Pampalini
komentáře u knih
Zápisky z Afghánistánu
Karel Rožánek
Území Afghánistánu nezná mír. Pořád se tam jenom válčilo. Je zvláštní, že neoplývá nerostným bohatstvím (zatím), snad jenom skutečností, že je největším producentem opia na světě. Pan Rožánek s citem popisuje roky působení našich vojáků. Oceňuji, že neupřednostňuje sám sebe, udržuje si odstup, i když nakonec je součástí celkového obrazu. Hodně se věnuje smyslu obdobných misí, který má několik úrovní. Náš svět je tak křehký.
Asfaltová pustina
S. A. Cosby
Zběsilá gangsterka s nádechem sentimentu. Klasická pulpová literatura v pevné vazbě, který by mohl být béčkovým akčním příběhem o spravedlivém boji černých nebo bílých (nebo žlutých) bratrů. Jednoduchý příběh, ve kterém jsou téměř všichni prosáklý zločinem největšího kalibru. Msta je omluvou pro vraždy. Finanční problémy řešíme spravedlivým zločinem. Jak by obdobný příběh vnímal mentálně a morálně slabší jedinec? Naštěstí to nebude číst...
Černá řeka
Tom Harper (p)
Různorodá skupina lidí na cestě za pokladem v peruánské džungli. Paranoia narůstá, příběh se sune kupředu jako kalné vody bezejmenné řeky. Trošičku mi tomu chyběla atmosféra a napětí, taková snad až naivní jiskra starých příběhů. Tohle mělo všechny předpoklady, od tajemného cíle, přes místní indiány, ztracenou expedici, narkobarony, gangy až po choroby a exotické nástrahy dešťového pralesa. Hodně zůstalo nevyužité. Jeviště a kulisy až příliš přerostly banalitu děje.
Mrtvé ženy
Martin Štefko
Jako celek hodně dobré, příběhy jsou dobře promyšlené, nápadité, vygradované a moderní. Žádné čtivo pro slabší povahy, žádné pěkné mrtvoly. Hank je trošku příliš toporný, občas jeho chování postrádá logiku, kterou se ohání (možná záměr). Nevadí, že někdy se dedukují podstatné skutečnosti z ničeho - vpich jehlou nemusí být hned spojen s určitou substancí, stejně soubory v počítači nemusí obsahovat na první dobrou to... Nepoužívání ženských jmen tak, jak je u nás zvykem a pravidlem, evokuje špatný překlad, i když se jedná o původní literaturu. To jsou ovšem drobnosti.
Magořina
Carlton Mellick III
Jedna z knih o které nechcete, aby vaši známí věděly, že jste ji četli. Úlet bizarností a nechutností všeho druhu. Žádná jiskřička světla, něčeho pozitivního, i humor je jenom zvrácený. Kde jsou časy nadhledu a odlehčení plyšáků nebo lízátek. To tady chybí hrozně moc. Život někdy smrtí nekončí.
Časonauti
Anton Stiffel
Zbierka poviedok o cestovaní v čase. Pochopil som, že mám na hlavu postavený vkus. Prvých päť som pretrpel. Nesedeli mi, štvali ma. Postavy sa správali neprirodzene. Hirošima tematicky dobrá. Stretnutie s femme fatale Myoko akosi nasilu. Už viem, že jedným z prejavov krízy stredného veku je fascinácia aziatkami (Japonkami). Pár sekúnd do odpálenia bomby strávime dialógom, v posledných štyroch si uvedomíme, že je potrebné niečo robiť. Uf, stihlo sa. Prvá pusa. Nie je správne, ak sa v dialógoch čitateľ dozvedá podstatné súvislosti. Hlavne v prípade, keď pre zhovárajúcich sa je všetko jasné a súčasťou každodennej rutiny. Rovnako otravne pôsobí nadužívanie určitých slov. Text sa všeobecne tváril odborne, cudzích slov bolo neúrekom, ale dobre... V tomto prípade ma otravovala kauzalita. K cestovaniu v čase príčinná súvislosť patrí, ale omieľať dookola to isté... IQ príbehu sa pohyboval na úrovni 55, o zhruba 5 bodov viac, ako keby autor používal slovo kozy. Jedna z hlavných premís cestovania popisovala prítomnosť entity v ďalekej budúcnosti, ktorá zasahuje do odchýlok a udržiava prirodzený vývoj ľudstva. Spomenul som si na Miazgovcov, tam to bolo podobné (patrím ku generácii neformovanej Marvelom alebo DC). Na čo tu máme mimočasovú stanicu časonautov? Neskôr sa to trocha uhladilo. No nič, druhá pusa. Novembrové udalosti ani Vianočný zázrak mi prišli byť jalové. Všetko skvelo vyriešil nanooblek a nanopomôcky. Pritom sa jednalo o oceňované poviedky, ktoré víťazili v súťažiach. A potom to prišlo. Kvalita išla neskutočne hore. Prišla pusa v sprche. Predpokladám, že medzi jednotlivými poviedkami prešiel nejaký čas a to je vidieť na témach, ale hlavne na podstatne zaujímavejšom prístupe. Drobnosti by sa určite našli, ale celkovo výborné. Napokon prišla pusa s prísľubom čohosi viac. (Načo tam tá Japonka inak je?)
