Malostranské povídky
Jan Neruda
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286225/bmid_povidky-malostranske-XYL-286225.jpg
3
2928
2928
Soubor povídek jejichž děj se odehrává v Praze na Malé Straně.
Přidat komentář
Jedné nebo dvěma povídkám jsem nerozumněla, nebo jsem je nepochopila. Ostatní byly zajímavé, poutavé a poučné. Hezky se mi to četlo.
Dlho som odkladala prečítanie Malostranských poviedok, ale (aj) vďaka čitateľskej výzve som sa k nim napokon dostala. Mám veľmi rada Nerudov kúzelne archaický jazyk, ako aj jeho umenie pracovať a hrať sa s češtinou. Jeho štýl je pôvabný a schopnosť pozorovať a následne popisovať (prostredie či postavy a postavičky Malej Strany) vytríbená. Blízky je mi aj jeho humor, irónia, satira a situačná komika. Jediným mínusom, a to som konštatovala aj po Kytke za kloboukem, je Nerudova neschopnosť jednotlivé príbehy vypointovať. To je večná škoda... I tak ale, je to pekné čítanie :).
Povídky odehrávající se na Malé Straně, vykreslují nejen její tehdejší malebné kouzlo, ale i různé osudy a příběhy postaviček z této čtvrti. I když je to psáno pro nás již trochu zastaralým jazykem, čte se to dobře a je to takové oddychové čtení, ze kterého na vás dýchne nostalgie starých časů.
Pri cteni jsem se dost zasmal.pohodove cteni na oddech.takovy predchudce Slavnosti snezenek.moc nechapu proc to davaj do povinne cetby,jelikoz mi prijde ze je to psane pro starsi (zivotne zkusenejsi) obyvatele nasi planety :) ale jinak parada
Klasické dílo...
Skoro jsem se na něj těšil, dříve jsem četl Písně kosmické a moc se mi líbily. Ale musím říct, že ten samý Neruda, co mě u ,,Až planety sklesnou k slunci zpět..." tak dostal, mě hluboce zklamal. Vůbec se mi nelíbí ani jeho názory, ani jeho styl. Přijde mi, že se ve většině povídek zabývá celkem zbytečnými věcmi, že píše ,,jenom tak", bez nějakého většího záměru...
Po přečtení některých zdejších recenzí jsem se knihy celkem bál, naštěstí zbytečně. Po přečtení prvních stránek, kdy jsem si musel zvyknout na zastaralejší češtinu a například časté používání přechodníků, se mi kniha četla dobře. Většina povídek byla velmi poutavá a svým způsobem mě téměř přenesly na Malou Stranu devatenáctého století. Zejména povídka Figurky mě místy i rozesmála. Myslím, že se někdy ke knize rád vrátím.
Opět daslščí povinná četba, která se mi líbila. Příběhy byly většinou kratší nebo třeba rozdělené na několik částí, což mi vyhovovalo, protože k povinné četbě čtu zároveň i normální knížky, takže povinná četba je odsunutá do pozadí většinou :D.
Jak se zdá, Jan Neruda zřejmě nebude zrovna mým šálkem kávy. Písně kosmické jsem dočetl jen s velkým namáháním (líbila se mi jen báseň Jak lvové bijem o mříže), Malostranské povídky jsem už nezvládl a odložil je nedočtené. Začalo to pěkně zostra, Týden v tichém domě jsem musel po několika stránkách přeskočit, protože jsem s rozmrzením zjistil, že netuším, co se v povídce děje a kam jí autor směřuje. Rozhodl jsem se ale ještě zkusit další tři, z nichž bych snad jako jedinou ucházející hodnotil povídku Pan Ryšánek a pan Schlegl. Přestože jsem i u ní musel vytrpět některé nepříjemné aspekty, horší to bylo u Přivedla žebráka na mizinu (u které nechápu její popularitu, když se v ní prakticky nic neděje) a u povídky O měkkém srdci paní Rusky (která už byla zcela bez jakéhokoli nápadu). Obecně mi vadilo příliš rozvláčné popisování zcela bezvýznamných věcí (přestože sáhodlouhé popisné pasáže bývají u ostatních autorů mými nejoblíbenějšími), nepropracovanost příběhů, ve kterých se takřka nic neudálo, samotné maloměšťácké postavy, které mi nepřipadaly zajímavé jen dotěrně nepříjemné, a často chybějící či nezajímavé pointy příběhů (a to jsem fanda Monty Pythonů :-) ). Nevím, proč se v hodnocení tak liším oproti všeobecnému nadšení... ale myslím, že se Janu Nerudovi příště raději obloukem vyhnu.
Povinná četba...
Ne, že bych neměla ráda klasiku nebo Nerudu neuznávala, ale Povídkám malostranským jsem ani po přečtení poloviny knihy nemohla stále přijít na chuť (asi nikdy nepřijdu). Bylo to pro mě spíše utrpení než hezky strávený večer nad knihou.
Vzhledem k tomu, že až na pár vzácných výjimek jsem od své první zkušenosti s povinnou četbou (Babička v deseti letech) až do svých dvaceti bojkotovala klasiku, dostala jsem se k přečtení této knihy až teď. Od Nerudy jsem předtím četla pár básnických sbírek, které jsem si zamilovala, a tak jsem počítala s tím, že se mi tahle kniha bude asi celkem líbit.
Svým způsobem mě nepřekvapila a svým způsobem ano. Nikdy jsme se ve škole moc nebavili o tom, jak málo je tahle kniha postavená na ději. Vlastně se vždycky shrnoval děj jednotlivých povídek, jako kdyby to bylo to důležité. Ale tyhle povídky jsou postaveny na postavách, na prostředí Malé strany a na experimentování s úhly pohledu. V podstatě na všem možném, jen ne na ději. To pro mě tedy bylo překvapení.
