Pampalini
komentáře u knih
Zmiz, dokud můžeš
Rebecca Zanetti
Po dočtení jsem si vzpomněl na cukrovou vatu, která přesně knihu vystihuje. Na první pohled lákavá, barevná a atraktivní. Udělaná pro první dojem, v podstatě ji chceme mít co nejdříve z krku na bolesti břicha zapomeneme. Příběh je uplácaný z názorů čtenářů, je směsí všeho, co chtějí a co se v žánru objevilo za posledních deset let. Zoufale neoriginální. Včetně romantické linky. Vyšetřovací postupy odporují všem pravidlům. Ke konci hodně přibývá patosu. Nic nového, všechno tady bylo, logika a smysluplnost nikoho nezajímá. Hlavně, čtenáři, konzumuj!
Kruh
Mats Strandberg
Jako literatura pro mládež to má všechno - pestrý výběr postav, přímočarý příběh, známé prostředí školy. Téměř každý se tady najde, s někým se může ztotožnit. Starším a zkušenějším chybí lepší gradace, větší hloubka, mrzí nekonečné řešení vztahů a nezralých emocí. Potěší občas dobrá myšlenka ve smyslu, že někdy je potřeba něco udělat, abychom se po zbytek života nemuseli stydět... takže fajn.
Hleď, prázdnota
Philip Fracassi
Pekný príklad ako by mal vyzerať moderný horor. Jednoduché, ale nápadité zápletky, dobrá atmosféra, prirodzený jazyk aj správanie sa postáv. Občas viazne pointa, ale v konečnom vyznení to nevadí. K vyvolaniu strachu stačia jednoduché a fungujúce postupy. Žiaden krvavý a samoúčelný splatter, ale veľa psychiky a zla pochádzajúceho z človeka.
Strážci osudu
L. B. Arling
Do kategorie sci-fi bych to nedal, rozhodně se jedná více o fikci. Když přijede na science, tak se děj sype v nelogických formulacích, které působí jenom jako slovná výplň a postrádá smysl. Ve výsledku dostaneme příběh nesmrtelných superhrdinů určený hlavně pro mladší publikum, kteří si chtějí trávit čas počas přestávek nebo ve vlaku.
Vězeň z Bangkoku
Warren Fellows
Intenzivní popis toho, co se může stát, když člověk podlehne vábení rychle vydělat. Třeba pašováním drog. Lidská civilizace má mnoho tváří, tady je popsaná jedna z nich. Pobyt ve vězení u nás je snahou o nápravu a převýchovu. Ale jsou vězení, které jsou trestem - okovy, bití, ponižování, izolace, špína, hlad, popravy, choroby... a nekonečná naděje a narůstající odpor vůči násilí. Jak autor sám píše: "Nemohu pochopit, jak někdo, kdo žije ve svobodné a klidné společnosti, může cítit potřebu vyvolávat násilí."
Červenka
Jo Nesbø
Knihu som si prečítal ešte raz po rokoch a stále funguje celkom dobre. Asi prvá od autora, ktorú by som odporúčal prečítať. Príbeh má svoje mušky - s neohrabaným Märklinom by starec netrafil nič, použitá bola len kvôli zhode názvu s hračkou (asi sa to autorovi páčilo), motívy vrážd sú dosť pritiahnuté za vlasy, priveľa postáv, ktoré sa zlievajú. Na druhej strane sa to číta dobre, počet strán nevadí. Dosť čitateľov to vyčíta, všeobecne je vidieť trend rýchlych príbehov, prílišnej filmovosti. No, keď to pôjde takto ďalej, budeme tu mať leporelá pre dospelých. Krátke, jasné, ohurujúce obrázkami a so zrozumiteľnou pointou.
Řeč ptáků
Víctor Sellés
Škoda nevyužitého potenciálu. Tolik možností a na konec k ničemu. Autor rozpracoval zaujímavý příběh a pro mne nepochopitelně v důležitých částech zvolil jiný směr vyprávění až tak, že to vyznívá zmateně. Jedná se o pěknou koláž mystiky a kruté skutečnosti plné konfliktů. Moc je vidět snahu o poetiku a snivost, hodně se odvolává na Alenku a Petra Pana. Dost jsem v tom cítil i Holdstocka.
