Malé dějiny filosofie
Hans Joachim Störig
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 1993 , ZvonOriginální název:
Kleine Weltgeschichte der Philosophie, 1992
více info...
Přidat komentář
Velmi dobrá kniha pro moje potřeby trochu se dovzdělat v oblasti politického myšlení. Je zde nahuštěno od všeho trochu, ale pochopitelně že na takto omezeném prostoru nelze jít do hloubky. Pro detailnější seznámení se s jednotlivými mysliteli a filozofickými směry je nutné porozhlédnout se po tematicky úžeji zaměřených knihách.
Odborným knihám v zásadě dávám vysoké hodnocení, výjimku neudělám ani zde. Mám však k těmto "dějinám" pár připomínek; především se mi nelíbila proporčnost a náplň jednotlivých problematik. Je samozřejmé, že některým myslitelům se autor musel věnovat zevrubněji, na druhou stranu jsem pár informací i postrádal.
Kniha se však látku snaží podat čtenáři srozumitelně a v rozumné míře. Obdiv patří i překladatelům a editorům, neboť překlepy a chyby byly v tak rozsáhlé knize minimální.
Tato příručka je nezbytným doplňkem každé knihovny, neboť obsahuje základní informace jak o humanitních, tak i o technických oborech. Pro studenty humanitních oborů na vysokých školách je to pomůcka, kterou využijí po celou dobu studia.
Až na konec, který se mi nezdál příliš povedený, se jedná o skvělý úvod do dějin filozofie
Kniha je souhrnem filosofie, myšlení, náboženských teorií, zamyšlením nad existencí člověka... Je to kniha, která nepotřebuje akademické znalosti, vzdělání a přitom si člověk užije přehledu myšlenech, zamyšlení, porovnání... Mě se kniha líbí. Je to takový základ, který je vlastně součástí člověka vzdělaného, člověka, který má alespoň průměrný rozhled.
U nás nic lepšího pro začátečníky studia filosofie na SŠ, nebo pro povinnou zkoušku z filosofie na FF, nevyšlo. Čtivé a dostatečně obsáhlé.
Pro základní orientaci v oboru či pro seznámení s filosofy, jejichž myšlenky jdou mimo vás, výtečné, ale pro bližší podrobnosti je třeba se poohlédnout jinde. Velmi kladně hodnotím seznam bibliografie a závěrečné kapitoly týkající se problémů současné filosofie.
Nezbytná příručka pro každého absolventa libovolného humanitního oboru, který chce úspěšně prolézt prvákem:)
Věřím, že někteří spoluuživatelé se poznali. Že jo?
V životě každého wannabe intelektuála nastane okamžik, kdy zatouží mít v regálu hřbet s oním magickým slůvkem v názvu.
Jelikož ale nejsem žádný splašený kůň, rozhodl jsem se před případnou koupí vyzkoušet, jak by se ten který konkrétní titul v mé skromné knihovničce vyjímal. Navštívil jsem tedy knihovnu veřejnou, půjčil Malé dějiny...a myslím, že rovnou trefil do černého. Díky svému akurátnímu formátu se hezky vyjímají v zátiší jednoho ještě nezaplněného koutku, kde humpolácky neřvou, leč naopak kultivovaně poukazují na ušlechtilost mé krásné duše - takže cajk. Kupuju. Teď už jen splašit nějakou hypotetickou osobu, která by přišla na návštěvu.
PS: Zátežový test proveden na heslu „předmět filozofie“. A světe div se, dává Smysl!
Störigova kniha je typickým produktem technicistního přístupu, spousta poznatků, ale žádné opravdové znalosti. Pamatuji, že na škole byla oceňována její "objektivita". Ať mi někdo vysvětlí, jak může subjekt psát objektivně? To by musel být bohem, což Störig, alespoň dle dostupných životopisných údajů, evidentně není. Takže ona zmiňovaná objektivita není nic jiného, než absentující vlastní názor. Je to záměrně napsáno tak, aby proti tomu nemohl nikdo nic namítnout, ve výsledku dost umrtvující čtení. Hádám, že právě takovéhle kompendia založily pověst filosofie jako smrtelně nudného oboru. Jako soubor životopisných dat pro základní orientaci kdo je kdo může být, ale pokud jde o výklad jednotlivých filosofií, klouže jen po povrchu. Akademická nuda, na druhou stranu, nic adekvátního v dané disciplíně v českém jazyce k dispozici není.
Velmi zajímavé a čtivé povídání o filozofii. Pokud se ji máte naučit, pochopit, nebo se chcete jen něco dozvědět, zvolte určitě tuto knihu!
Nedám pět hvězd, a to z jednoho prostého důvodu - chybí tam zase ruští filosové. Nebo tedy je jim věnováno, těm nejzásadnějším, celá jedná strana. To je políček těmto velikánům, ba titánům v případě Solovjova (ten si vysloužil dokonce samostatný odstavec). A u Gercena stojí, že se označoval za nihilistu - nějak netuším, kde na to autor přišel. O Čaadejovovi, kterým započala diskuze slavjanofilové x zapadnici, najdeme dvě věty, navíc jedna je faktograficky špatně. Nebo nevysvětlení proč toho Radiščeva vlastně zavřeli - možná by nebylo špatné zmínit jeho spis Cesta z Petrohradu do Moskvy, který působil ve své době celkem radikálně. Může se to zdát poněkud hnidopišské, ale pokud chci psát dějiny filosofie, tak bych měl zmínit nejen ty západní. Nezbývá mi nic jiného než se ptát podobně jako Gercen - Kdo je vinen?
Pro základní orientaci je tohle nejlepší kniha z množství příruček, co se mi mihly rukama v rámci série pokusů vzdělat mě v oblastech filosofických.
Těmto dějinám filozofie porozumí i laik, což je důležité. Kniha mě provedla vysokoškolským studiem, takže jí rozhodně doporučuju.