Zimní oběť
Mons Kallentoft
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/232531/bmid_zimni-obet-232531.jpg
4
650
650
Případy inspektorky Malin Forsové série
1. díl >
Panuje nejstudenější zima, jakou kdo pamatuje. Za obzvlášť mrazivé noci je nalezeno tělo obézního muže visící na osamělém stromě uprostřed větrem ošlehané pustiny Östergötlandu. Případem je pověřena mladá kriminální inspektorka Malin Forsová, svobodná matka řešící své osobní problémy. S kolegy z linköpinské policie musí zjistit, kdo je onen muž a jak se jeho tělo ocitlo na stromě. A kdo ho zavraždil. Hledání vraha zavede Malin k nejtemnějším zákoutím lidského srdce. První díl kriminální série Monse Kallentofta, „nového krále skandinávské detektivky“, se okamžitě po vydání stal bestsellerem. Jen ve Švédsku bylo prodáno více než tři sta tisíc výtisků, kniha zde byla celé tři měsíce nejprodávanějším titulem a dominovala žebříčkům prodejnosti i v ostatních severských zemích. Práva byla prodána již do jedenácti zemí a chystá se filmové zpracování celé série.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Midvinterblod, 2007
více info...
Přidat komentář
Pořád přemýšlím, jak knihu ohodnotit.
Vlastně až do letošní výzvy jsem detektivky nečetla.
Nicméně děj i příběh byl zajímavý, pořád mě lákalo číst dál... Na druhou stranu si myslím, že 440 stránek je zbytečně moc, děj by se dal rozhodně zmáčknout. Občas mi vadily myšlenkové pochody, chápu, že v životě je to běžné, ale tady mi přišly trošku navíc... Co ovšem musím knize nechat, je to, že díky krátkým kapitolám a větám se četla opravdu rychle.
Celkově to tedy hodnotím jako průměr, kdyby byla možnost, tak dám 3,5 hvězdičky. :)
Mě naopak autorův poetický styl vůbec nevadil. Děj měl spád, postavy uvěřitelné. Promlouvání oběti k té zimní a ponuré atmosféře tak nějak patřilo a dokreslovalo celkový dojem.
Na mě byla kniha příliš vleklá, a občas i nudná. Zápletka se mi líbila a Malin taky. Ale celkově mě to nijak extra nenadchlo.
Zimní oběť je čtivý, ale někdy zdlouhavý příběh. Je to jedno z mála moderních severských detektivek bez detailů hrůzných činů a proto se mi to celkem lehce četlo až na určité pasáže, ale to bych prozrazovala moc. Někdy mi přijde, že se na tom severu díky mrazu všichni tak trochu pomátli. Z knihy čiší beznaděj a úzkost. Ale přes to všechno si asi někdy později půjčím další díl, zajímá mě, jak se bude vyvýjet osud hlavní hrdinky, policistky Malin Forsové.
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla a přišla autorovi na chuť (za poslední roky jsem u severských detektivek zvyklá na styl J. Nesba a jeho Harry Hola), ale jak se příběh rozvíjel, začalo mě to bavit a knížku jsem přečetla ve dvou dnech. Autor píše zvláštním způsobem, příběh má silnou atmosféru, vsuvky kurzívou coby myšlenky oběti je podle mě zajímavý, originální nápad, se kterým jsem se zatím nepotkala. Postav i dějových linek je dost, ale postupně se uzavírají, jak pokračuje vyšetřování. Vraha jsem odhadla o něco dřív, než ho autor odhalil (což se mi u Nesba ještě nestalo), ale čekala jsem i vyřešení tragédie kolem Marie M. a otevřený konec mě lehce zklamal.
Kecy, kecy, kecy to byl můj první dojem z knížky, kterou jsem začala číst kvůli výzvě. Ale když jsem se začetla a zvykla si na autorův styl, chytlo mě to. Jen v poslední asi třetině jsem měla menší krizi, nějak se to táhlo a ztrácelo to dech. A už úplně nenabralo, i když snaha byla. Závěr vcelku překvapivý, to zase jo, ale studený jak to počasí, v kterém se to odehrává. Nicméně ještě jednu šanci autorovi dám a uvidíme.
Autor píše velmi specifickým způsobem, který ho výrazně odlišuje od ostatních severských detektivkářů. Řekla bych "umělečtější" styl psaní, se silnou atmosférou. Není to kniha, kterou by člověk zhltnul v tramvaji, na autorův styl je třeba se soustředit a zpočátku si na něj i zvyknout. Dovedu si představit, že nesedne každému. Na druhou stranu je originální a poté, co jsem se začetla, jsem si knihu opravdu užila.
Zpočátku jsem měla problém se začíst a první půlku knihy jsem vyloženě protrpěla a myslela jsem si že knihu odložím nedočtenou (což pomalu vůbec nedělám). Pak se to trošku zlepšilo a knihu jsem nakonec dočetla (ohromná radost, za to dočteni).
Vsuvky od oběti my přišly rušivé a nezáživné, jmen tam bylo tolik že jsem se ztrácela, kdo je policista a kdo svědek nebo podezřelí. Na konci mi přišlo až úsměvné to rozuzlení, pardon ale pochybuji že byla Malin telepatka, na jedné stránce nám řekne vrah jak to udělal a o dvě stránky dál to popisuje Malin svým kolegům jak si myslí že to celé bylo pomalu totožnými větami.
Přesto byl námět knihy dobrý, styl vraždy, ty postupy vyšetřování mě bavili a konec a rozuzlení mí přišlo jinak taky dobré a originální.
