některé autorovy názory a přesvědčeni se ukazuji jako dost mimo, ale i tak je to spíše úsměvné a je to takový pohled do mysli člověka z po válečné doby. Navíc bych řekl, že celkem pokrokářského.
Kniha se mi líbila a určitě bych ji i doporučil.
Lidstvo se zrovna chystalo proniknout do vesmíru, když se na nebi objevili Vládci se svými vesmírnými koráby a vizí míru a blahobytu pro všechny v rámci jediného, celosvětového státu. Jenže úkol, s nímž tihle "ďáblové" přiletěli na Zemi, je ve skutečnosti úplně jiný. Prozradit ho však smějí až za sto let, až bude lidská rasa připravena na nevyhnutelné. Arthur C. Clarke pojal Konec dětství natolik zeširoka, že kterákoli z postav, s níž se tady seznámíme, pozbude v měřítku jeho megalomanské vize význam. Celý vesmír je obydlen, lidská civilizace je jen jednou z mnoha, která se hrabe ze svého malého pískoviště směrem ke hvězdám. Ty ale nejsou pro ně určeny, lidi nikdy neohraničenost vesmíru nepochopí a nepřijmou ty myriády cizích inteligencí, kterými je posetá každá galaxie. Lidstvu je vyhrazena jiná úloha a Vládci je k ní mají dovést, alespoň jednu jejich část. Ani nevím, zda je takto pojatá budoucnost optimistická nebo pesimistická. Každopádně to s člověkem otřese, vyhodí ho z jeho komfortní zóny a donutí ho popřemýšlet, jakéže to máme štěstí, že se zatím tato Clarkova fantazie nenaplnila.
Druhé čtení, nebo spíše poslouchání. A kupodivu, můj názor i po letech zůstává stejný. Stále bych volila osud Vládců před osudem lidstva. Raději bych zkoumala vesmír jako individuum, než jako součást nějaké telepatické vesmírné kaše, která jen tak pro legraci ničí planety.
Hodně těžká a mnohovrstevnatá kniha na přečtení. V poslední době jsem četl spíš delší knížky, tak mě fascinuje jaký příběh se dá podat na těch "pár" stránkách. Líbilo se mi jak to tajemno na začátku, tak vlastně i ten konec. Dopadne to prostě... zvláštně. Určitě by se dali najít i výhrady, jako třeba k tvrzení, že neomezená materiální zajištěnost povede k vymýcení kriminality (to jako přestanou být feťáci, sexuální devianti, sadisté...?). Nebo i vlastně taková Clarkova naivita ohledně lidstva co se týče trávení volného času (jeho studium vs. dnešní internet např.). Každopádně tato knížka stojí na přečtení, protože stoji hlavně za to zamyšlení potom.
Plně souhlasím s uživatelkou Ajinka126. Začátek skvělý, druhá čtvrtina nic moc. Pak se to opět zlepší, ale konec knihu zabije úplně.
Přečíst se to dá, ale uvěřitelné to není.
Obálka působivá, bohužel moderní překlad vydání z r. 2023 je z mého pohledu destruktivní, za sebe doporučuji překlad Hany Březákové z 92. roku. Příběh jako takový má své kouzlo i po letech.
Mám radši A. C. Clarka jako vizionáře a futuristu než záhadologa. Přijde mi, že kdyby tohle sepsal pro mládež jako Ludvík Souček svoji trilogii Cesta slepých ptáků, udělal by líp. Celkově těžko uvěřitelné, plné logických chyb. A jako filozofické úvahy nad rájem a peklem a institucí dohlížení dost plytké. Autor v předmluvě mluví o filmové verzi. Možná spíš zkuste tu a ušetřete si čas na čtení něčeho lepšího od Clarka.
Tato knížka je pro mě dost rozporuplná, první tři čtvrtiny pro mě představovala jistojisté usnutí na gauči, trápil jsem se a nemohl se začíst. Poslední čtvrtina byla naopak skvělá a hltal jsem každou stránku. Kdyby to bylo celé jako povídka, užil bych si to patrně více, takto to bylo zbytečně rozvláčné a někdy i slušná nuda.
