Malé ženy
Louisa May Alcott
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516715/bmid_male-zeny-1im-516715.jpg
4
1687
1687
Romantická Meg, nezkrotná Jo, nenápadná Beth a rozmazlená Amy. Čtyři sestry, které musejí čelit stesku po tatínkovi bojujícímu v občanské válce, chudobě i vážné nemoci, ale hlavně svým vlastním ambicím, tužbám a malým nectnostem. Čtyři dívčí hrdinky, jež postupně dospívají, zakládají vlastní rodiny a poznávají velké lásky, velké smutky, všední strasti i nevšední krásy života. To jsou proslulé Malé ženy, které se již po generace zapisují do srdcí stále nových čtenářů nejen v Americe, kde si získaly status rodinné klasiky a věčného bestselleru. Malé ženy přinášíme českým čtenářům v kompletní nezkrácené podobě včetně druhého dílu, jenž sleduje další osudy sester Marchových.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , EuromediaOriginální název:
Little Women, 1868
více info...
Přidat komentář
Je zvláštní kolik oblíbených ba kultovních anglicky psaných dětských knih je u nás prakticky neznámých (např. Peter Pan, Čaroděj ze země Oz, Králíček Petr (celá série) od B. Potterové, Malý bílý koníček od E. Goudgeové nebo Malá princezna od F. H. Burnettové). Jednou z nich jsou i Malé ženy L. M. Alcottové. Některé z nich dokonce dosud ani česky nevyšly nebo vyšly jen s osekaným textem a je známá spíš jejich filmová či televizní podoba. Zajímalo by mě, proč to tak je...
No ale teď k Malým ženám: čtení jsem si moc užívala, hlavně první polovinu (tím myslím úplně původní "Malé ženy" a ne ty různé přílepky). Cítila jsem velkou spřízněnost s autorkou, stejně jako třeba s Charlesem Dickensem, když jsem četla Malou Dorritku. I když uplynulo tolik času a doba se tak změnila, tak popisované postavy s jejich různými dobrými a špatnými vlastnostmi mi přišly jako známí lidé z mého okolí. Nevím jak vás, ale mě to vždycky udiví. To co je v dané době "normální" se přece dost radikálně proměňuje, tak jak je možné, že mi ti lidé jsou tak blízcí? Dělá mi to radost, zvlášť když vím, že Malé ženy jsou autentické vzpomínky Alcottové z dětství (i když pro knihu zidealizované).
Připadá mi, že pro američany to je pravý poklad, že mají takovou knížku (a můžou nad ní uvažovat o tom, co se od té doby změnilo a co naopak ne). Nevzpomínám si na analogickou četbu pro dívky v češtině. Alcottová totiž píše o úplně obyčejných radostech a starostech dívek ze středostavovské rodiny (zároveň propaguje středostavovské a křesťanské ideály). U nás si vybavuju dětské hrdiny z té doby (to myslím knížky, které přežily do dnešních časů) spíš z té nejchudší vrstvy (kde je ideálem srovnat děti do latě a naučit je poslouchat).
Nebo vás napadá česká knížka odehrávající se v 19. století, kde by se dívky úplně přirozeně bavily tím, že by pěstovaly zábavy jako vlastní divadlo, noviny, debatní kroužek, hudba a učily se cizí jazyky?
Přitom jejich rodina zchudla, a ony se musí dost ohánět. To jaké práce byly pro dívky jejich postavení přijatelné, a další stovky reálií v knížce obsažených, to je už samo o sobě zajímavé čtení. Ale mně se na knize a filozofii autorky hlavně líbilo, že každý měl v rodině a v životě svůj prostor (např. úzkostná Betsy nebyla nucená chodit do školy, osobitá Jo dostávala přesně tolik volnosti, kolik potřebovala a mohla bych pokračovat...).
Právě tahle velká vnitřní i vnější svoboda, která z knížky dýchá, mě nejvíc dostávala a přišla mi navýsost moderní.
(Postavila bych to do protikladu k Řídících Márince od F. Háje, viz můj komentář u prvního dílu Márinky. Snad by se tyhle knihy daly aspoň trochu srovnat, obě jsou pro dívky a Márinka také obsahuje autentické vzpomínky ze života dívky z chudé středostavovské a upřímně křesťanské rodiny, obě autorky se daly na spisovatelskou dráhu, mezi datem narození Alcottové a Wagnerové je rozdíl 45 roků. Mimochodem Márinka mi přijde dost podobná Jo Marchové. Jen je Márinka v knížkách mladší než holky Marchovy, v tomto moje srovnání trochu pokulhává:
http://www.databazeknih.cz/knihy/ridicich-marinka-1-dil-29645 )
Márinka přesně tu svobodu a prostor, které zažívají i přes přísnost rodičů holky Marchovy, doma nemá.
