Malostranské humoresky
Karel Pecka
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/3506/bmid_malostranske-humoresky-BBI-3506.jpg
4
16
16
V osmdesátých letech připomínaly samizdatové humoresky Karla Pecky na malostranská témata, že pod nelidským příkrovem prožívají lidé v nerudovském koutě Prahy příběhy, v nichž člověk zůstává člověkem. Moudré, hořce vlídné zrcadlo Peckových próz svědčí živě i dnes. Podle této knihy byl natočen stejnojmenný povídkový film (1995): Buldoček (režie Zdeněk Gawlik), Poslední štístko pana Žorže (režie Jan Pecha), Garden-party s vernisáží (režie Jaromír Polišenský).... celý text
Přidat komentář
Malostranské humoresky jsem znal dříve jako povídkový film z roku 1995 a už tehdy, ve třinácti letech se mi to téma líbilo a líbí se mi do dnes. Ovšem spisovatele Karla Pecku toho mi ve škole zatajili (ostatně jako mnohé další) a dověděl jsem se o něm až o mnoho let později díky internetu. A nyní se mi konečně daří splácet dluh tomuto skvělému spisovateli a nějaké knihy si od něj obstaral a rozhodně v tom budu pokračovat. Velmi dobře napsané. Jen nechápu, proč je pan Karel Pecka, narozdíl od jiných, tak opomíjený. A nebo je chyba jen v mém malém vesmíru?
Milovaná knížka. Vystihuje kouzlo předpřevratově odrbané Nerudovky a stálice U Kocoura a Napoleona, tenkrát každodenní útočiště malostranských starousedlíků. Všichni se znali, Malá Strana bylo městečko samo pro sebe, každý přinesl do hospody svůj osobitý charakter, každý po svém bojoval s tím blbým šedivým nudným tupým všezakazujícím režimem - a autor o tom hodně věděl. Atmosféru knihy dokonale vystihuje i studentský film natočený chvilku po osmdesátém devátém, ve kterém my pamětníci můžeme vidět Prahu bez davů cizinců a hlučných zběsilých turistů vůbec, ulice bez aut, můžeme prožít znova tu sounáležitost štamgastů v hospodách, pramenící ze společně snášené bezmocnosti vůči bolševikům. Doby, kdy v televizi byly akorát zprávy o úspěších země, kde zítra prý už znamenalo včera a o stále se zvyšující dojivosti našich krav. Ale pivo bývalo výborné a v hospodě klasická česká filozofická inteligentní sranda a - i smutek. Doporučuji.
Karel Pecka je podle mě nedoceněný spisovatel. Malostranské humoresky a volné pokračování Svůdnost černé barvy jsou opravdu mistrovské dílo. U jednotlivých povídek jsem se bavil, nebo mně běhal mráz po zádech, komično i tragično jsou zde promíchány tak jako v životě a navíc je Karel Pecka spisovatel moudrý, poučený životem, ale nezatrpklý, spíš shovívavý k lidským slabostem. Otázkou zůstává, co by o Malé Straně psal Karel Pecka dnes, ale podle toho se poznají praví mistři slova, že na rozdíl od nás dokáží vyjádřit a popsat to, co ostatní nedovedou. Takže věřím, že by si i s tímto úkolem Karel Pecka poradil.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Motáky nezvěstnému |
| 1968 |  Na co umírají muži |
| 1969 | Horečka |
| 2018 | Souhvězdí Gulag |
| 1995 | Pasáž |
Tohle jsem si šetřila a četla dlouho. Jako mě zasáhly Motáky nezvěstnému a ohromila Horečka, tohle jsem (navzdory skryté drsnosti textu) prousmívala. Všechna ta mikrodramata na pozadí hnusného komunistického bezčasí, ty žabomyší války, které vypadají vždy zásadně a staví je do správné perspektivy nějaká fatální, nečekaná událost... Přiznaná návaznost na Nerudu, osobitost ve vnímání malostranské vzájemnosti. Přesně to shrnul mol378, díky.