Doktor Kazisvět
Povídka od:
Jan Neruda
Z knihy:
Arabesky / Povídky malostranské, Povídky malostranské, Povídky malostranské a Arabesky
Doktor Kazisvět - tak se říkalo samotářskému lékaři, jehož otec - také lékař - byl velmi schopný a tak všichni doufali, že jeho syn bude také dobrý lékař. Ale brzy v to přestali doufat, protože nikdo nepamatoval, že by doktor Kazisvět někdy někoho vůbec léčil. Zkrátka se s nikým nechtěl bavit. A tak každého překvapilo, co se stalo, když zemřel pan radní...
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (5)
Přidat komentář
Doktor Heribert je lékař, stejně, jako jeho otec, až na to, že ten byl oblíbený, dr. Heribert ml. je Kazisvět. Je mu asi 40 a má zvláštní, přímo podivínskou povahu, proto je asi starým mládencem, a ani se slečnám nedivím, že o něj nejevily zájem, nutno ovšem říct, že ani on o ně :-).
Pan Neruda to všechno pěkně popisuje ... "žil velmi jednoduše, sám si vařil snídaní, večeři odbýval a na oběd chodil do laciné jídelny." Navíc, žádné nemocné nikdy neléčil, on o lidi totiž vůbec nestál, a taky lidi nezdravil a na pozdrav neodpovídal, na ulici pak chodil vždy tak, aby si od lidí udržoval odstup. ... tak co s takovým morousem, že? :-)
Přeci jen, jeden sympatický zvyk jsem u něj objevila :-) ... v létě pak měl jeden stálý zvyk, chodit ráno, už ve čtyři hodiny, do sadů na Mariánských hradbách, usednout tam na odlehlou lavičku a číst si knihu - to je samozřejmě u mě sympatická vlastnost, a v tomto případě je i pochopitelné, že nikdy nesnesl, aby si k němu někdo přisedl a hovořil (tady, na DK, by mu takovou nezdvořilost určitě většina odpustila, každý tu ví, jaké to je, být ponořený do knihy :-)¨), nj, ale to by nebyl Kazisvět, aby i z takové malé nezdvořilosti, neudělal velkou, on si prostě vstal a beze slova odešel, milého člověka tam bez jediného pohledu, reakce, prostě nechal sedět, takže není se co divit, že ho lidé začali taky zcela ignorovat.
Nesympaťák každým coulem, že jo, a přesto, přese všechno se jednou přihodilo, že právě on zachránil život! Nijak ho to sice nezměnilo a dál zůstal bez vysvětlení osamělý, lidi k ošetření nepřijímal, a ani se s nimi nebavil, ale tak nějak si říkám, že si to místo na světě přeci jen asi zasloužil, i jeden zachráněný život je dost! :-)
Tato povídka patří mezi povedenější, neb se dobře čte a hlavně je o něčem - od začátku až do konce. Škoda jen, že nevíme, proč byl doktor tak zatvrzený. 75%, 21.8.2013.
Podivín. Studuje si pro sebe, místo aby vykonával lékařskou praxi jako jeho otec. Raději si čte a prochází se, než by pracoval a zabýval se lidmo kolem sebe. A najednou "oživí již člověka prohlášeného za mrtvého".
Četlo se dobře. A co se týče podivínů - všude jsou, každé město, obec alespoň jednoho má.