Motory Boha
Jack McDevitt
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481009/bmid_motory-boha-ZVy-481009.png
4
58
58
Motory Boha série
1. díl >
Před dvěma sty lety byl ve vzdálených končinách sluneční soustavy učiněn ohromující objev: obrovská socha mimozemského tvora s nápisem, který se vzpíral všem snahám o rozluštění. S objevem nadsvětelného pohonu se hvězdy přiblížily na dosah, a průzkum odhalil další záhadné artefakty. Jejich rozměry jsou mimo lidská měřítka a každý z nich je krásný zvláštním a provokujícím způsobem. Lidé jejich tvůrce přezdívají „Stavitelé monumentů“. Nikdo netuší, kdo to byl, a kam zmizeli, ale je zjevné, že prastará minulost mimozemské civilizace může být úzce svázána s budoucností Země. Planeta Země sama je na pokraji katastrofy – na hledání odpovědí není čas. Dokonce ani na otázku, která může být klíčem k přežití celé lidské rasy...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2021 , Planeta9Originální název:
The Engines of God, 1994
více info...
Přidat komentář
Výpravné techno-sci-fi, u kterého jsem si doslova vylámal zuby, abych se dostal k samotnému závěru. A musím říct, že v mnoha ohledech je to problém asi můj.
Jack McDevitt evidentně vytvořil ságu, která si zaslouží srovnání s Nadací nebo s Rámou. Minimálně svojí výpravností se těmto legendám dost dorovnává. Jenže osobně mám problém s tím, když autor zabředne do různých technologických vysvětlivek a opustí od dostatečného emotivního propojení postav se čtenářem.
Tady se to totiž podle mě tak stalo. Kniha má úctyhodný záměr čtenáře uchvátit námětem, což se jí jednoznačně daří. Zároveň to dělá ale tak, že ji ocení hlavně nějaký ten výzkumník nebo prostě ten, který těmto vědeckým tématům holduje. Já se mnohdy dost ztrácel.
Přitom knihy například od Pavla Fritze nebo Tomáš Petráska mě přesvědčují, že to lze sladit. Tady jsem s tím dost bojoval.
Na závěr jsem byl přesvědčen, že čtu něco naprosto neobvyklého, ale nedokázal jsem se ke knize vracet s radostí. Pokračování s názvem Deepsix je ale něco, čemu bych se rád jednou podíval na zoubek. Musím tomu teď dát ale trošku čas na zapracování. Je toho hodně, co mi tato kniha dala, ale i vzala.
Tohle mi naprosto vyhovovalo. Sci-fi spíše zaměřené na odkrývání a poznávání, než na akční jízdu. Nejsou zde spektakulární bitvy, extrémní konflikty a obyvatelné planety jsou spíše zbořeniště, odkrývaná ve střípcích. Několik silných zvratů autor samozřejmě do osnovy příběhu zakomponoval, např. terraformaci celé Quaraqui... provedenou značným počtem jaderných hlavic... při které je celá planeta zalita obří tsunami a tvorové žijící na povrchu, si ve dvojce už nezahrají, ale i přesto bych autorův styl psaní definoval jako značně strohý. Což mi k příběhu paradoxně skvěle sedělo. Mix archeologie a výprav za neznámým se totiž nesl v definované nenáročné linii, poukazující na historii navštívených míst, popř. řešící decentně důležité otázky (např. planetu Zemi v roce 2200 úplně v prdeli nebo již zmíněné vyhlazení jiné planety), pro mě osobně ještě navíc umocněno čtivostí celé knihy. Co autorovi ovšem nefunguje? Hloubka jednotlivých postav. Již zmiňovaná strohost je obsažena bohužel i v této části jeho stylu psaní a čtenář může mít problém vytvořit si bližší pouto s hlavními postavami v příběhu. Když v průběhu nějaká zemře, tak lze dané úmrtí přejít pouze pokrčením ramen. Upřímně, hraje zde roli i klasické nelogické chování na cizích planetách alias Jsem tady jako doma a nic mě neohrozí.
Zajímavé archeologické scifi. Vše začíná pod hladinou cizokrajného oceánu, kde odtikávají poslední vteřiny před zkázou. Potom se přesouváme do vesmíru, na další vzdálené planety. Líbila se mi mytologie kolem artefaktů, první polovina románu mi přišla lepší, v té druhé jsem se ke konci trochu ztrácel - ale to bylo asi mojí chybou v rychlém čtení. Rozhodně si rád přečtu pokračování.
