Malé ženy
Louisa May Alcott
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403789/bmid_male-zeny-Eqn-403789.png
4
1683
1683
Romantická Meg, nezkrotná Jo, nenápadná Beth a rozmazlená Amy. Čtyři sestry, které musejí čelit stesku po tatínkovi, který bojuje v občanské válce, chudobě či vážné nemoci, ale hlavně svým vlastním ambicím, tužbám a malým nectnostem. Čtyři dívčí hrdinky, jež postupně dospívají, zakládají vlastní rodiny a poznávají velké lásky, velké smutky, všední strasti i nevšední krásy života. To jsou proslulé Malé ženy, které se již po generace zapisují do srdcí stále nových čtenářů nejen v Americe, kde si získaly status rodinné klasiky a věčného bestselleru. Malé ženy přinášíme českých čtenářům v kompletní nezkrácené podobě včetně druhého dílu, jenž sleduje další osudy sester Marchových.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
Knižní klub
Originální název:
Little Women, 1868
více info...
Přidat komentář
Knížku jsem četla před delší dobou a později viděla i filmovou verzi, obojí se mi hodně líbilo. V té době to ženy neměly lehké, aby se mohly v životě prosadit.
Po dočtení této knihy je mi trochu smutno, že skončila. Bylo to krásné shledání se čtyřmi sestrami, jejich velmi chytrou, rozumnou a inspirující maminkou, mírným a obětavým otcem a starým, milým sousedem a jeho skvělým vnukem.
Meg, Jo, Beth a Amy, čtyři sestry, čtyři různé povahy a čtyři hrdinky našeho příběhu.
Musím uznat, že jsem si zamilovala Jo a Beth. Jo mi svou povahou připomíná tak trochu mě samotnou a soucítím s ní v mnoha situacích. Beth, ta skvělá malá žena, tu snad nejde nemít rád. Přiznávám, že mi bylo opravdu těžko, když odešla. Meg mi přišla taková trochu nemastná, neslaná a rozmazlenou Amy jsem fakt neměla ráda, až na samém konci jsem ji uvěřila její změnu a odpustila jsem jí její rozmařilosti.
Je to klasika z dávných dob, takový dívčí románek a la Austenová, ale bylo to velmi pěkné..
Četla jsem ji opakovaně a už někdy ve dvanácti jsem se rozhodla, že také musím sepsat testament!
Ležérní i austenovské rozmarýnky, cukřenky, které se neroz(u)tekly. Zachumlané, ženským plédem, do malebných objetí. Světa jarních beránků, letních vánků, podzimních draků, zimních ornamentů. Čajové Růženky, které se drží své citové kresby. Udržují myšlenku světla, i přes černé hodinky.
Mě to nebavilo. Je to milá a poučná kniha pro mladé dívky z doby kdy byla napsaná.
(SPOILER)
Malé ženy jsem měla ve své mysli v šuplíku "musím si to určitě přečíst" ...
Dostala jsem se k ní až nyní. Je krásná - a plná moudrých slov. Také jsem u ní měla často slzy v očích, třeba báseň o Beth, vyrovnávání se rodiny s jejím odloučením, nic nebylo zapomenuto ... přitom jsem oceňovala, že je vše opravdové ze života a nehraje si nikdo na žádné zázraky a zázračná uzdravení ...
Ale nejvíc, nejvíc bolesti jsem cítila při větě "Přesně, jak Beth doufala, její odliv dozněl klidně a v temné hodině před úsvitem, na hrudi, kde se poprvé nadechla, vydechla tiše také naposled."
Knížka se mi četla dobře,prostě jsem se stala na pár večerů součástí jedné rodiny,a to takové rodiny,ve které mi bylo přes veškeré jejich úskalí přijemně.
Tohle číst je jako pohlazení po duši. Moudrost, vzájemná oddanost a touha pomáhat ostatním, ale i životní vášeň všech postav jsou nádherné vlastnosti. Je krásné čist o tom, jak všichni žili neokázalé, skromné, zdánlivě prosté životy, které ale byly tak neobyčejné. Kniha obsahuje spoustu mouder: když jsi nešťastný, pomáhej druhým, to tě naplní a přinese ti to štěstí; nejlepším lékem na bolest je smysluplná činnost. První polovina příběhu se mi líbila moc, druhá už byla trochu moc romantická.