Ofenziva českých zemí
Jan Kotouč
Výborný a fungující svět, logika děje a zaujímavé postavy. Co více je potřeba? Invence a vypsanost. Všechno tady je. Hodně se taktizuje, ale má to smysl. Autor nejvíce vtáhne v komornějších pasážích, kde je všechno intenzivnější a osobnější. Velikánské plus za Codex gigas:)
Zakliaty kláštor
Juraj Červenák
Slovenská literatúra má nového Adama Š. Za príbehom vidieť dlhá a poctivú prípravu, vynikajúce remeslo, prostredie a postavy. Ďuro sa za posledné roky prepracoval na absolútnu špičku. Šikovne spojil americkú občiansku vojnu a slovenský romantizmus. Postava pána Dobšinského nabrala skutočné rozmery a prestala byť školským strašiakom. Vynikajúci jazyk (ehm, nenávidím superlatívy, ale teraz mi nedá). Preklad trebárs do češtiny bude veľmi zaujímavý. Ku koncu sa všetko priveľmi zrýchľovalo a zfilmovatelo, čo je trocha mínus. Podľa úspechu u čitateľov bude musieť živiť nielen príbehy s Barbaričom...
Amanda
Kristýna Sněgoňová
Paní Sněgoňová macerovaná v testosteronu. Ten je všude - v přímočarém příběhu, v postavách s chlapáckými hláškami a hospodským, nekorektním vtipem. Charaktery jsou dané, každá má svoji stranu a alea iacta est... Je to zábava, především. Trochu mi vadilo až příliš lidské jednání mimozemských ras, jejich motivy a jednání. Hříchy mají zjevně univerzální charakter.
V kleci
Ellison Cooper
Cítit, že se jedná o prvotinu, autorka do ní vložila snaž až příliš snahy a nasazení. Příběh se ke konci zauzluje a graduje, až působí překombinovaně. Sayer se do všeho vrhá až moc naivně. Některá rozhodnutí postav jsou přitažená za vlasy, ale to je invence autorky a celkem to sem pasuje. Ve svém žánru patří mezi to lepší.
Konec civilizace
Aldous Huxley
Kniha, kterou musí přečíst každý. Vynikající absurdita úžasného světa, který chce být tím nejlepším. Společnost je predestinovaná, každý má svoji funkci v pevné hierarchii. Postavení jedince je dané již v embryonálním stadiu, všechno se děje in vitro i když sexu je více než libo. Výchova stojí na hromadných sugescích, drogy jsou normální. Lidskost, jak ji snad známe, je fuč. Vše padá na příběhu, který je prostý a v něm se nejvíc podepsala doba vzniku. Zestárl a zdětinštěl. Hodně podnětu na přemýšlení a diskuze:)
Písně pouličního metaře
Dustin LaValley
"Hej, šéfe! O čem to má být?"
"O čemkoli, hlavně ať to je masakr."
A byl. Všechno jde bokem, každá postava je obětí. Až to je fádní. Brutalita by neměla být cílem. Ještě to šlo v prvním příběhu. Druhý byl dost podobný. Třetí je prvoplánový megateror. Tolik postav v jedné povídce jsem nezažil.
Nad českými zeměmi slunce nezapadá
Jan Kotouč
Příběhy alternativní historie obvykle stojí na tenkém ledě. Víme jak to bylo a autor přináší verzi jak by to bylo kdyby... V tomto případě to funguje výborně. Kde ještě muže být Česko-slovensko světovou velmocí? A konflikt s Ruskem zvyšuje aktuálnost. Pan Kotouč stvořil uvěřitelnou fabulaci a do ní vložil zajímavý příběh. Souboje lodí na první pohled nejsou moc akční podívanou, ale to tady neplatí. Malé mínus patří množství postav a hodností, které splývají, ale chápu, že tady na psychologii čas nebyl. Je dobré, že na konci je přehled techniky a bližší informace ke světu.
