Pád Númenoru

26.11.2023

Skvělá kniha, která má děj zasazený před dějem Hobita a Pána Prstenů ... jsou zde vyjmenováni všichni Králové a královny, které na tomto ostrově vládly... až po úplný pád ostrova (doslovně) ... plus se mi líbilo i zobrazení války proti Sauronovi ... jak vznikl onen Jeden prsten, který vládl všem... a konec nositele prstenu (potomek králů z vyhnanství po Númenoru)...četlo se to jedna báseň

21.11.2023

Dávám za 4. Ale Eru je mi svědkem, že to je jen kvůli Pádu Gondolinu, kterému jsem to dal za 4 také. (A vlastně nevím proč přesně.)
Tím nechci říci, že to je špatná kniha. To absolutně ne! Ale prostě tam není ta "příběhovost" (podobně jako u Pádu Gondolinu). Jedná se vlastně o chronologický soupis Briana Sibleyho všeho, co kde (JRR a/nebo Christopher) napsal(i) o Númenoru. Dozvídáme se jak o jeho slavném začátku a daru Eldar, tak i o jeho neslavném konci a pomoci Nepříteli. A mezitím i pár příběhů k dobru z dějin "Tolkienovy Atlantidy".
Vše doplněno (opět) fantastickými kresbami Alana Leeho. (Aha, vlastně proto 4 hvězdičky!) :)
Závěrem je snad jen nutno dodat: "Pánové, opět vám patří můj velký dík za možnost poznání dalších příběhů Středozemě!"

09.10.2023

Zatímco Pád Gondolinu vytvořil Christopher Tolkien z odlišných verzí, které jsou položeny vedle sebe a občas se chronologicky překrývají, Pád Númenoru je sestaven Brianem Sibleyem z různých zdrojů tak, aby chronologicky navazovaly a dávaly souvislý příběh, což je čtenářsky bezpochyby příjemnější varianta. Tato rozmanitost zdrojů se mi líbí, protože napodobuje až jakési autentické kouzlo starých letopisů, jež jsou někde podrobnější, jindy více děravé, stylově nejednotné atd.. Zajímavý nápad je do těchto zdrojů zahrnout i budoucí vyprávění z Pána Prstenů, kdy se teprve zpětně vzpomíná a hodnotí to, co bylo kdysi, což časovou plastičnost knihy obohacuje o další zajímavou rovinu. Takto sestavená kniha obsahuje řadu prvků, které v Akallabêth (v Silmarillionu) nejsou, takže ve výsledku je to daleko detailnější vzhled do dějin bájného Númenoru. (I když přiznávám, že jsem nečetl Nedokončené příběhy, ze kterých se tu také hodně čerpá, takže je možná pro mě nové i to, co už obeznámenější čtenáři Tolkiena znají.) Určitou slabinou je, že styl vyprávění je většinou letopisecký, tedy spíše informativně strohý, naštěstí je tu ale vložený souvislý příběh o Aldarionovi a Erendis, ve kterém se může plně rozvinout a projevit krása Tolkienova literárního jazyka a obraznosti. Také na závěr vložené "númenorské kapitoly" ze Ztracené cesty jsou skvělou tečkou za příběhem, který je tu shrnutý v literárně působivém dialogu. Poměrně kuriózní je zeměpisný, přírodovědný a etnologický popis ostrova Númenoru z doby před událostmi, který představuje jakési Tolkienovo snění o lepším a ideálním světě. Zvlášť mě tu zaujalo, že ačkoli lidem vytvořili a darovali ostrov Númenor všichni Valar, Tolkien zdůrazňuje přísný monoteismus ostrovanů vůči nejvyššímu Eru Ilúvatarovi bez chrámů či soch, aby se z nich nestaly pouhé modly a zdroje totalizující moci - docela zajímavý dialog mezi Tolkienovým mytologickým a křesťanským světonázorem. Také vztahy mezi muži a ženami nebo rodiči a dětmi poskytují zajímavý obrázek o tom, čeho si na nich Tolkien všímal a co asi považoval za správné. Dlouhověkost ostrovanů (zhruba třikrát prodlužující běžný lidský věk) viděl Tolkien jako ideální dar pro seberealizaci lidských zájmů, tvorby a poznání a zcela zjevně je v tom cítit Tolkienova lítost nad tím, jak málo měl času k tomu dokončit vše, co začal. Tak jako všechny utopie se ani tato tolkienovská samozřejmě nevyhne poněkud nudné neživotnosti a věrohodně ožívá teprve dramatickými událostmi Druhého věku. Takže teprve v dějinách začne tento ideální svět upadat a tím k nám hodnověrně promlouvat. Kniha je vlastně nejobecněji platným příběhem o tom, jak se v lidském světě vše ideální má sklon postupně kazit, upadat, obracet se vniveč či ve svůj opak a propadat do totální zkázy. O tom, jak ráj začne být po určité době vězením a požehnání prokletím. Krásná kniha, kterou jsem četl s velkou chutí.

