Hrobař
Jaroslav Irovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/455829/bmid_hrobar-7b2-455829.png
5
65
65
Příběh líčící životní osud Jindřicha Bukovského, frontmana zlínské kapely Ask the Dust, který svým nezřízeným způsobem života bourá základy rodinného zázemí tvořeného partnerkou Monikou, aby poté nedobrovolně opustil byt a dostal se do „péče“ Jaromíra Duška, samotářského hrobaře Lesního hřbitova, bydlícího v nedalekém starém domě. Jaký bude mít ponuré lednové počasí, prostředí hřbitova či podivínský hrobař vliv na Jindřichovo smýšlení? Dokáže si uvědomit chyby, kvůli nimž skončil právě na tomto místě? A dokáže se změnit a být zodpovědnější ve vztahu nejen k přítelkyni a sobě samému, ale i ke kamarádům z kapely, s nimiž jej v létě čeká největší koncert jejich života? A co samotný Dušek, který většinu volného času tráví v obývacím pokoji u teplých kamen za četby starých knih či poslechu klasické hudby? Neskrývá náhodou uvnitř svého zchátralého domu nějaké tajemství?... celý text
Přidat komentář
Příběh jedné hudební skupiny ze Zlínska. Mírně nostalgický, občas s nádechem motivační literatury, hodně ve stylu sex, drogy a rokenrol. Hlavní hrdina je v podstatě hajzlík se syndromem všemocnosti, který se v jedné chvíli propadl roštem života až k hrobaři na hřbitov. Ten mu pomáhá vskutku zvláštně. Trochu příliš geografie Zlína a okolí, dovedu si představit, že někdo třeba z Brna umře nudou.
Mé první rande s autorem, které se velmi vyvedlo a myslím, že se ještě určitě párkrát shledáme!
Co mě příjemně překvapilo? Původně jsem chtěla napsat popis rockové scény, ale nejvíc rozhodně autorovo využití přechodníků, haha. A pak dějová linka, točící se kolem života postpubertálního rockera z úspěšné kapely. To je moje až moc známé prostředí, takřka domácí. Jindřich je svéráz, avšak místy mě sral svou neschopností přijmout odpovědnost za svůj život. Dušek je postava filosofující, skoro jako pravej Dušek (který mě vlastně v reálu taky dost sere), naštěstí tento Dušek nebyl úplně tak vyhrocenej. Vyvrcholení děje epesní, to jsem nečekala.
Co mi vyloženě vadilo, byly ty desítky sexuálních scén. Hele já nejsem žádnej puritán a vím, že ten sex na záchodech se děje, jenže týpkům z kapel od určitýho věku by to mělo být zakázaný, na prahu čtyřicítky to bezprizorní souložení působí už jen směšně. Jindřich na mě proto působil nikoli jako sexuální mašina, nýbrž vyčpělej vošoust, fuj. Prostě ne, děkuji.
Každopádně jsem se fakt bavila!
(SPOILER)
Irovský jede podle klasické šablony: Chlápek hledá smysl svého života, která je navíc vyplněna stejně klasickým klišé. Až se mi to k jeho tvorbě vůbec nehodilo.
Jenže celé to období Jindřichova pobytu na hřbitově u podivína Duška, v jehož názorech jsem jasně rozpoznal Irovského smýšlení, se mi fakt líbilo, takže jsem schopen a ochoten ty nedostatky odpustit. Kniha se dá navíc díky poetické, občas až archaické češtině a čtivému stylu (a menšímu počtu stran :-)) v klidu přečíst na jeden zátah. Objektivně 80 %, tedy 4*, ale jelikož mám pro Irovského tvorbu slabost, tu pátou mu z principu přihodím. I tak je mi mnohem bližší Sráčská trilogie a jsem moc zvědavý, co se vyklube z Psího života.
I když je kniha čtivě napsaná, tak je vlastně o ničem. Pořád jsem čekala na něco (nevím co) a ono to nepřišlo. Nevím, jsem z toho celkem zmatená a nejsem si jistá, jestli je to mým nenapleněným očekáváním, nebo příběhem samotným .
Hrobař je jiný než "Sráčská" trilogie. Mimo pár momentů to není zrovna úsměvné čtení, natož aby vyvolalo salvy smíchu, ale je to čtivě napsané.
Hlavní hrdina teprve téměř ve středním věku zjišťuje, oč vlastně v životě stojí nejvíc. Na podobném životním rozcestí se může ocitnout každý, takže není těžké ho pochopit. Na to nemusí být člověk členem rockové kapely, aby provedl x přešlapů a podělal si život. Tady se ovšem hlavní hrdina dává dohromady a "léčí se" s pomocí místního hrobaře...