Přiznám se, moc mě nezaujala. Sice se mi líbilo to nalezení soch a jejich popis, ale přišlo mi, že časem jsem se v ději občas ztrácel a stále se mi nedařilo se do něho nějak výrazně ponořit. Myslím, že sci-fi knihy pro mě asi nebudou to pravé.
Na to jak je tato kniha vychvalovaná a přirovnávána ke Clarkově Rámě jsem se od samého začatku nemohl začíst. McDevitt neumí vtáhnout do děje, popsat prostředí vesmíru a planet, samé tlachání nejrůznějších postav do kterých jsem se nedokázal ani trochu vcítit, spousta vaty a když se něco začne dít jako například vyvolaná tsunami, tak je mě to absolutnbě putna. Jelikož jsou další pokračování ještě lépe hodnoceny několikrát jsem se nutil knihu dočíst , ale v polovině jsem to už po několikáté vzdal. Také mě nesedí Devittova fantazie jako Nočané, chlupatí krokodýli apod.
Poutavé sci-fi, místy trochu rozvláčné. Ale má svou krásnou stránku a tou je archeologický podtext. Scény na planetách považuji za výborně a poutavě napsané. Kniha nemá extra dějový spád, ale má výbornou atmosféru, zajímavé postavy, které se autor nebojí obětovat, mají své charaktery a vztahy mezi sebou. technické záležitosti jsou popsány přehledně.
Co mi přišlo zvláštní je skutečnost, že po objevu zaniklých civilizací, a zvlášt Quaraquy a "města Oz", nedošlo k masivnímu hledání signálu z Bety Pax.
Taky se mohlo více pozornosti věnovat jednotlivým monumentům a jejich Stavitelům. Doufám, že v dalších dílech se dozvíme více o ničivém oblaku (drakovi), proč, odkud útočí.
Dobrá knížka, která začíná obdobně jako ve filmu Sexmise. Avšak s tím rozdílem, že se zde nejedná o útvary Archeo a Genetix na Zemi, ale o archeology na povrchu cizí planety a o vizionáře na orbitě s prstem na spoušti jaderných náloží. Pak se situace vyvine velmi zajímavě a dokonce dojde i na města Sodoma a Gomora. Víc nebudu budoucím čtenářům napovídat, abych jim nezkazil čtenářský zážitek. Knížku hodnotím přesně napůl mezi čtyřkou a pětkou, tak matematicky zaokrouhluji na všechny hvězdy.
Motory boha se pohybuje někde mezi hardcore starou dobrou sci-fi a novopečeným moderním pojetími tohoto žánru. Atmosféra této knihy je jedinečná zejména pro své zasazení do branže archeologie. Ani v budoucnosti se totiž vědcům se zaměřením na výzkum minulosti nevyhne paběrkování v hlíně a lamentování nad významem nálezů.
Knihu lze rozdělit pomyslně na tři části. V té první se dostáváme na jednu ze tří planet, Quaraqu, kterou lidstvo objevilo a která hostila civilizaci. Tato starobylá kultura vymizela již před mnoha tisíciletími a zanechala za sebou pouze rozpadající se chrámové komplexy. Výzkum nicméně odhalil ve dosti vzdálené minulosti známky po vyšší technické etapě vývoje, která rázem skončila primitivizmem a nakonec i vyhynutím původních obyvatel. Důvod zániku se stalo náplní vědecké expedice vyslané ze Země před třemi desetiletími. Dlouhá desetiletí se táhla bez známek vyznačného odhalení, však až na objevení tajemné industriální stavby na přirozené oběžnici Quaraque. Kdo a za jakým účelem vystavěl monumenty napříč vesmírem, jako městu podobný komplex v prostředí bez atmosféry, který nesl známky po zkáze vyspělými zbraněmi? Bohužel čas byl neúprosný a planeta byla zvolena pro terraformaci, která měla pohřbít všechny archeologické pozůstatky pod masou vody a hornin. Expedice byla nucena opustit planetu na poslední chvíli za velice ztěžejních okolnosti...
Další části se jsou v podobném duchu a zanáší nás do dalších koutů známého i neznámého vesmíru, ve kterých se najdou nejen další ruiny. Krom toho výzkumníci zachytí dávný signál z kosmu, objeví opuštěnou vesmírnou stanici a nebezpečí v podobě tajemných ničitelů vyspělých civilizací, mezi které patří taktéž Země.