14.09.2023

Dosti rozporuplná kniha. Grafické zpracování je za plný počet. Pěkné kresby i malby. Samotné literární zpracování je ale diskutabilní. Je to další v řadě z velké části kompilovaných knih z Tolkienovy bohaté pozůstalosti. Je to vlastně kronika druhého věku, kde v centru stojí Númenor a jeho historie, respektive výčet vládců a nejzásadnějších událostí.

Jako proč ne? Mám tenhle způsob psaní rád, ale je tu trochu problém, že se nemůžu zbavit pocitu, že to celé stojí tak nějak na vodě, rozhodně daleko víc než v Húrinových dětech i Pádu Gondolinu. Jde občas o soubor textů, z nichž mnohé by asi sám Tolkien jen těžko autorizoval k vydání, jako varianty a náběhy, úvahy a koncepty, útržky z dopisů atd. Když vezmu třeba Húrinovy děti nebo Pád Gondolinu, tak to je vždy nějaké ucelené téměř románové vyprávění, které stojí v popředí. Tady je to víceméně spousta fragmentů, které sice skládají ten úžasný svět a obraz Númenoru, ale na druhou stranu celek vlastně nenabízí o mnoho víc než text z Nedokončených příběhů a Silmarillionu. Dokonce bych si dovolil kacířskou myšlenku, že méně je v tomto případě více.

Je to pro mě ale i tak srdcovka a jsem rád, že kniha vyšla. Tolkiena a pak Tolkienova současníka Mervyna Peaka považuji i při té současné záplavě různých pseudofantasy za naprostý a nepřekonaný vrchol žánru. Rád jsem v Númenoru pobyl a užil si ten Tolkienův lakonický, ale přitom básnický styl psaní, navíc ten překlad je opět parádní. Po pravdě musím napsat, že i kdyby vyšly knižně od Tolkiena popisky z ubrousků pod pivem z jeho oblíbené hospůdky The Eagle and Child, tak bych asi neváhal a koupil si ji. Nemůžu než doporučit, ale není to bez výhrad.

13.09.2023

Tato vizuálem krásná kniha se zabývá jak vznikem Númenoru, tak i jeho neslavným koncem. Vesměs vycucává ze všeho již někde napsaného (Nature of ME, Pán prstenů, Silmarillion, Nedokončené příběhy) a znalci Tolkienova díla může udělat radost leda tím, že jsou všechny tyto informace v jedné knize pospolu - prokládané nádhernými ilustracemi Alana Leeho.

Pád Númenoru tedy nepřinesl nic moc nového, já si převážně užila kousky z Nature of ME - popisy o přírodě, zvířatech, žití Númenorejců coby párů, manželů, rodičů. Nemám totiž přečteno. (Tolkienova angličtina je pro mne velkou překážkou).

A samozřejmě bylo opět vzrušující číst vše o Sauronovi, jeho prohnanosti a prstenech, protože opakování není nikdy na škodu. A je vždý obohacující. Obzvlášť u Tolkiena.

Dík za český překlad.

12.09.2023

Za mě daleko čtivější a zajímavější než Pád Gondolinu (který byl samozřejmě taky skvělý, ale měl jsem k němu více výtek)
Brian Sibley sestavil pozůstatek po Tolkienovi tak, aby to by čtivé i pro méně znalé historie Středozemě, skvěle se hodí k seriálu The Rings of Power, o kterém si každý myslíme své, ale všichni jsme zvědaví na druhou sérii.
Budu rád, když budou vycházet další publikace rozšiřující historii Tolkienovy vize a snad se Argo dokope k nějakým dotiskům a jak jsem již před 4mi lety zmiňoval, snad se konečně dočkáme toho vymodleného a prokletého kousku Beren a Lúthien!:)