Malevil
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30443/bmid_malevil-u0G-30443.jpg
4
2154
2154
Společenská fikce světově proslulého francouzského spisovatele se odehrává převážně v sedmdesátých letech tohoto století, ale končí o celá desetiletí později. Skupinka lidí shromážděných zcela náhodou ve sklepě středověké tvrze Malevil náhodou přežije výbuch atomové bomby. Děsivá katastrofa zničí valnou část lidstva i živočichů na zemském povrchu. Ti, kteří přežili, stojí před problémem, jak uspořádat svůj život ve světě, z něhož zmizely všechny vymoženosti civilizace. V primitivních podmínkách bojují o přežití i o uhájení života před lidským nepřítelem… Román je společenskou a charakterovou studií jedné z mnoha eventualit budoucího vývoje, současně však i varováním před možným zneužitím vědy.... celý text
Přidat komentář
Neni to vybuch atomove bomby. Spatne popsane. V pripade atomove bomby by nemohl tento roman vzniknout.
Byla to nepopsana jakasi druhem vodikova bomba. Nemela za nasledek kysely spad atd.
Hned na úvod je asi záhodno zmínit, že jsem poslouchala zkrácenou verzi ve formě rozhlasové hry od vydavatelství Kristián, což mohlo notně ovlivnit můj úsudek. Přesto se ale shoduji s většinou dvou a tří hvězdičkových názorů, takže zkrácení možná zas až takový vliv nemá...
Merlemu rozhodně nelze upřít spisovatelský talent a um navodit atmosféru (atmosféru hradu a maloměsta, abychom si rozuměli, nikoliv výbuchem zničené krajiny...). Co je ovšem špatně, a co se právě objevuje v mě sympatických komentářích, je velmi nerealisticky vykreslený příběh, který je černobílý jako film z 30. let. Je možné, a dost pravděpodobné, že to tak v době napsání jednak bylo a jednak, že se tak prostě psalo, mě to ale vytáčelo. Celá situace, krajina a hlavně psychologie postav působí tak nereálně, až je to skoro úsměvné. Za mě tedy příběhově ne a ne a jsem fakt ráda, že jsem to veledílo netrávila celé...
Co ale naopak musím vyzdvihnout, a co je vlastně důvodem tříhvězdičkového hodnocení, je perfektně zpracovaná rozhlasová hra, kterou načetlo zhruba třicet herců v čele s Martinem Myšičkou, Jiřím Lábusem nebo třeba Danielou Kolářovou. Dialogy díky tomu doslova ožívají před očima, čemuž jen napomáhá fakt, že je text taky vhodně doplněn zvukovými kulisami. Tohle je prostě audioknižní majstrštyk, o tom žádná...:)
Je to paráda. Přežijete náhodou jako jeden z mála jadernou katastrofu. Navíc s hojností potravin, dobytka, s bytelnou střechou nad hlavou a s partou přátel z dětství. Co víc si za dané situace přát?
Že by bylo fajn nemuset se zabývat radioaktivitou? Máš to mít. Krom toho jsi uznávaný, bystře uvažující óm nadsamec čistý jak lilie a v okolí tvé družiny se náhodou pase několik povolných samic, které toho moc nenamluví. Jupíjé.
To by bylo, aby z toho s trochou dalšího štěstí nebyl super román (utahanému úvodu navzdory).
Autor mi zkrátka předhazoval jednu absurditu hodnou úsměšku za druhou a dost se snažil, aby mě od dalšího čtení odradil. V mém případě se mu to nepovedlo, zvědavost, jak si bude hlavní „hrdina“ počínat, zvítězila. A když už se smířím s tím, že autor rozdal karty tak, jak rozdal, uznávám, že napsané je to skvěle a uvěřitelně. A tak se už rok rozmýšlím, jestli dát Malevilu tři nebo čtyři hvězdy...