Temná zákoutí
Ivo Hury
Minimální, téměř žádný příběh pohřbený pod nánosem nekonečných opisů prostředí a dopravních prostředků, hlavně vlaků. Svět je jiný, bizarní, téměř celý ukrytý pod povrchem. Žádné vysvětlení co, jak a proč se stalo. Jenom náznaky. Postavy jsou k ničemu. Protivníci nosí brnění a velké meče. Asi jako falické symboly. Hlavní postava s divným jménem Kratet je ještě divnější charakterem. Pohání ji jenom nabroušená katana a vrnění v podbřišku. Vše ještě zhoršuje minimum dialogů. Celkem nevím pro koho kniha je určená, když se ohání omezením od 18 let. Ale to je asi pokus o marketing. Obrázky prý dělala UI, fajn. Troufnu si poznamenat, že kdyby UI napsala (a že napíše!) příběh, vypadal by přesně takhle. Zbytečná kniha.
Poslední slova z Afghánistánu
David Ježek
Kniha je spíše poctou pro všechny vojáky, příbuzné a v podstatě pro všechny, kdo chápou jejich smysl a opodstatnění působení v zahraničních misích. Autor se zaměřil na první měsíc působení, popisuje život vojáků den za dnem, co se děje, čemu se věnují. Hlavně cvičí a běhají sem a tam. Občas to působí repetitivně, ale celkové vyznění je fajn. Chybí více informací z nasazení, všechno je příliš zastřené utajením a tím chybí souvislosti, které by pomohly celkovému vyznění. Velikým plusem je nádherná grafika.
Ta, co jde první
Livia Llewellyn
Novela o proměně člověka i celého světa, který je plný rozporů, odlišností a magie. Čtenář zde nalezne hodně bizarností a málo příběhu. Pocity vyvolávají popisy všeho a na rozsah jsou často nadbytečné. Z každého slova cítit vztek, nespokojenost a frustraci autorky. Určitě není určena pro slabší povahy. Nic pěkné. Dost jsem v tom cítil Miévilla...
Pohřbení
Ellison Cooper
Tahle kniha je dobrým příkladem úspěšného marketingu. Na počátku je průzkum, co by tak čtenář chtěl (30-35 let, raději žena - čtou více). No a ten čtenář chce hodně mordů, přesah do minulosti, psychopata, klidně i několik, nesourodý tým vyšetřovatelů, kterým někdo vyšetřování kazí, spiknutí, nevyjasněná smrt snoubence hlavní hrdinky a ideálně hodně, hodně silnou hlavní postavu se starým poraněním. Navrstvit události a postupně se v nich paprat. Logika je nepodstatná (čtenář nechce přemýšlet, chce oddych), vyšetřovací a zásahové postupy nikdo nezná, tak si je vymyslím, hlavně, aby byly čtivé. Postavy jsou bez osobitostí, čtenáři je jedno, co se s nimi děje. Hodně všeho a to je někdy až moc. A na závěr - mám pocit, že to psalo několik lidí, každý si přihodil to svoje. Čtivé, odpočinkové, nepotěší ani neublíží. Ideální na pláž, člověk vypadá cool:) Pardon, tam se ještě čte? Hlavně koupit další díl.
Džihád proti Kremlu: Sovětská válka v Afghánistánu a zrod Al-Káidy
Martin Novák
Všechno podstatné, přehledné a čtivé. Je pozoruhodné, jak je možné knihu naplnit fakty a udržet čtivost a zájem čtenáře. Je tady všechno podstatné o invazi Sovětského svazu až po neslavný odchod a dění v 90. letech, hlavně vznik a působení Talibanu. Ke konci přibývá zkratkovostí, ale nevadí. Neveselé, plné smutných příběhů, to je historie Afghánistánu. Výstraha pro jiné krajiny.
Trinásť balád pre Lucifera
Radoslav Kozák
Autorova poviedka v Krvavom Považí patrí medzi to najlepšie. Táto zbierka pochádza pravdepodobne aj z autorských začiatkov, je zrejmá značná nevyrovnanosť. U mňa je celkom dobrá, ale to sa považujem za nadšenca žánru. Musím poukázať na tri veci. Prvou je výber tém a príbehov. Nemá význam čakať čosi inovatívne, ale toto sa až príliš drží zabehnutých šablón a priamočiarosti. Postavy sú príliš rovnaké. Rovnako dialógy, neprirodzené a nezodpovedajúce charakterom. Druhou je jazyk plný archaizmov a výrazov, ktoré sa nepoužívajú, určite nie v modernej literatúre - načúvať, činiť, gániť, hlavne 58x započul... A treťou sa mi zdá prílišná jednotvárnosť v budovaní atmosféry, dookola to isté, až to začne otravovať. Takže pre nadšencov povinnosť, ostatní si už niečo nájdu:)
Hodná a zlobivá holka
Michael Robotham
Dobrý příběh s dobrými postavami. Detektivní linka mírně pokulhává, psycholog má až příliš prostoru u vyšetřování. Rovněž linky některých postav jsou nadbytečné, ale celkem kniha patří k tomu lepšímu mezi detektivními thrillery. Výborný začátek nové série.