Motory boha je titul zajímavý pro svou kombinaci žánru a své zasezení, ale po začtení mé nadšení opadnulo. Kniha si libovala v osobních záležitostech mezi postavami a méně na tempu a cíli, který dané osoby měli před sebou. Mezi jednotlivými nejzajímavějšími částmi byly prodlevy, které byly vyplněné vatou. Mezi takové lepší části počítám popisy planetarního prostředí a dvě akčněji pojaté scény (např. shození ledového asteroidu na povrch planety). Samotné odhalení pravdy za stavitely monumentů a hrozby pro civilizované planety byly slabým vyvrcholením. Nějak jsem nebyl schopen chápat logiku, se kterou na to nejen přišli, ale také se mi zdálo podivné, jak se chtěli stavitelé monumentů před touto hrozbou chránit (a to nepočítám nepříliš podrobný popis v čem hrozba spočívá).
PS: Škoda, že kniha nerozvijí více téma a filozofickou otázku o trvanlivosti civilizace, kterou sem tam postavy prohodí v rámci svých úvah ...
Na začátek můžu říci, jak jsem se na tuto knihu těšil, tak mě ve výsledku lehce zklamala.
Kniha obsahuje několik zajímavých prvků. Záhadné monumenty, o který se neví k čemu sloužili. Rasu, která údajně monumenty postavila. A tak nám tu začne zkoumání. Dostáváme se na planetu Quaraque, kterou chce Země kolonizovat. Ale také jsou zde nalezeny ruiny, které by mohli vést k odhalení tajemství stavitelů.
Příběh nás dále zavede do další planetární soustavy, kde vyjdou napovrch další fakta. Členové expedic začnou už chápat, ale už je možná pozdě na záchránu před blížící se katastrofou kolosálních rozměrů.
Děj by se dal rozdělit do třech relativně odlišných kapitol, akce střídá průzkumné a vysvětlující části. Čtenář se určitě nenudí.
Jediné co mi asi vadilo bylo nedostatečně probádaná rasa stavitelů a také co přesně způsobuje katastrofu.
Jinak určitě milovníkům sci-fi doporučuji. Hodnotím 80%
(SPOILER) Kdysi už jsem četl jednu knihy z tohohle univerza – Deepsix – moc mě tehdy nebavila. Co mě přimělo začíst se do této? Jednoznačně ta odzbrojující a dech beroucí obálka! Z této mám celkový dojem podobný, přesto možná o fous lepší. Je zde několik světlých okamžiků. Předně je zde zajímavá myšlenka podobných mytologických archetypů a motivů napříč galaktickými civilizacemi – rozhodně stojí za další přemýšlení. Neméně fascinující je představa nálezu tajemných pozůstatků kdysi zcela jasně pokročilé, komplexní a inteligentní, a dnes dávno mrtvé, civilizace na jiné planetě. S touto myšlenkou si samozřejmě hraje mnoho dalších autorů, nicméně i tak nepřestává ohromovat a udivovat. Z té představy mrazí. Děj není třeba příliš komentovat – klasické archeologické dobrodružství, detektivní pátrání po tajemných artefaktech, luštění archaických mimozemských textů hledání vysvětlení. A k tomu prvek omezeného času. Do zničení cenné archeologické lokality zbývá pár desítek hodin a situace se každou hodinou přiostřuje, podaří se něco zachránit? Autor slušně buduje napětí. Podaří se na poslední chvíli objevit něco zcela zásadního? Něco co by posunulo hranice poznání celého lidstva? Tolik první polovina knihy. V druhé polovině textu se příběh nějak divně roztříští, není víc linek, ale honička za záhadou přeskakuje z místa na místo, ze soustavy do soustavy a celek vůbec nepůsobí kompaktně a uceleně. Přesto to celé působí dostatečně zajímavě. Rozhodně zajímavý příspěvek k dalšímu oblíbenému SF motivu – univerzálních civilizačních ničitelů putujících mezihvězdným prostorem.
Pokud bych měl Motory boha připodobnit k nějaké známější knize, zcela jistě by to bylo Setkání s Rámou od A. C. Clarka. Jen McDevitt si více vyhrál s tou omáčkou kolem, díky které čtete konec knihy doslova jedním dechem. Napětí i akci si užijete v přesně dávkovaných intervalech. Ale na finále vás nic nepřipraví. To se musí prožít! Více v recenzích.
