Maličkosti, na které byste při výchově dětí neměli zapomínat
Jiří Halda
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461342/bmid_malickosti-3zZ-461342.png
4
111
111
Kniha Maličkosti, na které byste při výchově dětí neměli zapomínat, je populárně naučnou knihou, která vás provede těmi nejvýznamnějšími obdobími v životě dítěte. Autor popisuje jevy, které by měly v životě dítěte nastat, aby z něj mohl vyrůst dospělý člověk, který žije vnitřně spokojený život. Informace, které se dočtete, vychází nejen z odborné literatury, ale hlavně z dlouholeté autorovy terapeutické praxe. Kniha vede k přemýšlení o sobě, o svých dětech, o partnerovi, o rodičích, o vztazích, o lidech… Je to jakýsi manuál, ke kterému se můžete vždycky vrátit.... celý text
Přidat komentář
Báječná, stručná a laskavá kniha o výchově, obsahující opravdu nádherné myšlenky. Všem vřele doporučuji. Jen je škoda, že ti co by to nejvíce potřebovali, si jí asi nikdy nepřečtou.
Od knihy jsem čekala něco naprosto jiného - očekávala jsem maličkosti, na které bychom neměli jako rodiče zapomínat. Místo toho se kniha snaží pokrýt všechny výchovné problémy a nadiktovat rodiči správný postup řešení.
První část řešeí všechny možné otázky okolo dítěte od těhotenství, porodu a bondingu, přes kojení a důležitost a´vazby dítěte na matku až po pubertu a osamostňování se.
Autor sice v podstatě popisuje myšlenky respektující a kontaktní výchovy, ale jeho způsob mi přijde nevhodný. Samotný jazyk je velmi stručný, bez metafr a příkras, občas velmi zjednodušený.
Co se mi líbilo:
+ zůstat emočně neutrální při záchvatu dítěte
+ školka je společensky tolerovaná pohodlnost a výhoda pro dospělé, v zájmu dítěte to ale není
+ zdůraznění nebezpečí střídavé péče
+ v noci se dítě nevychovává
+ proti násilí na dětech
+ příklady rituálů na začátku puberty
+ vazba s mámou je vrozená, s otcem získaná
+ rodiče by měli využívat svou mentální převahu, ne fyzickou
+ koncept dospělého dítěte
+ vztah k sourozenci (je důležité se prát a není nutné se dělit o své věci)
+ strach není respekt
+ není nutné davat všem stejně, ale všem tolik, kolik potřebují
Naprosto schází jakékoli odkazy na odborné zdroje, ze kterých myšlenky prý vycházejí. Některá tvrzení mi přijdou extrémní a zkratkovitá (např prohlášení, že pokud matka nemá systém v domácích pracech, tak z dítěte vyroste nevzdělný jedinec bez vůle).
Autor obecně není moc podporující. Vyjmenovává, co všechno je špatně a co nedělat, ale návodů, jak sitace řešit je v knize pomálu (rady tipu Naučte děti neplýtvat, Otec musí být skutečnou autoritou, Děti mají chapat rozdíl mezi chutí a hladem...). Docela pochybuji, že má autor nějaké vlastní děti. Nebo že nějaké dítě viděl (prý stačí jednou, max dvakrát, něco vysvětlit a dítě pochopí a nebude to už opakovat). Celkově se text často opakuje.
S čím nesouhlasím:
- neobejmout dítě v afektu, dokud se samo neuklidní (jak se má asi uklidnit?)
- odsuzuje rodiče, pokud si přejí nějaké pohlaví
- nevěří v gender a tvrdí že orientaci si můžeme rozumově zvolit
- vůbec nebere v potaz, že někdy nemusí povaha dítěte pasovt s povahou rodiče
- naivně se ptá, proč děti nechodí více ven - není o tom snad už dost informací?
- rozlišuje dívčí a chlapecké aktivity, ale nijak nespcifikuje, které to jsou a jak se odlišují, přičemž nesprávně zvolená aktivita dítě prý velmi do budoucna poznamená
Knih s podobným obsahem je dnes na trhu už dostatek a většina z nich je psána lépe, přehledněji a čitelněji.
Za mňa skvelá kniha. Ako učiteľka v MŠ som s týmto pánom absolvovala niekoľko prednášok, webinárov a na základe toho som si kúpila túto knihu, lebo s názormi pána Haldu vo všeobecnosti súhlasím. Myslím, že táto kniha môže pomocť mnohým rodičom, starým rodičom aj učiteľom. Praktický človek, ktorý vychádza z niekoľkoročných skúseností, ktorý vie o čom hovorí. Beriem, že mnohým rodičom sa jeho rady nebudú páčiť, ale žiaľ má v mnohom pravdu a veľa rodičov si to nechce priznať a tak zbytočne škodia svojim deťom. Jednoznačne odporúčam.
