Malevil
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11589/mid_malevil-YhY-11589.jpg
4
2124
2124
Společenská fikce světově proslulého francouzského spisovatele se odehrává převážně v 70. letech 20. století, ale končí o celá desetiletí později. Skupinka lidí shromážděných zcela náhodou ve sklepě středověké tvrze Malevil náhodou přežije výbuch atomové bomby. Děsivá katastrofa zničí valnou část lidstva i živočichů na zemském povrchu. Ti, kteří přežili, stojí před problémem, jak uspořádat svůj život ve světě, z něhož zmizely všechny vymoženosti civilizace. V primitivních podmínkách bojují o přežití i o uhájení života před lidským nepřítelem… Vědeckofantastický, podle autora futurologický román je společenskou a charakterovou studií jedné z mnoha eventualit budoucího vývoje, současně však i varováním před možným zneužitím vědy.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1974 , Československý spisovatelOriginální název:
Malevil, 1972
více info...
Přidat komentář
Po mnoha a mnoha letech jsem si zopakoval tento nedostižný postkatastrofický román, tentokráte v audio verzi. Hodnocení není ani po letech třeba měnit.
S Malevilem jsem se minula. Prostě mi nesedí, nesedí a nesedí. Už jsem zkoušela několikrát znovu doplnit tuto mezeru v mém postapokalyptickém vzdělání, ale nikdy jsem nedočetla a navíc si přivodila menší mentální blok nebo alergii. :-))
Celkem dobrý příběh, ale mám podstatnou výtku - takhle by to po jaderné apokalypse nevypadalo. Až příliš samozřejmě přešli do stavu středověké společnosti.
Jak téhle knize může dát někdo méně něž plný počet při hodnocení? Slovy dnešní mladé generace je to "must have/read" kniha. Naprosto oldschoolová literární záležitost, patřící do toho nejlepšího co kdy bylo napsáno a to nejen v žánru sci-fi, která v čase zraje jako víno. Ale to nejlepší na té knize je, že je radost jí číst, byť je vlastně neskutečně smutná, takové hltání stránek a ztráta pojmu o čase mě jen tak při četbě nepotkává. Neváhejte ani pikosekundu...
Kdyby kniha byla o něco kratší, bylo by to lepší. Přišlo mi, že jí autor zbytečně natahuje. Jinak je to velmi čtivá kniha. Na začátku jsem čekala co se bude dít, ale jakmile se to stalo, tak jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Ty hodiny, kdy se to stalo, a člověk neví co se děje a jen trpí, ty byly popsány brilantně. Téměř jsem nespala a jen četla. Zajímavý námět a velice zajímavé pojetí, které člověka donutí přemýšlet. Velice jsem ocenila Tomášovi poznámky a že jeho konečná poznámka nabrala tak rychlý spád a vše podstatné jsme se dozvěděli. Jen mě mrzí, že v knize nebylo zmíněno, jak to bylo se zbytkem světa a jeho případný zásah. Knihu doporučuji.
Čtivá kniha. Dobrodružná, romantická, filosofická, o přátelství, náboženství, společenském uspořádání, soběstačnosti. "Technické" detaily v knize mi přišly nedůležité, co to bylo za katastrofu nebo co po ní mohlo či nemohlo zůstat. Postapokalyptickou literaturu nevyhledávám, tuto jsem přečetla na doporučení a moc mě zaujala. I přes celou katastrofu a hrůzu vyznívá kniha v závěru vlastně optimisticky až idealisticky.
Řada úvah hlavního hrdiny Emanuela byla zajímavá a nadčasová. Mj. se mi líbilo, jak uvažoval nad tím, jak se život bez strojů a různých technických vymožeností zpomalil, že je více času vnímat život a přírodu a je také více času na vztahy. Cesta autem na půl hodiny trvá na koni, kterého pak musí ještě osušit a napojit, třeba několik hodin. A že ty stroje, které nám pomáhají a umožňují udělat více práce za kratší dobu, nás zároveň svádí k tomu chtít stihnout víc a víc a víc a my se pak honíme a ve výsledku s těmi stroji více "nestíháme" a hlavně zapomínáme vnímat to důležité.
Príbeh o tom, ako málo stačí, aby sme sa z civilizovaných a vzdelaných stali primitívnymi zvieratami, ktorí pre bochník chleba a pohár mlieka neváhajú zabiť svojho spoluobčana. Veci si začneme skutočne vážiť, až keď o ne prídeme...
