Šedá eminence přehled

09.11.2022

Některé Huxleyho knihy jsem četl v mládí a nyní jsem se dostal i k této, díky odkazu na Benedikta z Canfieldu, o kterém se v knize píše. L. Tkáčik, který Canfielda vydal, totiž píše, že to za moc nestojí, tak jsem si to chtěl ověřit. A bohužel s ním musím souhlasit.
Kniha vlastně není ani románem ani odbornou publikací, je něco mezi tím. Přitom literárně nic moc a z odborného hlediska je dost problematická. Čtenář to musí číst spíše jako sondu do Huxleyho vývoje myšlení, které v tomto období lze charakterizovat jako fascinaci mystikou, ještě před tím, než se posunul dál k experimentování s drogami. A z tohoto hlediska to může být zajímavé čtení.
Ale co se týče nějakého adekvátního obrazu konkrétně Benedikta z Canfieldu, jehož dílo formovalo myšlení Otce Josefa, tak je to, jednoduše řečeno, dost mimo. Huxley má vlastní, specifický náhled na mystiku, a následně vykládá Canfielda i související díla hodně ahistoricky a bez pochopení teologického kontextu. A tak například to, co historik považuje za neojedinělý rys dobového myšlení, chápe Huxley revolučně, a naopak mu unikají momenty, které byly zvláštní.
Tedy, za mne ani román ani literatura faktu, o kterou by bylo možné se nějak opřít, kniha poskytuje však určitý vhled do Huxleyho myšlení. A jako takovou je třeba ji brát.