Malevil
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11589/mid_malevil-YhY-11589.jpg
4
2157
2157
Společenská fikce světově proslulého francouzského spisovatele se odehrává převážně v 70. letech 20. století, ale končí o celá desetiletí později. Skupinka lidí shromážděných zcela náhodou ve sklepě středověké tvrze Malevil náhodou přežije výbuch atomové bomby. Děsivá katastrofa zničí valnou část lidstva i živočichů na zemském povrchu. Ti, kteří přežili, stojí před problémem, jak uspořádat svůj život ve světě, z něhož zmizely všechny vymoženosti civilizace. V primitivních podmínkách bojují o přežití i o uhájení života před lidským nepřítelem… Vědeckofantastický, podle autora futurologický román je společenskou a charakterovou studií jedné z mnoha eventualit budoucího vývoje, současně však i varováním před možným zneužitím vědy.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1974 , Československý spisovatelOriginální název:
Malevil, 1972
více info...
Přidat komentář
Jaká že je vlastně „Malevil“ kniha? Zkusím to shrnout v několika bodech:
* zvláštně poklidná - starý svět zanikl v plamenech, civilizace se zhroutila, nadešel čas vlků... Ale postavy na to přesto dokážou reagovat poměrně nevzrušeně (nebo je to možná jediný způsob, jak na to reagovat?), snaží se chránit, co nebylo zničeno, budovat, co se dá, prostě žít. A vlastně i samotný děj postrádá větší výkyvy: problémy přicházejí, problémy se řeší; padouchové se objevují, padouchové... Hm.
* lokálně ukotvená - hrdinové románu (a s nimi i čtenáři) nikdy nezjistí, co se vlastně přihodilo, a vlastně je to, zdá se, ani příliš nezajímá. Existuje pro něj jen hrad Malevil, městečko La Roque a okolní kraj. Zbytek světa zůstává tajemným místem, z něhož tu a tam přicházejí zbídačení uprchlíci nebo loupeživé tlupy.
* velmi francouzská - v souladu s klasickou trojkombinací víno, ženy, socialismus.
* nepříliš vhodná pro katolíky a feministky - pojetí víry je v „Malevilu“, řekněme, svérázné, no a s ženami a jejich úlohou v nově se formující společnosti je to snad ještě osobitější.
* vhodná pro muže 40+, kteří mají pocit, že už jsou za zenitem - netřeba si zoufat, však ono se to všechno třeba ještě vyvrbí tak, že skončíte jako vládce gotického hradu („první mezi rovnými“), muži vás budou uznávat a ženy uhánět.
Celkově hezky napsané, pěkně vykreslené postavy (některé sympatické, jiné méně), dobře se to čte. Kniha je samozřejmě hodně jiná než dnešní postapokalyptické romány (nějaké styčné body bych našel spíš s těmi dobovými, jako je „Den trifidů“, i když zrovna ten vznikl ještě dobře o dvacet let dřív), ale pro mě o to víc poutavá a svěžá. Konec je dost otevřený, což je ale v tomto případě jedině dobře, těžko si ho představit jinak... Z románu možná nejsem tak docela nadšený (na to mi až moc vadil hlavní hrdina, přiznávám), ale spokojený jsem každopádně. Jak je jen možné, že jsem „Malevil“ neobjevil už kdysi?!
Absolutní, šílená nuda... Nedokázala jsem se dokopat k tomu to dočíst. Příliš mnoho popisů a žvástů o ničem...
Kniha mě překvapila. Čekala jsem postapokalyptický román, ale nezdá se mi, že bych se ho dočkala. Kniha působí spíš jako klukovský dobrodružný román s hodně rozvláčnými popisy. Souhlasím celkem se všemi výtkami, které jsem si tu v komentářích přečetla - postavy jsou černobílé, hlavní hrdina nepříjemný manipulátor s vysokým sebevědomím, postavy se ze ztráty rodin oklepou po pár týdnech a už se o tom nemluví, spousta dramatických událostí, na které se autor chystal poměrně dlouho rozvláčným a teatrálním popisem, se odbudou rychle a vesměs nejšťastněji, jak je to jenom možné. U největší bitvy románu jsem čekala větší drama a i nějaou tu mrtvolku. A to vůbec nemluvím o tom, jak mi autorova představa světa a vzniklých společenstev přijde v mnoha směrech naprosto nepravděpodobná.
