Písně pouličního metaře
Dustin LaValley
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499785/bmid_pisne-poulicniho-metare-DN6-499785.png
4
30
30
Tři novely amerického autora Dustina LaValleyho, novely brutální, drsné, úderné, neberou si servítky v kritice společnosti.
Literatura světová Novely
Vydáno: 2022 , Golden DogOriginální název:
Songs From a Street Sweeper, 2018
více info...
Přidat komentář
Horor? Thriller? Či obludna surovost a nechutnost.
Autor nas privádza v knihe k trom poviedkami kde je jedna hororovejsia než tá druhá.
Ale horor nie v zmysle duchariny ale v zmysle detailných popisov masakrov, blbych náhod a občasneho dvihania žalúdka.
Spinner
Že uff, toto bolo fuj. Jeden vezen na úteku , partia u taborku a jeden veľmi ale že veľmi nechutný človek. No dvíha sa mi žalúdok ale výborne napísaná poviedka
Jako vzít ditěti bonbóny
Aká je pravdepodobnosť, že pri lúpeži v dome natrafíte na psychpata? No v tomto príbehu veľmi veľká
O(d)zbrojení
Kam je až človek schopný zajst kôli výhre? Hry o život v masakri
Drsná oddechová četba. Pokud vás vážně serou lidi a máte k nim antipatie, kniha přesně pro vás. Zaujal mě autorův střízlivý a sympatický přístup. Z čistě pocitového pohledu bych prohodil druhou a třetí povídku. Druhá se mi líbila nejvíce.
Tak tyhle písně tedy nezabrnkaly na správnou notu: na mne byla míra brutality nepřijatelně vysoká, takže po pár desítkách stran odkládám a do dalších dvou novel se ani nepouštím.
První dvě povídky jsou super. Když přistoupíte na LaValleyho hru, budete náramně odměněni béčkovým, ošuntělým, zaplivaným horor/thrillerem, který má ale spád, nápad i super postavy. Bohužel se to týká jen prvních dvou částí. Ta třetí je mimo. Přehršel postav má sice opodstatnění, ale celkově to je povídka prakticky bez pointy, nápadu, čekokoliv zajímavého. Škoda. Takhle ředí kvalitu celé knihy. Přesto bych rád v budoucnu od autora četl něco dalšího. Co na to Golden Dog?
Kniha je sbírkou tří povídek, nebo možná přesněji novel. První dvě povídky mě celkem oslovily, poslední mě bohužel spíš zmátla. Každá z novel je rozdělena na kratší "kapitolky" takže příběhy utíkají rychle, čtení je svižné a jednoduše to odsýpá, takže celou sbírku zvládnete přečíst hodně rychle. Teď už k samotným příběhům:
SPINNER je první povídkou, která vypráví o uprchlém vrahovi. Moc se mi líbil chytlavý začátek, čtivost a napětí. Postupně se tu objevuje více postav, více linek, které se nakonec protínají ve strhujícím závěru, který byl na můj vkus možná trochu moc rychlý a překombinovaný.
Druhou povídkou je JAKO VZÍT DÍTĚTI BONBON, která je o lupičích, mladém páru, který chce vyloupit jeden dům. Bohužel nemají zrovna šťastnou ruku a jsou to celkem zelenáči, takže místo aby splnili svůj záměr, dostanou se do domu psychopata... Skvěle vymyšlené, akční, napínavé. Asi nejlepší povídka z této trojice!
Závěrečné O(D)ZBROJENÍ mě zklamalo a zmátlo. Bylo tu tolik postav s tak nezvyklými jmény a tak moc zamotanými akčními scénami, že vlastně pořádně nevím kdo byl kdo. Pochytila jsem jen to, že mělo jít o nějaký druh vyvražďovačky, show pro lidi. Zbytek mi bohužel tak nějak splynul do sebe a pořádně nevím, co si z toho vzít. Každopádně má povídka rozhodně zajímavý námět a jistě se najdou čtenáři, kterým by se mohla líbit a kteří budou číst pozorněji než já.
Sbírku určitě doporučuju zkusit. První dvě povídky jsou skvělé akční jízdy s nemilosrdnýma vrahama, zvrácenými postavami, akcí a stříkající krví. Poslední povídka je taktéž plná akce a krve, ale je potřeba k ní přistupovat trochu jinak než k těm prvním dvěma.
Kniha skládající se ze tří autorových novel. Tří poměrně drsných novel, které nemůžou žádného čtenáře nechat tak úplně v klidu.
První novela Spinner měla kousek k tomu, aby nechutností připomněla cokoliv z příběhů knihy Utrpení těla. Tady jsem trošku bojoval sám se sebou, abych to dočetl. Závěr byl nicméně odzbrojující.
