Vzbouřenci a ztroskotanci
Václav Králíček
Když se kalné ráno 23. prosince 1787 vydala Bounty na cestu do Polynésie a následně měla pokračovat s nákladem chlebovníků do Karibiku, nikdo netušil a tím méně její velitel poručík William Bligh, že se do vlasti vrátí až za dva roky po strastiplné cestě v záchranném člunu a bez své lodě, na které se mu vzbouří posádka. O tři roky později vyplula na moře fregata Pandora pod velením kapitána Edwarda Edwardse, tentokrát s úkolem pochytat a přivézt do vlasti všechny vzbouřence k řádnému potrestání. Ani on netušil, že přijde při ztroskotání o svou loď, podnikne dlouhou cestu v záchranných člunech a domovský Portsmouth uvidí až o rok později.... celý text
Přidat komentář
nepříliš povedená kniha o zajímavém tématu.
Byla jsem poněkud rozezlena odfláknutou redakcí - jméno tahitského krále jednou Tinah, podruhé Tynah. Narození Williama Bligha jednou 6. září, jindy 9. září.
Autor se prezentuje jako novinář a autor literatury faktu, ale já už od něj nic číst nebudu. Věty typu " 3. září ještě nevyjeli, vyjeli až ve čtvrtek... způsobily, že celá kniha je poněkud nesrozumitelná. Další příklad - "hrozilo, že se suchary rozmočí v pytlích. Ukryli proto chleba do truhly".
Kniha je částečně přepis deníku a částečně zmatlané popisy lodí a výstroje. Čtenář se nedozví nic o tom, proč vzpoura na Bounty vypukla, nic o náladě na lodi, na Tahiti ani později na Pitcairnu.
Část o Pandoře už jsem nedočetla pro velké zklamání.
Miluji Tichomoří a dost se o něj zajímám, taktéž o anglické válečné námořnictvo, ale tohle moje obzory nijak nerozšířilo. Zmařená šance.
Jednohubkové, takové jaké magnetky jsou.
Zde ale mohla poněkud více zapracovat redakce. Autor se tak do mnoha věcí zbytečně zamotává a často si plete jména osob v posádce (Heywood x Hayward), a občas se trochu neohlíží na čtenáře a zcela samozřejmě píše o něčem co vysvětlí až v další kapitole...
Ale jak podotýkám, je to patrně otázka redakce, protože od autora jsem četl i Velký švindl, a tam si žádné takové lapsy nepamatuji...