Poslední slova z Afghánistánu
David Ježek
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540040/bmid_posledni-slova-z-afghanistanu.png
4
16
16
Rozlučte se, nasedněte do letadla a vyrazte vstříc válce v Afghánistánu. Můžete se těšit na surovou realitu plnou zajímavostí, dobrodružství a snahou aklimatizovat se v oblasti zvýšeného rizika ztráty života. Příběh jednoho paragána a jeho spolubojovníků humornou formou ukazuje, jaký je život vojáka na zahraniční operaci.
Přidat komentář
Musím říct, že jsem byla poměrně skeptická, vůči této knize. Dala jsem jí šanci, protože přátelé o ní mluvili v superlativech a nyní vím, že rozhodně nepřeháněli. Při čtení jsem se velmi nasmála a kniha umožňuje nahlédnout do toho, jak to na takové misi funguje. Čte se lehce a jediné co bych možná vytkla je že by mohla být delší.
Zvláštní kniha. Popisuje prvních 30 dnů autora jako vojáka v Afghanistánu. Prvních 5 dnů je zajímavých, ale pak se to trochu vleče.
(SPOILER) Dobrý počin, upřímný a detailní, mladý kluk chvíli v armádě a na první misi. Kniha popisuje den po dni první měsíc zahraniční operace 43. Výsadkového praporu na základně v Bagramu, AFG, tuším 2018. Kluci tam plnili úkoly force pro (ostraha základny, QRF). Bohužel za celý děj autor nevyjede ze základny, a popis kolečka ubytovna-DFAC(jídelna)-gym-střelnice/nácviky IED incidentu začnou být monotónní. Jestli čekáte popis boje s nepřítelem, tak ten tam není. Ale jak jsem psal na začátku, fajn počin. Autor také uvádí, že veškerý profit z prodeje jde do vojenského nadačního fondu, což je úctyhodné.
Kniha je spíše poctou pro všechny vojáky, příbuzné a v podstatě pro všechny, kdo chápou jejich smysl a opodstatnění působení v zahraničních misích. Autor se zaměřil na první měsíc působení, popisuje život vojáků den za dnem, co se děje, čemu se věnují. Hlavně cvičí a běhají sem a tam. Občas to působí repetitivně, ale celkové vyznění je fajn. Chybí více informací z nasazení, všechno je příliš zastřené utajením a tím chybí souvislosti, které by pomohly celkovému vyznění. Velikým plusem je nádherná grafika.
Poslední slova z Afghánistánu
Mám ráda občas knihy bez románových příkras, to se tady potkalo.
Protože jsem pár let pracovala vedle někoho ze stejného vojenského oddílu a vždy mě fascinovala oddanost v kamarádství a zvláštní propojenost lidí z Chrudimi, s chutí jsem se do toho pustila a v tomhle ohledu mě to dost potěšilo. Autor nás pouští do svých hlubin, ukáže pokoru, strach, vytrvalost a píli, kterou v sobě má.
Co mě však tahalo na oči a trochu bralo chuť je ta stylistická úprava a náhrada nadávek a chlapské mluvy... jé, jak mě by se to četlo, kdyby to bylo psané, tak jak to psala duše, to by byl gulášek a to já můžu.