Merle je nepochybně skvělý vypravěč, například scéna ve sklepě, když jim poničí záhon nebo když čekají na déšť jsou opravdu skvěle napsány. Najdou se tam určitě zajímavé myšlenky, dobře popsané dialogy. Tím tak moje chvála končí. Pominu ty nesmysly, že radioaktivita jaksi nedorazí, že bez hmyzu by se asi těžko mohla obnovit flóra, že by asi těžko lidé přežili v neporušených domech chráněných jen skálou atd. ( ostatně asi každý román podobného rázu je určitě plný podobných nesmyslů, které by někdo, kdo rozumí fyzice, chemii a biologii hravě odhalil) Co mi ale vadí je hlavní hrdina - naprosto neomylný, nabubřelý, dokonalý jedinec, který s každým manipuluje a muži ho uznávají a všechny ženy mu padají k nohám. To mě přivádí k tomu, co mi vadí nejvíc, což je pojetí žen. Jak už tu někdo v komentářích zmínil, buďto jsou to staré slepice ( a fakt mě rozčilovalo číst o tom, jak se staré ženské hádají kvůli nesmyslům, obzvlášť postava Menou mi přišla naprosto nesnesitelná), a nebo sexuální mašiny bez mozku, které ani jedna nemají nic lepšího na práci než lézt každý večer do postele mužům. Jedna protože je asi úplně hloupá, druhá protože nezná nic lepšího a třetí je ochotná posloužit všem i po tom, co byla znásilněna. Jasně. Fakt jsem čekala něco jiného, chtěla jsem si přečíst o boji o život, strádání a ne o tom, jak partičku absolutně nerozhodí nějaký konec světa a řeší si na svém hrádku, kdo bude mít jaký náboženský titul a kdo se komu dostane první pod sukni. Nikoho třeba nenapadlo jít na průzkum do okolí, jestli třeba nepřežilo více lidí (třeba doktor), ne nic, raději řešili, jestli je Momo umytý. Taky mě fascinovalo, jak se během dne zbavili smutku po smrti svých blízkých, žádné truchlení, nic... K čemu taky byl zdlouhavý úvod o minulosti Emanuela, když pak neměl pro příběh žádný význam, jsem taky nepochopila. Závěrečná "bitva" taky neměla s bitvou a akcí nic společného. Ve své době to určitě musela být pecka, ale dnes už je to hooodně překonané. Do čtení jsem se nutila a těšila se, až to konečně dočtu a budu se moct vrhnout na jinou knihu.
Četl jsem to kdysi, třicet let zpátky...a nic mi neutkvělo. Tak jsem to dal znovu. A hle, nasilu, s pauzami. Merle je mistr nad mistry, takže napíše-li oblak slovních nimráníček téměř bez děje a taky bez znalosti věci samotné, kritikové se půjdou ze**at celebrováním jeho úžasnosti. Když pak člověk čitatel má dost let a dost zkušeností, aby se vyflák na mainstreamové názory, je otráven právě tím mistrovým nimráním se v něčem, co už dávno ví a co ho už dávno naprosto nebaví. Dobrý příběh napsat je v skutečnosti to nejtěžší, a právě ten v Malevilu schází.
Mám rád postapo tematiku, proto jsem si tuhle knihu přečetl. Ale nudila mě, namísto očekávaného příběhu o protloukání se poničeným světem a jeho popisy a hledání příčin, je v knize spíše sociální tématika - komunikace a rozkoly mezi přeživšími. Takže pro mě nuda.
Tak jsem se konečně dostala k dílu tohoto autora, které čtu poprvé...
Toto téma nepatří mezi moje oblíbené žánry, ale vzhledem k nesporným spisovatelovým kvalitám psaní mne toto zpracování zaujalo ...
Postkatastrofická vize společenství těch, kteří přežili atomový výbuch je zpracována tak, že se začíná znovu, od nuly...a nejdůležitější je boj o život...
Postava Emanuela - majitele hradu Malevil - postupuje podle základních životních potřeb člověka - soběstačnost, obrana společenství a zachování rodu...
Líbí se mi jeho myšlenka semknutí přeživších bez vyvolávání konfliktů, myšlenka neoosobního vlastnictví...vše je tu pro všechny ...
Vzhledem k tomu, kolik roků tato kniha počítá od vzniku je téma nadčasové...
Nevidím to jako sci-fi - ale možnou světovou alternativu.