Zatím dávám 3*, protože jsem to četla kdysi dááávno. Moc si to nepamatuju, ale jen vím, že ve mně kniha ještě dlouho zůstala. Tak ať mám prostor zvyšovat hodnocení!
Na knize je poznat, že je trochu vousatější. Dnes by autor přidal trochu syrovosti, brutality a sexu což by v tomto případě určitě nebylo na škodu. Na mě působila tak nějak roztomile dětinsky a určitě ji doporučím svým čerstvě náctiletým dětem.
Když jsem to četl někdy na gymplu, říkal jsem si, že to je teda fakt bomba, a nic na tom nezměnil ani frustrující fakt, že v knize chybělo asi čtyřicet posledních stran. Tehdy pět hvězd. Teď jsem to přečetl znovu a je to pořád dobré, akorát mi hrozně, ale fakt hrozně lezl na nervy hlavní hrdina, s tím svým manipulátorstvím a pseudodemokracií a taky tím, že to je Francouz. Takové ty technické detaily typu "opravdu by to po výbuchu bomby vypadalo takhle" neřeším, ostatně Merle zjevně taky ne. Ovšem když o tom tak přemýšlím, nejvíc se mi stejně líbila část před výbuchem. Tak to mohlo pokračovat ještě několik set stran a byl bych happy. Potom je to takové nevyrovnané. Některé vztahy a zápletky jsou moc dobré, jiné jen nahozené, některé celkem neuvěřitelné.
Jen tak na okraj, několika přeživším vymřely celé rodiny, ale oni se tím nijak zvlášť nezabývají a spíše řeší, jestli je lepší o věcech hlasovat a koho zvolí za abbého. A ještě, čekal jsem, kdy někdo z hrdinů konečně zemře, a ono, spoiler, skutečně k úmrtí dojde, a myslím, že onoho nešťastníka odhadnete sami velmi brzy.
Ale celkově ano, a chápu, proč je z toho řada lidí nadšená.
Těšil jsem se na pořádné postapo.
Merleho Malevil je ale v podstatě dobrodružný, nábožensky a existenčně lehce filosofující román, kde se jen připomíná, že došlo k nějaké katastrofě.
A ještě ke všemu je to román tak typicky francouzský! (I když to ve výsledku je plus.)
Hlavní postavy jsou pro jistotu psány jako ostře dané archetypy. Hodný, zlý, ošklivý, s námi, proti nám.
Ale abych jen nekritizoval.
Je to čtivé více méně od začátku do konce a člověk má chuť přeživším fandit, aby nastalou situaci zvládli a dočkali se lepších časů.
Klasika postapokalyptického žánru, kterou nelze překonat. Možná pouze tím, že by něco podobného mělo více dílů. Pokud by to byla sága, byla by mou nejoblíbenější.
Pokud zde v komentářích čtenáři hlavní postavě vytýkají příliš ideální osobnost, buď knihu nečetli nebo ji, pravděpodobněji, nepochopili. Já jsem byl uchvácen a jdu na další Merleho knihy.
Prave jsem docetla. Dlouho jsem se na ni chystala. Bezne jednu knihu doctu a oteviram dalsi. Nyni ne. Potrebuju o Malevilu jeste premyslet. V te knize je vsechno. Smutek, radost, beznadej, vira a nadeje. Chvilema je to dost depka a konec je vlastne sileny. Podruhe to cist nebudu, ale muzu jen doporucit. A jak tu nekdo nize psal, ze je absurdni, ze nikoho ani nebolel zub, tak to necetl....