Byly tam jen dvě povídky, které mě nebavily (Figurky a Svatováclavská mše), jinak se mi většina moc líbila. Ze začátku jsem měla trochu problém i s Týdnem v tichém domě, ale v tom jsem si brzy našla zábavné části.
A osobně na tom nejsem dobře se smutnými příběhy. Proto jsem dala povídce Přivedla žebráka na mizinu jen čtyři hvězdy, i když by asi zasloužila pět. Ale tohle prostě bolelo.
Kromě toho jsem měla trochu problém s tím antisemitismem, který tam byl dost zřetelný. Za to ale nic nestrhávám, protože to je bohužel jen odraz doby a dalo se to čekat.
Celkově hodnotím velmi kladně. Kromě těch Figurek, kterými jsem se opravdu prokousávala dlouho a těžce, se to četlo skoro samo. A ta čeština byla vážně krásná. Upřímně jsem trochu překvapená, že tolika lidem dělala problém. Zas takový rozdíl to není.
Pokud potřebujete vyloženě dějové příběhy, pak tahle kniha asi pro vás nebude, ale pro ostatní mohu jen doporučit.
jak už zde bylo psáno, hodně jsem se přemlouvala, abych četla dál, přičemž mě políval stud, že mi něco tak "českého" nejde číst.
No, nakonec jsem to přečetla, ale ve škole jsem měla velkou radost, že nám pustili audio knihu.
Obsah jako takový byl pěkný, ale..
Bolo to zaujimave a miestami som sa aj uprimne zasmiala. Ale napriek tomu, ze bezne citam knihy po cesky, tato stara cestina mi dala celkom zabrat a nerozumela som uplne dokonale. Preto sa mi to necitalo velmi lahko.
Tato kniha mi dala opravdu zabrat; popravdě jsem se hodně namáhala, abych ji vůbec dočetla. Začíst se do ní mi trvalo snad nejdéle ze všech knih vůbec. Nečetla se ani trochu dobře, první strany pro mě byly téměř utrpením. Jazyk je hodně zastaralý a zastaralé výrazy se zde vyskytují opravdu hojně, takže jsem některé věty musela přečíst hned několikrát, abych jim porozuměla. Po několika stranách se to trochu zlepšilo, ale ani potom čtení nebylo lehké. V knize na mě bylo až příliš popisů, ať už se jednalo o popis místa nebo o velmi podrobné vystižení charakteru nějaké postavy. Děj pro mě byl hrozně nezáživný, což je zřejmě také jeden z důvodů, proč mě kniha moc nezaujala.
Docela často se mi pletly postavy, například hned v první povídce s názvem Týden v tichém domě tu bylo hned několik rodin a zpočátku jsem nebyla schopná přiřadit jméno nějaké postavy k té správně rodině nebo události. Myslím, že některé povídky by mě svým dějem i bavily, kdyby byly přepsané do současné češtiny nebo podané trochu jinak, protože rozhodně mají něco do sebe. Obsahově mě nejvíce zaujaly povídky Týden v tichém domě, kde byly skvěle vystiženy charaktery postav; Pan Ryšánek a pan Schlegl; Přivedla žebráka na mizinu, která poukazuje na to, co můžou způsobit pomluvy a jak můžou lidem ublížit; Svatováclavská mše, která byla, co se týče děje, asi nejpoutavější; Psáno o letošních Dušičkách; Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku, která vypráví o tom, jak může skončit člověk, když nezapadne mezi obyvatele. Některé povídky končily tak zvláštně, že jsem potom musela přemýšlet, proč se postavy chovaly tak, jak se chovaly. Velice musím pochválit krásné ilustrace Petra Urbana, které mi hodně zpříjemnily čtení a které také krásně doplnily jednotlivé povídky.
Nechtěla bych tuto knihu kritizovat, přece jen je to vrcholné dílo Jana Nerudy a ve své době určitě sklidilo velký úspěch, ale pro mě jakožto milovnici moderní literatury to bylo zklamání. Nebavilo mě to a jsem ráda, že se k ní už nemusím vracet.
Povinná četba a popravdě jsem ji ani nedočetla. Povídky mě nijak výrazně nezaujaly, bohužel. Možná se někdy v budoucnu přiměji k tomu ji dočíst a třeba na ni i změním názor, ale tentokrát to na víc než na dvě hvězdičky nevidím.
Kdybych tuto knihu měla hodnotit jako pamětník, tak je perfektní- zajímavé příběhy, krásný popis, apod.
Ale úkolem každého z nás je, ohodnotit knihy ze své pozice. A jelikož jsem jedincem zkažené generace :-D jazyku knihy jsem skoro vůbec nerozuměla a povídky pro mě nebyly záživné.
Chvíli mi trvalo než jsem se archaičtějším jazykem dokázala prokousat, ale povídky jsou krásné a poučné.
Některé povídky mě chytly za srdce. Mám mě odradila povídka o tichém domě, ale pokud přelouskáte tu, tak se budete bavit a snad se vám bude líbit.
Štítky knihy
Praha povídky 19. století zfilmováno rozhlasové zpracování české povídky každodenní život Malá Strana (Praha)
Část díla
- Doktor Kazisvět 1876
- Figurky: Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta 1878
- Hastrman 1878
- Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku 1878
- Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno 1878
Autorovy další knížky
| 2014 |  Povídky malostranské |
| 1947 |  Kam s ním? |
| 2009 | Balady a romance |
| 1959 | Písně kosmické |
| 1941 | Hřbitovní kvítí |
Povinná četba.