Hudba krve
Greg Bear
Vergil Ulam byl géniem překračujícím hranice biologie. Pracoval na restrukturalizaci buněk lidského organizmu. Inteligentních buněk. Protože Genotron, firma, ve které pracoval, ukončila jeho revoluční vědecký program, Vergil se rozhodl navzdory všemu zachránit své životní dílo. Vybral si nejjednodušší a nejprostější způsob – umístil inteligentní buňky ve vlastní krvi. Zpočátku jsou důsledky činnosti inteligentních lymfocitů skoro jako zázraky v malém: Vergilův zrak se vylepšil a on sám se stává vzorem zdraví a sexuální výkonnosti. Ale pak se začínají dít velmi neobvyklé věci. Buňky se množí, postupně předělávají i ty „obvyklé“, a vytvářejí vysoce komplikovaná společenství. Vergil Ulman se stává jejich vesmírem. Vesmírem složeným z buněk. Buněk inteligentních, zkoumajících a experimentujících. Buněk, které velmi rychle odhalují existenci jiných lidí i „vnějšího“ světa. Buněk, které rozhodly, že teď je čas ZMĚN…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2004 , Laser-books (Laser)Originální název:
Blood Music, 1985
více info...
Přidat komentář
„Čemu tady pomáháme na svět?“
Je to vrcholný sobecký gen? DNA směřující předvést se – co dokáže.
Musela někoho zlákat, aby jí dal, co potřebovala, kohokoli.
"Poslouchám," řekl.
___
Vypadalo to jako zvuky. _ „Jako hudba. Srdce, všechny cévy, tření krve v tepnách a žílách.“
Jenže hudba to nebyla.
Až doteď vedli normální život, a pak, jako když sfoukneš svíčku, známý svět skončil, experiment se vymkl kontrole_
V polovině knihy vás přivítá jiný svět, a rozjede se postapokalyptický příběh.
Postupně, v hodně svižném sledu událostí, zjistíte, jak funguje – ten nový svět – v němž mikrokosmos objevil makrokosmos _
"Kdo jsem pro vás?"
Dostal odpověď: „Otec/Matka/ Vesmír Svět-Výzva Zdroj všeho _“
Budeš tak svědkem kolapsu na kvantové úrovni _ průlomu z mikro do makroskopického světa, kde obrovské je obsaženo v maličkém _ poznáš myšlenkový vesmír _ a tam je možné všechno.
Simulace. Rekonstrukce___
Otevře se obrovská mnohovrstevná knihovna plná hypotéz, a ty musíš najít, tu dobrou, která vysvětlí předešlé události, a zformuje konstrukci pro teorii , která pak vysvětlí vše _
Nečekaně dobrý příběh, ve kterém zjistíš, že vesmír možná nemá žádné podpůrné konstrukce, že se prostě jen čeká, až se objeví dobrá hypotéza!
„Ten, kdo tomu pomohl na svět, byl geniální tvůrce, ale taky pěkný lajdák, když šlo o zvažování následků“_ nikdy nic už totiž nebude stejné!
Tenhle příběh se mi, musím přiznat, „zažral“ hluboko do paměti, i když vlastně přesně nevím, co to znamená, zvlášť na té kvantové úrovni (paměť uložená v neuronech), zato už vím, že paměť je silně interaktivní_a to má své důsledky, navíc, pochopení je příliš komplexní, vůči nám /tvorům na makroúrovni/ příliš transcendentní_
Vlastně_ „neexistuje nic než informace“ _ „Všechny částice, všechny energie, dokonce i samotný prostor a čas nejsou v konečné fázi nic jiného než informace.“
Pro mě příjemné překvapení. A číst to v době covidu bylo o to lepší. Vlastně jsem se téhle knihy bál. Čekal jsem něco jako inteligentní nanoboty v lidském těle, něco tak pro seriál Krajní meze. Ale Greag Bear překvapil, kam se s příběhem vydal. Na druhou stranu jsem si říkal, jak naivní představy jsme o pandemii kdysi měli. Střílení ptáků, aby virus nešířili? To je to poslední... Skutečnou situaci si nikdo doopravdy představit neuměl.