Druhá novela Jako vzít dítěti bonbon na mě působila nejlépe z celé knihy. Solidní, až filmový, slasher, kterak se lupiči potkají s magorem. Má to atmosféru, dění a závěrem tu autor opět příjemně překvapí.
Třetí novela O(d)zbrojení je nejtěžším kouskem z knihy. Satira, která poměrně popkulturně uráží nějaké ty popkultury. Zajímavé, ale moc mě to nebavilo.
Celkově bych knihu zhodnotil průměrně. Kvůli druhé novele to nebyla vysloveně ztráta času. Ve všech ohledech se ale jedná o krátké, důrazné kousky, kde každá z těch tří je vysloveně odlišná. Každý si tak musí najít tu svoji.
Tři povídky, které mě dělaly dlouho dobu společnost. Ne, že by mě nebavily, právě naopak, kniha má skvělý formát na cestování, takže jsem četla cestou do práce a čtení si dávkovala.
V podstatě v žádné z nich se s krví a brutalitou nešetří.
V první máme uprchlého zabijáka, kterému dělá společnost jeho neméně vyšinutá partnerka. Po své cestě za svobodou vraždí jak na běžícím páse. Ale řekněme, že oni dva nejsou jediní vyšinutci se kterými se v téhle povídce čtenář setká. Jistý stařík, který se v téhle povídce vyskytuje předčil veškerá očekávání.
Autor postavy ani trochu nešetří.
V téhle povídce jsem se setkala snad s nejvíc bizarní smrtí jedné s postav.
V druhé povídce je zajímavé téma přepadení/homeinvasion. Dvojice zlodějů si popletou dům do kterého plánovali jít a majitel domu pro ně má nejedno nemilé překvapení. Bavilo mě postupné odkrývání situace.
A třetí povídka, plná postav. Přišla mi skoro jak krátký akční film.
Banda lidí rozdělená do týmů a uzavřená v obchodním domě. Všude jsou kamery a rozbíhá se nám tady natáčený survival, kdy jediné co můžou postavy dělat aby přežily je pozabíjet všechny ostatní. Ve volbě zbraní je ale zádrhel, protože si mohou vybrat jen ty, které mají k dispozici v oddělení, ve kterém se nacházejí.
Povídky jsou krátké, syrové, svižné, plné akce, násilí a krve.
Písně pouličního metaře obsahují tři povídky, které pro mě dopadly průměrně. Násilí působí prvoplánově, obsahově mi první dva příběhy přišly dost podobné, zejména v tom, že člověk nikdy netuší, koho má před sebou, aneb i magor může narazit na ještě většího magora. Co překvapilo v prvním příběhu, je už v druhém ohrané. Třetí povídka je taková milá vyvraždovačka s přehršlem postav, spíš mi to připomínalo filmový scénář, nějaké hororové komedie, satiry.
Zásadní je, že mi nesedl vůbec styl psaní. Krátké, úderné věty, stroze očesané, které jsou přímo k věci. Což mi nikdy předtím nějak extra nevadilo, ale...Slovosled mi přišel někdy krkolomný, párkrát jsem se musela očima vracet k nějaké větě, protože jsem si musela ověřit kdo že koho bodl, nebo kdo že tasil zbraň... Na začátku byl tenhle strohý styl natahován do nějaké poetické formy úvodu a to už mi vůbec nesedlo. Holt není vždy posvícení :)
Písně pouličního metaře - Dustin LaValley
Tato kniha v sobě ukrývá tři originální novely, od kterých se nemůžete odtrhnout. Jsou psané čtivě a autor má velkou fantazii. Zároveň to ale není kniha, která ve vás probudí mrazení skrze děj a prostředí. Kniha je postavena především na tom, že má čtenáře šokovat a myslím si, že pokud nejste otrlí čtenáři, tak se vám sem tam může udělat i nevolno. Minimálně tak mi to popsal partnerův kamarád. Cituji: “...a když jsme u toho, blbě mi bylo u Dustina LaValley, což se mi ještě nestalo a děkuji ti za to ” - Nemáš za co.
Pojďme se blíže podívat na jednotlivé povídky.
Hned na začátku se ocitneme v novele Spinner, která pojednává o vrahovi, kterému se povede utéci při převozu. Pomůže mu v tom jeho partnerka a společnice Lucy. Sledujeme několik linek - vraha s Lucy; policistů, kteří se je snaží chytit a staršího páru. Samozřejmě náš vrah za sebou zanechá pár mrtvol. Nicméně nemá štěstí a sledujeme jeho potíže při prchání.
Řekla bych, že v této novele je nejvíce zvrácená chvíle za celou knihu. Opět budu citovat známého: “První povídka mi dala zabrat, ve chvíli kdy už to pro mne zašlo příliš daleko zašel Norman ještě dál .” aneb i staříci mají svá tajemství.
