Malostranské povídky

03.02.2018

Blbě se mi nějaké povídky četly a taky se moc okecávaly a mě to pak nebavilo.... některý se dali a některý zase ne ....celkově se mi to moc nelíbilo

09.01.2018

Jelikož jsem čekala od knihy málo, velice mile mě překvapila. U povídek jsem se bavila a u některých i zamyslela. Navíc jsem četla vydání s krásnými ilustracemi Petra Urbana, které příběh doplňovaly.

07.12.2017

Sice povinná školní četba ale tak jsem do ní spadla, že jsem referát psala v úplně stejném stylu..

06.12.2017

Vím, že je to klasika, ale mě autorův zdlouhavý popis všech detailů opravdu nebavil. Některé povídky jsem přeskočila, u jiných jsem byla zvědavá na pointu, tak jsem je přelouskala, ale u poslední jsem si už řekla, proč ztrácet čas nad něčím, co mě nebaví a nutit se k tomu. Tak jsem knihu zaklapla.

04.12.2017

Já vím, klasika, školní četba.....to se nedalo číst, vůbec mě to nebavilo. Přiznám se přečetla jsem jen první povídku. Z několika stránek jsem pochopila pouze, že jedna paní zemřela. Nemá to hlavu ani patu, prostě jen tak plácnutá povídka o ničem. Zato povídka obsahovala spoustu postav, o kterých jste kromě jména nevěděli nic.

23.11.2017

Tyto povídky se četly dobře. Sice si musíte zvyknout na jazyk, ale pak to jde samo. Jedna povídka zajímavější, než druhá. Myslím, že jako povinná četba by na školách měla určitě zůstat.

11.11.2017

Knihu jsem neměla v ruce drahně let (od své maturity,a to ani nechtějte vědět, jak je to dlouho!) a těžce jsem se prokousávala.

03.11.2017

Báječné jsou Figurky!

23.10.2017

Byla jsem na knihu moc zvědavá, přece jen - je to česká literární klasika. Překvapilo mne, jak moc odlišně se mi jednotlivé povídky četly. Některé byly i přes určitý jazykový handicap (přece jen se od té doby jazyk hodně pozměnil) lehouné jako peříčko, jinými jsem se ne a ne prokousat. Jako celek hodnotím tak nějak uprostřed. Plus za atmosféru staré Prahy a za vykreslení postav.

10.10.2017

To už je tak dávno, co jsem tuhle knihu četla, že si to snad ani nepamatuji, ale tenkrát jsem se kupodivu začetla. Dnes by jí museli přeložit do současného českého jazyka a třeba by si získala oblibu už jen svojí tehdejší atmosférou

08.10.2017

Na jazyk jsem si musel zvyknout, ale to nebyl problém, který jsem s knihou měl. Děj mě nedokázal vtáhnout, já se ne a ne začíst a knihu jsem protrpěl.

21.09.2017

Nemohu si pomoci, ale od tak oceňovaného a vychvalovaného díla české literatury jsem čekala mnohem více. Jednotlivé povídky pro mě byly dost nezajímavé. K dočtení jsem se vyloženě musela donutit.

18.09.2017

Dá se říct, že je to takové odpočinkové čtení.

13.09.2017

Nevím, zda je to tím, že patřím do mladé generace a nerozumím archaickému jazyku, v jakém je dílo napsáno, nebo tím že nemám vkus, ale knížka mě absolutně nebavila, až na pár krátkých povídek, které jsme četli na střední v rámci povinné četby (Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku a doktor Kazisvět). První a poslední povídka mi přišla jako mučení, nebavilo mě číst stále o tom jak se v baráku lidi drbou a řeší kde kdo co řekne, čekal jsem nějakou větší zápletku.. Vyústilo to v to, že jsem si už jen odpočítával stránky do konce a přemlouval se, ať to dočtu. Možná je to stěžejní dílo české literatury, ale mě to nijak extra k srdci nepřirostlo, a nejspíš si to už nikdy nepřečtu.

07.08.2017

myslím, že v dospělosti tuhle knihu člověk ocení víc, než když ji přečetl v rámci povinné četby na základní škole :-)

05.08.2017

Tak jsem se i já díky čtenářské výzvě dostala k Povídkám malostranským a říkám si, kéž by mě byla bývala povinná četba bavila před dvaceti lety tak jako teď. Mohla jsem maturovat za jedna! Všechny povídky, radost pohledět a Figurky jako třešinka na dortu. Moc jsem se bavila :-)

28.07.2017

Styď se Michaelo! To jsem si řekla po dočtení. Myslela jsem, že je to národní poklad, že se knížka musí prostě všem líbit ale ono ne. Těžko se mi četla, musela jsem ji prokládat jinými knihami a přemáhat se ve čtení. Počítala jsem stránky do konce což se mi taky nestává. Strašně se za to stydím ale nebavilo mě to. tři hvězdy jen za to, že se bojím dát panu Nerudovi méně.

22.07.2017

Na Povídky malostranské jsem se chystala už hodně dlouho a teď na ně konečně došlo díky Čtenářské výzvě. Moc se mi líbila ta krásná atmosféra Malé Strany, která byla cítit z každé stránky, a to určitě i díky půvabným ilustracím. Až na dvě krátké povídky, do kterých jsem se nemohla hlouběji začíst, se mi kniha moc líbila. Nerudův popis jednotlivých postav má své nezaměnitelné kouzlo a pro mě to bylo krásných deset dní strávených v 19. století na Malé Straně. Určitě se k této knize budu ráda vracet.

18.07.2017

Povídky malostranské můžu vždy a v jakékoli formě. Nejvíc mě ovšem dostal špek z roku 2009 s ilustracemi Petra Urbana, který jsem dostala od manžela. Okamžitě jsem si tuto verzi zamilovala a s chutí znovu přečetla. Ráda v knize jen listuju a podle obrázků si připomínám děj. Třeba obrázek pomlouvající paní Rusky za rakví usmívajícího se nebožtíka je dokonalý. Nebo šplechtící studenti povalující se kolem žlabu prejzové střechy jsou také kouzelní.