V podezření
Michael Robotham
Mám hodně rád příběhy z anglického prostředí. Je hodně své, nezaměnitelné. V kolika zemích se používají posunovací okna nebo stále odmítají používat směšovací vodovodní baterie? Pijí černý čaj s mlékem a mají svojský humor? Tahle kniha je více společenským dramatem než detektivkou. Je tady hodně psychologie, která má smysl. Výborné a zapamatovatelné postavy. Celkem, žádná akční jednohubka. Občasné dějové veletoče nevadí. Tady to má smysl.
Ti, co vidí
J.R. Erickson
Sľubná premisa, ale od chvíle, kedy sa začali veci vysvetľovať, to začalo upadať, až napokon celkový dojem je... nijaký. Duchovia sú nepodstatní, význam majú snáď v jednom prípade. Inak by sa príbeh obišiel aj bez nich. Motívy a jednania postáv sú príliš konformné, akoby sa chceli páčiť širšiemu publiku. Utrpenie na psychiatrii si predstavujem inak. Zlosyn je zlý, lebo sa to tu píše, stačí, keď sa tak tvári. Mám pocit, že pôvodne sa jednalo o knihu pre dámy v strednom veku, ktoré obľubujú šteklivé romány, popíjajú sloe gin a predstavujú si iný život ako ten, ktorý žijú.
Ten negativ spal
Josh Winning
Nezáživné, nudné, roztahané. Předvidatelný děj, nezajímavé postavy. Pozitiva se hledají hodně těžko, snad téma by celkem ušla, i prostředí filmového studia. Ze všeho by se dalo vytěžit mnohem víc. Na začátku asi byla povídka a pak ji autor rozvařil a nadstavil. Chybí vše, co dobrý horor má mít. Kdo v anotaci napsal, že se jedná o třaskavou směs hororu a thrilleru? Asi v životě nic nečetl, do Pěruna!
Krvavé Považie
* antologie
Pěkná kolekce příběhů z poněkud rázovité oblasti Slovenska. Někdy jsou hororové a někdy téměř pohádkové. Každý autor má svůj přístup, svůj styl, někdo se snaží napodobovat. Celkově to působí nevyrovnaným dojmem, ale to by mohl být klad. Aby dobré povídky vynikly musí být v přítomnosti těch špatných. Je to jak s lidmi... Nejlepší pro mne byl Poludňový kanál, Dvere, Úniková hra, Strúhadlo, Zámotok a Pani Varényiová. Některé byly plné chyb, logických hloupostí a jedna hotový stylistický Mordor.
Sci-fi povídky z Jesenicka
Tomáš Neuwirth
Výborné nápady, osazení příběhů do okolí Jeseníku, popkulturní odkazy. Na druhé straně škoda pokřivkávající logiky hlavně konání postav. Svěží prvotina která stojí za pozornost. Skvělá povídka AI.
V Afghánistánu Bůh už jen pláče
Síba Shakib
Málokedy si uvedomujeme obrovské rozdiely sveta, v ktorom žijeme. Kniha je príbehom ženy a hlavne obrazom sveta, o ktorom nevieme, ktorý prehliadame a ktorý je aktuálny aj dnes. Je písaná ako dokument, so snahou o odstup do bezpečnej zóny. V kontraste s naším svetom je zaujímavé až bizarné sledovať ako si ľudia užívajú moderné technológie, majú všetko vrátane nadváhy a sady civilizačných chorôb z pohodlnosti a bezpečia a pritom sa sťažujú na svoju biedu. Je zaujímavé počúvať krik na námestí, že nám chýba sloboda slova. Všetci bojovníci za mier, spravodlivosť sa presunuli do bezpečia za klávesnicou.
Na konci je pekné zhrnutie, že hlavná hrdinka má napokon celkom šťastie, má pšenicu a koberček, ktorý sama uviazala. Má pár dolárov, ktoré dostala na cestu spoločne z nádobou na vodu od Spojených národov. V živote prečítala tri a pol knihy, ako dievčina pila čistú vodu z jazera. Ona sama, jej deti aj manžel (nadšený užívateľ ópia) majú stále obe ruky a nohy. Má dom, kam sa môže vrátiť, síce sa zmenšil, lebo ho trafila raketa. Viete v ktorej krajine je najvyšší výskyt jednonohých a jednorukých?
