Malé ženy (zkrácené vydání)
Louisa May Alcott
Malé ženy série
Romantická Meg, nezkrotná Jo, nenápadná Beth a rozmazlená Amy. Čtyři sestry, které musejí čelit stesku po tatínkovi, který bojuje v občanské válce, chudobě či vážné nemoci, ale hlavně svým vlastním ambicím, tužbám a malým nectnostem. Čtyři dívčí hrdinky, jež postupně dospívají, zakládají vlastní rodiny a poznávají velké lásky, velké smutky, všední strasti i nevšední krásy života. To jsou proslulé Malé ženy, které se již po generace zapisují do srdcí stále nových čtenářů nejen v Americe, kde si získaly status rodinné klasiky a věčného bestselleru. Tento nový překlad poprvé po více než sto letech představuje českým čtenářům Malé ženy v kompletní nezkrácené podobě včetně druhého dílu, jenž sleduje další osudy sester Marchových.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1947 , Antonín DědourekOriginální název:
Little Women, 1868
více info...
Přidat komentář
Přemýšlela jsem o přečtení této knihy již nějakou dobu, jelikož je celkem často někde zmiňována, tudíž jsem na ni byla zvědavá. Ale asi jsem neměla otálet tak dlouho...
Prostě mě tento druh knih, kde se de facto nic neděje, a i přes občasné mráčky se mají všichni rádi, respektují se, a jejich údělem je snaha dělat všem svým příbuzným jen radost, kterou dokáže vyvolat i sebemenší maličkost, neoslovuje.
Chápu, že ve své době to muselo být něco, ale dnes naivita postav vyvolává tak akorát úsměv na tváři.
Přečteno ze dvou důvodů - jednak jsem několikrát na název narazila jako na klasiku, kterou by bylo dobré znát, jednak jsem ji vzala jako knihu zmíněnou v jiné knize. Zcela souhlasím s předešlým hodnocením: Kniha byla čtivá, ale v dnešní době byly postavy a názory už k pousmání. Vzhledem k tomu, že jsem měla nejnovější vydání, kde jsou spojené oba díly, přečetla jsem oba. Druhý díl je naivnější a daleko moralističtější, než první, ten opravdu ke čtení nedoporučuji.
Kniha je do jisté míry naivní a dost moralistická (že by se ani Mirek Dušín nemusel stydět), ale je dost čtivá. Autorka vycházela částečně z biografického základu, kdy se nechala inspirovat vlastním životem a vztahy mezi sebou a svými sestrami. Myslím, že se to na knize hodně podepsalo – pozitivně myšleno. Kniha totiž působí o to realističtěji a uvěřitelně – je to dost dynamické a živé čtení. Alcottová skvěle vylíčila jednotlivé sestry – každá je docela jiná a je jasné, že každý čtenář si každou sestru oblíbí jinak. Mne nejvíc bavila postava Josephine – pro její živost, trochu rebelské a dravé sklony, aniž by ale byla cíleně zlá a zákeřná.
Myslela jsem že to bude nějaká hovadina, ale je to vážně úžasná kniha! Naprosto ji miluji a je to určitě má nejoblíbenější klasika. Všem doporučuji a nenechte se odradit, tím jak je ta kniha stará.
Někde na pomezí tří a čtyř hvězdiček. Někde na pomezí nudy a krásného naivního romantična. Někde na pomezí sebezpytování a přílišného poučování. Někde na pomezí dobra a zla. Někdy mezi mnou a drsnou realitou života.
Po shlédnutí filmu, který se mi líbil, jsem se rozhodla sáhnout i po knize. Musím ale říct, že mě zrovna dvakrát nenadchla. Některé pasáže mě vyloženě nudily. Být mladší a narodit se v jiné době, tak si knihu asi užiju víc. Na další díly se nechystám.
Jako malá jsem tuhle knížku milovala a zároveň litovala sestry Marchovy , místy je však kniha příliš naivní.
Ze začátku Vám to přijde jako divné, takové přitažené za vlasy. Holky jsou skoro dospělé, ale chovají se jako by jim bylo osm. Po pár kapitolách se to ovšem změní. Pro mě se to najednou stalo velice příjemným a milým čtením.
