Žena, kterou muži neviděli
James Tiptree jr. (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475448/bmid_zena-kterou-muzi-nevideli-vIj-475448.jpeg
4
24
24
Alice Sheldonová, spisovatelka publikující pod mužským pseudonymem James Tiptree Jr., patří nejen k nejvěhlasnějším, ale také k nejkontroverznějším tvářím fantastické literatury. Za druhé světové války vstoupila do armádního letectva a ve službě pro letecké zpravodajství dosáhla na ženu v té době výjimečně vysoké hodnosti majora. Nabyté zkušenosti využila během své poválečné práce pro CIA, následně získala doktorát z experimentální psychologie. Veškeré své vědomosti a znalosti využívala během své spisovatelské dráhy, mužský pseudonym si přitom zvolila v rámci utajení před vládou, pro kterou pracovala, a zároveň tím chtěla poukázat na sexismus převládající nejen mezi autory a redaktory vědecko-fantastické literatury dvacátého století. V roce 1987 nejdříve zabila svého smrtelně nemocného manžela a následně spáchala sebevraždu. V českém překladu je Alice Sheldonová v současnosti stále relativně neznámá, přičemž hned několik jejích nejvýznamnějších, literárními cenami ověnčených prací vychází ve sbírce Žena, kterou muži neviděli česky vůbec poprvé. Těchto osmnáct ponurých vizí tvoří vrchol z její nepříliš obsáhlé povídkové tvorby. Dotýká se v nich lidského vnímání a poznání, metafyziky či sexuality a předznamenává svět, v němž je lidstvo odsouzeno k nevyhnutelnému pádu. Jde o knihu, která je nepatrným vyrovnáním dluhu vůči jedné z nejzajímavějších představitelek fantastického žánru a současně i vůči vrcholné světové science fiction.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 2022 , ArgoOriginální název:
Her Smoke Rose Up Forever, 2004
více info...
Přidat komentář
Když jsem začínala před čtvrt stoletím ještě jako mládě číst fantastiku, velmi často jsem zažívala až vytržení, způsobené hlubokým prožitkem a znepokojivými otázkami, které šly ruku v ruce s nejkvalitnějšími díly subžánrů. Ten pocit si pamatuju tak přesně, fanové mu většinou říkají pocit úžasu, přestože už ho téměř nezažívám a nikdy za ním nepřestanu smutnit. Už tenkrát jsem narazila na pár povídek "Jamese Tiptreeho" - tenkrát se ještě nevědělo, že nejde o muže - a patřily k těm nezapomenutelným. Teď o 25 let později jsem při čtění této sbírky zase zažívala tak silný pocit úžasu, jak si ho pamatuju z mládí. Bylo to, jako by bůh odvolal vyhnání z ráje a já se znovu těšila objevování procesu poznávání věcí. Alice, děkuju.
Vynikající zážitek. Sci fi povídky pro mne nejpřitažlivějšího typu - mnohé se odehrávají mimo pravidla pozemského bytí, spousta věcí se odehrává podle jiné než elementární logiky, bytosti nejsou vždy lidé, to, co se odehrává, není život, jak ho známe - ale přesto (nebo právě proto) se dozvídáme něco podstatného o sobě jako druhu, o sobě jako o typu, o sobě... Alice Sheldon byla pozoruhodná osoba svým životem, smrtí a zejména tvorbou, zdá se mi, že jejími miniaturami (od mikropříběhů po novely) probleskuje něco z osobnostního vnitřního pocitu Virginie Woolfové. Užila jsem si, často se dostavil wow efekt, tu a tam dojetí, tu a tam vztek. Pro mne nejsilnější (bez určení pořadí) Poslední let doktora Aina, Dívka, která byla zapojená, Houstone, Houstone, slyšíte mě?, Čeká na všechny narozené a Pomalá hudba.
Úplně nevím, jak začít, protože tohle bylo docela zvláštní čtení. O životě Alice a o jejím spisovatelském alter egu jsem už něco věděl, přesto mě ale od začátku zaráželo "protimužské" zaměření většiny z povídek. Ne, že by mě to nějak odradilo, ale říkal jsem si v duchu, že té dámě snad musel v životě někdo fakt hodně ublížit. Často z toho byl cítit takový pesimismus, chuť od všeho utéct kamsi do nikam.
Jak už jsem říkal, bylo to trochu zvláštní, nicméně většinou to taky bylo zajímavé a dobré čtení. Samozřejmě i tahle knížka trpí bolestí velkých povídkových sbírek, totiž slabšími místy, kterým se v tom rozsahu asi nelze vyhnout, ty dobré kousky to ale bez problémů vytáhnou na čtyři hvězdy.
Zaujaly mne hlavně povídky ryze pozemské, někdy s nějaký tím mimozemským živlem na okraji dění. Ač pesimistické, depresivní, divné, nutí čtenáře k delšímu hloubání. Překvapilo mne, jak jsou moderní - není z nich nijak zřejmé, že by snad byly půl století staré. Témata, pojetí, ale i jazyk jsou nadčasové.
K některým jsem přičinila komentář.
Štítky knihy
sci-fi povídkyČást díla
A na toto místo jsem došel po ztracených cestách
1972
A tak dál a dále / A tak dále, a tak dále
1971
Čeká na všechny narozené
1976
Dívka, která byla zapojená
1973
Houstone, Houstone, slyšíte mě?
1976
Autorovy další knížky
| 2022 | Žena, kterou muži neviděli |
| 2004 | Teplé světy |
| 1989 | Houston, Houston, jak mne slyšíte? |
Tohle bylo... nádherné... Tak opojně nádherné... Samozřejmě, jak tu již mnozí poznamenali, je to vesměs hodně temné, nostalgicky depresivní, existenciálně hororové... Pokud se jedná o happy end, tak ve stylu "Křehkýma, šílenýma rukama", neboť rozuzlení jednoho z ikonických autorčiných děl "Dívka, která byla zapojena" jsem nedokázal uvěřit... Takže pro ty, kteří nečetli: Ne - šťastné konce autorka nenosí - i když... možná někde i ano, jen velmi zvláštní a vlastně ne šťastné... Je to protimluv? Je, ale tu esenci Tiptreesmu nelze popsat jinak.
Je to tak dobré, že je těžké vybrat nejlepší kusy, ale stejně mi nejvíce utkvěly šokující "Jak zatočit se bzučivkou", neuchopitelná marnost těch, "kteří ukradli Sen", existenciální "Pomalá hudba", známé "Houstone, Houstone, slyšíte mě?" (díky němu začnete jedno z kultovních polských sci-fi vnímat zcela jinak) a "Letmý záchvěv bytí", který v sobě nese jedny z nejoriginálnějších mimozemšťanů v dějinách sci-fi.
Aby bylo jasno, není to čtení do tramvaje, není to čtení jen tak na ukrácení dlouhé chvíle. Tiptree chce čas, soustředění, pozornost. Jinak k němu (ní) nebudete mít šanci proniknout.