Druhý díl se zvrhnul už jen na postupné vyvdání hrdinek (jen ta část, jak se málem sobě odcizili Meg a John, ta mi přišla dobrá. A ještě se mi líbilo, jak dospěla a zmoudřela princeznička Amy). Zkoušela jsem i třetí díl (Little Men), ale nedala jsem to. Je to ještě o hodně horší zážitek než díl druhý, jakoby úplně jiná kniha od jiné autorky.
Krásný příběh o jedné velké milující rodině. Na úvod musím ale přiznat, že jsem se s první částí knihy trochu natrápila. Ta na mě působila ze začátku jako učebnice pro mladé slečny, jak se správně chovat a nechovat a postavy, i když milé, mi připadaly hodně černobílé. Ale druhá část už byla docela jiná. Postavy získaly uvěřitelnost, osudy čtyř sester se najednou rozběhly, čímž kniha získala zajímavý spád a já už jsem knihu neodložila. A i když jsem tomu na začátku nevěřila, tak si tento milý a citlivý příběh ráda někdy prolistuji znovu a k postavám, které jsem si velmi oblíbila se vrátím. A konečně se podívám i na filmovou adaptaci, kterou se snažím vždy nechat až po přečtení knížky. Jemné a milé čtení, za mě 4*
(9/20)
Skvělý příběh jak na papíře tak na filmovém plátně. , 4 holky- ze kterých je jedna stejně dobrá a vášniva čtenářka jako já- samy s matkou, která se strachem čeká až se její muž vrátí z války a vztahy holek teda uz mladých slečen s klukama, které prožívají každá jinak.
Nejkrásnější klasika, jakou jsem kdy četla.
Ačkoliv se to zpočátku zdá trochu nudné, příběh se postupně rozjíždí a můžete sledovat, jak se každá ze sester vyvíjí a dospívá. (Já osobně jsem si nejvíce zamilovala Jo s Beth.) Děj je s každou kapitolou vážnější a jde trochu do hloubky.
Až na konec -proč jen se Jo vdala? (odpověď najdete v přemluvě) - je kniha dokonalá.
Miluju
O každodenních krásách života. O dětských radostech, dospívání a jeho nejistotách, prvních láskách a síle rodiny. Autorka používá nádherné metafory a se slovy si přímo hraje, a vy se cítíte jako byste tak trochu četli o svém vlastním životě. Kniha je tak nadčasová, že jsem se musela několikrát zastavit a přemýšlet jestli opravdu byla napsána v 19. století.
„Nebojím se bouřky, protože se tím učím, jak se plavit se svou lodí.“
Upřímně jsem asi čekala víc a už od půlky jsem se musela docela ke čtení přemáhat. První díl svým rozsahem a obsahem ještě beru jako svědectví doby, silně přikrášlené románovým patosem, ale budiž. Ale druhá část mi přišla už moc přeslazená, vyumělkovaná a upřímně místy dost nudná a předvídatelná.
Nerada trhám partu, ale za mě ne.
Bezkrevná klasika, cukrkandl.
Neustálé všudypřítomné mravoučné poučování mě fakt vytáčelo.
Příběh dospívání čtyř sester Marchových, každá je jiná, ale všechny si oblíbíte. Moc hezká a milá knížka.
Klasický román - beletristický skvost, co více dodat, snad jen: doporučuji!
Je tady všechno - láska, přátelství, rodinná sounáležitost, poučení. Krásně napsáno, i slza ukápla. Pohlídejte si, ať se do vašich rukou dostane plná verze.
Velmi milé a příjemné čtení, i když jsem se čtením trošku vyčkávala, protože jsem byla zrazována tím, že můžu narazit na převyprávěnou nebo dokonce zestručnělou verzi tohoto legendárního příběhu. Ztotožnla jsem s postavou Jo. Ta mi přišla nejsympatičtější a samozřejmě nejbližší ze všech sester. Bylo moc fajn, že byly každá jiná. To mě bavilo. Charaktery postav jsou totiž moc hezky vykresleny a díky tomu jsou i reálnější, jako by to byly vaši sousedky. V příběhu je obsažena láska, přátelství, rodina a i pokora. To prostupuje celým dějem. Z příběhu je jasně cítit, že byl poplatný své době. Není to ale vůbec na škodu. Můžeme si tak udělat hezkou představu o tehdejším životě, a že ten nebyl jednoduchý.
Kniha je akousi mozaikou príbehov zo života rodiny Marchovych. Ústrednou témou je dospievanie 4 sestier Meg, Jo, Beth a Amy v období občianskej vojny, do ktorej bol povolaný ich milovaný otec. Musia čeliť smútku z odlúčenia, chudobe, neopätovanej laske, či strachu z nenaplnenia vlastných túžob. Autor nás prevádza jednotlivými obdobiami v živote malých žien, sme súčasťou ich dospievania, dobrodružstiev, vzostupov aj pádov, prvých lások aj sklamaní.
V každom príbehu, či udalosti tkvie morálne ponaučenie, častokrát múdro a nežne podané od matky, ku ktorej sestry vzhliadaju s úctou a nekonečnou láskou.