K žánru sci-fi jsem se dokopal teprve nedávno a to ještě spíše z nedostatku knih, které jsem měl po ruce. Ale musím říci, že ačkoliv se nepovažuji za fandu, celkem jsem si ho oblíbil a pár knih již přečetl. Líbil se mi Marťan, Den poté atd. Jakmile jsem tak uviděl knihu Malevil s podtitulem "stěžejní sci-fi kniha" neváhal jsem. Bohužel mě osobně kniha spíše zklamala. Možná, že optikou doby vzniku bych mluvil jinak, ale četl jsem ji zkrátka teď. Z hlediska sci-fi v knize není nic, co by mě bavilo. Jedná se spíše o sociologický průzkum co by kdyby. Hlavní hrdina je fajn, jeho řešení problémových situací je rozumné a uvěřitelné, ale jinak mě kniha spíše nudila a musel jsem se donutit ji dočíst.
Podle různých zde uvedených komentářů a stručného obsahu jsem čekala něco víc sci-fi. Tato kniha mi připomíná popisy života tak z 15. století. Lidé přežili výbuch atomové bomby - a kde je nějaký spad? Ale asi to tak má být. Jsem trochu zklamaná, protože to není kniha, která se čte jedním dechem. Určitě se k ní vracet nebudu, ale je to můj názor a nechci ovlivnit další čtenáře (každý máme rád něco jiného).
S ohľadom na rok vzniku je to záslužné dielo, možno samotný zrod survivalizmu, ktorí dnes v USA generuje slušné obraty, ale na môj vkus sa viac ako post-apokalyptickou spoločnosťou zaoberal svojskou formou polyandrie. Dej bol celkom naivný, plný logických prešľapov a vystavaný na náhode a predsudkoch tej doby.
Co se týče téhle knihy, tak jsem na rozpacích. Pozor! Dále budou spoilery! Na jednu stranu je to velmi atmosférické dílo, ale na druhou stranu tam lze narazit i na několik selhání. V první řadě, což je asi nejmenší prohřešek je poměrně zdlouhavý úvod, kde autor popisuje dětství a následný život hlavního hrdiny v Malevil. Je to poměrně dlouhé a pro příběh vcelku nepodstatné. Není třeba vědět, že neměl dobrý vztah s rodiči, když zemřeli dávno před událostí. Nebo že nevycházel se sestrami, když se dále v knize nevyskytují. Upřímně jsem to málem vzdal. Ten úvod mohl být podstatně kratší nebo bychom si vystačili jen s občasnými vzpomínka v průběhu hlavního děje. Další, teď už vážnější chybou je, že si autor některé věci idealizuje, či usnadňuje náhodou. Narazí na mladou holku, která je smířená s tím, že střídavě potěší každého muže ne hradě? To je sakra náhoda a autor se tím vyhnul řešení vnitřních problémů. Navíc každý z Malevilské skupiny se chová velmi uvědoměle a když čelí v závěru koncové krizi, tak mají zase štěstí, že k nim jen tak přejdou zrádci, kteří je varují. Prostě autor si až moc pomáhá štěstím. No a posledním neduhem, co zmíním je to tlačení náboženství. Přijde chlápek, prohlásí se za kněze a všichni ho hned poslouchají? To jsou tak omezení jak venkovani ze 17. Století? Následně v postapokalyptickém světě dohadují o právních nuancích, zda má dle práva, které už neplatí větší autoritu to či ono? To mi přišlo fakt na hlavu. Řešit takové blbosti, když třeba v počátku je ani nenapadne jít prohledat okolí, zda někdo nepřežil v okolních vesnicích, či zda tam nenajdou něco užitečného atd.. Tohle jsou začátečnické chyby a dost to sráží hodnotu díla.
Přečteno jedním dechem. Skvěle napsané, skvěle vytvořená atmosféra ze které šla deprese i radost. Každodenní boj člověka v prostředí, které člověk sám vytvořil/zničil.