Já musím být upřímná, líbilo se mi jak se zde prolínají různé povahy dívek posléze žen - sester. Kniha má obrovský morální přesah a apeluje na to dobré v člověku, aktivuje jeho sílu a odhodlání překonávat těžké chvíle, alespoň na mně to mělo tento efekt, bylo to poklidné, něžné a vhodné i třeba pro větší děti, hlavně asi dívky. Líbila se mi především první část, kdy byla děvčata ještě malá a hodně mladá, část o dobrých manželkách mě nebavila, byť by mi měla být blíž. Za přečtení však stojí a já si říkám, že kdyby mě Bůh chtěl vystavit nějaké opravdu zapeklité zkoušce mé morálky a vyzrálosti nadělil by mi čtyřlístek dcer. Pouto matky s dcerou je specifické, může být nádherné, ale nemusí, já ho třeba s mou matkou mám opravdu pošramocené a byla by to pro mě výzva, přesto bych byla vděčná a štastná, že ty svoje princezny mám, tak třeba jednou... už teď, ale vím, že správně a citlivě vychovat dcerku je opravdu kumšt, asi stejně jako synka, ale u té dcery cítím povinnost ji nějak více morálně podporovat a přitom nezapomínat na tu křehkost, pracovat s ní jak s motýlími křídly a o tom je tato kniha, alespoň pro mně tedy.
Krásná klasika, která se vás dotkne, chytí za srdce, možná trochu rozesmutní, neskončí tak, jak byste si na první dobrou přáli, ale po přečtení ve vás zanechá radost a lásku, kterou je celá kniha prodchnutá.
Krásná a milá knížka, taková která pohladí po duši. Myslím si, že je to tak chytře napsané, že to mohou čít holky i kluci, slečny i mladíci, ženy i muži, babičky i dědečkové. Každý si v tom najde to své, je tam hravost dětství, rebelství a hledání mládí a i moudrost stáří. Je to o vztazích a rodině. Hlavně je tam ale obrovská dávka lidskosti a lásky k lidem. Je tam jiskra, vtipnost a hlavně ta milost. Záporem by mohla být ta až pohádková idealizace postav a okolí, ale já to té knize rád odpouštím. Dá se to brát jako ukázka boje za ženská práva i jako dokument své doby, ale dá se to také číst jako zamyšlení nad námi a nad našimi vztahy. Ten wow efekt okolo této knihy je podle mne, daný tím, že ta knížka podporuje naši touhu být lepšími a žít pro druhé, nebýt sobci této chvíle a zároveň nám ukazuje, že se nemusíme vzdát svého talentu a svých zálib.
Mě tak též kniha nezaujala, tak jak píše Ninushka, nerozumím tomu wow efektu z této knihy. Dalo mi dost sil dočíst knihu do konce.
Humbuku okolo této knihy nerozumím. Neskonale mě nudila. Provedením, jazykem, obsahem.
Slavný román o vztahu čtyř sester, o jejich boji s chudobou a zároveň s marnivostí. Zachycuje radosti a starosti obyčejného života, na můj vkus poněkud vleklým způsobem. Od knihy jsem měla pravděpodobně příliš vysoké očekávání, podle mého názoru se nevyrovná jiným slavným dílům 19. století. Děvčata jsou svým způsobem stylizována a do děje násilně proniká jim předem přiřazená dobrá a špatná vlastnost. Román tedy mezi řádky mladé dívky moralizuje a tento styl je mi silně proti srsti. Na druhou stranu je autorce nutno přiznat, že vytvořila ikonické prostředí a postavy, které čtenářům přirůstají k srdci již mnoho desetiletí.
Přečtěte si Malé ženy a udělejte si na ně názor sami. Nerada to říkám a neříkam to často, ale preferuji filmové zpracování.
Vůbec jsem nečekala, že ve mně Malé ženy vyvolají tolik rozporuplných pocitů. A už vůbec ne, že mi skoro "znechutí" film Malé ženy (1994), který jsem měla doteď velmi ráda. Onen film i všechny ostatní adaptace mi ve srovnání s knihou najednou přijdou jaksi bezvýznamné a zbytečné. Film oproti knize vždycky bude omezen objemem informací, které do své stopáže dokáže pojmout, a zrovna v případě Malých žen mi přijde, že celá ta knížka a její pointa je právě ve zdánlivě nekonečném sledu detailně popsaných událostí běžného života, což je něco filmem nepostižitelné. Všechny filmové adaptace se ve výsledku soustředí jen na tu vztahovou rovinu a s kým skončí Jo a Teddy, a ani to nedostává tolik času, kolik by potřebovalo. Knížka si mě vzala jako rukojmího, ze začátku mi ani jedna sestra nebyla sympatická, ale právě proto, že kniha obsáhne tolik detailně popsaného času a vývoje, jsem ji nakonec byla schopná docenit a přemýšlím nad ní snad i víc než běžně nad přečtenými knihami přemýšlím. Mám ale potřebu napsat, že mi silně vadilo, že výchova děvčat ze strany matky byla "dobře míněným" útlakem. Ať už k ní přišly s jakýmkoliv problémem, její hodnocení a rada byly: "Chyba je v tobě. Potlač v sobě autentickou reakci a zdravé řešení, místo toho buď poslušná a hodná." (Anglicky.)
