Malostranské poviedky
Jan Neruda

Poviedky majú svoj pôvab i v tom, že v nich Neruda zachytil svoje spomienky na detstvo, na študentské časy, na priateľov, na revolúciu r. 1848, na rodičov, na mnohých blízkych a známych - a ďalej v tom, že veľmi živo charakterizoval typy remeselníkov, domáce panie a slečinky, slúžky, že postavil do protikladu pomätené typy a zdravé ľudové charaktery, a to vo všetkých možných okolnostiach, smiešnych i vážnych a niekedy i tragických.... celý text
Přidat komentář


Povinná četba a popravdě jsem ji ani nedočetla. Povídky mě nijak výrazně nezaujaly, bohužel. Možná se někdy v budoucnu přiměji k tomu ji dočíst a třeba na ni i změním názor, ale tentokrát to na víc než na dvě hvězdičky nevidím.


Kdybych tuto knihu měla hodnotit jako pamětník, tak je perfektní- zajímavé příběhy, krásný popis, apod.
Ale úkolem každého z nás je, ohodnotit knihy ze své pozice. A jelikož jsem jedincem zkažené generace :-D jazyku knihy jsem skoro vůbec nerozuměla a povídky pro mě nebyly záživné.


Chvíli mi trvalo než jsem se archaičtějším jazykem dokázala prokousat, ale povídky jsou krásné a poučné.


Některé povídky mě chytly za srdce. Mám mě odradila povídka o tichém domě, ale pokud přelouskáte tu, tak se budete bavit a snad se vám bude líbit.


Stará čeština je na čtení trochu náročnější, ale poetičnost příběhů a Nerudovo vypravěčské umění nezklamou ani po mnoha desetiletích.


Když jsem se po letech mimo povinnou školní četbu k této knize vrátila a znovu ji přečetla, zjistila jsem, kolik mi toho tenkrát uniklo. Úžasné.


Velice zajímavé příběhy, které se i poměrně snadno četly, při čtení mne vždy lákalo vydat se na malou stranu za podobnými postavičkami. Vřele doporučuji!!


Některé povídky se mi líbily více, některé méně. Moc se mi líbila povídka "Přivedla žebráka na mizinu." Hodně smutná, ale moc hezká. Také se mi líbí, že se děj povídek odehrává v Praze na Malé Straně, v konkrétních ulicích.. Postavy i místa jsou pěkně prokresleny. Některé povídky mě ale moc nebavily. Takže něco bych ohodnotila pěti hvězdičkami, něco třemi, něco čtyřmi, takže celkově čtyři hvězdičky.


Vrátila jsem se po mnoha letech k této knize, víceméně proto, že jsem si pamatovala, že jsou od Nerudy a z Malé Strany a víc už nic, možná snad i to , že když při návštěvě Prahy procházíme Malou stranou, tak si tak nějak říkám, že tudy ten Neruda přece taky chodil. Proto jsem knihu uzmula z rodinné knihovny a po letech zase přišla na chuť jeho povídkám. Ten charakter osob , co Neruda popisuje, vůbec celý tehdejší život - vždyť je to , jako by psal o nás. Suprové čtení.


Malostranské povídky mají tu moc, že na Vás (ať chcete nebo ne) dýchne atmosféra doby, ve které Neruda žil a tyto povídky psal. Jakoby všechny postavy a postavičky byli Vašimi známými. Je to nádherné poetické dílo a navíc prostředí Malé Strany má opravdové kouzlo a jen umocňuje tuto krásu a poetiku doby. Škoda jen, že dnes se tato poetika z Malé Strany pomalu vytrácí...


Některé příběhy sem měla raději, některé ne. Knihu jsem dostala ve škole jako povinnou četbu, ale vůbec mi to nevadilo. Dokonce jsem knihu četla i podruhé.


Nějak nemůžu přijít Nerudovi na chuť ... ani poezie, ani próza. :-(
Většině mých spolužáků a známých se kniha líbila, mně nudily téměř všechny povídky. Dočteno jen kvůli státnicím.


Byla jsem nucena sáhnout po další povinné četbě a opět se to nepovedlo. Kniha mě nudila, nudila a nudila. Není to můj šálek kávy a myslím, že ani nikdy nebude. Abych pravdu řekla, už teď si nepamatuji, co jsem to vlastně četla.


