Ta, co jde první přehled

26.11.2024

Lovecraftovský alternativní svět, kde funguje magie, věci běží na shoggotí pohon, v rodokmenu můžete nalézt pár vodních příbuzných a lidé slouží ve prospěch temných božských tvorů z hlubin. Jako mnohé od samotného HPL, je tahle kratičká novela hlavně o pocitu a atmosféře a naladěním se na danou notu, což se mi uplně (především v počátku) nepovedlo. Je to divné, je to zajímavé, je to sexy... ale taky to asi holt není úplně můj šálek mazlavého temného slizu...

25.11.2024

Llewellynová zvolila květnatý a zdobný sloh. Ten se k dekadentnímu rozpadajícímu městu vzdálenému všemu, co je nám blízké, skvěle hodí. A z každé věty je cítit, s jakou láskou a vášní Roman Tilcer knihu překládal. Obsidie a především čtvrť Becher pak nezapřou autorčinu inspiraci světy Chiny Miévilla, ale jsou mnohem krvavější, slizčí a dekadentnější.

Naopak rozpadající se svět opuštěných kanceláří, do sebe se hroutících registraček a potících se zamlžených oken dává vzpomenout pro změnu na texty Franze Kafky.

Zatímco Laird Barron v předmluvě chválí všechnu tu autorčinu precizní práci s reáliemi jí vymyšleného světa, ona sama v doslovu přiznává, že krvavá, násilná a totální nasraností prodchnutá cesta její hrdinky vznikla jako reakce na autorčin krušný život v nakladatelském korporátu.

Novela čítá 148 stran a rozjezd je poměrně dost pomalý, o to zábavnější je pozorovat gigerovsky zvrácené reálie Becherské čtvrti a neméně zvrácené duševní pochody hlavní hrdinky. A od půlky knihy až po poslední větu je to vražedná a občas dost nechutná jízda.

Zkrátka a dobře Llewellynová a Tilcer nám na poměrně krátkém prostoru přinášejí mix New Weirdu a hororu v hodně zajímavých kulisách. Připočteme-li k tomu již výše zmíněnou předmluvu, doslov, opravdu vymazlenou obálku, jejímž autorem je kolumbijský malíř a kreslíř žijící v Miami Santiago Betancur, a playlist sestavený samotnou autorkou, máme tu hodně originální a zajímavou jednohubku, která potěší každého milovníka lovecraftovských hrůz i příznivce New Weirdu.