Hard SF si nepředstavuju tak, že autor zná pár odborných termínů a nepoužije je úplně špatně. Začátek mě docela bavil, ale jak to přestalo být o Vergilovi, už mě to nebavilo. Občas tam zase byly zajímavé momenty, ale od Grega Beara jsem měla větší očekávání. Bohužel mě to nebavilo tolik, aby se mi chtělo nějak zvlášť vrtat v tom, co tam biologicky dávalo a nedávalo smysl nebo to doknce porovnávat s úrovní poznatků v roce 1985. Tématicky to muselo být v době vydání super, aktuální to už není, i když asi záleží, na jaké aspekty se kdo zaměří. Některé budou aktuální ještě pár dekád, než naše západní ňoupání v etice převálcuje čínská věda.
Román je založen na velmi zajímavé myšlence - vytvoření umělé inteligence pomocí mikroskopických inteligentních buněk. Inteligence, která se vytvoří v samotném lidském těle a nakonec začne překračovat hranice. Vlastní příběh hlavních hrdinů nebyl až tak čtivý, spíše mě zajímalo, jak se lidstvo popasuje se situací, kdy jiná inteligence začne soupeřit s člověkem.
Vlastně jde v románu o spojení několika žánrů - scifi, hororu či katastrofického žánru, přičemž výsledek je podobně nejednoznačný. Absence jednotícího hrdiny, který by příběh zceloval a proměnil v napínavé dobrodružství, je znatelná a je to škoda. I tak ale román hodnotím poměrně dobře. 75%
Nestává se mi každý den, abych se setkal s knihou, která začne jasně definovaným příběhem (který mi mimochodem hodně připomínal osmdesátkový horor Moucha), nabídl hlavního hrdinu/nehrdinu a v půlce ten námět úplně otočil z lokálního příběhu jedné postavy, do globálně orientovaného příběhu vč. podrobného popisku, jak se epidemie šíří po celém světě. Zvláštní skok a je pravda, že se na něj zvykalo těžce. Autor má ale obrovskou představivost a možná právě proto, že katastrofické knihy nemám úplně načtené, jsem byl docela u vytržení z podrobného popisu toho, co se ve světě po různu děje. Bohužel ale ve druhé půlce se i přes podrobný popis dění příběh moc neposouvá, navíc se tříští, dělí na malé podpříběhy, ale v kontextu s celkem zůstává akorát u autorově představivosti. I tak, velice zajímavý kousek.
Pro mě jedna z nejlepších sci-fi knih, jaké jsem kdy četl. Příběh se dynamicky mění. Začne jako vědecká sci-fi, pak plynule přechází do pandemické katastrofy a nakonec ji autor mistrovsky ukončí jako filozoficko-spirituální překvapení. Klenot, jak nápadem, stylem tak i poselstvím. Obzvlášť aktuální dnes v době covid-19, jak píše R47 přede mnou. Mistrovské dílo, na které nezapomenu.
Nefalšovaná ukázka hard core sci-fi která mixuje vědecké poznatky z biologie a kvantové fyziky se zajímavým příběhem. Nebezpečí tentokráte nepřichází z vesmíru, ale z lidského nitra. Otázkou také je, zda jde opravdu o hrozbu nebo snad o příležitost. Příležitost k tomu, pozvednout lidství na novou, netušenou úroveň a naplnit potenciál, který se v každém z nás skrývá. Jenže budeme pak stále lidmi? Nestaneme se něčím jiným, obludným... Nelidským?
Výborné čítanie, ktoré mi ulahodilo najmä štýlom, ktorý je excelentný. Autor kladie slová v správnom poradí a vznikajú nádherné vety. Napriek tomu, že kniha skĺzne do katastrofického žánru, aj keď to tak spočiatku nevyzerá, tak kvalitou textu si vôbec nezadá napríklad s Crichtonovou "Guľou", v niektorých pasážach je lepšou. Okrem toho mi bol od začiatku Vergil veľmi sympatický a dokázal som sa s jeho konaním a myslením bez problémov stotožniť. Jednoducho mi aj uprostred horúceho leta "Hudba krve" sadla ako povestná prdel na hrniec. Ale do čitateľskej extázy mi predsa len ešte kúsok chýbal. Poctivé štyri hviezdičky, v rámci žánru všetkých päť.
