Žena, kterou muži neviděli
James Tiptree jr. (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475448/bmid_zena-kterou-muzi-nevideli-vIj-475448.jpeg
4
22
22
Alice Sheldonová, spisovatelka publikující pod mužským pseudonymem James Tiptree Jr., patří nejen k nejvěhlasnějším, ale také k nejkontroverznějším tvářím fantastické literatury. Za druhé světové války vstoupila do armádního letectva a ve službě pro letecké zpravodajství dosáhla na ženu v té době výjimečně vysoké hodnosti majora. Nabyté zkušenosti využila během své poválečné práce pro CIA, následně získala doktorát z experimentální psychologie. Veškeré své vědomosti a znalosti využívala během své spisovatelské dráhy, mužský pseudonym si přitom zvolila v rámci utajení před vládou, pro kterou pracovala, a zároveň tím chtěla poukázat na sexismus převládající nejen mezi autory a redaktory vědecko-fantastické literatury dvacátého století. V roce 1987 nejdříve zabila svého smrtelně nemocného manžela a následně spáchala sebevraždu. V českém překladu je Alice Sheldonová v současnosti stále relativně neznámá, přičemž hned několik jejích nejvýznamnějších, literárními cenami ověnčených prací vychází ve sbírce Žena, kterou muži neviděli česky vůbec poprvé. Těchto osmnáct ponurých vizí tvoří vrchol z její nepříliš obsáhlé povídkové tvorby. Dotýká se v nich lidského vnímání a poznání, metafyziky či sexuality a předznamenává svět, v němž je lidstvo odsouzeno k nevyhnutelnému pádu. Jde o knihu, která je nepatrným vyrovnáním dluhu vůči jedné z nejzajímavějších představitelek fantastického žánru a současně i vůči vrcholné světové science fiction.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 2022 , ArgoOriginální název:
Her Smoke Rose Up Forever, 2004
více info...
Přidat komentář
Vynikající zážitek. Sci fi povídky pro mne nejpřitažlivějšího typu - mnohé se odehrávají mimo pravidla pozemského bytí, spousta věcí se odehrává podle jiné než elementární logiky, bytosti nejsou vždy lidé, to, co se odehrává, není život, jak ho známe - ale přesto (nebo právě proto) se dozvídáme něco podstatného o sobě jako druhu, o sobě jako o typu, o sobě... Alice Sheldon byla pozoruhodná osoba svým životem, smrtí a zejména tvorbou, zdá se mi, že jejími miniaturami (od mikropříběhů po novely) probleskuje něco z osobnostního vnitřního pocitu Virginie Woolfové. Užila jsem si, často se dostavil wow efekt, tu a tam dojetí, tu a tam vztek. Pro mne nejsilnější (bez určení pořadí) Poslední let doktora Aina, Dívka, která byla zapojená, Houstone, Houstone, slyšíte mě?, Čeká na všechny narozené a Pomalá hudba.
Úplně nevím, jak začít, protože tohle bylo docela zvláštní čtení. O životě Alice a o jejím spisovatelském alter egu jsem už něco věděl, přesto mě ale od začátku zaráželo "protimužské" zaměření většiny z povídek. Ne, že by mě to nějak odradilo, ale říkal jsem si v duchu, že té dámě snad musel v životě někdo fakt hodně ublížit. Často z toho byl cítit takový pesimismus, chuť od všeho utéct kamsi do nikam.
Jak už jsem říkal, bylo to trochu zvláštní, nicméně většinou to taky bylo zajímavé a dobré čtení. Samozřejmě i tahle knížka trpí bolestí velkých povídkových sbírek, totiž slabšími místy, kterým se v tom rozsahu asi nelze vyhnout, ty dobré kousky to ale bez problémů vytáhnou na čtyři hvězdy.
Zaujaly mne hlavně povídky ryze pozemské, někdy s nějaký tím mimozemským živlem na okraji dění. Ač pesimistické, depresivní, divné, nutí čtenáře k delšímu hloubání. Překvapilo mne, jak jsou moderní - není z nich nijak zřejmé, že by snad byly půl století staré. Témata, pojetí, ale i jazyk jsou nadčasové.
K některým jsem přičinila komentář.
Štítky knihy
Část díla
- A na toto místo jsem došel po ztracených cestách 1972
- A tak dál a dále / A tak dále, a tak dále 1971
- Čeká na všechny narozené 1976
- Dívka, která byla zapojená 1973
- Houstone, Houstone, slyšíte mě? 1976
Autorovy další knížky
| 2022 |  Žena, kterou muži neviděli |
| 2004 |  Teplé světy |
| 1989 | Houston, Houston, jak mne slyšíte? |
Když jsem začínala před čtvrt stoletím ještě jako mládě číst fantastiku, velmi často jsem zažívala až vytržení, způsobené hlubokým prožitkem a znepokojivými otázkami, které šly ruku v ruce s nejkvalitnějšími díly subžánrů. Ten pocit si pamatuju tak přesně, fanové mu většinou říkají pocit úžasu, přestože už ho téměř nezažívám a nikdy za ním nepřestanu smutnit. Už tenkrát jsem narazila na pár povídek "Jamese Tiptreeho" - tenkrát se ještě nevědělo, že nejde o muže - a patřily k těm nezapomenutelným. Teď o 25 let později jsem při čtění této sbírky zase zažívala tak silný pocit úžasu, jak si ho pamatuju z mládí. Bylo to, jako by bůh odvolal vyhnání z ráje a já se znovu těšila objevování procesu poznávání věcí. Alice, děkuju.