Na stylu, kterým autor píše, je znát, že český jazyk nejen ovládá, ale má jej rád.
70%
Nejnovější novelou Jaroslava Irovského se stala kniha s názvem Hrobař. Celá novela líčí jeden rok kapely Ask the Dust, která se potýká hned s několika situacemi, které se zdají bezvýchodné. Během čtení jsem zažívala všemožné pocity, které se ve mne mísily. Hněv, souhlas, škodolibost, ale co bylo nejdůležitější, tak je pointa, která mne totálně dostala.
Stylově mi tato novela přišla lehce jiným stylem psaná, než třeba Sráčská trilogie, ale to vůbec nic nemění na tom, že mne celkově pohltila.
Super příběh,velmi čtivě napsáno. Na knihu jsem si dlouho nenašel čas, až nyní, kvůli noze v sádře. A musím říct, že jsem ji zhltnul za odpoledne. Dávám 5*
Tato kniha rozhodně nebude pro každého - jednak obsahem, jednak stylem psaní.
Kniha na první pohled může působit jednoduše a zdánlivě o ničem. Děj není příliš komplikovaný - vše se točí kolem života zhýralého zpěváka rockové kapely, který bojuje s vlastními démony. Někomu ten život "pseudocelebrity" zobrazený se všemi stereotypními představami alá sex, drogy a rokenrol asi neuhrane, ale já si v knize našla pár věcí, co mne oslovily.
Jednak mi seděl autorův svérázný styl psaní, který je na jedné straně dost syrový a místy vulgární, ale zároveň v některých pasážích svým způsobem poetický. Autor používá neotřelé fráze a nečekaná, zajímavá slovní spojení, pěkně si hraje s jazykem. Někomu by nemuselo sednout to, že se v textu používá velké množství přechodníků, které v současné české literatuře jsou spíše okrajovou záležitostí, nicméně pro mne to byla vlastně příjemná změna. (Navíc příjemné zjištění, že ty přechodníky byly užité ve správném tvaru, takže mé lingvistické srdíčko zaplesalo!! :-D)
Hodně mne oslovily i některé myšlenky, které autor nabízí - především otázky života. Proč člověk žije, co je jeho hnacím motorem, jak snadné je sejít z cesty a těžké se zase na ni vrátit...
Vzhledem k tomu, že písnička Hrobař od skupiny Premiér, na níž se odkazuje předmluva knihy, je jednou z výrazných (a vlastně ikonických) skladeb mého dětství, jsem se neodvažovala si dělat unáhlené představy, co mi kniha může nabídnout - abych nebyla zklamaná. Ale nakonec to bylo vlastně zajímavé čtení.
Tohle jsou přesně typy knih, kterých je u nás tak zatraceně málo! Hrobař je příběhem obyčejného chlapa ve středním věku, který 20 let hraje kapelou, doma má skvělou ženu, ale přesto je to obrovský záletník s cílem polepšit se. Když na to přijde, už je pozdě a z domu je vykopnut. Azyl mu poskytuje Dušek, který se sice tváří, že snědl všechnu moudrost světa, ale ve skrytu duše, je to stejně zraněný chlap jako Martin. Jenomže ne vždy si lidé, které potkalo podobné neštěstí padnou do noty. Lidský příběh s příměsí sexu, drog, zášti, nenávisti, ale i radosti a lásky je tady vystaven s grácií, protože knihu nemůžete odložit. Jedná se o takovou menší jednohubku na jeden den, ale jelikož by se mělo jednat o scénář k filmu, tak držím palce, aby to klaplo, protože tahle knížka by si to zasloužila. Skvělé ilustrace jsou už jen bonus :)
Pod dlouhé době jsem přečetla knihu jedním dechem. Zajímavý příběh se strhující dynamikou a nečekaným závěrem. Kniha, která Vám zůstane v hlavě a ještě dlouho doznívá. Určitě doporučuji.
Opravdu skvělá kniha, která se čte jedním dechem. Četl jsem předchozí knihy pana spisovatele Jaroslava Irovského a tohle jsem vážně nečekal.
+ Osobitý styl psaní, myšlenkové pochody a příběh
- Kniha je příliš krátká, bylo mi líto že jsem se Jindřichem musel rozloučit :D
Pokud chcete podpořit českého autora, určitě si knihu pořiďte.
Už dlouho jsem u četby nepoznala tak skvěle vykreslenou postavu jako je hrobař Dušek. Připomínal mi Socrata z Millmanova Pokojného bojovníka. Teda až na ten nečekaný závěr. Ale nechci spoilerovat. :)
Přečtené jedním dechem a za jediný den. Což je vlastně tak trochu i mínusem. Málo stran!
