Daň pro ohaře
Steven Erikson (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46912/bmid_dan-pro-ohare-1KP-46912.jpeg
5
329
329
Malazská Kniha padlých série
< 8. díl >
Říká se, že mistr Kápě, pán smrti, do sebe nabral houf bohů, do místa mimo dosah obyčejných smrtelníků. Říká se, že mistr Kápě čeká na konci všech intrik, všech plánů, všech velkolepých snů. Jenomže tentokrát stojí na začátku… V Darúdžhistánu, zmořeném letním vedrem, kvasí zlé předzvěsti, znepokojivé klepy a úskočné našeptávání. Dorazili cizinci, působí tu vrah a mohly by se probudit poražené tyranie. Na Paliče mostů na odpočinku v K'rulově baru se zaměřili zdejší asasínové, což má osudné následky. Malého tlouštíka v červené vestě znepokojuje rostoucí břicho, nicméně ví, že to je nejmenší z jeho starostí, protože někde v dálce je slyšet štěkot ohařů. A dalekému Černému Korálu zdánlivě netečně vládnou Tiste Andii. K obrovské mohyle za městem přicházejí tisíce lidí – přívrženci kultu Vykupitele, kdysi obyčejného smrtelníka, jehož čest a ctnosti jsou zdánlivě bezmocné vůči pokřiveným ambicím vyznavačů. A mistr Kápě tedy stojí na počátku spiknutí, které otřese vesmírem, a na jeho konci čeká někdo jiný. Pro Anomandera Dlouhý vlas přišla chvíle, kdy musí napravit dávnou, strašlivou křivdu…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2010 , TalpressOriginální název:
Toll the Hounds, 2008
více info...
Přidat komentář
Poněkud netradičně píšu i když zatím díl nemám dočtený, protože nemůžu jinak. Mám za sebou 400 stránek a říkám si, co se sakra děje? Jsem doslova šokován jak je tahle kniha zatím slabá, užvaněná, děj jde jen velmi pomalu kupředu, vše se točí na místě v kruhu, akce zatím nebyla skoro vůbec žádná! Na 400 stránkách!!! Skoro jakoby knihu napsal někdo jiný. Doufám, že panu Eriksonovi nedošla v osmém díle šťáva, že je to jen "chvilka" pauzy před tím než to opět rozjede. Občas se sice autorům sérií stane, že je dílo v určitou chvíli přeroste a že prostě neví jak ho zdárně ukončit, já však pevně věřím, že to není případ Eriksona - to by byla obrovská škoda. Pokud by totiž tohle byl první díl série, tak rozhodně v dalších knihách nepokračuji a asi nejsem sám. Takhle jdu číst dál a věřím, že to Karsa a paliči mostů dokážou znovu nakopnout. Jen velmi nerad bych totiž nějaké knize malazské série dával dvě hvězdy.
Tak dočteno. Posledních sto stránek už je starej dobrej Erikson. Pěkně pospojovat cesty všech postav a udělat z toho pořádně krvavej masakr. Jo tohle je FAJN, tohle je pravej malaz. Bohužel těch zhruba 750 "užvaněnejch" stránek dílo stejně nevytáhlo výš než na 3 hvězdy. Zároveň je to pro mě zatím nejslabší díl ze série. A to že smrt jedné z hlavních postav ve mě nevyvolala takovou emoční vlnu jako když umíral Whiskeyjack nebo Dujek, hovoří samo za sebe. Touhle cestou ne, pane Eriksone, pro mistra kápě, touhle cestou ne. Doufám, že najdete opět drajv ze třetího a pátého dílu, modlím se za to.
PS: Taky se někomu pořád pletli Spinnok Durav a Endest Silann? Mě pořád, furt jsem si musel ujasňovat kdo je kdo. Nějakej blok v hlavě asi...
V série tahle kniha působí jako udělaná jiným kladivem.
Lehce se mění způsob vyprávění, většinou knihy nás provádí Kruppe a děj střídají jeho filozofické průpovídky.
Daň pro ohaře je zkrátka jiná. Celou dobu má pomalejší tempo, filozofie je přehršel a vlastně celá kniha působí jako taková hádanka. Něco obrovského se chystá, většina postav ví co, ale vy ne.. sledujete je, jak se připravují, bojí, čekáte, čekáte a pak to přijde.
Kniha má jednoznačně nejlepší finále ze všech dílů (zatím). A po dočtení se člověk nezmůže na víc než tupé zírání s otevřenou pusou.