Bohužel četla jsem lepší a to o hodně, uvidím jestli se k autorovi ještě vrátím.:)
Po prvních pár stánkách jsem si řekla "to nedám". Během chvíle se děj tak rozběhl, že mi vše přišlo perfektní. Vadí mi, že nebylo pořádné rozuzlení konce.
Zajímavý název, zajímavá obálka knihy. Zpočátku jsem se musela do čtení trochu přemlouvat (ale ve srovnání s Nesboovým Přízrakem pořád dobrý). Rozuzlení, závěr knihy - jakoby autorovi tak trošku došel dech...
Další zajímavá rovina pro mě byla Malinina dcera Tove - mám dcery stejného věku a já s dcerami řešíme trochu jiné "problémy" než Malin s Tove.
Přečteno v rámci Knižní výzvy a určitě budu v sérii pokračovat dál. Dobrý námět, zajímavé postavy i "promlouvání" oběti mě bavilo. Doporučuju číst v zimě, myslím, že mínusové teploty posledních dvou týdnů mi pomohly se vžít do děje ještě trochu více :)
K této knize jsem se dostala v rámci čtenářské výzvy, stejně jako k Nesbømu, takže jsem se těšila na severskou detektivku. A bylo to velké zklamání, které se táhlo jako 14 dní před výplatou. První třetina knihy - máme mrtvolu a jméno, druhá třetina knihy - tak máme tři linie vyšetřování a tak nějak jsem doufala, že se možná některé z nich propojí, a ano, dvě se propojily, poslední třetina knihy - trochu napravila dojem, konec alespoň nebyl sladký happy end. Celkový dojem, že se jedná o telenovelu ze života vyšetřovatelů, ale nepřebil. Styl psaní autora mi taky moc neseděl, ale uznávám, že je takový specifický, jen víc oceňuji věty, které mají víc než 6 slov. Chápu to v nějaké akční pasáži, ale skoro celá kniha, to bylo na mě moc. Nemohu upřít, že autor používá hodně prvků a zvláštností, které jsem v moc knihách neviděla, ale u mě se to nesetkalo s pochopením, možná proto, že jsem čekala něco jiného.
Jako detektivka je to poměrně roztahané, bez výraznějšího plynutí děje. Autor sem přidal psychologické rozpravy zemřelého, které objasňují jeho chování. Nejhorší vztah čtenář zaujme k psychicky vykolejené matce, která celý život týrá fyzicky i duševně své děti, takže ony nakonec přijímají naprosto jinou normalitu. Kromě toho, že je kniha natolik rozvláčná, až mě trochu odrazovala od dalšího čtení, je v ní rozplizlý konec. To, že něco zůstává nevyřešeno, je v životě běžné. Ale v dobré knize by to tak zůstat nemělo.
Stylem vyprávění je to zajímavá netuctová detektivka - krátké věty připomínající spíše filmové záběry než knihu, myšlenky oběti provázející vyšetřování. Přidejte vcelku sympatický vyšetřovací tým, kde si nikdo nepotřebuje dokazovat, že je lepší než ostatní. Brutální a nepochopitelný zločin na slabším jedinci, který vyvolává nesouhlasné emoce. Kapitoly, které pro mne jako pro milujícího rodiče vždycky budou velmi těžko stravitelné (ať už v knize, či v realitě). ALE! Pak je tu postava samotného vraha a to pro mne bylo velké zklamání. Já prostě nemám ráda, když spisovatel zvolí cestu psychicky narušeného člověka, kterému prostě jednou "rupne v kouli". Mám pak dojem, že autor se do příběhu tak zamotal, že není schopen vymyslet jiný motiv, než nějaké bludné představy ve vrahově hlavě, protože nic jiného už by nedávalo smysl. Proto pro mne vždycky zůstane na vrcholu detektivního žánru A. Christie, D. Francis či D. Sayers a jim podobní, jejichž vrazi jsou zcela příčetní a vraždí z lásky, pomsty či pro peníze. Což jsou motivy, pro které by leckdy ke zločinu sáhl téměř každý.
Neříkám, že Mons Kallentoft píše špatně, ale mne k přečtení dalších dílů s Malin Forsovou nenalákal.
Byla jsem zvědavá, jaká tato detektivka bude. Přece jen mě severské krimi chytlo. Ale abych se přiznala, jsem trochu zklamána. Hrozně dlouho mi trvalo, než jsem se začetla a než mě to vůbec začalo bavit. Trochu jsem se ztrácela a ta slibovaná napínavost ke mně nedorazila. Četla jsem lepší. Zase na druhou stranu jsem až do konce netušila, kdo je vrah. Konec měl spád a byl zajímavý.
Nelíbil se mi styl, jakým byla kniha napsaná. A hlavní hrdinka mi dost lezla na nervy...takže za mě nedoporučuji. Dočteno ze zvědavosti, kdo je pachatelem.
Ze začátku jsem měla problém se do stylu psaní zakousnout, ale pak mě to oslovilo a nešlo přestat :-)
Autorovy další knížky
| 2011 |  Zimní oběť |
| 2014 |  Páté roční období |
| 2011 | Letní smrt |
| 2013 | Jarní mrtví |
| 2016 | Větrné duše |
Tuto knihu jsem si vybral čistě náhodou pro splnění letošní čtenářské výzvy. Jinak detektivní romány moc nevyhledávám. Tato kniha se však četla velice dobře a i děj byl napínavý a poutavý. Jen ty pasáže kdy mluví nebožtík mi vadili. Určitě se někdy vrátím i k pokračování tohoto příběhu.