Slibny rozjezd a vubec prvni polovina, pak to postupne nejak slabne, zaver zmateny a slaby - ale precist to slo. Slusne 3 body z 5
Po Eonu, jsem byl doslova šokován, jak prostě je tahle kniha napsána. Slibně se rozjíždějící začátek a hrstka nápadů se velmi brzy rozpliznou do vcelku tuctového epidemio-thrilleru. Lepší 3***
Neobvyklé apokalyptické zpracování.. s vlastně optimistickým koncem. Škoda, že jsem moc nerozuměla - nebo spíš si neuměla představit - závěrům vedeným teoretickým fyzikem.
Četla jsem i povídku, která je kratší verzí románu a končí rozkladem Edwarda a jeho ženy Gail.
Vergil Ulam je mladý geniální vědec, pracující v nejmodernějším centru biologie v Kalifornii. Tajně pracuje na vlastním výzkumu inteligentních buněk. Když se na to přijde a on je vyhozen ze zaměstnání, tak aby své buňky zachránil, tak si je vstříkne do těla. Ani v nejdivočejších představách ale netuší, co tím rozpoutá.
U téhle knihy mám asi problém s námětem. Ze začátku Bear píše o cool vědci, který jezdí do práce ve Volvu kabriolet. Tahá z rukávu jedno (pro mě) cizí slovo z biologie za druhým, a vyvolá ve vás takový ten pocit, že pracovat ve výzkumné laboratoři musí být super. Bear má taky skvělý vypravěčský styl, děj má tempo, vše působí velmi realisticky. Potom ale román přechází na něco s lehce hororovými prvky, což mi moc nesedlo a děj se zpomaluje. No a někde v polovině knihy všechno přejde do klasického katastrofického stylu. Nemůžu si pomoct, ale od té chvíle je kniha plná těch největších katastrofických klišé a zároveň i různých nelogičností. Autor skáče mezi mnoha dějovými linkami, celkově mi přišlo, že se v tom začal trochu plácat. Tak nevím, jak tohle mohlo dostat tolik cen, říkal jsem si, že to mohlo fungovat v dobách H.G. Wellse, ale ne v roce 1985. Povídku, ze které kniha vznikla jsem nečetl, ale řekl bych, že podobných povídek třeba Clarke napsal tuny, a dneska už si na ně nikdo moc nevzpomene. Prostě od půlky už jsem měl pocit, že Bear stále přemýšlel, co dalšího by se ještě dalo na téma inteligentních buněk naroubovat, aby byl román delší. Můj komentář vypadá negativně, ale celkově se mi kniha četla celkem dobře, takže pokud máte rádi mikrobiologii, epidemie a katastrofy, tak přeju pěkný zážitek z poslechu Hudby krve. :-)
Nelze si při čtení nevybavit Michaela Crichtona - "Příští" a zejména "Kmen Andromeda". Což není na škodu. "Kmen Andromeda" je moje srdcovka a Bear ji otrocky nekopíruje. Stejně jako Crichton i Bear mě zatáhl do příběhu a nehodlal mě jen tak pustit. Jenže... pak Bear odběhne někam ke katastrofickému žánru a v tu chvíli (ani nevím proč) napětí polevilo. Což nemění nic na tom, že jsem si pochutnal.
Štítky knihy
hard sci-fiAutorovy další knížky
2004 | Hudba krve |
1996 | Eon |
2003 | Darwinovo rádio |
2010 | Bludná planeta |
2002 | Nadace a chaos |
I díky, tomu, že jsem před nedávnem četl Clarkův Konec dětství, nelze tato dvě díla nesrovnávat. Tím spíš, že jsem v obou případech směr, kterým se příběh ubere vůbec dopředu neodhadl, natož že se budou ve výsledku tak podobat.
A světe div se, Bear u mě dokázal mistra Clarka překonat. Clarke je víc ezo a Bear víc hororový, ve výsledku ale patrně díky tomu, že spouštěčem změn není entita z hlubin vesmíru, ale z něco z naprosto opačného konce Všehomíra mě Hudba krve sedla víc.
„Neexistuje nic než informace.“