Konec civilizace přehled
Aldous Huxley
Huxleyho satirická antiutopie Konec civilizace (1932) je spolu se Zamjatinovou novelou My (1920) a Orwellovým románem 1984 (1949) jednou z prvních vizí budoucnosti, která domýšlí důsledky formujících se diktátorských režimů meziválečné Evropy. K napsání knihy vedly Huxleyho vlastní zkušenosti s Mussoliniho Itálií a zprávy ze Sovětského svazu. Jeho vize budoucnosti se složitě a pevně strukturovanou společností, v níž je geneticky a psychologicky předem určeno postavení každého jedince, je sice velmi hořká a pesimistická, nicméně realita, zosobněná Hitlerem a Stalinem, byla ještě mnohem horší. Jak sám později přiznal: „Diktatura budoucnosti v mé představivosti byla mnohem méně brutální nežli budoucí diktatura výborně popsaná Orwellem." O stálé aktuálnosti této knihy svědčí to, že snahy o naplnění Huxleyho vizí – manipulace jedincem od samého jeho početí především – je možné vysledovat ve výrocích mnoha novodobých „inženýrů lidských duší" – jak u politiků s diktátorskými sklony, tak i u vědců, bádajících v podmínkách demokratických společností.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2011 , MaťaOriginální název:
Brave New World, 1932
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Konec civilizace. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (285)
Téměř 100 let věku knize na kvalitě neubírá, celková úroveň bohužel ano. Předpokládám, že ani autor nepředpokládal, že předložená budoucnost se stane realitou, přesto je tu pár zajímavých myšlenek a odrazů v současném světě.
Styl psaní mi ale nesedl. Úvod se četl dobře, ale přibližně od části s rezervací divochů se děj zamotal do zbytečných popisů, překrývajících se linek a prostě nudy. Stejně tak tu chybí nějaký zvlášť úderný konec. Přečteno v originále.
Ve své době určitě přelomový román, který má co nabídnout i dnes a nutí čtenáře k zamyšlení. Na druhou stranu dějově nevýrazný bez většího ponoření do psychologie postav a nějakého hlubšího ztotožnění se s postavami. Závěrečná debata s Ředitelem (Controller) byla hlubokomyslná, filosofická a posunula celý příběh do jiné roviny, nicméně zůstává ve mně pocit, že ona vlastně společnost bez násilí, neštěstí, strachu není zas tak špatná i na vzdory ztrátě identity. Nevnímám to tak negativně jako většina komentářů zde. Každý má svoje místo ve společnosti, každý je součástí celku a je užitečný. Lidé se nebojí smrti, mají co jíst a nikdo neumírá zbytečně a sám. Na trable a problémy je tady "soma" tablety na uklidnění. Je to sice takový umělý "Matrix", ale důležitý je výsledek ne? Lidé jsou smířeni se svým osudem a nepotřebují Boha. Ano, to je ta myšlenka, která mě obohatila: Lidé nepotřebují Boha, pokud se cítí šťastně a spokojeně. Tato společnost má jeden druhého a většina je spokojená. Co víc si přát?
Související novinky (1)
Knižní novinky (43. týden)
18.10.2020
Citáty z knihy (4)
„Jednou z hlavních funkcí přítele spočívá v tom, aby snášel (v mírnější a symbolické formě) tresty, které bychom rádi uvalili na své nepřátele, avšak nemůžeme.“
„Petrklíč a krajina mají jednu velkou chybu: jsou zadarmo. Láska k přírodě nezaměstná žádnou továrnu. Proto bylo rozhodnuto, že se láska k přírodě odstraní, nikoli však sklon používat dopravních prostředků. (…) Predestinujeme masy k odporu vůči přírodě, avšak zároveň je uzpůsobíme tak, aby našly zalíbení ve všech sportech v přírodě. Přitom dbáme, aby každý sport vyžadoval složité nářadí. Takže teď nejen používají dopravních prostředků, ale jsou také spotřebiteli průmyslového zboží.“
„Ano, v tom to je. Když je člověk jiný, zůstává osamělý.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Konec civilizace v seznamech
v Právě čtených | 43x |
v Přečtených | 2 464x |
ve Čtenářské výzvě | 236x |
v Doporučených | 194x |
v Knihotéce | 581x |
v Chystám se číst | 1 298x |
v Chci si koupit | 335x |
v dalších seznamech | 46x |
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie alternativní historie zfilmováno 20. století anglická literatura konzumní společnost rozhlasové zpracování přelidnění kritika
Autorovy další knížky
2011 | Konec civilizace |
1996 | Brány vnímání |
2001 | Ostrov |
1970 | Raněný slepotou |
1998 | Šedá eminence |
Kdyby byla celá kniha v duchu rozhovoru Johna Divocha s Mustafou Mondem ke konci knihy, tak by to byla skvělá kniha. Nicméně 3/4 knihy nebyly moc čtivé.