Pád Númenoru
J. R. R. Tolkien , Brian Sibley
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/519045/bmid_pad-numenoru-Bcr-519045.jpg
5
125
125
Pán prstenů série
Zmínky o dávném ostrově Númenor, jeho slávě a katastrofickém zániku se v Tolkienově díle opakovaně vracejí. Editor Brian Sibley z vydaných i nevydaných textů sestavil a komentářem opatřil ucelený chronologický přehled, ze kterého vyvstává předehra k Pánů prstenů – vzestup Saurona, svedení lidí, vykování prstenů moci, zpychnutí obyvatel Númenoru a potopa pohlcující ostrov, který býval pozemským rájem, katastrofa, která navždy proměnila podobu Ardy a uzavřela cestu na nejzazší Západ. Vychází s ilustracemi Alana Lee.... celý text
Literatura světová Fantasy
Vydáno: 2023 , ArgoOriginální název:
The Fall of Numenor, 2022
více info...
Přidat komentář
Pád Númenoru jest nutno přečíst, jestliže chcete věděti více o historii Středozemi.
Tohle opět není nic víc, než snaha vyždímat z Tolkiena ještě posmrtně další peníze :(
Knížka neobsahuje téměř nic, co by už nebylo v dodatcích Pána prstenů a něco málo z rekapitulace Silmarilionu. O nějakém celistvém příběhu se nedá vůbec mluvit. Nikdy jsem nechápal, jak můžou lidé při čtení knížky přeskakovat, ale tahle knížka by to bývala docela dobře unesla
Opravdu skvěle napsaný příběh o ostrovu, kterému je, kvůli chamtivosti, předurčený pád, jemuž se nepodaří zabránit ani marné snahy.
Musím říct, že v předložené mapě se hledá docela obtížně a některé názvy zde nejsou ani zmíněny (ale kdyby byly, byla by mapa patrně zaplněna různými nápisy).
Tolkienovo psaní je tak realistické, že si člověk připadá jako by se brodil prastarými svitky někde v archivu a pomocí nich objevoval dávno ztracenou historii. Příběh je skvělý, jen ta forma dá zabrat, než si na ni čtenář zvykne a ponoří se do děje.
Přestože víceméně fragment z pozůstalosti, a přestože jsem věděl, jak to dopadne, tak jsem si čtení užil. Tolkienův styl psaní, oproti dnešním dílům tohoto druhu je vlastně jemný. Nepoužívá vulgární výrazy, naturalistické popisy bojů a mučení ani barvitě vylíčené sexuální scény. Tato část jeho velkého mýtu ve mně přez výše uvedené vzbuzovala silné sladkobolné pocity. Růst moci Númenoru a nakonec jeho doslovný pád. Lidská pýcha a mocichtivost, ochota naslouchat lžím je vlastně hodně aktuální i dnes... Akorát dostatek s textem plánovaným pro vydání, vlastně parafráze historických zmínek o Atlantidě mě nudila. Kniha má už klasicky krásné a dokonale se hodící ilustrace od Alana Lee. Jen mapu Númenoru bych uvítal na jedné předsádce, takhle jsem musel listovat na stranu, kde byla malá mapka ostrova. Dvě mapy Středozemě na předsádkách jsou myslím úplně zbytečné, z toho jedna dokonce obyčejná nebarevná. To je jen ale malá výtka vydavateli.
Překvapilo mě, jak je knížka čtivá, i když jde vlastně o jakousi "učebnici" dějepisu Tolkienova světa. Leccos z Pána prstenů mi začalo dávat smysl.
Tolkien musel mít neskutečnou fantazii, pořád žasnu nad tou propracovaností.
Krásně a přehledně uspořádané dějiny Druhého věku Středozemně, se zvláštním přihlédnutím k Númenoru. :) Pro fanoušky páně Tolkienova díla nezbytnost, nicméně pokud jste se neprokousali Silmarillionem, nezkoušejte to. :)
A Argo by si už mělo sehnat nějakého pořádného korektora, protože ty překlepy působí skoro jako schválnost!
Výběrová klasika, o tom myslím není sporu. Velmi dobře udělané a čtivě uspořádané, částečně slouží jako encyklopedie o životě Númenorejců.
Krásné čtení. Spíše faktické, ale Tolkien stvořil do detailu úplně nový svět, jako by byl součástí lidské historie a nelze pochybovat o opaku. Příběhy doplňují informace z Pána prstenů a Silmarillionu a dalších knih, které už se podařilo vydat. Já smekám před pomyslný klobouk před fantazií a výřečností J. R. R. Tolkiena.