Malá Strana ... Když někdo uslyší tento název, většinou ho napadne právě Neruda a jeho Povídky malostranské. Autor v této knize popisuje život na Malé Straně a ukazuje svůj talent a pozorovací schopnosti.
K povídkám nemám nic moc co dodat. V některých se snaží autor kritizovat, v některých chválit. Občas jsem si říkal, jak to muselo být super, žít na Malé Straně.
Dnes musím dát zase 4 hvězdy, kvůli první a poslední povídce, které mě osobně vůbec nebavily. Jinak tato kniha je jedna z těch dobrých knih v seznamu povinné četby.


Přestože většina spolužaček byla z knihy nadšená, mě příliš nezaujala. První a poslední povídka jsou poměrně obsáhlé, nemají zápletku a gradaci, takže jsem se nudila. (I když se trochu stydím takto hodnotit právě Nerudu, ale proti gustu žádný dišputát.)


Kniha se mi nelíbila, není to můj šálek kávy. Musela jsem ji přečíst jako součást povinné četby a měla jsem párkrát sto chutí ji zavřít a už na ní nikdy nesáhnout. Nakonec jsem ji přelouskala, ale rozhodně bych ji nedoporučovala.


Knihu jsem četla k maturitě, protože mi přišla jako menší zlo než některé jiné. Nakonec jsem se do ní ale úplně zamilovala. Neuvěřitelně krásný jazyk, z textu číší autorova laskavost a jeho láska k malé straně. Postavičky jsou úžasně vykreslené, jako bych je viděla před sebou. Díky autorovi miluju Malou Stranu a to ji znám jen trochu (i když spíše miluju Malou Stranu Nerudova dětství).
Jediné, co mi vadilo, byly antisemitské narážky. Nejsou sice tak výrazné, ale není jich tam úplně málo.
Štítky knihy
Praha povídky 19. století zfilmováno rozhlasové zpracování české povídky Malá Strana (Praha)Část díla
Autorovy další knížky
2014 | ![]() |
1947 | ![]() |
2009 | ![]() |
1959 | ![]() |
1941 | ![]() |
Tato kniha mi dala opravdu zabrat; popravdě jsem se hodně namáhala, abych ji vůbec dočetla. Začíst se do ní mi trvalo snad nejdéle ze všech knih vůbec. Nečetla se ani trochu dobře, první strany pro mě byly téměř utrpením. Jazyk je hodně zastaralý a zastaralé výrazy se zde vyskytují opravdu hojně, takže jsem některé věty musela přečíst hned několikrát, abych jim porozuměla. Po několika stranách se to trochu zlepšilo, ale ani potom čtení nebylo lehké. V knize na mě bylo až příliš popisů, ať už se jednalo o popis místa nebo o velmi podrobné vystižení charakteru nějaké postavy. Děj pro mě byl hrozně nezáživný, což je zřejmě také jeden z důvodů, proč mě kniha moc nezaujala.
Docela často se mi pletly postavy, například hned v první povídce s názvem Týden v tichém domě tu bylo hned několik rodin a zpočátku jsem nebyla schopná přiřadit jméno nějaké postavy k té správně rodině nebo události. Myslím, že některé povídky by mě svým dějem i bavily, kdyby byly přepsané do současné češtiny nebo podané trochu jinak, protože rozhodně mají něco do sebe. Obsahově mě nejvíce zaujaly povídky Týden v tichém domě, kde byly skvěle vystiženy charaktery postav; Pan Ryšánek a pan Schlegl; Přivedla žebráka na mizinu, která poukazuje na to, co můžou způsobit pomluvy a jak můžou lidem ublížit; Svatováclavská mše, která byla, co se týče děje, asi nejpoutavější; Psáno o letošních Dušičkách; Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku, která vypráví o tom, jak může skončit člověk, když nezapadne mezi obyvatele. Některé povídky končily tak zvláštně, že jsem potom musela přemýšlet, proč se postavy chovaly tak, jak se chovaly. Velice musím pochválit krásné ilustrace Petra Urbana, které mi hodně zpříjemnily čtení a které také krásně doplnily jednotlivé povídky.
Nechtěla bych tuto knihu kritizovat, přece jen je to vrcholné dílo Jana Nerudy a ve své době určitě sklidilo velký úspěch, ale pro mě jakožto milovnici moderní literatury to bylo zklamání. Nebavilo mě to a jsem ráda, že se k ní už nemusím vracet.