Komentáře 2

Recenze 0

Hvězdičky 7

Tempo & emoce

Přidat komentář
sika444
27.01.2025 5 z 5
sika444

Neobyčejně bohatý jazyk - spoustu slov vůbec neznám. Je to velká literatura, autor vytváří atmosféru, kterou z jiných knih neznám. Válečné povídky jsou předchůdkyněmi magického realismu, avšak s mnohem silnější básnivostí. Poválečné povídky jsou více psychologické, menší roli v nich hraje příroda a krajina, jsou mnohem víc maupassantovské, plné tragiky, ale i jakéhosi švantnerovského pochopení pro lidskou slabost, ba špatnost. Charakteristika jednotlivých novel:
Stretnutie - atmosféra noci a strachu spojená s vyprávěním bývalého trestance a smrti jeho nastávající ženy. Trochu duchařské a dráždivě nejednoznačné.
Aťka - pastvina, nedaleká bouřka, tma... Do toho vyprávění o koni - vrahovi, který vydělává svým pánům peníze.
Horiaci vrch - spojení atmosféry noci, přírody kdesi na kopcích, tajuplných a nevyjasněných vztahů, nočního požáru a vraždy. Kdo zabil? Nevíme...
Malka - velká a neovladatelná láska, žal při odmítnutí, pomsta a pokus o oběť. Jenomže na konci je opět smrt - neujasněná, tajuplná...
Zhanobená krv - další próza plná atmosféry, divoké přírody a neujasněných vztahů, cti, s pointou, kterou nikdo nečeká.
Piargy - skvělá atmosféra, minimalismus, který dává prostor čtenářově fantazii. A celé je to zahalené do atmosféry "posledního soudu".
Šaľba - dělnická ubytovna a v ní se odehrává příběh jak z Dostojevského. Dokonalá znalost postav i prostředí, švantnerovský náznak, který děsí víc než odhalená pravda.
Sedliak - neznám jiné dílo, které by tak výstižně a až po sám okraj vylíčilo slabocha, který musí mít svět uspořádaný, srovnaný, jinak znejistí a začne se hroutit. Zde je dovedena ta umanutá potřeba míst svět bezpečný a jistý do krajnosti. Neobyčejně silné dílo.
Dáma - tohle je ten příběh jak z Maupassanta. Zajímavost: je to snad jediné dílo, které reflektuje skutečnost, že se armáda Slovenského štátu jako jediný spojenec Německa podílela na invazi do Polska, kterou začala světová válka. Slováci jsou zde okupanti. O tom povídka není, to je jen kulisa, ale velmi působivá.
List - rafinovaný příběh lásky a zklamání. Skýt!
Ľudská hra - velmi dobře promyšlený a napsaný příběh lásky dvou sester k jednomu muži. Švantner je mistr v pomalu se rozvíjejícím vyprávění, které na poslední straně přinese radikální zlom.
Kňaz - mistrovská novela - další opatrný člověk, který dělá vše pro to, aby věci dopadly dobře, jenže v době vymknutí z kloubů to nejde.

smazenaryba
17.04.2021 5 z 5
smazenaryba

Páni profesori, pevne nasledujúci učebné osnovy, a to vás nenapadlo spomenúť, že pri Švantnerových poviedkach aj mrazí? Že to nieje len štúdia sedliakovej duše, ale živelný ponor do miest, kde ožívajú tiene a prebúdza sa strach? Pretože tým presne Švantnerove poviedky, minimálne tá prvá polovica, sú. Baladické horory z prostredia slovenských hôr a lazov.

Môžete to nazývajú lyrizovanou prózou, personofikáciou prírody, alebo všetkým tým, čím sa jeho texty nazývajú v múdrych knihách, ale poviedky ako Aťka, či Prízraky, sú prosto horormi, kde vystupuje hmatateľné nadprirodzeno. V poviedkach ďalších, ako Horiaci vrch, či Piargy, je to už viac mrazenie vychádzajúce z bezbrehej moci prírody, či temných zákutí ľudskej duše. No stále, to nezameniteľné prostredie slovenských hôr, osád nasiaknutých poverami, ľuďmi spätými s prírodou viac, než si to dnes už dokážeme predstaviť, to všetko dáva Švantnerovým textom nezameniteľnú, mrazivú atmosféru.

Druhá polovica zbierky, ikeď si stále zachováva prvky lyriky, je už viac prechod k naturalizmu a tej príslovečnej ľudskej duši. Do textov vstupuje takmer všadeprítomný faktor vojny. No aj tu sa nájdu vyložene mrazivé veci, predovšetkým skvelý Sedliak.

Pár textov z druhej polovice považujem za slabšie, vyzneli prvoplánovo, nie celkom presvedčivo (Kňaz, Ľudská hra), no kvôli tomu hodnotenie znižovať nebudem. Do konca roka je síce ďaleko, no už teraz viem, že táto kniha bude patriť medzi tohtoročné najlepšie.