Malostranské povídky
Jan Neruda
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286225/bmid_povidky-malostranske-XYL-286225.jpg
3
2928
2928
Soubor povídek jejichž děj se odehrává v Praze na Malé Straně.
Přidat komentář
Některé povídky mi byly bližší, některé méně - nicméně celkově na tuto knihu vzpomínám s radostí. Krásný jazyk, mistrně zachycený genius loci Malé Strany, skvěle vykreslené figury. Nejvíc mne asi dojímala povídka o panu Vorlovi, který tak moc chtěl zapadnout mezi obyvatele... a tak moc mu to nešlo... Určitě se k této klasice ještě někdy vrátím.
Pan Neruda mě bezpečně svým poetickým vyprávěním zavede, aspoň v mojí fantazii, do svého mládí.
Mohu spolu s básníkem stoupat Ostruhovou ulicí a sledovat, zda se někde nemihne zelený kabátek pana Rybáře, jestli již pan Vorel sobě nakouřil pěnovku nebo, zda se konečně paní Ruska odstěhovala na Újezd.
Nezapomenu vždy pozdravit pana Vojtíška. Jen ,,babě Miliónové“ se vyhnu obloukem.
A pravidelně postávám před domem U Dvou slunců. Co kdyby se náhodou otevřelo okno…
,, …v oku cítil nevýslovný tlak. Neviděl nic určitého, vše se třpytilo, jak rozpuštěný démant. Vše se vlnilo až k samému oknu, až do jeho oka. Moře... Moře...
Dál už povídat nemohu. Dál už neumím…"
P.S: Víte, kdy nastanou lepší časy? Dokud si zámecký lev nesedne na vyšehradskou houpačku...
P.P.S: Co by asi tak pan Neruda napsal dnes...?
Něco psaného tak krásným jazykem a přitom tak obyčejně a jednoduše k pochopení si dnes člověk v moderní literatuře už fakt nepřečte. Tak bohatá slovní zásoba, žádná věta se neopakuje, prostě nádhera.
Kdybych to bejval aspoň byl sehnal někde v antikvariátu! Tohle nevkusný vydání z levných knih tomu totiž taky nepřidalo.
Na malé straně jsem se za mých mladých let párkrát ztratil v ulici jägermeistrova a proto jsem si řekl, že by nebylo od věci, přečíst si tuhle českou klasiku.
Po dvou povídkách jsem z tím chtěl zatopit. Konec recenze. 3/10. Nedočteno, po větě “obličej tak zdravě svítivý a do červená lesklý jako nedělní pečínka, politá čerstvým máslem” jsem knihu odložil.
Vzpomínám, jak se mi líbila asi před 45 lety četba z knihy na pokračování v rozhlase. Ráda jsem si to znovu připomněla. Hezky se čte a, když se člověk začte, nevadí ani stará slova a skladba vět. Mám ale raději ty kratší povídky.
Pěkné, lidské.
Citát:
"Záviděl bych kominíkům, kdyby neměli přece jen tak jednostranně černý názor do lidského života."
Vrátila jsem se k nim po asi 15 letech a musím říct, že jako dítě mě bavily víc. Asi jsem jako dítě nevnímala lítost a úzkost, kterou na mě některé z nich působily.
Některé ano, některé ne. Celkově velmi pěkné čtení. Četla jsem nejen v rámci povinné četby.
"Do padesáti jsem miloval,od padesáti je mi líto,do padesáti jsem pivo pil,od padesáti piji víno."Dnes už podobné knihy nikoho nenadchnou,nicméně za přečtení určitě stojí.70%.
Jednu hvězdičku ubírám za Týden v tichém domě a jednu za Figurky. Jen spousta vleklých, nudných stran.
Zbylé povídky jsou moc hezké, smutné, pochmurné i humorné. Nedoporučuju však je číst (nebo mám s tím starým jazykem potíž jenom já?), mnohem příjemnější je zaposlouchat se do audioknihy nebo si je nechat předčítat.))