Jedna z mých oblíbených. Postavy a vztahy mezi nimi jsou prokreslené a děj rychle chytí tempo. Je pravda, že až na výjimky hrdinům vše prochází skoro až podezřele hladce, ale autorův styl je tak neuvěřitelně čtivý, že mu tento ždibec nerealističnosti s radostí odpouštím. Když si navíc zvyknete, že R. Merle do každého druhého románu obsadí do pozice hlavního protagonisty své vysněné alter ego, alias osmahlého donchuána hispánských rysů, shledáte Malevil skutečně zdařilou záležitostí, která navíc nutí k zamyšlení během četby i po ní.
P. S.: Jde přečíst i přes noc.
Kniha je neuvěřitelně napsaná. Začátek je hodně zvláštní a člověk zapomene, proč si vlastně zvolil tuhle knihu a dostane se do děje a najednou prásk a je po všem. Všechno je tak realistický, že se vsadím, že další generace, která si to přečte se bude ptát svých rodičů, jestli se to fakt stalo. Nechápu, jak to může být tak detailně popsaný, i když pár nesrovnalostí by se tam jistě našlo, ale přesto. Nicméně mi hrozně vadí, že se nakonec nic nedovíme o původu a rozsahu katastrofy. Potřebuju pokračování, protože takhle mě to docela dost zklamalo. Prostě to nemůžu přijmout jen tak, bez vysvětlení nebo doslovu. Je tam sice bezva konec, ohledně všech postav, ale to mi nestačí...
Trochu jsem čekala, že z Miette se vyklube nějaká nákaza atp., ale že nikoho nezačal bolet ani zub, je celkem mimo. Naopak se mi líbilo vylíčení útočných tlup všude kolem.
Zajímavá knížka, taková postapokaliptická pohádka. Působí to to trochu prvoplánovitě a lehce nereálně. Hlavní postava je až moc dokonalá, vše až moc dobře vychází, když už se něco špatného semele, tak jako náhodou se vše v dobré obrátí atd.... Není to myšleno jako kritika, spíš konstatování. Čte se to velice dobře, taková romanticko-dobrodružná pohodovka. Příběh občas přiměje k přemýšlení, co by se asi s přeživšími stalo pokud by k takové situaci opravdu došlo...
V životě by mě nenapadlo, že by zrovna Robert Merle byl schopný napsat post-apokalyptický sci-fi román (někdo dokonce tvrdí, že utopistický, ačkoliv to mi nepřijde jako správné označení – nechápu, co je utopického na tom, že už v dnešní době lidstvo musí prakticky bojovat o své přežití na zemi, přičemž většina z nás ani neví, nebo spíše ignoruje, že jsme na tom jako lidská rasa poměrně bídně, co se zachování druhu týče – a co si budeme povídat, Greenpeace nás fakt nespasí, věda se věčně zneužívá k nesprávným účelům, většina vlád radši investuje do armády a vojenských zdrojů, místo toho aby podporovaly vědu, výzkum, obnovování nebo nacházení nových zdrojů energie, obživy apod.).
Sama jsem asi velký ignorant, když jsem si myslela, že Robert Merle je schopen psát jen obsáhlá historická díla (viz. sága Dědictví otců).
Asi i proto jsem tak mile překvapena z tak skvělého díla, které se mi dostalo do rukou a které jsem zhltala během pěti dnů jako malinu.
Merleho literární styl mě opravdu uchvátil, ty slovní obraty...
Dějově jsem se příběhu nemohla nabažit, některé postavy mi přirostly k srdci (Miette a Momo), u jiných jsem slabůstky a kazy na kráse jejich povahových rysů tolerovala (viz. Emmanuel, Menou), některé mě vyloženě bavily (Peyssou, Catie), některé jsem nesnášela (falešného faráře z La Roque), některé jsem nechápala (Evelyna anebo spíš její a Emmanuelův vztah)... některé mě šokovaly (Collin)... Některé jsem téměř oplakala.
Kniha, kde lidská rasa začíná od začátku, kde musí ustoupit klasické vzorce lidského chování před instinktem přežití, kde principy monogamie a svátosti manželské ustupují do pozadí, jelikož jsou ve společnosti hradního osazenstva s převahou mužů prakticky neudržitelné... příběh, v němž by vás asi ani nenapadlo, že za daných okolností má člověk ještě tendenci řešit otázky náboženství (anebo je tomu právě naopak?).