Druhou novelou je Jako vzít dítěti bonbon. Za mne je tato novela nejslabší, ale i přesto ji nic neubírá na čtivosti.
Střetnou se tu tři lidé. Dva lupiči a muž, který zabil svou ženu. Náš lupičský pár má ale toho dne smůlu, protože si vybrali špatného muže. Shoda jmen a vše se obrátí vzhůru nohama.
Kniha končí novelou O(d)zbrojení, která je typickou vyvražďovačku, kde teče mnoho krve.
Čtyřicet lidí je rozděleno do týmů a uzavřeno v obchodním domě. Za úkol dostanou přežít tuto děsivou hru, kdy se mají vzájemně všichni pozabíjet. Má to jeden háček. Zbraně si mohou vybrat jen dle oddělení, ve kterém se nacházejí.
Pokud hledáte nenáročný horor, který přečtěte za jeden den a nevadí vám zvrácenosti, pak je tato kniha přesně pro vás.
Já ji hodnotím 5/5⭐️
Skvelý názov. Drsné a realistické. Kniha je plná násilia, ale paradoxne najtvrdšie na mňa nepôsobilo ani tak ono, ako skôr postavy, vzťahy medzi nimi, atmosféra. Mal som pocit, že pozerám film, drsný trilerový found footage. Viete, že je to „len“ film, no napriek tomu je vám z toho blbo, lebo je natočené špinavo, uveriteľne, naturalisticky, ponuro. Hodnotenie žiaľ do nemalej miery znižuje posledná (tretia) novela, ktorej som nerozumel a nebavila ma, pravdupovediac mi pripadala až nečitateľná a nezapadajúca do celkového konceptu, vôbec by som ju sem nedával. Inak mám zo zbierky dobrý pocit napriek tomu, že som sa postavám nedokázal dostať pod kožu, čo je ale "asi" normálne, keďže ide o vrahov, kanibalov a kriminálnikov. Zaujímavé je, že v dvoch príbehoch stojí v čele príbehu síce zlo, ale proti nemu ešte väčšie, takže síce viete, komu máte držať palce, ale je vám z toho tak nejak morálne blbo. Čo je ostatne pekná a výstižná vizitka znepokojivého sveta, v ktorom žijeme, kde je nebezpečie neustále a všade prítomné, môže kedykoľvek vyskočiť spoza najbližšieho rohu a spravidla aj vyskočí a vy si musíte dávať bacha, inak vás nemilosrdne zvalcuje a ani si nevšimnete ako a budú vám dávať kvety na hrob. Palec hore za perfektný vzhľad: skvelé sfarbenie, neprehliadnuteľnú obálku a „naopak“ anotácie.
Tohle je přesně ta útloboká knížka, kterou bych chtěl ve čtrnácti najít zaprášenou na půdě. Tři povídky. Tři horory hlava nehlava. Jen škoda, že si Lavalley to obcování s uřezanými hlavami a krvavé cákance all-over-the-place občas nedokáže říznout nadhledem. U SPINNERA mi to nevadilo. U zlodějskýho BONBONU, ve kterým si lupičská dvojice černohumorně splete dům na vykradení, už ale trochu jo.
"Hej, šéfe! O čem to má být?"
"O čemkoli, hlavně ať to je masakr."
A byl. Všechno jde bokem, každá postava je obětí. Až to je fádní. Brutalita by neměla být cílem. Ještě to šlo v prvním příběhu. Druhý byl dost podobný. Třetí je prvoplánový megateror. Tolik postav v jedné povídce jsem nezažil.
Tohle byla jízda. Vůbec jsem si nebyla jistá, co čekat, obzvlášť po dočtení první novely, která ve mně moc důvěry nevyvolala, protože byla primárně strohá a syrová. Násilí i strohost si užívám, ale Spinner mi přišel jako epizoda z nějaké kriminálky bez jakékoliv hlubší myšlenky.
Jak vzít dítěti bonbon byla mnohem lepší práce, home-invasion horror, který pro vychytralé zloděje nedopadá dobře. S lehkým nádechem ironie, s dobrým budováním a odhalováním karet pomalu a postupně.
No a potom přišli O(d)zbrojení. Jedna obrovská metafora na angloamerickou kulturu ve stylu Battle Royale. Je to jedna z těch, u které stojí za to se zastavit, zamýšlet se nad každou přezdívkou, každou skupinou a každým jejich chováním, protože odráží dnešní situace a dělení společnosti na jedničku obalenou v krvi.
Misantropova bible... je tato kniha - to si netroufám tvrdit, ale jisté je, že je to vážně nářez, který každému misantropovi udělá dobře.