Smutné, ale pravdivé a poměrně i čtivé. Člověk se zamýšlí už při četbě a začne si znovu vážit pro nás všechny zatím samozřejmých věcí. Kniha mě vtáhla do děje takovým způsobem, že občas bylo nemožné přestat číst :-)
Musím říci, že mě kniha zklamala. Ten žánr mám rád, ale zde bylo příliš mnoho politikaření a náboženství. Nechápu proč autor alespoň nevysvětlil co se vlastně stalo a proč někdo použil atomovou bombu. Pokud to tedy bomba byla protože se nenaměřila radiace. Klidně to mohl být třeba asteroid. Líbil se mi celkem začátek a konec byl už zajímavější. Prostředek však byl nudný. Pro mě prostě zklamání četl jsem již od tohoto autora Smrt je mým řemeslem a bylo to vynikající dílo. Proto ta očekávání.
Šťastné náhody, které nás provází celou knihou mě krapet dráždily, nicméně se jedná o lepší průměr.
Knižka je psána před padesáti lety a to se projevilo i v linii psaní. Mě bohužel román zklamal, zejména ty zvláštní náhody( záchrana zvířat, zdroje různého materiálu, soběstační lidé) . Naopak je velice dobře popsáno chování a změna charakteru přeživších lidí , včetně postoje církve.
Fakt dobrý. Nejedná se zde o nějaký technický rozbor přežití, jde tu spíše o psychologii postav, v zásadě aplikovaný Machiavelismus na post-apo situaci.
Slyšl jsem jako audioknihu (resp. spíš rozhlasovou dramatizaci) na cestách v autě, Martin Myšička v hlavní roli, to můj zážitek násobilo.
Pro Malevil jsem se přímo nadchla.
Tedy ale až při čtení. :)
Půvidně mi knihu doporučil kolega v práci, no uháněl mě s ní tak dlouho, až jsem knihu objednala a vážně se do ní pustila.
Původ ě to bylo takový nic. Říkala jsem si, jak je možný, že mi doporučil něco takovýho.. ale! Čím víc stran jsem měla přečtených, tím víc jsem děkovala a doslova jsem hltala stránku za stránkou.
Jsou tu naprosto úžasně popsané lidi i jejich chování. Začátek je takový nijaký, ale prostě to k tomu patří. Bez toho by to nebylo ono.
A pak přišel ten "BOOM". Skoro jako zkáza lidstva. Najednou konec všeho. Ani jsem nepřemýšlela nad tím, jestli to tak být mohlo, či nikoliv. Prostě jsem četla a užívala si to.
Moc se mi líbil Emanuel a jeho přemýšlení nad věcma, nad lidma a nad tím vším. Moc se mi zde líbily Tomášovo poznámky, které toho vysvětlily o něco více. Moc se mi líbilo, jak bylo všechno promyšlený.
Možná se mi trošku nelíbilo jednání s ženami. A to, jak byly holky "rozdavačný", to mne trochu znechutilo, budiž. A musím dodat, že nejhůř se mi četla pasáž o těch chudácích, co přežily a byli tak hladový, že jim šli vyžrat pole.. no popravdě, absolutně jsem chápala obě strany. A bylo mi z toho trochu ouzko.. nemám asi nic, co bych k tomu mohla ještě dodat.
P.S. Miluju tu knihu, i když tento druh a žánr úplně nevyhledávám, ale určitě ji taky doporučím.
P.P.S. A prostě jo, žrala jsem mu to i s navijákem. Všechno.
Coby čtenář sci-fi jsem také přemýšlel, jak se dá přežít apokalypsa nukleární války. Autor se s vysvětlováním moc nemazal. Příliš mnoho náhod, to je pravda, ale proč nakonec ne. Řekl jsem si, že to nebudu řešit a pak už jsem se jenom bavil. Pravda, četl jsem ihned po vydání a to už je dávno. Pamatuju si jen, že se mi příběh líbil a podle toho také hodnotím.
Moje první kniha od Merleho. I přes to, že je datum vydání již relativně dávno mně příběh hodně bavil. Dobře vykreslené charaktery postav a dokonalá sonda do situace, která může nastat kdykoliv. D
Četlo se jedním dechem. Zajímavá sonda do života vesnického obyvatelstva v 70. letech. Ne všechny postavy mi přišly věryhodné a především ty ženské se moc nepodařily. (SPOILER) Hvězdu však ubírám za přehnaně pohádkový závěr (svrhnutí tyrana, osvobození vesnice, Emanuel učiněný polobůh atp.).
