Malíř duší
Ildefonso Falcones
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467425/bmid_malir-dusi-fWW-467425.jpeg
3
20
20
Nejnovější Falconesův román je fascinující výpravou do Barcelony dvacátého století, do doby, kdy nejen v katalánské metropoli vládla secese a dala tam vzniknout tolika unikátním stavbám, které obdivujeme dodnes. Mladý nadějný tvůrce keramiky Dalmau Sala nás díky své práci nezavede jen do těchto úžasných budov, ale mnohem dál: do světa lidí, z jejichž potu a mnohdy i krve se tyto stavby rodily. Mezi dělníky, kteří dřou za nuznou mzdu a neustálými stávkami často marně bojují o pro nás dnes samozřejmá práva. Vypravíme se s ním do temného, bizarního světa šantánů mezi umělce, bohémy a ztroskotance, ale i do drsného prostředí dětí ulice. Malíř duší je silný příběh o lásce, vášni pro umění, sociální revoltě i pomstě. Lesk a bída secesní Barcelony: nový fascinující příběh z pera krále španělského historického románu.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2021 , ArgoOriginální název:
El pintor de almas, 2019
více info...
Přidat komentář
Nejprve mi trvalo, než jsem se začetla a ponořila do příběhu. Nevzdala jsem to a nelituji. Někomu přílišný popis nevyhovuje, já jsem se ale díky tomu dokázala ocitnout přímo v ději knihy, procházela jsem s hrdiny městem a cítila se být součástí příběhu. Díky knize jsem si opět připomenula, jak je nutné respektovat vůli a rozhodnutí ostatních, i když nás bolí vidět je pak strádat či trpět.
Barcelona 1901 - 1910, bouřlivá doba dělnických bojů, stávek, ale i drogy, prostituce, střety anarchistů s katolíky. No “Katedrála moře” to nebyla, ale rozhodně to nebylo špatné. Zaujalo mě jméno hlavního hrdiny. V Barceloně existuje Galérie Dalmau Sala a tak mi nedalo a zkusila jsem zjistit, zda je tu nějaká souvislost. Nepodařilo se.
Autor mi byl doporučen na základě Katedrály moře, když jsem tedy viděla ve výloze tuto publikaci, řekla jsem si, že to jistě bude poutavé čtení a vzhledem k délce budu mít na vánoční svátky vystaráno. Barcelonu miluji a stejně tak architekturu secese, to však byla jedna z mála pozitiv, která mě na knize těšila - zmínky o architektech a umění, které v onom období vznikalo. Rozsáhle je to popsáno postavení nejnižší třídy a jejich boje za lepší životní podmínky. Jinak to ale klouže velmi po povrchu, v hlavní dějové lince se neustále opakují obdobné situace, hrdinové řeší do kola podobné potíže. Příliš jsem s postavami nesouzněla, a tak po první čtvrtině, kdy jsem tušila, že mě kniha už nevtáhne, jsem se těšila, až ji dočtu a pošlu dál...
Upřímně jsem doufala že to bude mnohem lepší, že se autor od předchozích knih posunul někam v dialozích a v atmosféře. Neposunul. Je to mělké a patřilo by se to pod hlavičku úplně jiného vydavatelství, protože takhle ta kniha dost mate a klame tělem.
Moje první setkání s autorem.
Musím přiznat, že knihu jsem dost podcenila. Ačkoliv jsem na čtení bichlí zvyklá, tato mi zabral 2x více času, jednat díky zahuštěnému textu a potom kvůli faktu, že jsem nebyla zrovna nedočkavá se do knihy ponořit.
Čekala jsem stylově vypiplanou náročnější knihu s hrdiny, kteří mě budou zajímat. Zde máme Emmu a Dalmaua, kteří se mají rádi a jsou součástí dělnické třídy, která se začala bouřit proti církvi a buržoázii. Hlavními hrdiny ale nejsou podle mě ti dva, ale Barcelona, revolucionářství a architektura. Jde vidět, že autor si dal na knize záležet a musel provést spoustu rešerší. Díky němu jsem se dozvěděla o relativně nedávné historii velkého evropského města.
Emma i Dalmau jsou zanicenými revolucináři, nebo k tomu spějí. Dalmau je ale jednou rozkročen do světa, proti kterému jeho přátele bojují. Autor nám přitom jasně říká, kdo je špatný a jeho podání je dost černobílé. Jasně, já jsem v té době nežila, a asi bych tamní situaci taky vnímala černobíle, ale autor mi nenechal ani malý prostor k vlastním úvahám.
Dalmau je docela sympatický hrdina, co projde proměnou. Proměnou projde i Emma, ale ta byl podle mě vykreslená docela nepovedeně: v podstatě jako krásná smyslná dívka, kterou autor popisuje hlavně jako někoho, kdo má sex, nebo koho chce někdo znásilnit nebo si na ni brousí zuby. Podle mě Falcones s ženskýma hrdinkama moc pracovat neumí. Její zapálenost pro věc mi přišla někdy až karikaturní.
Autor také podle mě spadl do pasti mužů středního věku, kteří potřebuji všude cpát sex a nepřiměřeně na něj klást důraz. V knize je mnoho scén, kde detailně popisuje, jak kdo s kým kopuloval nebo se osahával. Byla to spíše onanie autora, než že by to mělo nějaký přínos.
Autor se podle mě taky dost točí v kruhu. V podstatě krom toho, že se neustále ocitáme na nějakým demonstracích a spolu s hlavními hrdiny křičíme revoluční hesla, se toho moc neděje. Stejně tak mě už štvalo, jak nám autor pořád opakuje, co se stalo někde jinde v knize. Malíř duší není až tak rozsáhlý, aby mi autor musel připomínat, proč Emma a Dalmau spolu zrovnu nemluví, nebo co si Emma sebou nese za rány na duši. Přičemž ty rány a její úvahy jsou popisovány jak z červené knihovny.
Knihu spíše oceňuji jako opus na Barcelonu začátku 20. století, a jako dílo, které mi přineslo nové informace než za knihu, který by mě nějak extra bavila. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale nemám důvod si od autora číst něco dalšího.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Ruka Fátimy |
| 2018 | Katedrála moře |
| 2018 | Dědicové země |
| 2013 |  Bosá královna |
| 2021 | Malíř duší |
Kniha mě překvapila. Když jsem ji v knihovně objevila, moc jsem nevěděla do čeho jdu, nedokázala jsem zařadit ani dobu, ani nic jiného.
V umění se moc nevyznám, a tak jsem si lehce doplnila přehled a některá jména lépe přiřadila do doby.
Děj příjemně plynul a vše se hezky spojilo do celku.