Opäť sa stretávame s rozprávaním z pohľadov viacerých postav.
Charaktery sestier sú tak pestré a rôznorodé, že každý čitateľ si určite nájde tu svoju obľúbenkyňu aj keď podľa mňa je kúzelný práve ten celok rodiny.
Tento veľký príbeh malých žien stojí za prečítanie.
Malé ženy poprvé vyšly v roce 1868, oblibě se tedy těší už více než sto padesát let. K jejich čtení mě dovedla jednak zvědavost, jak je to možné, a pak také nová filmová adaptace. Velmi záhy po otevření knihy čtenář pochopí podmanivost této klasiky. Alcottová vykreslila charaktery natolik věrohodně, že je k nim okamžitě jednoduché přilnout, obzvlášť pak v rebelce Jo se najde celá řada čtenářek. Rodinné vztahy, vzájemná náklonost, nenásilná romance, milá dobrodružství, ale i vážné momenty – to vše jsou atributy, jimiž román oplývá. Dokáže dojmout, rozesmát i zahřát u srdce, a právě proto bude milovanou knihou už asi napořád. Stylisticky je dílo velmi přístupné, archaicky působí jen narážky na morálku malých slečen – že by se žena měla chovat tak a tak, aby dostála roli dobré manželky a matky, rovněž rozprava Jo se svojí matkou o zvládání zloby a hněvu by asi u dnešních psychologů neobstála. Nejsilnější linkou pro mě byl bezesporu vyvíjející se vztah Jo a Laurieho, předčil dokonce i srdcervoucí osud jedné ze sester. Celý příběh jsem si vychutnala v audiopodobě, kterou skutečně ze srdce doporučuji. Andrea Elsnerová má jeden z nejpříjemnějších hlasů, co znám, každé ze sester vdechla život, aniž by přitom přehnaně přehrávala. Brilantně jazykově zvládla napodobit situace jako třeba mluvení s plnou pusou a povedly se i zvukové předěly. Režijně dokonalé.
Je to jedna z těch knih, kterou jsem si hned po prvních stránkách čtení oblíbila, krásný příběh...,určitě se k němu vrátím..????
Neznám milejší knížku. Velké pouto mezi sestrami, zajímavé osudy, těžké zkoušky a bohužel i smrt, které je provází v průběhu jejich dospívání mě nadchly. Krásná knížka!
Krásný příběh čtyř sester romantické Mág,revoltující Jo,jemné Beth ,zhýčkané Amy a jejich laskavé a moudré maminky,která je vede ke skromnosti i když někdy přijdou chvíle ,že by i ony chtěly víc.Kniha je rozdělena na dvě části -v první části se dočteme o jejich dětství bez otce a v druhé části sledujeme již dospělé mladé ženy,které se připravují na svou budoucnost .Podle mě poučná kniha pro každého -je plná lásky ke svým bližním a ukazuje jak důležité jsou hodnoty,které všichni potřebujeme v každé době.
Knihu jsem četla na základě filmu, který mi doporučila kamarádka a na to, že se jedná o romantiku(nic extrémně přecukrovaného, ale tak nějak normálně /na tento žánr/sladkého), se mi líbil. Kniha ale předčila mé očekávání a když jsem se pak rozhodla znovu (v průběhu četby) kouknout na film, nedalo se na něj dívat, neb je hodně děje přibarveného (např. motiv, kdy si Markéta obleče nádherné šaty), resp. jinak než v knize.
Jediné, co mě u knihy rozčilovalo je to, že jména dvou sester nesedí(což pak vyvolává zmatky).
Milý příběh o osudech sympatických, i když hodně odlišných sester a jejich laskavé maminky. Kniha je moc hezká, místy také smutná - ale i tak to v životě chodí - a hlavně dobře napsaná. Dost mi však vadila zmínka na začátku o přístupu autorky ke knize, tj. že ji psala na objednávku z finančních důvodů. Z toho jsem byla dost rozčarovaná. Naštěstí mne ale potom vyprávění opravdu upoutalo a kniha se mi líbila natolik, že se mi po chvíli podařilo na tuto drobnost zapomenout ;-). Před lety jsem viděla i film a ten také nebyl špatný. Jen si ho budu muset brzy zase připomenout...
Štítky knihy
láska ženy zfilmováno americká literatura cestování rodinné vztahy romantika domácnost válka Sever proti Jihu (1861-1865) práce rodina vs. kariéra roční období klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Malé ženy |
| 2000 | Dobré manželky |
| 2000 |  Malí muži |
| 2002 | Veľkí muži |
| 1947 | Malé ženy (zkrácené vydání) |
Asi už nejsem úplně cílová skupina pro tento román...kdybych byla tak o polovinu mladší, tak by mě "osud" Jo nadchl, ale teď spíše souhlasím s původním záměrem a směřováním paní spisovatelky v jejím případě. Je to prostě moc optimistické (?) (To jsem to dopracovala, když si tohle myslím....holt už mi není patnáct no.)