Když autor na začátku napíše, že literaturu moc necituje, protože vychází z vlastních zkušeností, chytí mě silné podezření. Při čtení jsem jen žasla. Autor má nějaké vlastní, ničím nepodpořené názory, které předkládá jako Univerzální Pravdy. Ty podle všeho tlačí každému bez jakékoliv znalosti konkrétní situace a lidí. Naprostý nesmysl, nebo zavádějící rada se v knize objeví cca jednou na dvě stránky. To už je palba. Příklad: Autor uvádí, že prý neagresivní způsob, jak vysvětlil staršímu sourozenci fér praní, je zasednout ho, chytit mu ruce, když se začne smítat a emocionálně reagovat, tak držet dál. A pak mu v klidu říct, jestli už ví, jak se férově prát. Prý to je způsob, jak nezneužít sílu. Nechtěla bych vidět, jak by to vypadalo, kdyby tu sílu zneužil... Autor má asi docela rád přesilovky, takže doporučuje ještě další podobné techniky z chycením za palce a držením, nebo chycením do náručí a držením....
Autor prezentuje velmi kritický přístup k rodičům. Vlastně pořád něco dělají špatně a dítě poškozují.
Osobně bych doporučila, aby někdo s takovým přístupem ke klientům terapii nedělal, dokud si to v supervizi v sobě nějak nesrovná. To, že se občas objeví běžné pravdy, jako nelhat dětem, akceptovat jejich pocity apod., knize nepomůže.
Důrazně bych před četbou varovala rodiče, kteří mají časté obavy, že něco dělají špatně. Protože podle téhle knihy existuje jediný člověk, který ví a dělá věci správně, a to je autor sám. Všichni ostatní logicky odcházejí s pocitem viny.
Knihu jsem právě dočetla a jdu si dát sprchu.
Knížku jsme si koupila na přednášce autora, jelikož mě jeho přístup zaujal. V knize najdu spoustu maličkostí, které jsou velmi cenou připomínkou toho, jak s dětmi mluvit, vychovávat je a rozvíjet je. Nejdůležitější věta, kterou si z knihy odnáším zní: “Něhou nejde rozmazlit!
V hlavě mi utkvěla ještě jedna myšlenka - chovat se ke svým dětem v různých situacích tak, jak bych si přála, aby se chovali moji rodiče ke mně.
Jednoznačně nejlepší kniha o výchově, kterou jsem doteď přečetla!
Hned po jejím dočtení mám chuť ji začít číst znovu. Ale zřejmě si ji začnu číst až s nějakým odstupem. Mám totiž pocit, že se jedná spíše o učebnici. Nejde ji přečít a odložit. Myslím, že se musím hodně věcí z ní naučit, abych ji mohla efektivně převést do praxe.
Kniha je nesmírně poutavě a názorně sepsaná, takže člověk ví, "jak na to". Myslím, že nejvíce tato kniha dá rodičům, kteří si ji přečtou tak cca do 2 let věku dítěte.
Chci poděkovat autorovi - v mnohém jsem zažila "aha momenty"...
20/2023 a taky 300.hodnocená kniha tady na databázi...Myslím, že to nemohlo být lepší :-)
Kniha mi přijde opravdu hezky napsaná. Ano, někdy se může čtenář trochu zamotat do všech pojmů, ale celkovou myšlenku prostě neztratíte.
Všechno je fakt moc hezky vysvětleno a jestli doporučit do rodiny nějakou knihu, tak tuto - i kvůli tomu, že je stručná a výstižná.
Ale pozor, při čtení je nutná sebereflexe!
Doporučuju moc a děkuju za krásné (i když někdy těžké a smutné) čtení :-)
Toto je ta má KNIHA! Mám hroznou radost, že jsem na ni narazila a měla tu čest ji číst. Teď už vím jak chci své děti vychovat, aby byly šťastné. Není tam věta se kterou bych nesouhlasila, vše dává smysl a je to skvěle, byť stručně vysvětleno. Ano, ano, snažit se musí oba rodiče chovat se k sobě s úctou a ano, dítě něhou a blízkostí nikdy nerozmazlíme, jsou tu z naší vůle a je to dar, tak si jich važme.
Tahle kniha o výchově mi sedla, četla se mi dobře a ve většině věcí jsem s autorem souhlasila. Určitě doporučuji.