Krásný a nadčasový příběh, při kterém jsem se místy smála, místy mi bylo do breku. Příběh sester jsem maximálně prožívala, měla jsem pocit, že je znám a celkově jsem si čas s nimi velmi užila. Odehrává se za jednoho z mých oblíbených období - za války Severu proti Jihu, ale je to zde jen velmi okrajově, spíše je zde popsáno, jak se cítili ty osoby, kterým odvedli tatínky, manžely a podobně. Líbilo se mi, jak celá rodina držela pospolu a i přes občasné překážky a neshody držela při sobě. Zamilovala jsem si vztah sester. Já četla vzdání od Sofa books s filmovou obálkou a musím říct, že se mi četlo příjemně a stránky ubíhaly pod rukama i když jsem nechtěla, protože jsem chtěla s postavami strávit co nejvíce času. Jen mě mrzí, že tohle vzdání bylo zkrácené a musela jsem si podle informací o autorce domyslet, jaký konec Jo připravila. To mi však vůbec nebrání, abych této výjimečné knize, která si získala mé čtenářské srdce, abych dala plný počet hvězdiček.
Hezká, laskavá a milá kniha. Na mě trošičku naivní a romantická...ale holt nemam být starý cynik!
Malé ženy. Kniha, která se mi podobně jako milionům dalším nadšeným čtenářům zapsala do srdce. Od první stránky Vás pohladí příjemné teplo a malebně napsané věty Vám navodí pohodu a klid na duši. Láska, přátelství, úcta a pokora provází celé dílo a ačkoliv výchovná funkce není něco, co bych u knížek patřičně oceňovala, tak se mi moc líbilo, jak lehce a láskyplně tohle poučování bylo v Malých ženách provedeno. Než se nadějete, tak si s propracovanými postavami utvoříte stejně vřelý vztah jako mají ty slavné sestry v knize mezi sebou. Líbily se mi odkazy na různé umělecké počiny, protože si díky tomu z díla odnesete kromě příjemně strávených chvil a uvažování nad svými morálními hodnotami i větší kulturní rozhled. Ještě musím ocenit, jak je kniha samovolně vtipná, aniž by ty zábavné momenty a hlášky byly nějak násilím tlačeny. Upřímně jsem se u knihy zasmála. Ráda se k tomuto dílu budu vracet v jakékoliv podobě a prožiju nové zážitky s rodinou Marchových.
S čím mám ale problém je vývoj Jo. Vhledem k tomu, že zmíněná postava měla sloužit jako „alter ego“ autorky, tak mě mrzí, že se Louisa podřídila tlaku čtenářů a Josephine provdala. Romantická dějová linka mezi ní a profesorem mi nepřišla přirozená. Nesedí mi její vzplanutí pro muže, který byl o dvě dekády starší než ona, protože mi ten způsob zaprvé ani neseděl k jejímu charakteru a zadruhé mi to spíš přišlo jako rozmar ze samoty než láska. Chápu, proč ji autorka zachytila do takového emocionálního rozpoložení v jakém byla pro zachování smysluplnosti jejího osudu, ale pro Jo bych si představovala něco jiného a dávalo by mi větší smysl, kdyby v ní Louisa ten kousek sebe nechala celý.
Štítky knihy
láska ženy zfilmováno americká literatura cestování rodinné vztahy romantika domácnost válka Sever proti Jihu (1861-1865) práce rodina vs. kariéra roční období klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Malé ženy |
| 2000 | Dobré manželky |
| 2000 |  Malí muži |
| 2002 | Veľkí muži |
| 1947 | Malé ženy (zkrácené vydání) |
K Malým ženám jsem se dostala skrze film, který jsem viděla v kině. Pamatuju si, že mě tehdy moc nezaujal, a že jsem neměla ráda postavu Jo (což stále platí), ale i tak jsem pořád měla nutkání si knihu přečíst, když je to tak opěvovaná klasika a jsem ráda, že jsem to udělala.
Kniha se hodí hlavně na odpočinek, pokud někoho nebaví číst o všedních životech postav, raději bych s četbou ani nezačínala. Dobře chápu, proč spoustu lidí kniha nebaví, ale mi se právě ta všednost a jednoduchost líbila. V příbězích se soustřeďuji hlavně na postavy a tady šlo ukázkově vidět, jak se každá ze sester vyvíjela. Moje nejoblíbenější Malá žena je určitě Amy.
Doba, ve které se děj odehrává, je úplně jiná než dnes, proto některé rady nebo lekce, které sestry dostávaly, je třeba brát s nadhledem. Do knihy se mi opravdu nechtělo, ale mile mě překvapila. Přesto si ale nemyslím, že bych se ke knize vrátila. Jednou asi stačilo.