Maloměstské historie
Alois Jirásek
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156073/bmid_malomestske-historie-n8e-156073.jpg
4
22
22
Kniha je souborným vydáním tří Jiráskových novel, jež jakoby měly něco společného. Jde o novelu "U Rytířů" (1879) vyprávějící o jednom starém stejnojmenném domě v Litomyšli, do něhož Jirásek vložil historii jedné šlechtičny ze starého rodu Šebestiánů z Čatolovic, žijící v tomto měšťanském domě. Ale všechna ta slíva byla již dávno vybledlá. Jako to české království po Bílé hoře zchudlo a ztratilo lesk, tak i tato šlechtična je chudá, sotva udržující rodový majetek a poslední svého rodu .... "Na Staré poště" (2881) jako by navazovala na první, ale přecházela již i na další novelu. I ona je vázána na starou litomyšlskou budovu - na starou poštu, která však již dávno nestojí. A do ní Jirásek umístil osudy poštmistra Pavlovského a jeho staré sestry Tíni. Třetí novelou je pak (po Psohlavcích) zřejmě nejpopulárnější, nejčtenější, nejvíce vydávaná a s největší zálibou i čtená novela "Filosofská historie" (1877).... celý text
Přidat komentář
Edice Odkaz národu se pomalu blíží ke konci. V povídkové sbírce Maloměstské historie nalezneme jednu z nejslavnějších Jiráskových prací - Filosofská historie a její zakázaný Majáles. Všemu předchází dvě kratší prace - historie jednoho rodu v domě U rytířů a pohled do chodu staré pošty.
Prostá krása starých charakterních příběhů, v jejichž obyčejnosti se skrývá tolik obsažnosti. Toť mnohý Jirásek. Jsem plně srozuměn s tím, že ve školském věku dílo jeho jest nepřístupno, nepochopeno, krásy jeho neodhaleny, ba dokonce odpuzováno. Byloť tak i u mně. K Jiráskovi je totiž třeba dozrát. Obdivuji každého, kdo v jeho díle našel zalíbení již v jarém věku, mě to dost trvalo, musel jsem mu dozrát. Maloměstské historie jsou přesně tím, co o nich vypovídá jejich společný název. Maloměstskými historkami. Se vším všudy. Prosté osudy prostých lidí se spostou dobových reálií, situací a problémů. Naivní? Možná, stejně tak však vypovídající, oznamující a odhalující. Zbytečně lahodně a ňuňácky podané? Pravděpodobně, leč v záplavě dnešních zkratkovitých, strohých a na krásu jazyka skoupých příběhů balzám pro oči i mysl. Tři příběhy, vzestupné tendence, jeden lepší než druhý. U RYTÍŘŮ prosté a přímé, jak jen obyčejný příběh může být. Krásně větnatý, slovně bohatý. Jeho jedinou vadou je, že je strašně předvídatelný, prostě již od prvních stran víte, jak to skončí, že to takhle musí skončit a ono to přesně takhle skončí. (***) NA STARÉ POŠTĚ. Jirásek, jak je nám předkládán. Květnatý, mnohem členitější a obsažnější příběh než ten předešlý, s více postavami, jednotlivými příběhy, mnohými osudy i Jiráskovým nezbytným dobovým vlastenectvím, které dnes již, asi naneštěstí (ale na druhou stranu naštěstí, to je v tom to zapeklité) ztratilo na síle, obsahu i pochopení. Tohle je asi třeba zažít. Ten závěr je tak kýčovitý, až opravdu zasáhne. (3,5*). FILOSOFSKÁ HISTORIE. Naprostá pecka, lehce revolučně laděná, s trochou věšteckého hippie odéru, která dost mate názvem. Lehká četba, o jednom majálesu, zákazech, revoltě, mladické vzpouře, kterou by od Jiráska snad nikdo nečekal. Je to taková jednohubka, jak se do ní člověk jednou zakousne, nejradši by to rozkousal a spolkl najednou, což malý rozsah umožňuje. Pokud by se chtěl někdo neznalý seznámit s Jiráskovým dílem a stylem, asi bych mu doporučil právě tohle. (*****)
Štítky knihy
láska 19. století studenti Litomyšl poštovnictví, pošta
Část díla
Autorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Když já mám pro Jiráska slabost. Ačkoliv toto vydání je završení velké nejedlovsko-gottwaldovské edice, je to vlastně půvabně sestaveno. Jsou to přímočaré příběhy, které mají nádech biedermaieru, maloměstský rozměr, v prvních dvou případech se točící kolem historie jednoho domu (U rytířů, Na staré poště), v posledním případě kolem atmosféry roku 1848 na malém městě z pohledu studentů filosofie. Oceňuju, jak Jirásek umí pracovat s psychologií i zápletkou. Ačkoliv Filosofská historie bývá hodně čtena a byla i zfilmována Otakarem Vávrou, mně se asi nejvíc líbil právě ten první příběh U rytířů. Velmi komorní, velmi romanticky líčící atmosféru před rokem 1848, v podstatě soukromý příběh, který najednou přeroste v celoměstský a dokonce i přesáhne hranice monarchie. Jirásek má smysl pro detail, pro vykreslení situace a prostředí a v těchto menších rozměrech mu nezbývá moc prostoru na ty pověstné dlouhé popisy. Takže jsou to malé jednohubky, které spojuje malé město a kompozice, směřující k revolučnímu roku a jeho potlačení. Takže opět jste mě velmi potěšil! Díky!