Malý Bobeš
Josef Věromír Pleva
Autor vypravuje o svém dětství na českomoravské vysočině, o všech příhodách, ve kterých venkovský chlapec objevuje svět.
Přidat komentář
Ladys a Alcea mi mluví z duše. Vidím naši "soušku ucitelku", která se ze dne na den stala paní učitelkou a celkem to nedávala. Nenáviděla jsem tuhle povinnou četbu, hlavně kvůli té rachomejtli , co nám dokola cpala svůj názor. Takže knížce i autorovi se v duchu omlouvám, oni za to nemůžou, ale můj vztah k této knize se ani po 25ti letech nezměnil.
Prázdniny u babičky, duchny, čtení na dobrou noc... Krásná vzpomínka na dětství!
Hrozně jsem tu knížku milovala, byla to jedna z prvních knih, které jsem četla, nebo spíš hltala....Dávám 5 hvězdiček už jen z nostalgie :-)
Hrůza, děs a katastrofa. Jak já tu knihu nesnášel. Povinná četba za to ale nemůže! To soudružka učitelka! Ještě, že ta doba už je pryč.
A kniha je nudná, nudná, nudná!!!!!
Nemyslete si ale, že bych to později nezkusil zas. Ale bylo to marný, marný, marný :-)
Přečtěte si raději Danny, mistr světa, nebo Matyldu od R.Dahla. Tam je všechno, co chci v knížce pro děti mít.
Jako kluk jsem tuhle knihu nesnášel - navnadila mě na ni moje sestra, která jinak má odjakživa skvělý vkus, ale tohle byl fakt propadák. J. V. Pleva mě později navíc vytočil tím, jak zprznil Robinsona. Rozhodně nemám chuť se k Bobešovi vracet.
Z hodnocení v knihovně jsem jako dítě získala dojem, že jde o milé povídání o chlapečkovi a jeho zážitcích, něco jako Kája Mařík...a jaké bylo mé překvapení, že je to o chudobě až živoření, alkoholu, topících se děckách, sociálních rozdílech, krádežích a neustálém nedostatku všech okolo na něj jako děcko...
Označení "pro děti" bych tam rozhodně nedala.
Hodně angažovaná knížka pro děti - povinná četba někdy ve 3. třídě (odjakživa mám tak trochu odpor k povinné četbě - asi to bude tím slovem "povinná").
Pro někoho možná krutá kniha, ale pro mě věrohodný popis tehdejších poměrů, doby, ale taky mnohem vřelejších vztahů mezi lidmi. Rozhodně mě příběh oslovil a i když jsem z generace tzv. dnešní zkažené mládeže, tak oceňuji tuto knihu a ráda se k ní někdy zase vrátím.
Srdeční záležitost. Vždy byla a je mojí nejoblíbenější knihou, kterou všude doporučuji. Poetické dílo o venkově, přátelství.
Krásná kniha, poetická, Bobeš si hrál s dřívkama pod stolem a nepotřeboval počítač, televizi a jak byl šťastný. Dnešní děti si to už neumí ani představit a knížka by jim byla nejspíš k smíchu.
Pro mě je Malý Bobeš ( stejně jako Kája Mařík a Řídících Márinka) srdeční záležitost od které se neumím odloučit ani v dospělosti. Se všemi peripetiemi, se všemi krásami, které v knize jsou, s Bobšem, dědou.... Jako povinnou četbu to neznám, anebo jsem to nezaznamenala, nevím ostatně to by mi mě osobně bylo asi srdečně jedno, Malý Bobeš je pro mě prostě moje srdcovka.
Už je to opravdu dlouho co jsem ji četla, ale stále je to pro mne milá vzpomínka..
už si ani nepamatuji, kdy jsem ji četla, tak kolem 10 roku, ale nejvíc mi ulpěl v hlavě bratříček František, brečela jsem u toho jak želva. Už tehdy jsem ji četla jedním dechem a to mi bylo tak 10 let. a žádné trauma na mě nezanechala.
Nepamatuji se, že bychom ji měli ve škole jako povinnou četbu, ale milovala jsem ji a všude tahala s sebou, taky je dnes na ní už vidět, co všechno zažila. A rozhodně si nemyslím, že není vhodná pro dnešní děti, spíš naopak. Smrt patří k životu a v minulosti asi víc než dnes byla součástí každodennosti, i dětí, když to člověk pochopí, není to pro něj nic depresivního ani děsivého.
Autorovy další knížky
| 1955 |  Malý Bobeš |
| 1970 | Robinson Crusoe (převyprávění) |
| 1984 | Budulínek |
| 1968 |  Hoši s dynamitem |
| 1960 | Kapka vody |
Povinná četba na základní škole. Moc se mi líbila, srdeční záležitost, místy trochu smutná a byly v ní problémy, které tehdy nebyly - třeba nezaměstnanost. Místy dojemná.. Patří k mému dětství.