V knize je spousta zajímavých poznatků, které má autor podložené dlouhou praxí. Je napsaná poněkud těžkopádně a není moc čtivá, což je škoda (autor sám v úvodu přiznává, že neumí moc čtivě psát). Občas mi unikalo, jak autor něco z něčeho vydedukoval. A občas mi přišly některé příčiny-důsledky dost zjednodušené.
V první části knihy najdeme poznatky od těhotenství až po dospělost. Autor zmiňuje důležitost rituálních procesů (období vzdoru, začátek dospívání a po dokončení střední školy uvítání "dospělého dítěte").
Dál rozebírá role v rodině, vazby dítěte k mámě, tátovi, sourozencům, vazbu máma a táta, máma a sourozenci atd. Upozorňuje na rizika střídavé péče a dává pro ni určitá doporučení. Kritizuje situaci, kdy starší dítě chodí do školky, když je máma doma s mladším. A také kdy dítě musí chodit do školky a není na to ještě niterně připravené.
Dál se autor věnuje konkrétním 16 "maličkostem". Mezi tyto "maličkosti" patří např. naučit děti rozlišovat hlad a chuť a neplýtvat jídlem, dostatečně děti mazlit (protože něhou nelze rozmazlit), dávat dětem dostatek a ne nedostatek ani přehršel podnětů (přičemž nuda není špatně), pořídit dětem sourozence nebo aspoň parťáka v rodině přátel či příbuzných, dbát na pravidelný spánek, dostatek pohybu (běhání venku místo sezení u tabletu), osamostatňovat děti (v pravý čas a vhodným způsobem), naučit děti být užitečný (děti mají mít povinnosti - činnosti užitečné pro ostatní. Uklízet hračky není povinnost, ale samozřejmost), vytvářet pohodovou rodinnou atmosféru, zajímat se, povídat si atd.
Opakovaně je v knize zmiňovaný obrovský význam vazby s mámou a důležitost něhy a doteků (dítě si tuto potřebu nemá sytit s paní učitelkou v mateřské školce, ale s rodiči, hlavně s mámou), kopírování vzoru, sexuální identita, role tatínků, jejich chování k mámám/ženám (v žádné knížce o výchově jsem se ještě nesetkala s tak "proženskými" radami mužům, např. že muž má ženu respektovat/ctít jako první a ona má vlastně "za to" respektovat/ctít jeho). Autor zmiňuje důležitost chválení resp. důležitost konstatování reálných dovedností (místo "ty jsi šikulka").
Za klíčovou rodičovskou výchovnou kompetenci považuje emoční neutralitu (uvědomovaným způsobem kontrolujeme svoje emoce, abychom nereagovali způsobem, který by dítě poškodil). K tomu je podle něj potřeba ještě schopnost většího nadhledu a vlídná trpělivost.
Každé dítě je jiné a má jiné potřeby a na rodičích je, aby každému dítěti dávali to, co je optimální zrovna pro něj (a ne pro sourozence nebo co si myslí, že by potřebovat mělo). V závěru knihy se autor krátce věnuje tématu školy a učitelů. Nemáme přenášet svou odpovědnost za děti (výchovu) na instituce.
Líbila se mi závěrečná kapitola Užitečné tipy, kde autor částečně shrnoval již řečené a také útržkovitě zmiňoval svoje různé další postřehy. Jméno růže v doporučené literatuře docela překvapilo.
Knížka je hutná a stojí za přečtení. Věřím, že si tam každý najde to svoje. Při hodnocení jsem váhala mezi 3 a 4 hvězdičkami.
"Děti vám vždy "odpustí", že neměly nejmodernější věci, ale neodpustí vám, že jste nebyli doma a nebyli spolu."
Děkuji za maličkosti, které jsem si po četbě uvědomila a mohu je změnit, když chci. I malá změna má smysl ;)
Velmi pro mě přínosná kniha o výchově dětí. S manželem jsme se často nad některými pasážemi pozastavili a popovídali o tom, jestli nám to dává smysl nebo nedává smysl ve výchově provozovat. A bylo toho opravdu hodně, i přesto, že se kniha zdá být poměrně krátká. Knihu moc doporučuji.
Mám pana Jiřího moc ráda, je to člověk který promlouvá k rodičům velmi jasně, věcně a zajímavě. Samozřejmě s některými věcmi úplně nesouhlasím, ale to je právě ta originalita každého z nás. Doporučuji všem, co se chtějí něco zajímavého dozvědět, něco třeba vysvětlit a podívat se na různou problematiku rodičovství a sourozeneckých vztahů z jiného úhlu. Pan Halda u jedné přednášky zmiňoval, že se chystá napsat druhý díl, moc se těším!