Na doporučení známého, protože sci-fi (a post-apo obzvlášť) je moje oblíbená kategorie knížek.
Bohužel netuším, jestli to autor myslel vážně, nebo si jen dělal ze svých čtenářů prdel. Považme sami: skupinka lidí je naprostou náhodou zachráněna v hlubokém sklepení středověkého hradu (budiž), dále je hrad uchráněn od nejhoršího skalním masivem před atomovým výbuchem (opět náhodou a opět budiž). Nadto skupinka zjistí, že výbuch (jako náhodou) přežil všechen dobytek - spousta krav a sviní jsou březích (mám se zmiňovat o naprosté náhodě?), obilí, nástroje, dokonce i zbraně a náboje - více méně všechno zůstane netknuto.
A to nemluvím o dalších příběhových epizodkách, které jsou bravurně vyřešeny ke spokojenosti komunity hlavním hrdinou, onoho vůdčího typu, bez kterého by se ona partička rozpadla jak lidské tělo zasažené radiací. Jo aha - ona to byla jakási "čistá" bomba, bez špetky spadu. Tak to ovšem jo, no...
Silně pochybuji, že by ona utopická část příběhu (všechno pro všechny a všichni společně ke světlejším zítřkům) vůbec nějak mohla fungovat. Dřív nebo později musí následovat konflikty, které prohloubí rozdíly mezi jednotlivci a k prvním problémům je jen krůček.
Takže nakonec jednu hvězdičku dávám jen za skvělou čtivost - příběh se přede mnou odvíjel sám jako na kolovrátku a nemůžu říci, že bych se musel do čtení nutit.
Knihu mi doporučil můj kamarád scifista, tak jsem se nechal překvapit, nic jsem si o ní nečetl a po prvních pár kapitolách jsem si říkal, jestli se náhodou nezbláznil. Místo očekávané fantastiky jsem dostal cosi jako Knoflíkovou válku z malebného francouzského venkova. Pak se ale postavy ocitly ve sklepě a začalo to pravé postapo. Pravda, Merle se spíš soustředil na představu společenského vývoje takové situace na podkladě větších celků i vztahů mezi lidmi, než na vědecko-technické linky, ale přes časový odstup jeho představy stále obstojí a burcují k přemýšlení. Co mě ale na knize poněkud štvalo bylo výrazně šovinistické uvažování hlavní mužské postavy a obávám se trochu, že to plynulo ze samotného naladění autora. Ženské postavy jsou zde buď stařenami hodícími se k posluhování nebo ženami v rozpuku, hodící se mužům ke kratochvílím (a s radostí se do těchto kratochvílí pouštějící). A i ta zapšklá profesorka se na závěr jme ohmatávat biceps jednoho z hrdinů. Ostatně proč ne, takový asi francouzský venkov 2. poloviny 20. století asi byl. Víc mě ale nazlobil konec děje, kdy autor jakoby zařadil druhou rychlost a zbytek děje profrčel z vyprávění jedné postavy na pár stránkách. Neodpovídalo to rozvláčné atmosféře celé knihy. P.S. Poslechl jsem si to jako audioknihu (teda spíš rozhlasovou hru) v podání snad 30 herců a určitě to zážitek pozvedlo. Dílo samotné 70%, v audiopodání 90%.
Postapokalyptické antiutopie nemám ráda vůbec. Nemám ráda sci-fi, ani nic podobného. Nic, co není skutečnost. Čtu uvěřitelné příběhy ze života, ikdyž někdy k neuvěření....
Nicméně, Malevil je klasika. Ve 13 letech jsem to četla poprvé a od té doby opakovaně. Je nadčasová. Psychologie postav je v ní geniální. V dnešní době je podobných knih spousta, jsou "technicky" zdatnější, ale vezmeme-li v potaz dobu a úroveň znalostí v době vzniku románu, klobouk dolů. Určitě si z ní dnes vezmu něco jiného, měním se já, mění se svět, ale ta kniha je úžasná. Mám ji doma už 30 let.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno francouzská literatura mezilidské vztahy blackout, výpadek proudu postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Moc dobře psaná kniha, odosobněná.
Hlavní hrdina se zamýšlí nad všeobecným dobrem na úkor sobeckého dobra.
Je zvláštní se zamýšlet nad životem po katastrofě takové velikosti. Je dobré se nad tím zamýšlet a porovnávat s naším současným způsobem života. Jak nyní věnujeme čas věcem, které by po apokalypse byly nesmyslné.
Rozhodně hodně zajímavé téma.