Malý Bobeš
Josef Věromír Pleva
Autor vypravuje o svém dětství na českomoravské vysočině, o všech příhodách, ve kterých venkovský chlapec objevuje svět.
Přidat komentář
Ano tato knížka byla povinnou četbou ve 3 třídě.Ta tenkrát způsobila,že jsem chtěla vědět víc dopředu než co jsme právě četli. A tak jsem se díky Bobšovi začala zajímat i o jiné knížky.Do té doby mě knížky nebavily.Každá doba nese svoje. A dnešní povinná četba? Taky nic moc :-)
To byla naše povinná četba a v ní jsme viděli to, co pro nás bylo cizí - a sice rozdíly mezi chudými a bohatými, pojem nezaměstnanost - prostě my jsme žili v lepší společnosti, než Bobeš, který žil v kapitalismu.
Jako malá jsem ji jednou četla a pamatuji si, že na mě tehdy velice negativně zapůsobila smrt malého bratříčka Bobeše. Od té doby jsem knihu nevzala do ruky a asi už ji nikdy nepřečtu. Pro malé děti je podle mě nevhodná.
Před chvílí jsem knížku dočetla (znovu po mnoha a mnoha letech). Je zajímavé, že okamžiky,které jsem si z dětství pamatovala (např.jak si Bobeš hrál u Miládky s porcelánový ouškem) se odehrály úplně jinak a nebyly ani tak moc důležité.Naopak klíčové okamžiky (např.smrt bratříčka) jsem si nepamatovala vůbec. Na konci v posledních asi dvou kapitolách už tam na mně té politiky bylo moc i když věřím, že to tak tehdy bylo. Mohu ale říct, že kniha je nadčasová a má určitě dnešnímu čtenáři co říct.
Hodně zajímavá, škoda že je to tak opomíjená knížka. Přijde mi, že jsou tam hodně drsné a zajímavé momenty.
Povinná četba na základce. Četla jsem z musu a zemřelého Františka oplakala =)
Jedna z mých oblíbených! Poprvé jsem jí četla cca v 11 letech, nějak jsem unikla té povinné četbě, což bylo asi dobře.
Hodně drsných momentků očima dítěte, které vyrůstalo v minulém století na venkově. Dobrá kniha, která zaujme a zároveň i dojme....
Asi jako většina lidí mám tuto knihu spojenou s povinnou četbou na základní škole. A nejsem si jistá, zda je pro 7-8 leté děti zcela vhodná, zda jim v tak nízkém věku dokáže opravdu něco dát, krom tíživých depresivních pocitů.
Povinná četba ze základní školy. Kniha, kterou jsem odmítal číst možná proto, že to byla povinná četba a nějak jsem jí nevěřil. V té době už jsem četl verneovky a mayovky, tak nějaký Pleva mě nic neříkal. Později na doporučení mladšího bratra, který si jí povinně přečetl jsem to tedy také riskl a musím říct, že hned od první stránky se mi moc líbila. Nakonec jsem se nemohl odtrhnout, moc hezky napsáno. Těšil jsem se, až si jí přečtu znovu, dodnes jsem se k ní nedostal tak jako k mnoha jiným knihám z mého dětství.
Jako mladý jsem tuto knížku úplně hltal. Pamatuji si, jak jsem ji asi ve 12 zabavil mamce z knihovny, která ji měla ještě jako povinnou četbu. Ještě stále si po těch letech pamatuji příhodu, kdy Bobeš jede poprvé vlakem a bojí se, že narazí do toho protijedoucího :)) Hezky napsáno
Kniha je velmi dobrou psychologickou sondou do duše malého chlapce, patrně osobní autorovi zážitky.
Je třeba si uvědomit, že řada komunistů před rokem 1948 byla pronásledovaných a skončila svůj život v koncentračních táborech.
Jak říkal Arnoš lustig, který je v koncentračním táboře poznal, tak to byli pro něho ti nejlepší lidi, jaké kdy poznal, takže chtěl být jako oni, a tak vstoupil, i když byl židem, taky mezi komunisty.
Později vystoupil, protože když dostali moc, tak se mu jejich praktiky nelíbili.
Faktem ale je, že komunistů zahynulo víc, než oni sami pohřbili především v letech padesátých minulého století.
Bohužel jak už to bylo za Habsburků, kdy se nedobře chovala jediná církev, co zde vládla od roku 1628 - 1871, tak zde vládli komunisté od 1948 - 1989, tak ideologie je krásná, ale člověk není schopen ji chápat stejně, takže proto mají dneska komunisté, i když je to už 21 let, kdy zde nevládnou - špatný zvuk.
Povinná četba ze základky. Nejdepresívnější kniha pro děti co jsem kdy četla. Ale nechci ji hanit, byly tam i milé momenty.
Přesně tak, taky jsem plakala... Jako malá jsem tuhle knížku četla pořád dokola a dodnes je jedna z mých nejoblíbenějších.
Oblíbená kniha mého dětství. Četla jsem ji několikrát. Kapitolu, kde Bobešovi umře břatříček František, jsem ale pokaždé přeskočila, protože mně ho bylo moc líto.
Autorovy další knížky
| 1955 |  Malý Bobeš |
| 1970 | Robinson Crusoe (převyprávění) |
| 1984 | Budulínek |
| 1968 |  Hoši s dynamitem |
| 1960 | Kapka vody |
Pro mne je tato kniha i vzpomínkou na babičku, která nám z ní ráda předčítala.