Tajemství červa

18.11.2024

Já jsem navýsost spokojen. Za mě je to částečné splacení dluhu vůči českému publiku, které se veze na Lovecraftovské weird vlně, kterou Bloch obohatil o Egypt. A protože se jedná o výběr textů na toto téma, není překvapením, že je to místy trochu na jedno kopyto...
To ovšem implicitně znamená, že se tu najdou skutečné perly jako "Chrám Černého faraona", "Černokněžníkův drahokam" nebo "Nepopsatelné zásnuby."

07.11.2024

Nakonec jsem nedočetl. I když Bloch dokáže navodit temnou atmosféru, podle mě se jeho styl nepřibližuje hloubce, kterou nabízí samotný Lovecraft. Možná se k tomu vrátím, až budu mít Lovecraftovo dílo kompletně za sebou.

04.11.2024

Kvalita povídek se zlepšuje, jak se Bloch postupně vypsal. Jen holt ty stále stejné pointy "a pak tam byl bubák"... Četl jsem s přestávkami, v kuse bych to asi nedal.

14.10.2024

Není to jednoduchý čtení, podobně jako Lovecraft. Ale je to skvěle poskládaná sbírka a bude mít vedle Lovecrafta čestné místo v knihovničce. Super jsou i komentáře na začátku každé povídky i doslovy... Doporučuji všem, co mají rádi Lovecrafta.

31.07.2024

Ako ostatne sám Bloch explicitne spomína na zadnej strane obálky, toto je kniha určená v prvom rade tým, ktorí zbožňujú Lovecrafta, nikdy ho nemajú dosť a radi si prečítajú lovecraftovské texty aj od iných autorov. Neviem, či Bloch (ktorý s Lovecraftom udržoval čulú korešpondenciu) štýl divného pána z Providence tak mocne zbožňoval, alebo mu „len“ chcel vzdať poklonu, prípadne sa zviezť na vlne záujmu o Lovecraftove horory a zarobiť. A tak to aj prijme čitateľská obec: pre niekoho to bude poklona vzdaná Lovecraftovi, pre iného plnohodnotné naviazanie na jeho univerzum a pre ďalšieho imitácia. Blochove texty v Tajemství červa sú natoľko lovecraftovské, že ak by mi niekto povedal, že ich napísal Lovecraft, bez väčších problémov mu uverím. Teraz je otázne, či vám to bude vadiť alebo nie. Ja som od Blocha čítal okrem týchto poviedok ešte Psycho a zbierku Vlak do pekla a jiné povídky a pravdupovediac som z nich nemal pocit, že by Bloch nejak výrazne inklinoval k lovecraftovskému hororu. Takže ma prekvapilo, keď u nás vyšlo Tajemství červa, ktoré je enormne lovecraftovské. Áno, občas som krútil hlavou nad tým, či Blochovi stálo za to tak detailne kopírovať štýl iného autora, ale zas na druhej strane nielenže nemôžem povedať, že by sa mi také „kópie“ nepáčili, ale miestami sa mi dokonca páčili. Avšak nikdy nie nadpriemerne, ale „len“ fajn. Je tam ťažké (až nemožné) nájsť také pecky, aké mal kedysi HPL. Knihe vytýkam i divnú údržbu zo strany vydavateľstva. Na zadnej strane sú uvedené nadšené citáty... anonymných osôb. To už im nestojíme ani za to, aby ich podpísali „JožkomMrkvičkom18“, prípadne aspoň „DetonátoromDobrýchHororov12345“? Kto stojí za úvodníkmi ku každej poviedke? Pretože Bloch zjavne nie. Naopak, oceňujem úvod o konci jednej éry a záverečné textové bonusy. Samotné poviedky sú povedal by som taká klasika: prastaré krvilačné božstvá, príšerne príšerné kulty, sabaty, mestá zabudnuté v nekonečných púštnych diaľavách, ponuré kobky a ešte ponurejšie hrobky, chrámy, Arabi, Egypťania, čarodejnícke rituály, divné existencie, obscénne chápadlá a veci také otrasné, že ich „nelze popsat slovy“. Dávam 3*, pretože Blochovi jednak chýbajú také pecky, ako bol kedysi Šepot v tme alebo Tieň nad Innsmouthom, o Farbe z vesmíru nehovoriac, jednak ku koncu nebezpečne pribudnú poviedky za 2* a jednak vo „vlastných“ knihách bol Bloch viac sám sebou a to bolo pre mňa zaujímavejšie. R.E. Howard (Černý kámen), prípadne John Langan (Rybář), na to šli sviežejšie, nenechali sa tým zviazať ani zošnurovať, lež si šli svojou vlastnou cestou, k odkazu HPL pridávajúc svoj talent. Bloch nie. Ale je samozrejme super, že to u nás vyšlo. Obálka pekná.

12.06.2024

Skvělá hororová povídková sbírka. Čtenář se dostane od chrámů v Egyptě přes hřbitovy a samoty v lesích až do rušných ulic. Je to netradiční a mě to velmi bavilo. Jedinou nevýhodou je, že povídky jsou si občas dost podobné a za mě je lepší si to dávkovat postupně, jež to číst na jeden zátah. Přeci jen, původně vycházely jako jednohubky a ne takto v souboru. Nejlepší byl Skrček a Bůh bez tváře.

