Lovci kostí
Steven Erikson (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/5347/bmid_lovci-kosti-l7t-5347.jpeg
5
398
398
Malazská Kniha padlých série
< 6. díl >
Povstání v Sedmiměstí bylo rozdrceno. Zůstává poslední povstalecký oddíl, zalezlý v Y'Ghatan pod velením fanatického Leomana S cepy. Vyhlídka na obléhání této prastaré pevnosti unavenou 14. malazskou armádu značně znepokojuje. Právě tady byl totiž zabit největší šampion Říše a bylo tu prolito moře malazské krve. Y'Ghatan je neblahé místo a páchne smrtí. Přesto je to jen vedlejší představení. Agenti mnohem větších sil zahajují hru. Chromý bůh byl přijat do panteonu a hrozí schisma. Bohové musejí zvolit strany, ale ať už se rozhodnou jakkoliv, pravidla hry byla změněna – neodvolatelně, děsivě – a první krev bude prolita v říši smrtelníků…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2008 , TalpressOriginální název:
The Bonehunters, 2006
více info...
Přidat komentář
6. kniha, ještě někdo potřebuje rezence? :)
Nemám čas psát, jdu číst další...
"Nadechněte se, zhluboka, a zadržte dech, přátelé, zadržujte ho dlouho, protože svět, svět se topí."
Ubohé město Y'Ghatan - ten žár jsem cítil i přes chladnou knihu. Pak přišlo období klidu - taková předmluva před návratem do Malazu. Nejlepší částí asi je Šumařovo rozdávání karet, měl jsem doslova orosené čelo a klepal jsem se jako ratlík - takovou sílu ta část měla. No a pak už krvavý závěr v Malazu.
Nedá se stále říct, že všechno chápu. Obzvlášť nečitelná je císařovna - co ta baba vlastně chce to mi pořád není jasné. Ale žeru jí, stejně jako ostatní. Jen toho Icaria pořád nějak nemusím, nějak mi tahle postava nesedí - snad to přijde později.
I tento díl je za krásných 90%, trošku mě zklamalo, že nedošlo k té lodní bitvě, ke které se schylovalo (to v Malazské knize ještě nebylo) - těšil jsem se, ale nakonec to tak divně vzalo jiný směr. No třeba příště ;)
Není moc co dodat, série si drží kvalitu, kniha je hodně čtivá, místy vtipná, což alespoň občas zažene mysl od strachu o osud oblíbené postavy. Také mám pocit, že tápu čím dál tím méně a jednotlivé dějové linky se začínají sbíhat. No, čas na další díl.
Další příběhový hodokvas. Co je milé, tak už větší část knihy jsem v obraze než že bych tápal a škrábal se na bradě. Styl psaní pořád baví, delší příběhové pasáže se střídají k krátkými odstavci, kde to opravdu frčí. Už se neobjevuje tolik nových postav a příběhových linek a více se věnuje těm starým (a jejich počty se tenčí a tenčí). Co obdivuju je, že ikdyž má každá kniha samostatný příběh (začne a skončí) je pořád součástí vyššího příběhového děje, který vás nutní vzít další díl jako závislost nutí vzít bezďáka dalšího krabicáka. Co mě poslední dobou baví nejvíc jsou humorné vsuvky, které jsou nečekané o ostré jako legendární cimrmanovi šrapnely. Škrtám 6 a beru 7.
Marně přemýšlím co napsat abych se již neopakoval, ale asi to nejde. Skvělá kniha, skvělý příběh. Od určité části mám trochu problém se stísněnými prostory, jak jsem se vžil do děje.
"Ticho! Ještě jedno slovo od kohokoliv, a sama se říznu. Budete dělat potíže a já si vrazím núž do ruky. Nebo do nohy. Nebo si možná odříznu bradavku. A vy neřádi s tím budete muset žít. Po zbytek života budete žít s tím, že jste byli takoví kreténi, že se kvúli vám Hellian zmrzačila".