Po klidném úvodu přichází silná scéna ze sklepa, která děsí. Čtenář si říká, co bude dále na 300 stranách následovat, nebude nuda? Byl jsem překvapen, kniha se rozvíjí do skoro dobrodružného či akčního modelu, kdy se stále něco děje dochází k objevování okolních postižených oblastí. Hlavní předností je samozřejmě psychologicko-sociální rozměr. Tak trochu mi kniha připomínám například "Pán much". Kniha je opravdu mistrovsky napsaná, kdy i forma deníkového vyprávění je doladěná do detailů. Na konci by snad i čtenář dál sledoval osudy hrdinů a překlopení do ságy. Možná škoda, že nebylo více prostoru věnováno postapokaliptickému pohledu a té ponuré hrozné představě přeživších..
Ta deprese která na vás padá při představě, že se tohle může stát i vám je děsivá. Einstein řekl: Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny. Knížka popisuje přesně tu fázi jak se lidi k těm klackům můžou dostat.
Rozhodne je to kvalitne napsano, styl vypraveni se mi taky libil, ale strasne to postrada stavu a vsechno se tak podivne venkovsky vlece..
Optimisticky laděné postapokalyptické dobrodružství (ve smyslu uvědomělosti přeživších), podané s literární zručností, kterou nelze jinak než obdivovat. Robert Merle je mistrem svého řemesla, takže i když může čtenáře iritovat nebo nudit jednoduchá zápletka, jazykové stránce není absolutně co vytknout. Proto jediné, co příběhu nakonec dle mě škodí, je nemilosrdně skeptický přístup moderní doby, lépe řečeno nově zažité představy, jak by se lidé v podobných situacích pravděpodobně chovali (tedy ne příliš uvědoměle). Příkladem třebas Masky apokalypsy Roberta R. McCammona nebo Cesta Cormaca McCarthyho.
Číst Malevil v patnácti letech, patřil by rozhodně mezi moje nejváženější favority v dobrodružných románech. Jenže s odslouženou třicítkou už nedokážu jinak, než se pousmát autorově zaslepenému odporu k církvi, naivnímu přístupu k něžnému pohlaví, prvoplánovému chování některých postav a průhledně rozděleným stranám na dobré a špatné. Ale i tak je to báječné čtení.
Malevil (a spolu s ním i Den trifidů) považuji za absolutní špičku postkatastrofického žánru. Co jsem v posledních letech s podobnou tématikou četla či zahlédla na pultech knihkupectví těmto knihám v naprosté většině nesahá ani po kotníky.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno francouzská literatura mezilidské vztahy blackout, výpadek proudu postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Klukovsky zneužité téma apokalypsy absolutně do mrtě. Autor podlehl veškerému zbytku vlastní zastydlé puberty,či krizi středního věku.
Svoboda tématu vymyslet si cokoliv,ho svedla k tomu,že nechal přežít jen omezené,ideální množství lidí,které mohlo posloužit jeho dobrodružství.
Nechal přežít hlavního egoistu,vypravěče,samolibého a neomylného vůdce, jeho klukovskou partu z dětských let, (odstranil šikovně jejich rodiny), pár postarších žen hodících se pro obstarávání kuchyně a mytí nádobí,dále pak několik silných mužů pro plnění bojových povinností,několik nepřátelských band v okolí-proti kterým vedl vítězná tažení, pár mladých dívek na ukojení tužeb a ovšem slušné zásoby vína,surovin na nejbližší období a poměrně dost dobytka.
Nesnesitelně protivné vyprávění v první osobě má navozovat dojem deníku,což podtrhuje občasná poznámka další osoby.Tato kýčovitost je ale nedůvěryhodná,jelikož hlavní hrdina si osobuje právo popisovat i to,co si kdo myslí jen v duchu.
V knize je velmi znevažujicí pohled na ženy a je jim přisuzována povaha a chování,které vyhovuje zejména mužům.Velký časový prostor také zaujímá náboženství,boj o moc,boj o tituly a dokonce volby městské rady,či rozhodování o biskupství.Děs!
Velice stupidní dílko.