14.04.2024

Název této povedené, makabrózní sbírky, vychází ze svazku pojmenovaného De Vermis Mysteriis Ludviga Prinna. Okultisté, mající štěstí, že vlastní toto velmi vzácné, latinsky pojmenované dílko, je obvykle uchovávají na polici vedle jiných ceněných titulů, jako třeba Necronomiconu Abdula Alhazreda, Knihy Eibonovy, von Junztových Unaussprechlichen Kulten a nebo Cultes des Goules hraběte d´Erlette. Ale abych se vrátil k přečtenému hororovému sborníku. Opravdu se zdařil. Za nejlepší z publikované dvacítky považuji tuto trojici: Bůh bez tváře, Černokněžníkův drahokam a Nepopsatelné zásnuby. Je fajn uniknout z reality soudobého světa do zatuchlých hrobek, zaprášených kobek a rozpadajících se prastarých chrámů, kde vládnou ghúlové, chobotnatí bohové a další monstra.
Citace z povídky Černokněžníkův drahokam: "Elementálové," naléhal jsem. "A tomu musíš věřit - touží po životě. Jsou to kosmičtí ghúlové, kteří se obvykle živí mrtvými duševními těly; ale přes různé úrovně touží do svých sfér lákat živé lidi. Zamysli se nad legendami - jsou to všechno alegorie. Příběhy o lidech, kteří zmizeli, zaprodali duši ďáblu, odešli do cizích světů; toto všechno vychází z myšlenky, že elementálové vyhledávají lidskou kořist a lidi odvlékají do své sféry."

22.03.2024

Hroby, hrobky, cely blazinca, kobky, pyramidy, prastare chramy. To vsetko tu je.
Tak toto je nieco! R. Bloch bol priatelom, akymsi ziakom Lovecrafta. Veselo medzi sebou korespondovali, Lovecraft sa hlavne na zaciatku stal Blochovym tutorom, aj ucitelom, a hlavne inspiratorom. Ovplyvneny Lovecraftovou mytologiou pisal poviedky. Tajemstvi cerva je poviedkova zbierka prave z tohto ...dnes sa tomu nadava univerzum ...univerza. Poviedky su to kratsie, uderne, pointa byva no taka, obcas aj predvidatelna. Ale ten styl a vyrazivo. Spravne temne, tazke, psychedelicke, makabricke. Toto je za mna ta spravna estetika literarneho hororu. A Bloch bol velmi uctivy a dobry ziak.
Poviedky sa hmyria starodavnymi bozstvami neopisatelnej anatomie, hrozou noci, temna, kryptami, temnymi pracovnami, kniznicami, knihami plnymi hroznych tajomstiev. Postavy vyhradne muzske, archeologovia, ezotrerici, okultisti, spisovatelia, psychiatri, sialenci od prirody alebo po zasahu temnych demonov. V kazdej poviedke sa vam zdoveruju so svojimi nocnymi morami, svojimi zazitkami, je to taka klasicka neexperimentujuca schema, ked budete citat, toto, spomeniete si aj na E.A.Poea, jasne ze H.P.Lovecrafta, R.E.Howarda, R.L.Stevensona. Ze? Ake zaujimave a zvucne mena.
Legendarny magazin Weird Tales sa len tak hemzil nasledovnikmi tychto velikanov a aj sami v nom publikovali.
Keby som dnes robil powerpointovu prezentaciu, co je kategoria predavania myslienok tou najdevastujucejsou primitivnou skratkovitou heslovitostou, napisal by som toto.... Poe bol objavitel a zvestovatel. King je kral hororu. Lenze Lovecraft musi byt potom cisarom starej rise hororu. A Bloch jeho vernym synom. Jedine co by som poviedkam snad trosku vytkol, je sposob zakoncenia vacsiny z nich. Taka ta klasicka dobova pointa "bum a uvidel som toto!!!", kedy sa mne ziada porochnit sa v morbidnosti a detailoch a prave by mohli zacat tie prave orgie ohyzdnosti. Ale na to je zase expert Barker.

Len mi z vnutornej strany lebecnej kosti skrabka taka kacirska otazka. Tie ohavne obrovske bozstva z cias kedy este Adama ani nechyrovalo, kedy sa kontinenty len formovali, tito cestovatelia medzi galaxiami a hviezdami, obyvatelia dimenzii za zrkadlom, preco im vlastne zalezi na bezvyznamnych exkrementoch zvanych clovek? No na druhej strane, inak by sme zase ale nemali tieto uzasne pribehy.

26.12.2023

Neskutečnej mazec! Tolik úžasnejch povídek v jedný sbírce snad ani samotnej HPL neměl. Ke konci už to malinko drhne, ale první půlka, možná 2/3 jsou vážně excelentní, zejména ty provázaný se starověkým Egyptem. A to u nás Blocha lidi znaj 'jen' díky Psychu...

12.12.2023

Jako obdivovatel HPL a hororové literatury nemohu než za plný počet. Pro fanoušky je kniha tudíž až povinná četba. Jedinou výtku mám k určitému opakování motivů z egyptského prostředí, pročež doporučuji povídky dávkovat, třeba jednu, dvě a samozřejmě po večerech. Skvosty povídkové tvorby jako Skrček, Sobekovo tajemství nebo Usmívající se Ghúl a více se ukrývá v této sbírce makabrózních příběhů.