Ta loď je plná Unťanú. Rozmazlených urozených štěňat. Podívejte se na ty jejich pitomé uniformy. Jediné skvrny, ktorý mají, jsou od racčích hoven, a to jenom proto, že si je racci pletou s mrtvými a nafouklými tuleni - Laskava
****************
Komentár píšem až po prečítaní Chromého boha a uležaní v hlave: Lovci kostí je kniha rozdelená na dve časti. Prvá sa venuje bitke v Y'Ghatan, kde sa stretne Tavore s Leomanom a druhá meste Malaz. Erikson sa opäť vrátil k starým známym postavám, takže kniha sa čítala veľmi dobre a z ohliadnutím späť sa toho v tejto časti stalo strašne veľa. Opäť sa tu stretneme so starými známymi - Karsa, Kalam, Rychlý Ben, Tavore, Icarium, Kvítko, Flaška, atď... a nová legenda je na svete - Lovci kostí. 90%
****************
"Přeruš dalhonský žalozpěv smrti a poznáš tisíc tisícú prokletých životú a tvá pokrevní linie bude prokletá navěky. Chlupaté stařeny ti ukradnou děti a děti tvých dětí a nasekají je a uvaří se zeleninou a hlízami a několika bliznami vzácného šafránu a dalhonští zaklínači s hadími podvazky budou líhat s tvou ženou a ona porodí jedovaté hady celé pokryté kudrnatými černými vlasy -" - seržant Balšám
"Budu jako pijavice, schovaný pod tvými šaty, toužící zahltit se tvou krví. Budu zubatý netopýr visící pod tvým vemenem, chlemtající tvé sladké výměšky. Budu moucha, ktorá ti vletí přímo do ucha, kde si zřídí nový domov s celou spíží za zády a na zavolání." - Iskaral Pust na Zášť
Po naprostém propadu v nudném pátém díle, přichází díl šestý, mnohem lepší, nabitý událostmi i známými postavami a hlavně se vrací Ganoes Paran a Leoman s Cepy. Za mě 4. místo v sérii a rozhodně stojí za to přečíst znovu.
Po výlete na Leder sa v Lovcoch kostí vraciame do Sedmiměstí, pričom hlavnou témou je ťaženie pobočnice Tavore za zničením posledného vojska apokalypsy. Samozrejme nechýbajú ani ostatní hrdinovia z Dómu řetezů a v priebehu knihy sa do deja zapojí aj celá rada nových tvárí.
A tu by som aj začal s kritikou. Postáv je jednoducho priveľa, bez preháňania tucty, pričom majú veľmi nerovnomerne rozdelený priestor a mnoho z nich je bezvýznamných. Napríklad v obrovskom množstve vojakov štrnástej armády sa veľmi ťažko orientuje a ich nestále prekáračky a vojenský humor dej nikam neposúvajú. Iné postavy, menovite Cudrn a Telorast, sú tu vyslovene len pre pobavenie a neskôr z knihy úplne vymiznú bez toho, aby čokoľvek vykonali (v ďalších knihách možno budú dôležité, ja však hodnotím Lovcov kostí). Veľa postáv sa navyše chová v priamom rozpore s tým, čo o nich vieme z predchádzajúcich častí série (hlavne Leoman a Corabb).
Najväčší problém som mal ale s neexistenciou motivácii konania zúčastnených. U väčšiny postáv som nielenže nevedel, čo chcú svojím konaním dosiahnuť (lebo Erikson je opäť tajomnejší ako hrad v Karpatoch a zámerne necháva čitateľa tápať), ale ani dôvody, ktoré ich nútia vydávať sa na nebezpečné výpravy do neznáma (zdravím Karsu a Samar Dev). Do toho je kniha priam zamorená náhodnými stretnutiami (najočividnejší príklad zo všetkých – Paran a Jaghutka), deus ex machinami (špeciálne na tomto mieste chcem spomenúť Kotiliona, ten chlapík sa pravidelne zjavuje pri každom, kto sa potrebuje dostať zo šlamastiky) a nelogickým rozhodnutiami (hlavne Laseen). Ako novinku Lovci kostí priniesli aj neustále teleportovanie na ľubovoľné vzdialenosti, cestovanie chodbami je už zjavne prežitok.
Aby som ale nebol len negatívny, tak sa vďaka vyššie spomenutým nedostatkom neustále niečo deje (i keď to nemusí vždy dávať zmysel), dej je nepredvídateľný (lebo Erikson si zakaždým vymyslí niečo nové) a nuda pri čítaní na rozdiel od Dómu řetezů nehrozí. Na poriadnu akciu človek ani nemusí čakať až do konca knihy, prvý vrchol v Y’Ghatane príde už v jej tretine. Po ňom sa síce rozprávanie rozpadne do bezcieľneho potulovania po kontinente, ale záver v Malaze (ktorý v mnohom pripomína finále Domu mrtvých) a pri Prvom tróne je opäť patrične krvavý a bohatý na akciu (a ďalšie náhodné stretnutia a výpadky logiky).
Vo výsledku na mňa teda táto kniha najviac zo všetkých v sérii pôsobila dojmom spotrebnej fantasy pre pobavenie, útočiaca na prvú signálnu a bez vnútornej súdržnosti, čo síce zvládla veľmi dobre, ale na viac ako priemerné hodnotenie mi to nestačí. 6+/10
V předchozích dílech byla legendární jednotka Paličů mostů v bojích zdecimována a téměř vyhlazena. V tomto díle si projde část malazského vojska peklem a vzniká další legenda - Lovci kostí. Opět bují intriky na úplně nejvyšších místech, ve hře je císařovna, mistři asasínů, polobůh Icarium a další a další skvěle propracované postavy. Opět čtivé od první strany až do konce.