„Žádný boj není příliš velký, žádná přesila není zdrcující, protože i když selžeme − i když padneme − budeme vědět, že jsme žili.“
Anomander Dlouhý vlas
Syn noci
Další kniha z Malazu a já znovu musím dát 5 hvězd. Proste dokonalé. Je síce pravda, že oproti lince z Darúdžhistanu je ta z Černého Koralu trochu slabší, ale celkovo je kniha na vysoké úrovni.. znova.
Karsa je proste super postava, střet Kruppeho a Pusta bol.. nevím jaký, ale užil jsem si ho (na ich spojení jsem se fakt těšil.. ještě přidat Tehola a to by som asi nezvládnul :D). U Eriksona si za 7 knížek asi zvyknete na umírání oblíbených postav, ale tu ich bylo nějak moc.. závěr byl ale i navzdory tomu dokonaly a dechberoucí :)
A u tyhle scény jsem se neubránil slzám... všechny ty vzpomínky..
„Zakalíme hrot,“ prohlásil. „Malažany. Na samotné špici budou mí Paliči mostů. Dujek na levém křídle, Bult napravo se Sedmou a
Záchlumčany.“ Pootočil se v sedle a podíval se na druhého vojáka. „Bruchalian a jeho Šedé meče napravo od Bulta.“
doprdeledoprdeledoprdeledoprdele aještějednoudoprdele. Dál už můj komentář číst ani nemusíte, ty nejzásadnější pocity jsem vyjádřil a nic hlubšího už nepřijde. Styl psaní/vyprávění se zase trochu změnil a to je dobře, člověku se to neokouká - obzvlášť, když to čte celé najednou. Dějově se tenhle díl 2/3 trochu vleče (opravdu jen trochu a jen ve srovnání s předchozími díly), ono se není čemu divit protože se museli rozjet nové příběhy se starými známými (zase je jich míň). Ale konec byl ..... no prostě doprdele!
Díl který poodhalí další kousky skládačky. Erikson pro mě začíná být mistrem fantasy.
Keď som si pozrel výčet postáv, potešil som sa, že sa vrátil Kruppe, Iskaral, Vrč, paliči mostú na odpočinku a ďalšie známe mená. Hodnotím oveľa kladnejšie než Víchr smrti. Občas ma nebavili túlky Nimandera a línia Tiste Andii v Čiernom Korále. Ku koncu opäť padnú niektoré významné postavy, ktorých mi bolo ľúto a dočkáme sa niekoľkých nečakaných stretnutí ktoré ohromia, pobavia a aj potešia. Za mňa vydarený diel (pre niekoho možno pomalší).
Veľmi rozporuplná kniha, ale v konečnom dôsledku natoľko zaujímavá, že ju radím k vrcholom série. A to i napriek tomu, že polovica knihy je totálne o ničom a bez váhania by som ju vyškrtol. Aby som bol konkrétnejší, hovorím o všetkom čo sa deje mimo Darúdžhistanu, špeciálne Čierny Korál zaplnený skľúčenými Tiste Andii rozjímajúcimi nad časmi minulými ma prudko nebavil. Línia s Umierajúcim bohom a Vykupiteľom potom pôsobila ako ďalšia zbytočná komplikácia príbehu, ktorý by sa bez nej bez problémov obišiel (identita Umierajúceho boha mi navyše príde značne idiotská a vycucaná z prstu). Všetky tieto pasáže sú navyše zamorené prázdnym filozofovaním, ktoré je len zriedka obohacujúce a väčšinou sú len mlátením prázdnej slamy.
Darúdžhistan, to je ale iná káva. Erikson si očividne začal veriť natoľko, že sa odvážil experimentovať a z Kruppeho urobil komentátora príbehu. Jeho ústami nám tak pomaly skladá mozaiku príbehov známych (ktorých je našťastie väčšina) aj nových postáv. Riešia sa hlavne malé, osobné príbehy, ktoré sú pre "veľký" dej naprieč sériou bezvýznamné, ale veľmi dobre sa čítajú, obzvlášť Murilliovu záchrannú výpravu považujem za to najlepšie čo Erikson napísal. V závere sa už tradične všetky linky pretnú v pôsobivom finále, ktoré je skutočne úžasná epická jazda plná osudovosti a veľkých skutkov. Opäť v ňom ale pri bližšom pohľade vidím aj mnoho prehreškov voči logike chovania postáv a výhrady mám aj k prepálenému pátosu a spôsobu, akým do seba jednotlivé dejové línie zapadnú. Za prejavenú odvahu, bohatý jazyk a ojedinelý čitateľský zážitok si ale tie štyri hviezdy kniha určite zaslúži. 7+/10
PS: Mantra fanúšikov série na malazanempire.com "timeline is not important" bola postavami mladého Harrla a Karsových dcér povýšená na úplne nový level. Erikson tok času fakt nezvláda.