Jsem ráda za další knihu od pana Haldy, který je vynikající odborník na dětskou psychologií. Měla jsem možnost být na jeho semináři - opravdu úžasný zážitek. Určitě doporučuji, kdo pracuje u dětí, rodičům...
Pan Halda je pro mě inspirující osoba, líbí se mi jeho názory a pojetí výchovy. Proto tato knížka je moudrost sama. Doporučuji rozhodně.
(SPOILER)
Knihu jsem začala číst zrovna v době, kdy můj syn (2 a 1/4 roku) začal prožívat dlouhé záchvaty vzteku a rady z knihy mi přišly vhod, ačkoliv o výchově toho mám načteno dost :)
Jinak ve mě autorovy myšlenky probudily touhu být spíš otcem než matkou. Matka má být podle pana Haldy s dětmi do 3 let 95 % času (což by pro mě znamenalo, že dítě můžu svěřit někomu jinému - např. otci - asi tak na 30 minut denně) a do 3 let je má naučit dlouhý výčet dovedností (jako samostatně smrkat, utřít se po toaletě, být citově autonomní ad.), což může být v některých případech vcelku frustrující. Děti ani matky totiž nejsou stejné :) (doporučuji přečíst si knihy Šárky Mikové) a z toho je podle mě třeba vycházet, být k sobě laskavá a neklást na sebe (ani na dítě) přehnané nároky.
Jsem ráda, že jsem si knihu koupila, v mnohém s autorem souhlasím, ale nelíbí se mi zobecňování a celkově trochu negativní ladění knihy (autorovy názory typu "v dnešní době většina rodičů dětem posluhuje" apod.).
Prostě stejně jako kniha Jsi tam, Brácho? Je i tato kniha v seznamu Musíš přečíst pokud chceš, máš anebo pracuješ s dětmi. Vřele doporučuji
Jsem ráda, že tuto knihu nemám v elektronické podobě, ale v tištěné. Jelikož se k některým pasážím budu ráda vracet a některé věty bych si nejraději vylepila na lednici. Přestože jsem před tím četla knihu Jsi tam, brácho?, kterou napsal společně s panem Hermanem, a tím pádem se některé myšlenky a poselství opakovala, vůbec mi to nevadilo. Spíše jsem někdy měla pocit, jako kdyby každá špatná vlastnost, agrese, deprivace, různé psychické odchylky , či delikvence dospělého člověka, byla způsobena špatnou výchovou do 3 let věku dítěte. Což mi přišlo hodně zjednodušené a trochu mě vyděsilo, mírně řečeno, co všechno můžu napáchat, když udělám ve výchově dítěte chybu. Zároveň je vždy příjemné, jako rodič, zjistit, které věci děláte dobře, i když jste je dělali intuitivně. Na knize mi akorát chybělo více postřehů z praxe a praktické příklady (věřím, že jich pan Halda má mnoho). V několika ohledech se autor držel pouze teoretické roviny, která mi přišla dosti přímočará (dělej to tak a bude to tak). Suma-sumárum, knihu bych doporučila ostatním, ale se značným rozestupem od knihy Jsi tam, brácho? .
Pana Haldu jsem zažila na semináři před pár lety. Věděla jsem, jakou knihu beru do ruky. A ano, nevadilo by mi jít víc do hloubky, a přesto jsem v ní našla dost podnětů k zamyšlení. Ráda se k ní budu vracet, abych si připomněla některé souvislosti.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Jsi tam, brácho? |
| 2020 | Maličkosti, na které byste při výchově dětí neměli zapomínat |
| 2023 | V každé chvíli jste mi vzorem |
Pokud bych měla doporučit pouze jednu knihu nastávajícím a již stávajícím rodičům, byla by to tato kniha. Ač jsem z této oblasti ohledně výchovy/nevýchovy apod. několik knih již četla, tato kniha mě vysloveně uchvátila, je zde vše tak jemně a přitom jasně, zřetelně, smysluplně popsané, že co stránka, to drahokam ve smyslu hluboké moudrosti. Kniha mě natolik oslovila, že jsem si ji koupila (tuto mám půjčenou z knihovny) a přečtu si jí ještě jednou a budu si pro mě zásadní a důležité myšlenky a postřehy zvýrazňovat. Vím, že se k této knize budu opakovaně vracet. Doporučuji všema deseti!