Konec dětství není asi nejlepší kniha A.Clarke, ale čtivá a zajímavá určitě je. Příběh o osudu lidského druhu je částečně i filozofickým zamyšlením nad lidstvem a Vesmírem. Mě to bavilo. Stejnojmenná televizní série už méně, protože se do ní hlubší myšlenky autora téměř nedostaly.
Je pro mě těžké tuto knihu ohodnotit. Měla dobrý start, pak přišla moc filozofická část a bylo pro mě těžké se přes ni přenést. Další část -kooperace s Vládci byla skvělá. Až jsem si Vládce malinko oblínila. No ale ten konec:(. Prosím, prokažte si tu službu a vyhnětě se audioknize. Extrémně tu chybí dobrá režie, která by omezila interpretův projev Vládců. Mylím, že ten konec štval i jeho samého. Co slovo, to to pomlka. A taky jejich věty byly extrémné dlouhé odstavce. Představa, že takhle na mě někdo reálně mluví, tak zapomenu, co vlastně řekl na začátku, než dojde na konec svého monologu.
Závěrem - Arthur Clarke je génius své doby. O tom není pochyb. Jen některá díla asi nejsou pro mě, nebo pro mě dobře nezestárla.
(SPOILER)
No,
jako myšlenka, že přiletí nadřazená rasa a začne buzerovat není vůbec špatná.
Nicméně nějak moc mě to nevtáhlo do děje, a ten konec to bylo fakt na depku :D
PS: prosím vysvětlete mi, proč vládcům vadilo, že se zabíjeli zbytečně zvířata, když věděli že za necelých 100 let zanikne celá planeta? ...:) to je mi záhadou
Ale pořád to byl Clarke. za mě 3,5*, tak zaokrouhlím na 4 :)
Mám Clarka hrozně moc rád, mám ho i načteného, ale tohle mě strašně nebavilo. Vůbec jsem v tom nepoznával jeho styl, jakým píše své ostatní romány. Když nad tím tak uvažuju, tak jsem měl i vzhledem k tam vysokému hodnocení tady moc velké očekávání, které se mi v rukou obrátilo na to největší scifi zklámání mého života. Třetí hvězdu dávám jenom z respektu k autorovi.
17/2022 Klasický Arthur C. Clarke se svou vizí budoucnosti, jež v některých ohledech zajímavým způsobem evokuje Problém tří těles. Obě díla se zamýšlejí nad tím, jaký dopad bude mít na lidstvo kontakt s mimozemskou civilizací a obsahují značné skoky do budoucnosti. Zatímco Vzpomínky na Zemi jsou hard-sci-fi a snaží se držet současného vědeckého poznání, Clarke se pouští na pole čisté fantazie. Tato kniha také působí obecně mnohem naivnějším dojmem. Ale není se čemu divit, když je 70 let stará. Je taky zajímavé, jak moc kniha připomíná Clarkův nejslavnější opus 2001: Vesmírná odysea. Ve výsledku příjemná sci-fi jednohubka, ale zamyšlení nad utopií, kterou lidstvu vnutí mimozemšťané si budu pamatovat ještě hodně dlouho.
Štítky knihy
evoluce zfilmováno tajemství mimozemské civilizace mimozemšťané sci-fi mimozemská invazeAutorovy další knížky
| 2008 |  2001: Vesmírná odysea |
| 1984 | Setkání s Rámou |
| 2005 | Konec dětství |
| 1994 |  Návrat Rámy |
| 2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
Pojednou se na obloze ...
Nejsme sami !
Starý dobrý Arthur se s tím nemazlí a jde hned na věc.
Uvítací výbor nebude dlouho čekat !
Otázka zní,kdo,proč,do kdy,co očekávají ?
Charles nikdy moc neřešil sáhodlouhé dialogy,překombinovanost děje,propracovanost postav,přehnané psychologické výlety a podobné existencionální výtrysky gama záření.
Jemu šlo přeci jen o něco jiného.
Někdy to trvá déle,ale nakonec si zvyknete.
V zeleném údolí na konci dětství,to docela rozjel ve velkém.
Nejde o (trocha přirovnání neuškodí) o emzáky typu E.T. ,blízká setkání třetího či jiného pohlaví,natož válka o světy či dokonalé vyhlazení na 4.července.
Spíše se jedná o něco jako Příchozí s jejich hlubším poselstvím.
Pěkně to Clarke vylíčil,a to pěkně prosím v roce 1953.