V osmém díle Malazu se opět vracíme ke starým známým - Anomanderovi, Kallorovi, Kruppemu, a objeví se i sama Paní Závist. Přibylo filosofie, ale na druhou stranu v osmém díle se schyluje k takové řeži, že posledních dvě stě stran knihy všechno vynahradí. Krásných pět hvězdiček a po lince Tiste Edur skvělý návrat a celkově páté místo.
Zase o něco dál, myšlenkově bohatší, nepředvídatelnější, magické. Fantastický svět Knihy padlých vytváří neuvěřitelně nosnou půdu pro filozofické rozjímání. Zde bych se obešel dokonce i bez soubojů, i když jsem opravdu rád, že krev tekla a napětí působilo nejen vznosně, ale také zvířecky. Z mého pohledu byl zdolán další vrchol a já netuším, kam ještě může tato sága gradovat.
Musím souhlasit s komentáři pode mnou, jelikož tento díl byl o něco obtížnější na čtení. Bylo místy potřeba se opravdu soustředit, ale tato sága se podle mého ani nemůže brát jako oddychové čtení. Co se týče příběhu, tak ten byl opravdu velkolepý. Vím, že to píšu u každého dílu, ale ono čím víc se blížím ke konci, tím se mi ty knihy snad líbí čím dál víc. Ač bylo v tomto dílu víc smrtí oblíbených postav, než by se mi líbilo. Nicméně kniha je naprosto skvělá, hlavně poslední část v Dárudžhistánu.
Musel jsem s touto knihou docela bojovat. nečetla se mi tak lehce jako ty předchozí díly, nicméně konec stál za to.
Další dokonale propracovaný (a pro někoho možná i dost složitý) díl Malazské ságy. Z Lederské říše se vracíme zpět do Malazské říše. Sbíhání sil a magie tentokrát směřuje do starobylého Darúdžhistánu. Ve strhujícím vyvrcholení se zde setkají nejen slavní hrdinové (kromě Karsy Orlonga např. legendární bývalý první meč království-Poutník-Pomezičník-ascendent s neuvěřitelnou mocí), ale sami bohové a ukazuje se, že i bohové mohou zemřít.
13.5.2018 - druhé čtení. Objevoval jsem další krásy téhle výjimečné knihy, vychutnával si každou stránku, každý kousek skládačky až do strhujícího konce. 90%
Sedmisetstránková znepokojující báseň o bláznoství a rozpadu městské civilizace, ve které postavy často umírají a jsou znovuzrozovány ve čtenářských srdcích... Kruppe, co Ty jsi vlastně zač?
Erikson nám to opět pěkně zamotává, houfně pohřbí dost kladných postav a začínám být hodně zvědavý, na rozložení sil v posledních bitvách. Věřím ale, že mistr autor nezklame. Kniha je trochu složitější než předchozí a není až tak úderná. Do Darúdžistánu se koncentruje sbíhaní soupeřících mocí a sil což nutně musí mít katastrofické následky pro celé město.
Erikson filozofující. O smrti, o životě, o pravdě a lži, o válce a míru, o hladu, o bolesti, o manželství, o všem, co si dokážete představit. Ne, že by mu to nešlo, ale po nějaké době ve vás něco začne ječet: "Pro mistra Kápě, už se na to vykašli a vraž někomu meč do mozku!" A on to díkybohu udělá. Nebo spíš bohužel?
Po předchozých dílech je to trochu jiný šálek kávy. Chybí tu velká vojenská tažení a bitvy, děj je soustředěn spíše na osudy jedinců než skupin. První dvě třetiny jsou proto čtenářsky celkem náročné a příliš neubýhají. Velké finále ovšem vše vynahradí.
Na Malazskou Knihu padlých už jsem tu napěla chvály více než dost a osmý díl nijak nevybočuje ze zajetého standartu vysoké kvality. Takže knížka ve mně opět zanechala silný dojem a hluboké emoce. Nemluvě o naprosto dechberoucím závěrečném sbíhání sil. Anomander Dlouhý vlas mi bude chybět...
Autorovy další knížky
| 2002 |  Měsíční zahrady |
| 2004 | Vzpomínky ledu |
| 2009 | Vichr smrti |
| 2012 | Chromý bůh |
| 2008 | Dům mrtvých |
U některých pasáží jsem měl problém pochopit jejich hloubku, některé linky nebyly tak zajímavé, ale nakonec se zajímavými staly, asi podobně jak Karsův příběh :) Konec byl úplně epický jako vždy! Hurá na další knihu .)