Já, Poutník
Terry Hayes
Dlouho jsem knihu jenom pozoroval, měl jsem obavy z rozsahu. Zbytečně. Drobné výtky by se našly, ale proč rýpat. Je to jízda. Příběh vtáhne od první strany a pak letí. Dokonce i nudnější pasáže jsou napsány tak, že baví a to je znakem, že autor umí psát. Hlavní hrdina řeší situace hlavně logicky a analyticky, není žádný Rambo. Ikdyž, rána občas uletí... Povinná četba pro všechny, který mají rádi špionážní, detektivní nebo dobrodružné romány s velkým napětím.
První obětí každé války je pravda...
Hrobař
Jaroslav Irovský
Příběh jedné hudební skupiny ze Zlínska. Mírně nostalgický, občas s nádechem motivační literatury, hodně ve stylu sex, drogy a rokenrol. Hlavní hrdina je v podstatě hajzlík se syndromem všemocnosti, který se v jedné chvíli propadl roštem života až k hrobaři na hřbitov. Ten mu pomáhá vskutku zvláštně. Trochu příliš geografie Zlína a okolí, dovedu si představit, že někdo třeba z Brna umře nudou.
Mafiánska poprava?
Peter Šloser
Vidieť, že autor pochádza z policajného prostredia. Je to vidieť na každej stránke, na rozprávačovi a aj v dialógoch. Popisy postupov v dialógoch trocha vadia, hlavne vtedy, keď musia byť pre obe strany jasné. Neobvyklá štruktúra textu sťažuje orientáciu v deji, skáče sa medzi situáciami a postavami, ale to je len druhá drobnosť. Inak veľmi sugestívne a reálne napísané. Zimomriavky prinášajú prepojenia medzi políciou, zločinom a politikmi, je to také jednoduché a určite použiteľné aj na dnešnú situáciu u nás. Podobných kníh je veľmi málo.
Synchronicita
Aleš Pitzmos
Anotace mně navnadila hodně, po přečtení převládají smíšené pocity. Příběh je mixem snad všeho - od akčního děje s nádechem hororu až po fantasy (temnota a pod.). Co mi hodně chybělo, byly postavy s charaktery a vývojem. Všichni mi byly ukradený, jedno jestli esesák nebo učitel. František Niederle se plácal stránkami jako by se hledal - a on se taky hledal. Mohl to dělat jinak, uvěřitelněji. Chápu, že všechno mělo význam, ale příliš často jsem měl pocit, že někdo ukradl snad desítky stran příběhu a tak chyběly souvislosti (dívka odrazu pobíhající lesem). Později se to objasnilo, ale výsledkem je neučesaný maglajz. Obrovský potenciál nevyužitý. Měl jsem pocit, že čtu prvotinu a přitom se jedná o zkušeného autora. Škoda, no.
Sacculina
Philip Fracassi
Dobře vystavěný příběh se zajímavými postavami. Škoda jejich nevyužitého potenciálu. Děj se odehrává na malé ploše, má spád, děsivý prvek je dostatečně nepříjemný. Výlety na loďce mají občas takový konec. Fracassi umí psát, snad se podaří vydat i něco obsáhlejšího.
Oko čarodějnice
Nelly Černohorská
Tradiční příběh o čarodějnici na moderní způsob. Lehké, čtivé, lehce jsem měl pocit, že na některé drobnosti jsem příliš starý - dívka, 18 let, deprese zmírňuje chlastem, trávou a rychlým sexem... ale proč ne. Má to hlavu i patu, vidět, že autorka umí psát a umí o čem píše.
Píseň přežití
Paul Tremblay
Téměř komorní drama na minimální ploše. Vše se děje v průběhu asi troch hodin a je toho dost. Apokalypsa je nenápadná, autor se striktně drží faktů a uvěřitelnosti. Výborně sedí do kontextu doby, šíření bludů, obav a nepřipravenosti. Intenzitu prožitku sráží příliš obsáhlé opisy prostředí, cest... pití vody na dvou stranách je příkladem. I když má svou důležitost. Je vidět, že autor je matematik, dílo je precizní, všechno má logiku. Vynikající překlad pana Žáčka.