Kniha vhodná spíše pro fanoušky než pro někoho, kdo je Silmarillionem a dějinami Ardy zatím nepolíben :-). Hezky to popsal Set123.
Pád Númenoru není souvislý příběh, ale v podstatě letopis Druhého věku Ardy (od pádu Thangorodhrim po Poslední spojenectví) sestavený z různých útržků, konceptů a poznámek nalezených v Tolkienově pozůstalosti. Způsob skládání výsledného textu se nejvíc podobá řadě HoME, kterou připravoval Christopher Tolkien - kusy původního Tolkienova textu, komentář editora, poznámkový aparát. Editorem je (po Christopherově smrti) tolkienovský badatel Brian Sibley.
Negativem knihy je stylistická i stylová nejednotnost, útržkovitost. Hlavním kladem pak shrnutí všeho podstatného k tématu v jednom svazku i přehledné poskládání do chronologického sledu. Překlad vydaný v Argu potřeboval ještě maličko "dopéct": ačkoliv je kniha stejně jako všechny v řadě vizuálně velmi pěkná, s ilustracemi převzatými z anglického vydání, v textu je nezvykle velké množství překlepů (jeden dokonce v nadpisu kapitoly).
Tak jsem s mírným zpožděním přečetl i tuto knížečku z famózního Tolkienova výtvoru. Na první pohled je patrné jisté odcizení knihy od Tolkiena samotného. Už Christopherovy knihy měly spíše charakter studií, než fantaskních textů jako takových, zde už přecházíme zase o kousek dál. Sibley zajisté dělal co se dalo a nemyslím si, že by jeho práce na tomto monumentálním světě byla nezbytně horší, než byly výtvory původního mistra a jeho žáka-syna, přeci tu ale je rozdíl. A nemohu si pomoci, považuji knihu za přece jenom trochu hůře zpracovanou.
Předně má samozřejmě jiný charakter, než Pád Gondolinu, Húrinovy děti a Beren a Lúthien – nejedná se o příběh o příběhu, ale o kroniku druhého věku, do značné míry v předešlých dílech opomíjeného. A za to si zaslouží ocenění – věnuje se poměrně neprobrané látce na úctyhodném prostoru. Ale přeci je to textuálně méně ucelené a ediční zpracování formátováním textu počínaje a umístěním poznámek konče, jeví se mi trochu nepovedené. Třebaže se člověk zvykne.
Ale to je vlastně všechno, co lze dílu vyčítat. Stále je to velice kvalitní čtení, které neohromí tolik jako Zpěv Leithian, ale doplní střípky a vlastně je celkově sympatické. Propracovanost a monumentálnost světa jako takového, dodávají knize něco, co třeba Martinova násobně obsáhlejší kronika Oheň a krev nemá a mít nemůže. Je to pocit celistvosti, velkoleposti a nezbytnosti. Pocit přítomnosti sil, které žádný jiný fantastický svět nikdy neměl a nejspíš mít nebude.
Pán prstenů prezentuje nám výseč konce Třetího věku, hlavním antagonistou příběhu je Sauron – Temný pán, jenž dlí na trůně v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem. A to je vše. Je to tento Temný pán, který pozoruje. Třetí věk již nepatří Sauronovi, třebaže je mu největší hrozbou. Třetí věk po mém soudu mnohem více patří Sarumanovi. Ve Druhém věku nebyl Sauron němým pozorovatelem, hrozbou z povzdálí, hrozivou a zdánlivě nezadržitelnou, ale přeci anonymní. Ve druhém věku byl Sauron na vrcholu a jak čtenáři Tolkien naprosto famózně formuluje: "Sauron byl vlastně ve Druhém věku větší, než Morgoth na konci Prvního. ... Protože byl sice přirozeně daleko menší, ale dosud neklesl tak hluboko. ... Do tohoto stádia nihilistického šílenství Sauron nikdy nedospěl. Neměl nic proti existenci světa, dokud si s ním mohl dělat, co chtěl."
Nebudu popírat, děje Númenoru mi nikdy nepřišly nijak zvlášť lákavé. Jsou to lidé, zvláštní lidé, ale lidé – a Arda dokáže nabídnout mnohem poutavější příběhy, třebaže nepopírám, že Ar-Pharazôn a jeho činy mají jakési kouzlo a to, s jakou láskou a péčí pojednával mistr o Númenoru člověka musí zaujmout. Přeci se mi ale jedná právě o Saurona (a je třeba zdůraznit, že Ar-Pharazônovy činy jsou zajímavé díky Sauronovi), Galadriel a Gil-galada. Právě pro ně budou mi příběhy Druhého věku milé.
