Synchronicita
Aleš Pitzmos
Protektorát. Národ, marně toužící po svobodě, je drcen nacistickými kleštěmi. V této pochmurné době přichází učitel František Niederle do Lipnice nad Sázavou vyučovat na místní měšťance. V malebné obci v hloubi Vysočiny touží nalézt klid; dočká se však pravého opaku. Ve skalách za Bílou věží, předsunutou částí opevnění zdejšího hradu, jednoho březnového odpoledne roku 1943 učiní se svými žáky hrůzný nález. Následuje sled bizarních událostí, jež Františka (nepochopitelně trýzněného podivnými sny a vizemi) zavedou do místních temných lesů a kamenolomů, kde ho čeká nejen střet s nacistickou válečnou mašinérií a jejími Wunderwaffen, ale také děsuplné odhalení překračující prostor a čas, a dokonce i hranice samotné reality.... celý text
Přidat komentář
Jo, v Lipnici nenalezl klid Jaroslav Hašek, nenalezl ho tam ani pan Niederle... Guten nacht.
Do Lipnice jsem jezdila jako malá, a tak jsem si tuhle knihu nemohla nechat ujít. Hodně čtivá stejně jako všechny autorovy tituly, temná, napínavá. Trochu žánrový mix, ale příjemný. Osobně se mi nejvíc líbila poslední třetina knihy, odehrávající se v lesích a kamenolomech, to byla pravá hororová jízda.
Čtyři hvězdy za první dvě třetiny a za to, že jsem se dva večery v řadě bál jít potmě na záchod. Horory nečtu, bojím se u nich (ano, na tebe se dívám, TO, které už deset let ležíš na poličce a z něhož jsem nikdy nezdolal více než tři čtvrtiny stran. Horory patří do mrazáku!). Ani po téhle knize bych nesáhl, kdyby se děj neodehrával na Lipnici nad Sázavou a v jejím okolí, kam se už roky rád vracím. Pokud by se i poslední třetina knihy nesla v podobném duchu, jen tak bych se k tamním lomům asi znovu nevydal. Pointa příběhu mě lehce zklamala, proto o hvězdu méně, na druhou stranu se zas můžu jít v noci v klidu vyčůrat.
Anotace mně navnadila hodně, po přečtení převládají smíšené pocity. Příběh je mixem snad všeho - od akčního děje s nádechem hororu až po fantasy (temnota a pod.). Co mi hodně chybělo, byly postavy s charaktery a vývojem. Všichni mi byly ukradený, jedno jestli esesák nebo učitel. František Niederle se plácal stránkami jako by se hledal - a on se taky hledal. Mohl to dělat jinak, uvěřitelněji. Chápu, že všechno mělo význam, ale příliš často jsem měl pocit, že někdo ukradl snad desítky stran příběhu a tak chyběly souvislosti (dívka odrazu pobíhající lesem). Později se to objasnilo, ale výsledkem je neučesaný maglajz. Obrovský potenciál nevyužitý. Měl jsem pocit, že čtu prvotinu a přitom se jedná o zkušeného autora. Škoda, no.
Kniha není špatná. Kloubí se v ní více žanrů, od hororu, válečného románu, thrilleru až po fantastiku. Když si to ale podle těchto kategorií budu hodnotit, tak jako sci-fi velmi slabé, jako válečné dost slabé, jako horor sotva průměrné a jako thriller asi vcelku obstojné. Je až s podivem, že nakonec tento spletenec nehodnotím vůbec špatně, ale daleko výš než by byl průměr ze včech jednotlivých žánrů. Nějak si to všechno sedlo do sebe a výsledek je alespoň u mne pozitivní - dávám 4 hvězdičky.
Nejnovější knihu Aleše Pitzmose jsem sfouknul za pár večerů. Asi ale moc nemám rád příběhy z doby protektorátu a i přes to mě kniha bavila. Od Aleše mám však raději Vesmírnou asociaci.
Autorovy další knížky
2011 | Ztracené město |
2015 | Světlo pulsaru |
2008 | Démoni pralesa |
2014 | Srdce Sahary |
2016 | Kamenní strážci |
Tak tohle mě trochu zklamalo. Jako čtenář mám rád myšlenkově složitější příběhy a Synchronicita se tváří jako jeden z nich. Jenže ačkoli to vypadá, že do sebe příběh zapadá, není tomu tak - a místo toho čtenář obdrží guláš plný nesourodých ingrediencí. Autor jako by si vypůjčil cokoli ho zrovna zaujalo, prohlásil, že to spolu souvisí (čímž je to jakože dané) a dodá, že je to synchronicita (není). Multižánrové věci mám normálně rád, ale tohle je nemastné a neslané.
Jenže tady naneštěstí výčet negativ nekončí. Nevím, jestli jsou cílovkou knihy jednodušší čtenáři, nicméně přemíra vysvětlování či upřesňování naprosto zjevných věcí mě nepřestávala iritovat. Navíc jsou informace pro sklerotické čtenáře zbytečně často opakovány. Postavy mají takřka nulovou psychologii a zejména hlavní protagonista působí jako loutka vykonávající přesný opak toho, co sám udělat chce, jen aby se děj posunul dál. V poslední čtvrtině vyprávění (která byla asi nejlepší) se něco málo „vyjasní“, ale jelikož práce se čtenářem spočívala pouze ve vodění za ručičku, je to trochu s křížkem po funuse. K dovršení všeho mi obálka knihy přijde nezajímavá až odpudivá.
Nejde o to, že jsem knihu nepobral; problém spočívá v tom, že příběh nedrží pohromadě a prakticky nefunguje. Přitom námět je skvělý a zasloužil by si lepší zpracování. Stejně tak jde vidět, že do toho autor dal srdíčko, přestože text je poměrně naivní. A to cením, i když to můj šálek kávy rozhodně nebyl.
Protektorátní thriller pro milovníky tajemna.