Díky preciznímu stylu autora byla většina postav výborně typizována i přesto, že povídky byly většinou krátké. S pomocí pár chytře užitých přirovnání dokáže autor úžasně popsat jejich vzhled a povahy, aniž by čtenáře nudil zbytečnými detaily. Povídky mají většinou jasnou, kritickou či ironickou pointu. Hvězdičku ubírám za první a poslední povídku - Týden v tichém domě a Figurky. V první nahlížíme na osudy lidí žijících v jednom domě, přesto ale postrádám nějaký hlubší smysl nebo pointu, typický pro ostatní povídky. Povídka Figurky se sice zaměřuje na studenta práv(?), ale vleče se a taktéž postrádá Nerudovu publicistickou stručnost. Chápu, že nešťastné umístění nejdelší povídky na začátek dokáže některé čtenáře odradit, rozhodně bych ale doporučila to nevzdávat, už jen kvůli tomu, že si po přečtení příběhů člověk uvědomí, jak se český národ (a jeho neduhy) vůbec nemění...
Některé bavily více, některé méně. Občas jsem se v množství postav (Týden v tichém domě) docela ztrácel, ale jinak se mi kniha četla dobře. Hlavním důvodem, proč jsem se pro knihu rozhodl, byl Nerudův "malostranský patriotismus". Doufal jsem, že se mi podaří nasát atmosféru té naší matičky Prahy a s o to větší chutí se pak budu moci vypravit do tamních historických pivnic. V tom jsem knihu asi malinko přecenil, ale budu věřit, že, co mi nedala kiniha, "nasaju" na místě. :)
Většinou se snažím povinnou četbu neodsuzovat předem a přistupovat k ní s nadějí, ale tohle bylo jednoduše strašné. Nudné, zdlouhavé, kostrbatě napsané, neoriginální.... jedním slovem příšerné. Ze všech třinácti povídek jsem byla schopná bez přerušování přečíst jenom asi dvě a to jen proto, že byly krátké. U Týdnu v tichém domě jsem měla pocit, že se vleče minimálně rok. Rozhodně nedoporučuji tohle číst.
Chvilku jsem se rozmýšlel, kolik hvězd mám knize udělit. Některé povídky se mi zdáli moc zdlouhavé, ale naopak některé mě bavili a mám je v hlavě ještě teď. Kniha patří k neodmyslitelné české klasice a můžu doporučit.
Bál jsem se, že kniha patří k ,,nudné klasice." Povídky mě ovšem mile překvapily a bylo to příjemné čtení.
Sice poněkud starší kousek, avšak pro mne ještě stále dávající smysl. Přiznávám, že některé povídky se mi poněkud vlekly. Avšak charakteristika postav a příběhy oživující starou Prahu zkrátka stojí za ocenění.
Neruda už je bohužel překonaný. Jeho styl psaní byl velmi dobrý v devatenáctém století. Dnes už není tak zajímavý.
Vleklá, prázdná, monotónní nuda, postrádající dynamiku a navíc psaná nečtivým a nesouvislým jazykem. Musel jsem se hodně přemáhat, abych knihu dočetl a ze všech 13 povídek mě trošičku bavily asi tak 3. A není to tím, že je kniha hodně stará, třeba takový Zabiják nebo Kalibův zločin jsou ze stejné doby a přitom jsou na úplně jiné úrovni. Ať už jazykem nebo obsahem. Proto Povídky malostranské nedoporučuji a varuji před nimi. Protože když bych popsal jak jsem jel autobusem, pak si byl nakoupit v Kauflandu a doma uklízel, bylo by to možná zajímavější než tato ubíjející nuda, na kterou když si vzpomenu, tak mi bude ještě nějakou dobu mdlo.
Rozhodně jedna z nejhorších próz, co jsem kdy četl, ne-li nejhorší. Stejně strašné bylo možná tak Petr a Lucie, ale to je alespoň krátké, kdežto tohle jsem lámal přes měsíc.
Štítky knihy
Praha povídky 19. století zfilmováno rozhlasové zpracování české povídky každodenní život Malá Strana (Praha)
Část díla
- Doktor Kazisvět 1876
- Figurky: Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta 1878
- Hastrman 1878
- Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku 1878
- Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno 1878
Autorovy další knížky
| 2014 |  Povídky malostranské |
| 1947 |  Kam s ním? |
| 2009 | Balady a romance |
| 1959 | Písně kosmické |
| 1941 | Hřbitovní kvítí |
Troufám si říct nadčasové, mistrně vykreslené a hravé střípky malostranského života. Miluju všechny ty nevtíravé narážky a hlášky typu: "Ono to půjde, však oni přijdou..."