Malostranské povídky
Jan Neruda
Tato sbírka povídek je vrcholným prozaickým dílem Jana Nerudy a jedním z nejvýznamnějších literárních děl české literatury vůbec. Soubor třinácti povídek, které původně samostatně vycházely v různých časopisech (Květy, Národní listy, Podřipan, Lumír), autor sestavil a prvně společně vydal v roce 1877. My vám je nyní přinášíme v bohatě ilustrované knížce, která na vás dýchne atmosférou Malé Strany 19. století a přenese vás mezi každodenní starosti i radosti prostých lidí, jež Neruda tak mistrně zobrazoval.... celý text
Přidat komentář
Na můj vkus zde Neruda až příliš využívá popisu, proto jen 3 hvězdičky. Jinak se mi kniha líbí, příběhy, které napsal o lidech z Malé Strany, jsou krásné. Mým favoritem z celé sbírky je Přivedla žebráka na mizinu.
Osobně by mě moc zajímalo, co by Neruda napsal o lidech, kteří čtou jeho příběhy z donucení kvůli škole a na základě toho je pak i hodnotí. Osobně si myslím, že jakožto výborný znalec povah by je vystihl svým typickým, milým, ale někdy trochu kousavým způsobem. Osobně si myslím, že bych se u toho opět dobře bavila, podobně jako u ostatních povídek.
Tak na tuto knihu mám kladný názor. Sbírka povídek se mi líbila. Samozřejmě, že i zde jsou lepší a ty horší, ale snad v každé se ukazuje kousek zajímavého lidského chování...
Měli jsme ji na základní škole jako povinnou literaturu. Bylo to pro mě nečitatelné. Stejně jako Jirásek, Balzac, Baar, nebo Němcová..Po x letech to vyfasovala dcera jako povinnou literaturu, znovu jsem ji zkusil a názor si potvrdil. Je to typ knihy, která může začínajícího čtenáře odradit. Většina povídek nemá ani náladu, ani příběh. Zajímavá je z hlediska jazyka, který je hodně jiný a dost krkolomný a z hlediska představ o Praze předminulého století.
Čtení mě moc nebavilo, musela jsem se dost přemáhat. Rozbor ve škole mi ale taky potvrdil, že každá z povídek má svou cenu a na něco naráží - nebyla napsaná "jen tak". Nejvíc jsem si oblíbila asi povídky O měkkém srdci paní Rusky, Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku a Přivedla žebráka na mizinu. Ale povídky všeobecně nejsou můj šálek kávy ;).
Nudou u mně zdaleka předběhla Babičku a nechala v dálce za sebou cokoli ostatního z povinné četby, co jsem byla nucena přečíst.
Četl jsem ji jako povinnou četbu, tato sbírka povídek právoplatně patří mezi hodnotné české knihy, ale přece jenom se musely povídky lépe číst před 100 lety než v dnešní době, mezi mé nejoblíbenější patří Doktor Kazisvět, Hastrman a Figurky.
Tuto knihu jsem měla v seznamu povinné četby a vybrala jsem si ji sama k přečtení a nelituju. Některé povídky se mi líbily moc, jiné méně. Každopádně si myslím, že za přečtení určitě stojí!
Nemůžu říct, že by mě to uchvátilo, ale mohu alespoň říct, že mě to neunudilo k smrti, jako některá povinná díla k maturitě. Takže...kdo jde k maturitě, je dobré si to přečíst. Jinak asi nemám moc co říct.
Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
....
Předkládám zde náš plán, aby se mu mohl každý obdivovat. Hlavní účel: rozbořit Rakousko. Přední nutnost: zmocnit se Prahy. Nutný prostředek: dobýt citadely belvedérské, na výběžku Mariánských hradeb, odkud jsme pány Prah a kde nemůžeme dle našeho náhledu být odnikud bombardováni. Vypočtené podrobnosti: citadela bude přepadena zrovna v čas polední. Povážíme-li, že při přepadání rozličných tvrzí panuje od nepamětných časův úzus vykonat to vždy o půlnoci, že ale právě proto o půlnoci jsou střáže nejspíš vždy nejbdělejší, musíme přiznat, že úmysl náš byl zrozen zrovna v chytrosti ďábelské.
Na povídky jsem se těšila, ale vůbec se mi kniha nelíbila. Sice se dobře a rychle četla, ale povídky byly zdlouhavé a některé i nudné, takže jsem musela nějaké i přeskočit nebo jsem je nedočetla vůbec.
Musí říci, že z téhle knihy jsem nebyla moc nadšená. Určitě má nápad, ale nedokázala jsem se přesvědčit, abych ji dočetla
Nerudovy povídky mě potěšily svojí rozmanitostí a netradičností. Jediné co povídky mají společné je prostředí Malé Strany. Nejvíce mě na knize zaujalo, jak se Neruda snaží udržet čtenářův zájem i napětí, např. přímým vyprávěním, zápisy, dopisy, formou deníku, atp. Před přečtením bych nevěřila, že takováto česká klasika, ve smyslu povinné četby na středních školách, mě může zaujmout a dokonce i pobavit.
Nerudy si cením za popis, který je v jeho podání bravůrní. Ovšem samotné příbehy mě nijak nezaujaly.
Co dodat- klasika, kterou čte ve škole několikátá generace - pokud tedy funguje povinná četba
Štítky knihy
Praha povídky 19. století zfilmováno rozhlasové zpracování české povídky každodenní život Malá Strana (Praha)Část díla
Doktor Kazisvět
1876
Figurky: Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta
1878
Hastrman
1878
Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
1878
Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno
1878
Autorovy další knížky
2014 | Povídky malostranské |
1947 | Kam s ním? |
2009 | Balady a romance |
1959 | Písně kosmické |
1941 | Hřbitovní kvítí |
Jednou a dost. Některá povídka zaujala víc, některá míň, proto 3 hvězdičky.