SPOILER:
Hlavní hrdina je skvěle popsaný sympaťák. A přesto, taková zbytečná věc v těle a šlus-ende. :D
Má druhá kniha tohoto francouzkého velikána. Post nukleární příběh, v tomto velice seriózním podání, má za následek výborný, hluboký příběh několika zdánlivě obyčejných lidí. Tedy až na hlavního hrdinu, ten je od začátku velice pečlivě popsán a tak je čtenáři brzy jasné, kdo je zde tou vzácnou duší. Hlavní hrdina je člověk mého gusta. Přemýšlivý a dobrosrdečný člověk, dobrodružné letory s úžasným pohledem na ženy a na svět kolem nich. Ne že by se svět točil kolem žen, to si snad nenecháme namluvit, že ano. Je to výpravná, napínavá a svým způsobem velice pozitivní kniha, je zde čitelně vylíčená krása lidí s velkým srdcem, na druhou stranu zde neskryjete znechucení nad obludností lidí s duší černou jako peklo samotné. Já bych si to nejraději přečetl ještě jednou, opravdu. Bylo to skvělé
Beru Malevil s nadhledem. Příjemně napsané, srozumitelné dílko. S pár věcmi se neztotožňuji, ale beru, že dílko je z roku 72. Politické ideje mi nijak nevadí, po apokalypse budeme rádi, pokud nějaké budeme vůbec mít:-) Knihu mám ve své knihovně a rozhodně se k ní někdy vrátím. 3 hvězdy dávám proto, jelikož mé největší srdcovky jsou přeci jen pro mne oslovující, Malevil je kvalitní DOBRÉ počtení, ale že bych na něj po přečtení třeba týden myslela, se říci nedá.
Merle vytvořil uvěřitelné postapokalyptické, společenské mikroklima. Přiléhavě zvolený společenský vzorek. Není až tak důležité, proč k apokalypse došlo, ale jak se s ní skupinka přeživších na jedné středověké tvrzi vyrovná, a především jak katastrofu a její následky přežijí ve světě, kde člověk člověku býval člověkem, ale nyní mnohem častěji vlkem. Myšlenky a otázky, které předkládá, jsou stále stejně aktuální. Zajímavé jsou náboženské disputace, politické rozpravy a poněkud stereotypní je vykreslení rolí žen a mužů. Je ale třeba vzít v potaz dobu, kdy Merle své dílo psal. Co mě ohromuje, je brilantnost jeho úvah o povaze, chování, reakcích a myšlenkách všech zúčastněných. Až v dobách zlých se projeví skutečná povaha člověka, jeho integrita, síla, odvaha a ryzost charakteru. Nic si nenamlouvejme, nikdo nejsme dokonalý. Obstála bych? Nesnadná a snad jen čistě hypotetická otázka.
"Nepodepsal prý jej (dopis), protože nechtěl, aby se jeho podpis ocitl vedle podpisu komunisty. Jo, a naproti tomu by se nehněval, kdyby se ocitl na volební kandidátce s komunistou, pokud by komunista nebyl uveden v seznamu na prvním místě." Déjà vue.
Čekala jsem od toho tak nějak víc. Není to kniha, kterou čtete ještě ve 3 ráno, protože se od ní nedokážete odtrhnout
Jednoduše skvělé čtení, které nutí přemýšlet, kam to ta naše civilizace vlastně míří a jak to tu možná někdy v budoucnu bude vypadat.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno francouzská literatura mezilidské vztahy blackout, výpadek proudu postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Odpouštím autorovi lithiovou bombu, která umožnila tohle úžasné, slunečné a kvetoucí postapo. Je to vlastně spíš takový pokojný způsob řešení přelidnění. I náboženství a jeho důležitost se dá pochopit, vzhledem k době vzniku a také zemi. V naší zemi, v tom ateistickém hnízdě to působí dost zvláštně, ale stačí mrknout do sousedního Polska. Tam by se na to pohlíželo určitě jinak.
Co je však velký problém (možná jen osobní) tak to jsou ženské charaktery. Teda charakter je pro ty postavy asi silné slovo. Staré jsou omezené, otravné, protivné hašteřivé šílenosti. Ty mladé zase mají jediný důvod k životu a to je koketování, popřípadě uspokojování mužů. Většinou jsou jednoduché a vypočítavé. Nechtělo se mi psát, že jsou úplně blbé. Když jsem četl Smrt je mým řemeslem, tak mě ovládlo naprosté nadšení, jak se autor dokázal vžít do role sociopata. Po tomhle se začínám obávat, že se nemusel příliš vžívat. Dvě hvězdy za to, že jsem se u toho celkem bavil. I když to bylo většinou kouzlem nechtěného. Plus jedna hvězda za rozhlasovou dramatizaci. Ta se skutečně povedla a je mnohem zábavnější než kniha( čistě subjektivní názor)