Velmi ráda jsem se k této knize vrátila. Dnes mě sice "nedostala" tolik, jako v dětství, ale přesto velmi milá, něžná kniha. Ale přeci jen tak zodpovědné a moudré dcerky bych mít nechtěla
Při čtení Malých žen se mě zmocňovaly dost protichůdné pocity a dojmy. Na jednu stranu chápu, proč je příběh čtyř odlišných dospívajících sester populární i po více než 150 letech od vydání. Je to nenáročné, oddechové a příjemné čtení, dále kromě náhledu do života zchudlé rodiny během Války severu proti jihu nabízí i spoustu lásky, moudrosti a poučení. Jenže ta láska, moudrost a poučení jsou často velmi přehnané a o otravně moralizující pasáže maminky Marchové není nouze. Skoro každá kapitola končí tím, že si dívky uvědomí špatnost svého chování a slíbí, že se polepší. Na můj vkus je to celé dost naivní i sladké, nicméně jsem ráda, že jsem si tuto klasiku přečetla a věřím, že hlavně mladé dívky z ní budou nadšené.
Príbeh pre mladé dievčatá ktorý v tej dobe exceloval.Obyčajné strasti,obyčajné sny a túžby....dnes žial už tažko predstavitelné že niekto sa k láske tak lahko nepriznáva tak tažko hladá cestu k tomu ako vyjadrit city ktoré boli v tej dobe tak krásne čisté a vrúcne.
Toto je klasika a kto má rád také to "hľadám šťastie v tom ničom čo mám" tak odporúčam prečítať (vhodné aj pre teenedžerky)
Vůbec se nedivím, že se Malé ženy staly před těmi cca 140 lety takovým bestsellerem. A dodnes o moc nezestárly. O kolika ve stejné době vydaných dílech se to dá v současnosti říct?
Za první, pro děti přepracovanou část, kterou jsem si kdysi nosila z knihovny pečená vařená, jasných 5 hvězd. Už jen za to, že v úpravě - myslím- Jindřišky Smetanové se četla o moc líp než kompletní vydání pro dospělé. Tam mi, kromě toho, že jisté náznaky se nesplnily a vše dopadlo tak trochu jinak, lehce vadila i jistá "mravoličnost"... ale dobové souvislosti jsou dobové souvislosti, to se nedá nic dělat.
Tomuto úplnému vydání bych, z výše uvedených a zcela subjektivních důvodů, jednu hvězdu strhla. Tedy aritmeticky zprůměrováno - za 4 a půl :-)
Milé sestřičky Marchovy, díky za to, že jste se mi před těmi X lety staly zábavnými společnicemi. A své místo v mé knihovně i srdci budete mít navždy. :-)
Příběh jsem četla jako malá a dodnes se k němu pravidelně vracím. Každá ze sester si něčím ukradla mé srdce. Meg a její uvědomění si citů až ve chvíli, kdy jí bylo zakázáno milovat. Jo, která se neustále prala se svojí bouřlivou povahou a pomáhalo jí vědomí, že maminka je stejná. Beth, která byla stále tím roztomilým a vyděšeným děvčátkem, které by se ale rozdalo pro všechny. A Amy, která mi jako malá neskonale pila krev, ale ze všech prošla největší proměnou. Sestry společně prožily krásné, ale i velice smutné chvíle. Přesto spolu vždy držely a jedna se na druhou mohla spolehnout.
A i když jsem knihu naposledy dočetla před čtvrt rokem, z toho vzpomínání mám chuť se do ní začíst znovu.
Není to špatný příběh, ale pro mně až moc cukrový. A ten překlad je opravdu prastarý.
Prijemna kniha s hlavnou hrdinkou, ktoru musite milovat. Aspon u mna to tak bolo. Napisane s laskou a s uctou k rodine, citalo sa to ozaj krasne.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Malé ženy |
| 2000 | Dobré manželky |
| 2000 |  Malí muži |
| 2002 | Veľkí muži |
| 1947 | Malé ženy (zkrácené vydání) |
Přeslazený růžový cukrkandl, který zestárl tak, že se stal téměř nepoživatelným.
Uznávám, že jako muž s téměř pěti křížky na krku a žijící na přelomu 20. a 21. století zřejmě nejsem pro tuto knihu pravá cílová skupina. Pohádka o čtyřech teenagerkách s jasně danými čitelnými charaktery, ve které jsou všichni včetně jejich okolí chápající, cnostní, milující a především neuvěřitelní. Papírem šustící dialogy jsou plné slov a obratů, které do většiny úst nepatří ani obsahem ani formou, což pro mne mělo velmi rušivé účinky ve vztahu k dobové atmosféře. Je pochopitelně mojí chybou, že jsem očekával více autentický román zachycující americký venkov v druhé polovině 19. století, nicméně i s respektem k autorčině literární licenci si myslím, že jejího přání „jak by to mělo být“ tam na úkor skutečnosti bylo příliš mnoho.
Takže pro mne zklamání a 2* dávám spíše ze sentimentu ke klasické literatuře.