Malý Bobeš
Josef Věromír Pleva
Tato kniha je zčásti autobiografická a je zasazena do prostředí Radobylic původně Radňovic na Žďársku, kde J. V. Pleva jako malý nějaký čas s rodiči a sourozenci pobýval. Kniha je i sociálně zaměřená, ukazuje tvrdý život chudších vrstev vesnického obyvatelstva 30. let minulého století, viděný dychtivýma očima malého chlapce. V té době nebyla lékařská péče a hygiena samozřejmostí, Bobeš se tak stává svědkem smrti malého bratříčka, který onemocněl záškrtem. Ani párek nebyl samozřejmostí a pro šestiletého chlapce to byl vždy svátek, když mu jej rodiče mohli dopřát. 13-709-73... celý text
Přidat komentář


Malého Bobše znám z dětství, nyní jsem si ráda aknihu připomněla díky ČV. Nepamatuji si, zda jsem sociální rozdíly vnímala již v té době, každopádně se vlastně nic nezměnilo, jen že dnes se vlastním rodičů už nevyká. Pěkné krátké příběhy, ve kterých se Bobeš seznamuje nejdříve s obyčejnými věcmi jako je např. natahovací hodiny, klekánice...., poté s kamarádkou Boženkou. Již tam ukazuje autor rozdíly bohatých a chudých v nechápajících dětských postavičkách. Líbí se mi použitý styl psaní pro nejmenší a připomenutí staré češtiny.


(SPOILER)
Knihu jsem četla před dávnými lety jako dítko (základní) školou povinné ;-). Proto jediné, co jsem si po tak dlouhé době ještě vybavovala, byla scéna ohledně Františkovy smrti. Ta byla tak smutná, že se mi doslova zaryla do paměti a nikdy z ní nevymizela... Nyní jsem si tedy knihu přečetla znovu a opravdu se mi moc líbila. Přestože jsem měla zároveň lehký dojem, že ty děti jsou nyní přece jen jiné. Vždyť kdo by si teď v první třídě cucal palec? Nebo se možná mýlím? O rozmazlenosti nemohla být tenkrát vůbec řeč, možná u těch bohatých ano - to jistě, ale určitě ne v chudších vrstvách. Také Bobeš si musel všechno víceméně tvrdě zasloužit - například aby se dostal zdarma se třídou do cirkusu. Pokud ale zůstanu u správného pořadí, tak Bobšovi rodiče a prarodiče spolu nejdřív žijí na vesnici a teprve později se stěhují do města. A že se jim ten život tímto nedobrovolným odchodem dost změní! Najednou nemají čerstvé mléko, všechno musí kupovat, tatínek má opakovaně smůlu, pokud jde o práci, Bobeš se také nejdříve musí s městskými dětmi sžít, do rodiny se narodí malý František a dojde ještě k celé další řadě událostí, o kterých už ovšem psát nebudu.
Kniha byla zajímavá a čtivá, až na poslední část, která mi trochu nesedla, protože byla na můj vkus až moc politická. Ale na závěr hodnotím i navzdory této malé vadě na kráse plným počtem a je možné, že se ke knize ještě někdy vrátím...


Tahle knížka neodmyslitelně patří k mému dětství. Mnohokrát jsem prožíval dobrodružství malého Bobše. Kniha dojemná, odrážející nelehký život některých rodin v těch letech. Před asi patnácti lety, když jsem byl nemocný, jsem si ji přečetl znovu a připomněl si tak své dětství, kdy jsem tu knihu četl a kdy jsem pochopitelně žil v mnohem lepších poměrech než tenhle malý hrdina. To dětství si občas tedy připomenu tím, že si přečtu knihy, které jsem kdysi dávno tak dychtivě četl. Slza skoro ukápla.


Klasika našeho dětství. Mě celkem bavila, jen myslím, že na první stupeň základní školy je to příliš brzy. Často jsem ze čtení byla smutná. Nicméně dílo je to krásné.


Já mám z téhle knížky doživotní trauma. Povinná četba v druhé třídě. Dodnes si pamatuji. Na tatínka spadl strom a František si nemohl koupit párek...

Klasika, dofčil si pamatuju tu pohromu, gdyž micmen zcháloval Bobšovi pytlovanó fišlu na velké radovanec...


Četla nám ji ve škole paní učitelka. Předčítání jsem milovala. Ale tahle knížka mi způsobovala skoro trauma. Byli chudí, z pomeranče snědl i slupku, na tatínka spadl strom... Jestli tam bylo i něco pozitivního, tak to předchozí vyjmenované nad tím vyhrávalo. Brrr.


Malý Bobeš, kniha mého dětství a navíc povinná četba. Teď objevena v knihobudce, ale doma u rodičů určitě někde je ( nic se nevyhodí:):)
V dětství jsem četla několikrát, ale asi ne úplně celé. Teď čtu postupně po částech asi víc jak půl roku a děj si vybavují jen po odstěhování do města. Od cihelny si to vůbec nepamatuji a ten politický konec také ne. Kapitola František nejsmutnější ze všech. Docela by mě zajímal ten původní konec knihy....
PS: uživatel Jarior zmiňuje ve svém komentáři původní konec knihy. Díky


Moje v dětství nejoblíbenější knížka a jediná kniha, kde si pamatuju začátek:" Bobeš byl malý, tak malý, že sotva dosáhl na kliku u dveří". Tuto knihu jsem si odnesla z domova a mám ji stále ve své knihovně jako živou vzpomínku na dětství.


Vzpomínka na dětství, kdy mi ji četla máma a já obdivovala toho malého klučinu, jakou má fantazii a ke hře mu stačí obyčejné ouško od rozbitého hrnku.


Moje vzpomínka na tuto knihu je malinko jiná. První setkání s Bobešem není z mé vlastní četby, ale na pokračování nám ji četla paní (či spíš soudružka) učitelka na vesnické jednotřídce. A nikdy přitom nemusela nikoho napomínat, aby nerušil. Jmenovala se Jožka Šínová, jestli jste ji někdo také zažil, vzpomeňte.


Další z knih se sekce "školní lavice".. Bobeš je dobrodružná klasika, která pobaví a baví.


Kdysy povinná četba, ale ani by být nemusela. Plevův Bobeš je prostě klasika. Samozřejmě děj je mírně ovlivněn politickým režimem, ale lidskosti a vztahů je v knize daleko více,než nepřímého politikaření.


Malý Bobeš šíleně tlustá knížka. Život na vsi super, město bylo taky dobré, ale ten konec už byl moc politický ikdyž jako kluk jsem to tak nějak ani nevnímal. Pasáž o smrti Františka je tedy síla a plná emocí to mě dostalo. Jinak dílo fakt skvělé četl jsem plný napětí co bude dál. Byla to těžká doba. Tohle je prostě klasika literatury.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství česká literatura rodina dětství autobiografické prvky mezilidské vztahy dětský hrdina příběhy pro dětiAutorovy další knížky
1955 | ![]() |
1970 | ![]() |
1984 | ![]() |
1968 | ![]() |
1960 | ![]() |
Tuto knihu jsem v dětství miloval