Znamenitá kniha psaná poutavým jazykem, který způsobí, že ji nemůžete odložit, dokud nejste na konci! Za mě rozhodně *****
Knížku jsem v podstatě přečetl jedním dechem, hlavně teda konec, kde jsem ani nedutal a hltal jednu stránku za druhou :) Příběh je moc pěkný a v kapele se podle mě najde každý. Já sám sem se hodně ztotožnil s bubeníkem :D Postavy jsou moc pěkně vylíčené a styl jakým je příběh vyprávěn Vás nemůže ani chvilku nudit. Pořád mám pocit, že příběh sem prožil osobně. Knížky od Jardy mám strašně rád a staly se srdcovou záležitostí. A proto budu rád za každou další tvojí tvorbu. Svým psaním, děláš radost nám čtenářům. A naše radost, doufám, těší zase tebe :) V závěru ještě nesmím zapomenout pochválit krásné ilustrace od Karolíny Wellartové. Jeden obrázek už mi totiž zdobí obývací pokoj. Jen tak dál !
Snad jenom Irovsky dokaze do jedny vety vtesnat nejaky zivotni moudro, archaickej prechodnik a slovo "sukat".
(zakoupeny primo u autora)
Čtenářsky přístupnější než ...s duší beadníka, ale pořád si udržující vysokou kvalitu. Útlá knížka pojednávající o vykoupení z mužské ješitnosti ve věku, kdy už je lepší sekat latinu, a ne si myslet, že mi život leží u nohou, protože činy před čtyřicítkou mají zpravidla horší dopad než ty ve dvaceti, o špatných mužských vzorech a i o tom, že domov v podobě skvělé ženy je něco, čeho si chlap musí vážit a starat se. Vzpomněl jsem si na Dobrého Willa Huntinga a mentorování starším, sečtělým mužem, ale Irovský v příběhu uhnul někam, kam bych to nikdy nečekal a to se mi líbí. Líbí se mi, že když se v knize nabízela sentimentální chvíle, přistála na papír nějaká hláška. Popichování do Mandrage, Lunetic, nebo Helenky Vondráčkové je k nezaplacení.
Skvela knizka, precetla jsem jednim dechem. Ackoli se zda, ze hlavni postavou je mlady muzikant, ktery si uvedomi, ze by rad zmenil svuj zivot a usadil se, na me nejvice zapusobil hrobar Dusek. Ten, jakoby mluvil z duse samotnemu autorovi, a mozna proto mi byl tak sympaticky. Je to svym zpusobem samotarsky podivin, kteremu zivot nenadelil moc vesely osud a mozna i proto jeho slova mela neco do sebe. Clovek se u cteni knizky i zamysli nad vlastnim zivotem.
Knizka je celkove ctiva, ctenar, ktery zna autorova dila, do posledni chvile nevi, jak vlastne hlavni postava dopadne a o to vic se chce dostat na samotny konec knihy. Po precteni knihy mi ale bylo lito, ze se musim s postavami rozloucit a jejich dalsi osud muze psat maximalne moje fantazie.
Knizku doporucuji precist, stejne jako vsechna ostatni autorova dila.
Přečteno během jednoho melancholicky laděného dne. Démant autora.
Zanechám si tu můj oblíbený citat, který považuji za značně výstižný: „Člověk musí párkrát umřít, než se naučí doopravdy žít.“
Pokaždé, když čtu dílo od pana Irovského mám pocit, že již nemohu být více překvapena. Ovšem, opět tomu tak je. Hrobař je dechberoucí, poutavé a důvtipné dílo, které mohu opravdu všem vřele doporučit! Dlouho jsem nečetla žádnou knihu s tak očím lahodící češtinou.
Doufám, že nepřestanete psát a již nyní se těším na další Vaše dílo.
Štítky knihy
hudba hledání smyslu života psychologické příběhy hřbitovy hudebníci, muzikanti hrobníci fantaskní ZlínskoAutorovy další knížky
| 2018 |  ... s duší beadníka |
| 2022 | Psí život |
| 2013 | Příběhy sráče |
| 2014 | O(byčejný) život |
| 2020 | Hrobař |
Mistrně napsaný příběh s atmosférou metafyzického tajemna, která se jen tak jako příjemný odér vznáší nad příběhem. Líbilo se mi popsané zákoutí lidských duší, precizně vystižené vztahy mezi lidmi, prostě moc pěkná, zajímavá, napínavá kniha , velmi dobře se četla.