Brzy vyjde

Motory touhy: O lásce a jiných hrůzách

Motory touhy: O lásce a jiných hrůzách - Livia Llewellyn

Smrt a potěšení. Freudův Todestrieb, výrok, že „libido má za úkol zneškodňovat ničivý pud, čehož dosahuje tak, že jej do značné míry odklání ven… Tento pud se p... detail knihy

Nové komentáře u knih Livia Llewellyn

Ta, co jde první Ta, co jde první

Lovecraftovský alternativní svět, kde funguje magie, věci běží na shoggotí pohon, v rodokmenu můžete nalézt pár vodních příbuzných a lidé slouží ve prospěch temných božských tvorů z hlubin. Jako mnohé od samotného HPL, je tahle kratičká novela hlavně o pocitu a atmosféře a naladěním se na danou notu, což se mi uplně (především v počátku) nepovedlo. Je to divné, je to zajímavé, je to sexy... ale taky to asi holt není úplně můj šálek mazlavého temného slizu...... celý text
farb


Ta, co jde první Ta, co jde první

Llewellynová zvolila květnatý a zdobný sloh. Ten se k dekadentnímu rozpadajícímu městu vzdálenému všemu, co je nám blízké, skvěle hodí. A z každé věty je cítit, s jakou láskou a vášní Roman Tilcer knihu překládal. Obsidie a především čtvrť Becher pak nezapřou autorčinu inspiraci světy Chiny Miévilla, ale jsou mnohem krvavější, slizčí a dekadentnější. Naopak rozpadající se svět opuštěných kanceláří, do sebe se hroutících registraček a potících se zamlžených oken dává vzpomenout pro změnu na texty Franze Kafky. Zatímco Laird Barron v předmluvě chválí všechnu tu autorčinu precizní práci s reáliemi jí vymyšleného světa, ona sama v doslovu přiznává, že krvavá, násilná a totální nasraností prodchnutá cesta její hrdinky vznikla jako reakce na autorčin krušný život v nakladatelském korporátu. Novela čítá 148 stran a rozjezd je poměrně dost pomalý, o to zábavnější je pozorovat gigerovsky zvrácené reálie Becherské čtvrti a neméně zvrácené duševní pochody hlavní hrdinky. A od půlky knihy až po poslední větu je to vražedná a občas dost nechutná jízda. Zkrátka a dobře Llewellynová a Tilcer nám na poměrně krátkém prostoru přinášejí mix New Weirdu a hororu v hodně zajímavých kulisách. Připočteme-li k tomu již výše zmíněnou předmluvu, doslov, opravdu vymazlenou obálku, jejímž autorem je kolumbijský malíř a kreslíř žijící v Miami Santiago Betancur, a playlist sestavený samotnou autorkou, máme tu hodně originální a zajímavou jednohubku, která potěší každého milovníka lovecraftovských hrůz i příznivce New Weirdu.... celý text
jan8470


Ta, co jde první Ta, co jde první

Z příběhu jsem toho tolik nepochytil, to ale není třeba. Důležitá podstata této novely je svět, který Llewellyn stvořila. Když jsem si jej při čtení představoval, vyvolávali se mi hrůzné obrazy Beksińského nebo biomechanická Gigerova díla. A to mi stačilo, abych si ten surový, děsuplný svět velice oblíbil.... celý text
LukasZdan



Ta, co jde první Ta, co jde první

Novela o proměně člověka i celého světa, který je plný rozporů, odlišností a magie. Čtenář zde nalezne hodně bizarností a málo příběhu. Pocity vyvolávají popisy všeho a na rozsah jsou často nadbytečné. Z každého slova cítit vztek, nespokojenost a frustraci autorky. Určitě není určena pro slabší povahy. Nic pěkné. Dost jsem v tom cítil Miévilla...... celý text
Pampalini


Ta, co jde první Ta, co jde první

Ano, jak píše Barron v předmluvě, je to bodyček kosmickému hororu, a to takový, že s kosmickým hororem to nemá vlastně vůbec nic společného. Až na pár pomrknutí k HPL, to není nic jiného než vztyčený prostředníček korporátnímu prostředí, které je samo o sobě hororem a to tam nemusí téct hektolitry krve.... celý text
kralika