Stavitelé monumentů. Záhadami opředená mimozemská rasa, která na různých místech galaxie zanechala obrovské stavby, jejichž účel byl pro lidstvo tajemstvím. Až do teď. Archeologické vykopávky na vzdálené planetě přinášejí šokující souvislosti, stavící zákonitosti kosmických hlubin do nového světla…
Jack McDevitt má ohromnou schopnost vykreslit svět zítřka natolik přirozeným způsobem, že ani nemáte pocit, že byste se ocitli v budoucnosti sto let vzdálené. Podobně srozumitelně popisuje také mimozemské kultury, aniž by se přitom čtenář ztrácel v přívalu vzletných slov či technické hantýrky. Vyprávění navíc umí okořenit zajímavými poznatky z vědy i historie, jež podává natolik přesvědčivým způsobem, že jim následně věříte víc než heslům Ottova slovníku naučného. Živé postavy a doslova adrenalinový vývoj událostí pak zaručují nejeden probděný večer, strávený ve společnosti vesmírných zázraků a úniků na poslední chvíli. Čirá fantazie.
Arthur C. Clarke našel v McDevittovi důstojného nástupce.
Klasický vesmírny príbeh o odkrývaní pozostatkov veľmi aj menej vyspelých bytostí a ich civilizácií, ktorý len balansuje na hrane tvrdšej sci-fi. Kniha je zvláštne rozdelená na tri príbehy spojené postavou pilotky Hutch, a každý z nich je kvalitatívne iný (po prvom som Motory takmer zavrhol, na čo ma ďalší prekvapivo potešil a záver už len fajn, ale zdĺhavý). Autor má ten klasický sklon uvádzať príliš veľa postáv, ktoré sú napokon úplne podružné, avšak vždy to robí otravne mechanicky opisne - obšmykne sa nová postava a k nej celostranová "psychologická" charakteristika alá horoskop. Táto stránka sci-fi je tiež už štandardne slabšou (odporúčam doplniť si niečo od C.J.Cherryh, ktorá oproti "klasikom" vyčnieva o dve triedy), občas niekto zomrie a ide sa ďalej. Xenoarcheologickú stránku však dokáže McDevitt podať zaujímavo a bez zbytočného preháňania(vedy) - celkový dojem je tak -pre sci-fi fanúšika- skôr dobrý, otáznikom je pokračovať, či nie? Téma horizontu udalostí a prázdneho vesmíru, ktorý by mal byť plný života je dostatočne príťažlivá, na rozdiel od McDevittovho podania.
Uz je to hezka radka let co jsem cetl Jackovo MB a me osobni hodnoceni se rovnalo peti supernovam. Dnes uz to bohuzel zadna supernuklearni exploze neni.
Namet je podle me velmi dobry, vesmirna archeologie a artefakty zaniklych i existujicich civilizaci v nasi galaxii, ale samotne spracovani je opravdu bida s nouzi. Nektere sceny jsou tak priblble, ze si clovek pri cteni i hlasite zakleje a krouti neverice hlavou az ho zacne bolet za krkem.:)
Z nostalgie tri bile trpasliky!
Rozporuplné. Na jedné straně zajímavé popisy a předestřená tajemství, na straně druhé nelogičnosti, které nepasují na jednání, nehrají na stav světa, jak je nám vylíčený. Země má vyspělou techniku, díky níž si komunikuje a bezstarostně poletuje vesmírem, zároveň má vážně existenční problémy zbytek světa? Na výpravu se vydává loď a je to vylíčeno jako událost připomínající nekončící večírek – s jedním členem posádky?
Ono velké tajemství čítá rozvrh statisíců let, aby ho posádka dostihla a seznámila se s ním v řádu několika hodin a to na opačné straně galaxie? Všechno tohle a ještě víc je přinejmenším naivní.
Sci-fi, ve kterém je spousta dějin. To bylo první co mě napadlo při čtení této knihy. Nejen, že se člověk něco dozví, ale je i mile překvapen jak elegantně autor vymyslel technologii pro další staletí. Miluju A. C. Clarka, I. Asimova a J. McDevitt zřejmě také. 4 hvězdičky za můj subjektivní názor - chyběl mi spád.
stáhl jsem si mcdevitta z rapidu, a čtu, zatím nadšení, tohle se asi opravdu povedlo , uvidíme ........ a hned se pustím do pláž nekonečno..........
Tohle mě opravdu bavilo. A navzdory skvělé myšlence, výpravným kulisám a nenápadně zábavným hláškám ("Měli jsme to tu přeorat jako Schliemann"), chápu, proč s tím má spousta čtenářů problém a proč ostatně tento výjimečný román není ověnčen spoustou cen. Ono to je psáno spíš pro autora samotného, pro čtenáře snad ani ne. Respektive, McDevitt má dar skvělé představivosti, hýří neokoukanými nápady, ale nemá dar to vše předat v úhledném balíčku.
Já mu to ale zcela odpustil.