Pro mě je neuvěřitelné a v úžasu kroutím hlavou nad tím, jaký bohatý svět nosil Tolkien v hlavě, neustále jej vytvářel a zdokonaloval,propracovával detaily,promýšlel.
Vymýšlel nové země,jejich historii s legendami,bájemi, písněmi,jazyky;seznamy králů,obyvatel, stvoření.
Není to lehké čtení, vyžaduje klid, soustředěnost a přemýšlení.
Ale stojí to za to.
Zase se ukazuje, jak komplexně Tolkien svůj svět tvořil. Protože lze vydat letopis jako plnohodnotnou knihu a bádat v jeho poznámkách a starších verzích stejných příběhů jako o skutečných historických událostech. A to je skvělé.
Svět mladý byl, hory zelené,
světlo měsíce čerstvě zrozené,
potok i kámen bez jmen byl,
a tu se Durin probudil.
Horám a dolům jména dal,
z pramenů vodu ochutnal,
a v Zrcadlovém jezeře
spatřil sám sebe v nádheře
s hvězdnou korunou zářivou
vlastnímu srínu nad hlavou.
Vynikajúco spracované. Zdá sa mi, že je to úplne v inej kvalite ako boli knihy Hurínové deti a Pád Gondolínu, aj keď Pád Númenoru mal čo ponúknuť. Autor sa zameriava na 2. vek, a to je od pádu Morgota až po koniec Isildora, ktorý uťal prst Sauronovi a získal prsteň moci. Končí to presne tam, kde začína príbeh Spoločenstva prsteňa. Krásny opis ako ľudia, bojujúci proti Morgotovi, dostali za spoluprácu od mocných Valar ostrov, kde mohli prežívať život v miery a omnoho dlhší.
Prebiehajúci seriál Pána prsteňou sa presne odohráva v tomto prostredí a kto má záujem pozerať aj 2. sériu, tak by si mal prečítať túto knihu, alebo Silmarillion.
Oceňuji onen odbornější přístup, který byl pro Pád Númenoru zvolen. Jakožto taková vědecká práce rozebírá důležité historické období Středozemě, které jinak musí čtenář načítat ze složitějšího Silmarillionu. V knize se kromě historie Númenoru a Sauronova pádu dozví také o celé struktuře společnosti, ostrově i zvířatech, což také velmi chválím. Pro fanoušky víceméně povinnost, jelikož si tak mohou doplnit prázdná místa nebo si urovnat to, co si z informací napříč díly neposkládali.
Skôr kronika zostavená z iných Tolkienovych diel mapujúca jednotlivé obdobia Druhého veku týkajúce sa Númenoru, než jeden ucelený text. Vskutku akýsi "prequel" k Pánovi Prsteňov a ďalší dielik do skladačky Tolkienovho sveta. Človek, ktorý od autora čítal len Pána Prsteňov teda podľa mňa Pádu nemusí úplne rozumieť.
Ilustrácie sú krásne a formát sympatický.
Konečně nějaká novější Tolkienova kniha, která mě opravdu vtáhla a bavila. Vítám to chronologické ztvárnění, díky kterému se všechny informace vnímají velmi dobře. A ilustrace jsou také velmi pěkné.
Skvělá kniha, která má děj zasazený před dějem Hobita a Pána Prstenů ... jsou zde vyjmenováni všichni Králové a královny, které na tomto ostrově vládly... až po úplný pád ostrova (doslovně) ... plus se mi líbilo i zobrazení války proti Sauronovi ... jak vznikl onen Jeden prsten, který vládl všem... a konec nositele prstenu (potomek králů z vyhnanství po Númenoru)...četlo se to jedna báseň
S tímto dílem se vracíme do překrásného světa Středozemě, která nám vyplní další mezery její poutavé historie, přičemž se dá říci, že dokonale navazuje na epochu vyprávěnou v díle Silmarilion. Pád Númenoru je navíc pro pochopení stěžejních příběhů Hobbita a Pána prstenů určitě zásadnější a formou kroniky je tak krásně vyprávěn příběh mnoha let, která předcházela samotným událostem dnes již kultovních příběhů.