Malé dějiny Jethro Tull – prvních třicet let
David Rees
První historie legendární rockové skupiny v českém jazyce. Kniha podrobně líčí úvodních třicet let existence kapely (do r. 1998), její hvězdné okamžiky i dočasné krize, a obsahuje množství osobních vzpomínek Iana Andersona i dalších členů Jethro Tull, ať už soudobých či bývalých. Autor je dlouholetým vydavatelem časopisu A New Day, určeného ctitelům skupiny, a je tedy člověkem nad jiné povolaným, jenž osobně zná většinu hudebníků, kteří kapelou prošli. Malé dějiny Jethro Tull jsou doplněny statí o Micku Abrahamsovi a jeho Blodwyn Pig, zajímavými fotografiemi a především podrobnou diskografií, jež kromě základních alb zachycuje i sólové projekty jednotlivých členů nebo formací, ve kterých působili.... celý text
Přidat komentář
Nechápu, jak je možné popsat přes třicet let historie hudební skupiny/kapely, analyzovat přes dvacet alb, a přesto přitom dát vznik knize, která je zábavná, zajímavá, vtipná, ale přesto sofistikovaná a poměrně dost detailní. Je logické, že když autor je léta zároveň šéfredaktorem časopisu/občasníku (?) o Jethro Tull a to, pokud si to pamatuji správně, téměř od jejich vzniku, či opravdu jen několik let po založení kapely, že půjde do hloubky a kniha nebude jen výčtem desek či významných letopočtů v historii Jethro Tull, ale David Rees byla fakt výtečná volba i co se týče záživnosti. Spousta takto odborně pojatých knih týkajících se hudebních interpretů či umělců v jiných disciplínách jsou pojaty tradičně, Malé dějiny Jethro Tull naštěstí ne. Obsahuje spoustu přímých citací nejen od členů kapely, ale i od příbuzných a přidružených hudebníků, které jsou často velmi zajímavé, a mnohdy dost zábavné. Skvělé je, jak Rees popisuje vznik každého alba, ale hlavně to, co mu předcházelo. A, stejně jako když vzpomíná kdokoli z nás na to, jak se stala nějaká událost před dvaceti lety, každý z členů kapely má např.jinou vzpomínku na to, jak Ian Anderson přišel ke své flétně, či na to, jak proběhla "velká roztržka" v roce 1980 apod. Fakt zajímavé čtení, a jak píše Neby, povinnost pro fanoušky Jethro Tull. Škoda, že se kniha už delší dobu nedá sehnat. Já ji nemám, četla jsem ji sice asi 6x, ale už je to hodně dlouho. Ach jo.
BIBLE pro milovníky JT. Povinnost. Některé kapitoly mohl autor více rozepsat. např o nahráváni desky Passion Play /1973/ nebo Thick as a brick. /1971/ Dát větší prostor o vzniku písní. je vidět, že autor je fanda JT. Každá kapitola dýchá láskou ke skupině. Čte se plavba po klidném jezeře.
Výborná biografie jedné ze zásadních kapel rockové historie. Je zajímavé, že Jethro Tull jsou tak populární i v našich končinách. Možná důvod jejich obliby vězí v tom, že prošli několika tvůrčími obdobími, která přinášela natěšeným posluchačům vždy něco nového a neotřelého (bluesové začátky, art-rockové tendence v dlouhých monotematických kusech, folkové a tradiční inspirace, hrátky s elektronikou, či hard rockové přitvrzení). A potom je zde flétna a hlas Iana Andersona. Zvuk flétny byl v rockové hudbě vždy velmi inspirativní a vkusný, za příklad, kromě Jethro Tull, určitě poslouží třeba holandští Focus, nebo i naše Flamengo (o Jiřím Stivínovi nemluvě). Jethro Tull se zvukem flétny úspěšně vydělovali ze zástupu mnohých a stávali se vyjímečnými. Také Andersonův hlas, naléhavý, bouřící, konejšivý, hladivý, ale zejména velmi příjemný a vemlouvavý, byl vždy poznávací značkou zaručené kvality.
Tak, jako ostatní hudební skupiny, ani Jethro Tull se nevyhnuli slabším obdobím (námluvy s elktronikou a novou vlnou v první půli osmdesátek), ale nijak to nemohlo narušit jejich význam, jako jedné z nejzajímavějších a nejoriginálnějších skupin rockové hudby.
Knihu jsem si doplnil 2 CD s jejich největšími hity a kdykoliv si ji chci čtenářsky připomenout, doprovází mě při tom i jejich úžasně hladivá a hluboce inspirativní hudba.
Biografie zaslouží pochvalu i za stať o "příbuzné" kapele Blodwyn Pig, za ucelenou a kompletní diskografii i nezbytný fotografický materiál a hodnotím ji za pět, samotnou hudbu (s občasnými drobnými výhradami) za 4,5.