Doktor Kazisvět
Povídka od:
Jan Neruda
Z knihy:
Povídky malostranské, Povídky malostranské a Arabesky, Arabesky / Povídky malostranské
Doktor Kazisvět - tak se říkalo samotářskému lékaři, jehož otec - také lékař - byl velmi schopný a tak všichni doufali, že jeho syn bude také dobrý lékař. Ale brzy v to přestali doufat, protože nikdo nepamatoval, že by doktor Kazisvět někdy někoho vůbec léčil. Zkrátka se s nikým nechtěl bavit. A tak každého překvapilo, co se stalo, když zemřel pan radní...
Komentáře (5)
Přidat komentář
Doktor Heribert je lékař, stejně, jako jeho otec, až na to, že ten byl oblíbený, dr. Heribert ml. je Kazisvět. Je mu asi 40 a má zvláštní, přímo podivínskou povahu, proto je asi starým mládencem, a ani se slečnám nedivím, že o něj nejevily zájem, nutno ovšem říct, že ani on o ně :-).
Pan Neruda to všechno pěkně popisuje ... "žil velmi jednoduše, sám si vařil snídaní, večeři odbýval a na oběd chodil do laciné jídelny." Navíc, žádné nemocné nikdy neléčil, on o lidi totiž vůbec nestál, a taky lidi nezdravil a na pozdrav neodpovídal, na ulici pak chodil vždy tak, aby si od lidí udržoval odstup. ... tak co s takovým morousem, že? :-)
Přeci jen, jeden sympatický zvyk jsem u něj objevila :-) ... v létě pak měl jeden stálý zvyk, chodit ráno, už ve čtyři hodiny, do sadů na Mariánských hradbách, usednout tam na odlehlou lavičku a číst si knihu - to je samozřejmě u mě sympatická vlastnost, a v tomto případě je i pochopitelné, že nikdy nesnesl, aby si k němu někdo přisedl a hovořil (tady, na DK, by mu takovou nezdvořilost určitě většina odpustila, každý tu ví, jaké to je, být ponořený do knihy :-)¨), nj, ale to by nebyl Kazisvět, aby i z takové malé nezdvořilosti, neudělal velkou, on si prostě vstal a beze slova odešel, milého člověka tam bez jediného pohledu, reakce, prostě nechal sedět, takže není se co divit, že ho lidé začali taky zcela ignorovat.
Nesympaťák každým coulem, že jo, a přesto, přese všechno se jednou přihodilo, že právě on zachránil život! Nijak ho to sice nezměnilo a dál zůstal bez vysvětlení osamělý, lidi k ošetření nepřijímal, a ani se s nimi nebavil, ale tak nějak si říkám, že si to místo na světě přeci jen asi zasloužil, i jeden zachráněný život je dost! :-)
Tato povídka patří mezi povedenější, neb se dobře čte a hlavně je o něčem - od začátku až do konce. Škoda jen, že nevíme, proč byl doktor tak zatvrzený. 75%, 21.8.2013.
Podivín. Studuje si pro sebe, místo aby vykonával lékařskou praxi jako jeho otec. Raději si čte a prochází se, než by pracoval a zabýval se lidmo kolem sebe. A najednou "oživí již člověka prohlášeného za mrtvého".
Četlo se dobře. A co se týče podivínů - všude jsou, každé město, obec alespoň jednoho má.