1.9.2017 - druhé čtení jsem si skutečně vychutnával od začátku až do konce. Úchvatné, mimořádné, vynikající - obvykle nepoužívám podobné superlativy, ale tentokrát činím výjimku. 100%
Nejčtivější kniha série, nejsugestivnější kapitola, nejemocionálnější finále. Bonehunters are born.
To je prostě káva opravdových znalců. Vtipné, tíživé s především avizující. A seržant Helian byla naprosto k zulíbání.
Další porce Malazského života, protkaný vším, co dělá Malaz Malazem. Opět vynikající čtení a bezchybný závěr, plný neuvěřitelných zvratů. Přiznávám, že jsem opravdu natěšený na další porci.
Pokud vás při čtení předchozích dílů pronásledovaly otázky a příliš mnoho věcí nedávalo smysl, Lovci kostí přinášejí odpovědi, po kterých jste tolik toužili. Jako kdyby obracení jednotlivých stránek provázelo tiché "cvak, cvak", jak jednotlivé dílky puzzlí dopadají na svá místa. A občas jsou to místa, která se vám vůbec nebudou líbit. Ale tak už to u dobrých knih bývá, že jejich čtení trochu bolí... Další vynikající díl.
"Nemám hlad," zabručel Lutes a odhodil chleba. Přiběhl táborový pes, popadl skývu a utekl. "Je mi špatně," pokračoval voják.
"Nejsi sám," sdělil mu Snad. "Já tam budu první, víš. My sapéři. Vy ostatní to máte snadný. My musíme rozmístit nálože, což znamená běžet se svítivkama a bořičema, šplhat přes hromady kamení a nejspíš pod palbou z hradeb. A potom k hradbě, a mistr Kápě ví, co na nás budou házet. Vřelou vodu, olej, horkej písek, cihly, vnitřnosti a hovna. Takže to padá dolů. Nastavit munici. Kyselinu na vosk - dáš ho moc a vyletíš sám. Desítky sapérů, a stačí, aby jedinej udělal chybu nebo aby na nálož něco spadlo. Bum! Jako bychom už byli mrtví. Kusy masa. Zítra ráno přiletí vrány a konec. Dáš vědět rodině, viď? Snada to u Y´Ghatan roztrhalo na kousky, to stačí. Nemá smysl zacházet do krvavejch podrobností - hej, kam to jdeš? Bohové pod náma, Lutesi, běž zvracet někam, kde tě nevidím! Mistr Kápě nás vem, to je nechutný. Hej, Balgride! Hele! Náš oddílovej léčitel se vyblejvá z podoby!"
Sapéři. Nejšílenější sorta vojáků malazské armády vybavená nebezpečnou moranthskou municí. Pobočnice Tavore pronásleduje poslední zbytky povstalců, které vede přeživší ochránce vůdkyně Apokalypsy.
Vzhledem k tomu, že se jedná již o šesté pokračování, na drsný průběh příběhu i jeho barvité líčení, které místy rozvíří obsah vašeho žaludku, jsem si již zvykla. Což ovšem neznamená, že by Erikson začal nudit. To rozhodně ne, protože neustále zamotává příběh a dostává čtenáře do tak nepředstavitelných situací, že se vám jen tají dech.
Malazská kniha padlých je dokonalý koktejl složité magie, říšských intrik, bezcitných bohů, hrajících své vlastní hry, za které platí krví smrtelníci, nebezpečných assasínů, kteří vám vrazí dýku do srdce (nebo oka či jiné tělesné části) aniž byste si jich všimli.
Velcí hrdinové umírají, aby na jejich místo byli dosazeni noví hráči. A hra pokračuje...
--- Na bohy mám jen tento názor: jsou zcela lhostejní k mému utrpení. ---
Tomlos, Fenerův válečný jezdec
Táto napalmová smršť spĺňa všetky atribúty špičkového protest songu. Filozofický odkaz dnešnej realite je nesporný, už nič nenapíšem. Malaz is not dead!!!
Neskutečná jízda od začátku do konce. A to, co se děje v Y'Ghatan, to je pošušňáníčko :D
Štítky knihy
magie kanadská literatura démoni bohové dark fantasy bitvy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Měsíční zahrady |
| 2004 | Vzpomínky ledu |
| 2009 | Vichr smrti |
| 2012 | Chromý bůh |
| 2008 | Dům mrtvých |
Paráda, nové postavy jsem si oblíbil a na konci se to zase pěkně zvrtlo! :D Jsem spokojený a hurá na další díl :)